Petr Žantovský: V minulé debatě jsem tu zkoušel reprezentanta tzv. veřejnoprávního vysílacího sektoru, ředitele zpravodajství České televize Zdeňka Šámala z jeho názoru na budoucnost duálního uspořádání, tedy soužití privátního a veřejného sektoru v oblasti televizního vysílání. Vy jste celou svoji kariéru mediálního konzultanta a vydavatele spojil právě se soukromým vysíláním. Nutně se tedy nabízí zeptat se teď vás: jak vidíte perspektivy duálního systému? A vidíte vůbec nějaké, nebo se kloníte k občas slýchanému názoru, že veřejnoprávní vysílání nemá budoucnost a že vše, co bude souviset s televizním broadcastingem, bude mít v brzké budoucnosti soukromého vlastníka?
Jaroslav Berka: Musím předeslat, že je vcelku logické, že mnohé z toho, co řeknu, jsou třeba kontroverzní a ne úplně objektivní názory. Je to dáno tím, že se posledních deset let soustavně zabývám vytvářením podnikatelského prostředí v mediálním odvětví. Ne vždy se od toho dokážu oprostit a dívat se na problém z hlediska úplně obyčejného občana. Klást si běžné otázky typu jaký program bych si přál a podobně.
Duální televizní systém vysílání celoplošných stanic, tedy souběžná existence privátního a veřejnoprávního sektoru, je zásadním požadavkem komerčních celoplošných televizí. Občas slýcháme názory, že televize Nova nebo Prima, resp. ekonomické skupiny, které vlastnicky stojí za těmi televizemi, mají snahu a cíl, aby se zprivatizovala veřejnoprávní část toho duálního systému. Taková tvrzení spíš vycházejí z představ těch, kdo tyto teze šíří, případně před nimi jakoby varují, než z představ komerčních televizí samotných. Komerční stanice si nepřejí, aby se veřejnoprávní televize omezovala, protože jakékoli omezení veřejnoprávního vysílání vytváří prostor pro další komerční subjekty. A to my si nepřejeme, jako každý normální podnikatel, nechceme , aby na trh vstoupily nové subjekty. Máme za to, že dost konkurence v poslední době nastupuje v podobě kabelových televizí, v podobě relativně velké nabídky satelitních kanálů, a samozřejmě vše, co bude vyplývat z očekávané digitalizace. Proto pro nás představa, že by se měl kupříkladu privatizovat druhý program České televize, je nesmyslná, proti tomu vystupujeme, a to z důvodů čistě utilitárních, ekonomických. Představte si ten známý Železného koláč. Přece čím více zájemců o podíl na tom koláči bude, tím menší porce z něj vzniknou, a tím menší výnosy z toho pro jednotlivé účastníky trhu vzejdou, tím menší investice bude možno vložit do inovace a zlepšení programu a dalších případných podnikatelských záměrů.
Jestliže některé politické skupiny, zejména pravicově orientované, mají cíl zprivatizovat části ČT, tak my s tím z naznačených důvodů souhlasit nebudeme. Vlastníci televize Nova i televize Prima patří k významným ekonomickým a společenským a mediálním hráčům na území ČR, tak určitě budou vystupovat proti tomu, aby se uvažovalo o omezení duálního systému.
Říkáte, že dva stávající privátní subjekty logicky nemají zájem na dalším rozšiřování konkurence na trhu, jemuž dominují. Média vám ale často podsouvají snahu o likvidaci veřejnoprávní televize. Není možné tento zdánlivý rozpor vysvětlit tak, že působením různých lobbistických metod můžete působit na poslance Parlamentu, kteří o tom rozhodují, aby zachovali duální systém například v podobě jediného kanálu, tedy oslabený, a ten druhý kanál nějakou formou "rozdali" vám, takže by nedošlo ke vstupu dalšího subjektu, k oslabení vašich pozic, naopak posílení dominance na trhu, a tedy i přehodnocení reklamního trhu, a to vše při vnějším zachování onoho duálního systému?
Jaroslav Berka:
Ta otázka má několik rovin. První směřuje k procesu, jakým způsobem my pracujeme, jestli jsme schopni ovlivňovat politické struktury, a jestli je ovlivňujeme. Samozřejmě, to je naše práce. Moje práce je competitive intelligence, já se zabývám otázkami konkurenčních strategií firmy.
Z důvodů snadnějšího uchopení pojmu nehovoříme o lobbingu, lobbing je trochu složitější záležitost, navíc ve veřejnosti vyvolává negativní konotace. My říkáme, že v rámci konkurenčního boje v zájmu našich klientů vyjednáváme. Buď se daří vyjednávat, nebo se to nedaří. V tom je podstata té činnosti. Naší standardní metodou je snaha přesvědčit lidi, kteří rozhodují (a teď není důležité, na které konkrétní úrovni to rozhodování probíhá), o tom, že názory našich klientů, pokud jsou dobře argumentačně vystavěné, mají v sobě racio, které by mohli podporovat. Jsou i situace, kdy se to nepodaří. Jsou situace, kdy nejsme schopni vůbec přijmout pověření některého klienta. Klient chce něco nesmyslného,a do toho nejdeme, protože jsme přesvědčeni, že argumentačně nevystavíme to vyjednávání tak, aby bylo úspěšné a efektivní. Aby přesvědčilo rozhodující osoby o tom, že zájmy klienta jsou s nadsázkou řečeno bohulibé a stojí za to, aby byly naplněny.
... ... A jsme na půdě dezinformace. Jak se vyrábí dezinformace, zkuste přiblížit mechanismy.
Jaroslav Berka:
Moje specializace je konkurenční boj, a v něm platí stejná pravidla, jakými se řídí všechny ostatní obory. ... Jedna z mnoha součástí konkurenční strategie je samozřejmě boj s informacemi. A součástí toho jsou dezinformace. Dezinformace mají své omezení, které spočívá v tom, že dezinformace nemůže být taková, aby toho, o němž podává nějaké svědectví bezprostředně poškozovala, a zároveň aby nebyla natolik pravdivá, že by byla právně napadnutelná.
... Tím je ukázáno, jak se dezinformace a poloinformace stává vnějším zástupným argumentem, když chce skrýt, že lobbujeme pro pana Nováka z jiných, zpravidla soukromých důvodů. Vydáváte internetový deník. Nemluvme teď o technologiích. Asi se shodneme, že není -- pro povahu žurnalistické práce, žánry atd. -- důležité, zda je článek psán pro papírové nebo elektronické vydání. Samozřejmě je tu výhoda internetu v jeho okamžité aktualizovatelnosti a interaktivitě. A zároveň nevýhoda v jeho zatím nesrovnatelně menším rozšířením mezi čtenáře, příjemce. Spatřujete ale nějaký věcný rozdíl mezi internetovým a tištěným periodikem například právě v otázkách ochrany před ekonomickými či politickými vlivy?
Jaroslav Berka:
Samozřejmě, že jen do jisté míry. My máme striktně obsahově i graficky odděleno zpravodajství a komentáře, texty původní a převzaté odjinud -- snažíme se monitorovat a přebírat vše, co se kde o českých médiích řekne a napíše, a pak máme názorovou rubriku, kde občas začleníme text, o nějž nás někdo požádá. ...Zdroj: Česká média
Plné znění besedy s Jaroslavem Berkou na serveru Česká média ZDE
Nedovolíme si komentovat sebedefinice či překvapující míru upřímnosti Jaroslava Berky. Čtenář si obrázek dovede udělat i bez komentáře.
Související článek:
Štěpán Kotrba: Soudnost, pane Berko, soudnost! ZDE
