Realita chudých černochů, opuštěných a zanechaných bez prostředků k přežití, byla uměle proměněna v hrůzné scény černochů páchajících násilí, vraždících turisty v ulicích, Superdómu, v němž údajně vládly gangy znásilňující ženy a děti.

Samozřejmě, pocit hrůzy vyvolal skutečný chaos a skutečné násilí. K plenění majetku, jehož součástí bylo i skutečně sprosté vykrádání majetku, ale i nutné hledání základních potravin a vody pro přežití, opravdu docházelo. Avšak (omezená) realita skutečné zločinnosti nijak neospravedlňuje "zpravodajství" o údajném totálním rozkladu zákona a pořádku - nikoliv proto, že byly tyto zprávy přehnané, ale z daleko radikálnějšího důvodu.

Filozof a psycholog Jacques Lacan argumentuje, že i když pacientova manželka má sexuální poměr s množstvím jiných mužů, přesto je nutno léčit pacientovu žárlivost jako patologickou nemoc. Obdobně, i kdyby bylo pravda, že bohatí židé v Německu začátkem třicátých let opravdu vykořisťovali německé dělníky, sváděli jejich dcery a ovládali německý tisk, antisemitismus by byl přesto absolutně neoprávněnou, patologickou a ideologickou nemocí. Proč? Protože příčiny veškerého sociálního antagonismu byly svaleny na "žida" - předmět zvrácené lásky-nenávisti, na děsivou postavu vyvolávající směsici fascinace a odporu.

Totéž platí pro New Orleans [a jiné, obdobné projevy rasismu, proti Romům v ČR, pozn. red. BL]. I kdyby byly všechny zprávy o násilí a znásilňování žen věcně pravdivé, přesto by drby, šířící se o těchto "zprávách", byly patologické a rasistické, protože motivací těchto drbů nejsou fakta, ale rasistické předsudky, uspokojení lidí, kteří mohou říci: "Vidíte, černoši jsou opravdu takoví, jsou to divocí barbaři!" Jinými slovy, šlo by o lhaní při předstírání, že jde o pravdu: I když to, co říkám, je věcně pravda, pokud jsou mé motivy pro to, abych to říkal, nízké, je to, to říkám, falešné.

Před dvěma lety schválila Evropská unie neblahé rozhodnutí, aniž by si ho kdokoliv povšiml. Schválila plán na vytvoření celoevropské policie, která má izolovat území EU od ostatního světa, aby na ně nemohli pronikat přistěhovalci. Toto je pravda globalizace: stavba nových zdí, které mají chránit prosperující Evropu před vlnou přistěhovalců. Mám pokušení oživit starý marxistický "humanistický" protiklad "vztahů mezi věcmi" a "vztahů mezi osobami". V oslavovaném globálním kapitalismu volně koluje zboží, volný pohyb osob je ovšem drasticky omezován. Jde o skutečnou "dialektiku globalizace". Skutečností hospodářské globalizace je segregace lidí. Nový rasismus rozvinutého světa je daleko brutálnější než dřívější. Je legitimizován otevřeným hospodářským sobectvím: "My jsme bohatí a proč bychom se měli o své bohatství s někým dělit?"

Začátkem října 2005 zveřejnila španělská policie své plány na vybudování "berlínské zdi" na hranici mezi Španělskem a Marokem - ve snaze zabránit zoufalým Afričanům, aby se dostali do Španělska přes Gibraltar. Zveřejněné plány jsou skutečně nesmírně silně podobné někdejší berlínské zdi. Krutou ironií je, že španělská Zapaterova vláda, která je asi nejméně rasistická a nejvíce snášenlivá v Evropě, musí tuto "berlínskou zeď" vybudovat - je to jasná známka, kde jsou hranice multikulturního "tolerantního" přístupu, hlásajícího otevřené hranice a přijímání Jiných Lidí.

Čímž se vracíme do New Orleansu, argumentuje autor. Propadáme děsivým fantasmagoriím o lidech na druhé straně zdi. "Lidé, kteří znásilňují a vraždí" - žijí na této druhé straně. Jsou to cizinci. Pozor na ně!

Kompletní článek v angličtině ZDE