"nikoli kolem pořadatelů velkých her a vynálezců nového hřmotu, kolem vynálezců nových hodnot točí se svět: neslyšně se točí. Myšlenky, jež se blíží na nohách holubičích, řídí svět." (Zarathustra, F. Nietzsche)

Začátkem prosince oznámila BBC, že Institucí The New Oxford American Dictionary byl slovem letošního roku určen termín "Podcast", který bude hned začátkem příštího roku přidán do on-line vydání New Oxford American Dictionary. Slovo vzniklo kombinací slov "Ipod" a "broadcast". Ipod je přenosný audiopřehrávač (původně zkonstruovaný firmou Apple), který je naplňován audiozáznamy z počítače, broadcast pak vysílání, a význam výsledné syntézy obou slov "Podcast" představuje novou technologii "natlačování" zvukových souborů z webových stránek do přenosných MP3 přehrávačů. Analogicky se ujal i výraz "Vodcast" (nebo Video Podcast) odpovídající téže technologii pro videosoubory a videopřehrávače. Obecně lze pak "natlačovat" jakékoli typy souborů (photocasting, picturecasting, screencasting). Technické podrobnosti této relativně jednoduché technologie (všechny velké věci se zdají později jednoduché!) si lze přečíst v celé řadě www-stránek na světě ( např. www.podcast.net, www.podcastalley.com ). Na rozdíl od klasického natahování (downloadu) souborů a jejich pozdějšího užívání, lze takto dostávat - po předchozím přihlášení (subscription) - nové soubory zcela automaticky a bez nutnosti opětné návštěvy zdrojové stránky. Zvláštní, téměř neuvěřitelné kouzlo této nové technologie však spočívá ve skutečnosti, že umožňuje prakticky i jednotlivcům provozovat vlastní, levné, pravidelné "rozhlasové či televizní" vysílání - po celém světě. Posluchačům, případně divákům připojeným k internetu se tak otevírá možnost hledat či přijímat informace z nejrůznějších (tj. nejen z nejmohutnějších a nejbohatších a tudíž téměř monopolních) zdrojů, a tyto informace posléze konfrontovat. Náhle se tak zjevuje jedinečná potenciální perspektiva alespoň částečného úniku z děsivé obsahové i formální uniformity, schematičnosti a stereotypu stávajících rozhlasových a televizních stanic.

Přirozeně, že v čele testování nové technologie stojí velké, známé a bohaté korporace jako např. BBC, VOA, CNN, DW, na jejichž stránkách je již určitý čas v sekci "Podcasts" vystaveno již poměrně bohaté nabídkové menu.

Je zcela zřejmé, že obecně majoritní informační média (a nejen ona) nepřinášejí jen a jen objektivní zpravodajství o událostech, ale sledují -- ač mnohé permanentně proklamují svou naprostou objektivitu a nezávislost - svou vlastní politiku, kterou posluchače či diváky cíleně a systematicky usměrňují a vychovávají. Kromě absence poukazu na fakt, že se vůbec nejedná o něco nového, co se zčista jasna objevuje teprve až v naší současnosti, uvažuje o této skutečnosti a řadě věcí s ní úzce souvisejících, velmi pěkně a zasvěceně Jiří Pehe ve svém znamenitém článku "Média jako nebezpečí pro demokracii", uveřejněném v Literárkách v síti. Nová technologie se zdá být pro budoucnost novou nadějí a právě možným krokem k větší a užitečné diversifikaci. Výše řečené se však může uskutečnit pouze a jenom za předpokladu, že se nějaké "prozíravé a do budoucna vidoucí, osvícené" instituci nepodaří podobný vývoj rychle zakázat nebo - "vhodně" usměrnit.