Příkaz vydaný sněmovnou reprezentantů ministerstvu pro bezpečnost vlasti (Department of Homeland Security) doplňuje rozporný návrh zákona o přistěhovalectví, který se nyní projednává v Kongresu. Bylo tedy rozhodnuto, aby se postavil další úsek zdi na mexických hranicích v délce 1100 km v Texasu, Novém Mexiku, Arizoně a Kalifornii. Ministerstvo dostalo doporučení, aby urychleně zahájilo studii, která by zjistila podmínky pro postavení podobné ochranné zdi na severu Spojených států, tedy na hranicích s Kanadou.

Záminkou k tomuto návrhu jsou prý nedávné slovní potyčky mezi kanadským ministerským předsedou Paulem Martinem a americkým vyslancem v Kanadě Davidem Wilkinsem, který se začal chovat jakoby on vládl Kanadě. Neshody trvají již delší dobu a zvlášť silně k nim přispěla situace s dovozem kanadského řeziva do Spojených států. Ty totiž uvalily na kanadské stavební dříví vysoké tarify, přestože jsou oba státy členy Severoamerické dohody o svobodném trhu (NAFTA - North America Free Trade Agreement). Kanada se odvolala k tribunálu NAFTA a svou při vyhrála, ale Spojené státy odmítnuly rozhodnutí tribunálu uznat za závazné a nutily Kanadu, aby přistoupila na nové jednání. Americký vyslanec vyzýval kanadskou vládu, "aby přestala naříkat a stěžovat si a vyhrnula si rukávy k novému jednání". Není jistě nutné podotýkat, v jakém duchu se nesly v kanadských novinách dopisy čtenářů. Až na několik výjimek, které upozorňovaly na "mocné Spojené státy, jimž je nejlépe vyhovět", požadovala většina čtenářů, aby kanadská vláda uvalila tarify na vývoz ropy a přírodního plynu do USA nebo aby jinak ukázala Američanům, že je vládou nezávislého státu a ne nějaké banánové republiky.

Kanadský liberální ministerský předseda Paul Martin není po chuti Bushově vládě nejen proto, že odmítnul jednat znova o dohodě NAFTA jen proto, že její ustanovení nyní nevyhovuje Spojeným státům, ale také odmítnul způsob, jakým se začal americký vyslanec vměšovat do kanadských vnitřních záležitostí svými radami, jak se má ministerský předseda chovat během předvolebního období v Kanadě. Ministerský předseda prohlásil, že si nedá diktovat od svých sousedů ohledně řeziva ani jiných ožehavých otázek, jakými jsou vztahy k registraci střelných zbraní, ke změně podnebí, k válce v Iráku, k americkému nukleárnímu deštníku a dalším problémům, na které se jinak hledí v USA a jinak v Kanadě. Pochopitelně si za tento postoj vysloužil silnou kritiku nejen od amerického vyslance ale i konzervativních kanadských politiků, kteří ho obviňují, že velkého jižního souseda "provokuje", aby získal další hlasy v nadcházejících federálních volbách. Je zajímavé, že do kanadských novin přicházejí dopisy amerických čtenářů, kteří vyslovuji kanadskému ministerskému předsedovi svou podporu proti vlastní Bushově vládě.

Mluvčí kanadské místopředsedkyně vlády Anny McLellanové (která má ve vládě zodpovědnost za záležitosti bezpečnosti provozu na hranicích) prohlásil, že stavba zdi není součástí vládní strategie a o její stavbě se ani nejednalo při diskusích se Spojenými státy. Pan Alex Svann dodal, že vzhledem k celkové délce hranic ani není možné postavit nepřerušovanou zeď a že by její existence ani nebyla tak účinná jako jiné možnosti, například zavedení osobních průkazů totožnosti. "V zájmu bezpečnosti nelze nikdy předem nic vyloučit," pokračoval pan Svann, "ale rozhodně nemá v současné době stavba hraničního plotu pro kanadskou vládu důležitost".

Na jihu od kanadských hranic má zeď velkého zastánce v kalifornském republikánském členovi sněmovny reprezentantů panu Duncanovi Hunterovi, který vlastně tento problém nastolil. Při hlasování získal 260 hlasů proti 159 odpůrcům. Někteří demokraté zeď ostře odsuzují a mluví o ní jakožto o "Berlínské zdi severní Ameriky". Kalifornský demokrat Sam Farr upozornil, že Amerika "chráněna" jednou zdí proti Mexiku a druhou proti Kanadě neukazuje na to, že by se jednalo o zemi, která vítá přistěhovalce. Jeho mluvčí Jessica Schaferová prohlásila, že pan Farr vynaloží všechny svoje síly k tomu, aby byla stavba zdi stažena z konečné verze návrhu přistěhovaleckého zákona. "Proč bychom měli stavět zeď na hranicích s přátelským státem, jakým je Kanada?" zeptala se na závěr svého projevu paní Schaferová.

Na straně reprezentanta Huntera stojí jiný republikán, pan James Sensenbrenner z Wisconsinu. Podle jeho názoru ztratily Spojené státy kontrolu nad vlastními hranicemi, což má za následek zvýšený příval ilegálních přistěhovalců a také zranitelnost Spojených států tím, že by mohly být infiltrovány teroristy a zločinci.

Mnoho Američanů se domnívá, že Kanada slouží jakožto koridor pro nebezpečné živly. Podezření, že únosci letadel, která byla použita 11. září 2001 ke známému teroristickému útoku na New York, přišli do Spojených států z Kanady bylo sice vyvráceno, ale zatčení montrealského občana Ahmeda Ressama, který plánoval v r. 2000, že odpálí bombu na letišti v Los Angeles, udělalo na americké občany dojem, jakoby byla Kanada rájem protiamerických teroristů.

V době, kdy jsem jezdíval do USA osobním autem, jsem procházel pouze jedinou přistěhovaleckou a celní kontrolou - americkou. Při návratu z USA jsem opět procházel pouze jedinou přistěhovaleckou a celní kontrolou - kanadskou. Každá celnice těchto států byla tedy zodpovědna za to, koho do svého státu vpouští. Je tedy nesmyslné, aby Američané vinili Kanadu za to, kdo vstupuje na jejich území.

Na podporu zdi se postavila i americká dobrovolná hraniční brigáda "Minutemen", která na vlastní pěst "střeží severní hranice Ameriky" a lobistická skupina "Let Freedom Ring".

V listopadu ohlásil americký ministr pro bezpečnost vlasti pan Michael Chertoff iniciativní návrhy, podle nichž se bude používat při ostraze mexických a kanadských hranic bezpilotních letadel, infračervených fotoaparátů a jiných pomůcek špičkové technologie jakož i zvýšeného počtu kontrolního personálu. Podle ukázek v americké televizi byla tzv. Železná opona v Evropě primitivním zařízením. Kdo by v době její existence očekával, že si něco podobného ale při tom technicky mnohem dokonalejšího postaví za méně než 20 roků Američané po délce více než tisíc kilometrů?

Pan Hunter, který je současně předsedou mocného Sněmovního výboru pro ozbrojené služby, upozornil, že zeď mezi městy San Diego na americké straně a Tijuana na straně mexické významně snížila počet vražd a množství pašovaného zboží a současně uklidnila situaci na obou stranách hranice. Proto nyní požaduje, aby se zeď rozšířila na celé americké hranice.

Ještě před iniciativním návrhem pana Huntera ale označil mexický prezident Vicente Fox stavbu hraničních zdí za potupnou a ostudnou, porušující lidská práva a při tom naprosto bez významu pro americké hospodářství. Požádal americký kongres, aby udělil legální statut milionům Mexičanů, kteří nyní žijí "ilegálně" ve Spojených státech.

Kanada a Spojené státy se po dlouhé roky chlubily tím, jak přátelsky vycházejí při vzájemné péči o "nejdelší nestřežené hranice na světě", ale v poslední době dochází ke změně v úřední terminologii pro tuto hranici, aby prý nevznikl dojem, že se jedná o hranici, která není střežena před teroristy.

Pokud by se ale měla stavět neprodyšná zeď také proto, aby poskytla lidem zaměstnání, tento účel by jistě splnila, ať by se stavěla ze dřeva, oceli nebo umělých hmot či jejich kombinací. Při výšce kolem 3 metrů a odolnosti proti povětrnostním podmínkám bude nutné vyrobit nepředstavitelné množství panelů a dopravit je k hranicím, upravit terén (podívejme se do zeměpisného atlasu, jak dlouhé jsou kanadské hranice), zavést ke zdi elektřinu, osadit ji špičkovou technikou - to zní sice jako stavba hladové zdi, ale hlavní věcí je, že teroristi a ilegální přistěhovalci neprojdou. Mnoho lidí získá práci a náklady zaplatí daňoví poplatníci. Možná by se dalo na zeď umístit z obou stran mnoho reklam a politických hesel a výzev, což by státní náklady snížilo.