Na přednášce letního kurzu novinářské etiky je asi třicet studentů. Všem je kolem dvaceti a nejspíš sní o tom, že se jednou stanou reportéry v nějakém slavném americkém deníku. Asi všichni studenti Reynoldsovy novinářské fakulty na Univerzitě v Nevadě mají takové sny.

Osmašedesátiletý profesor Jake Highton to ví a posmívá se tomu. "Z některých z vás možná opravdu budou známí a důležití novináři," říká. "Ale po pravdě řečeno není moc o co stát. Věděli jste, že žurnalisté jsou dnes v Americe míň důvěryhodní než prodejci ojetých automobilů?

Ve třídě to zašumí a starý profesor vytáhne z kapsy jakýsi novinový výstřižek, který obsahuje výsledky výzkumu veřejného mínění. Novináři jsou na žebříčku profesí údajně až na 28. místě, dvě příčky za majiteli autobazarů. "Věděl by někdo, proč to tak je?", ptá se profesor. "Třeba ty, Jane!"

Pohledná tmavovlasá dívka se zatváří rozpačitě. Ale na přednáškách profesora Hightona neexistuje možnost neodpovědět na položenou otázku. A tak říká: "Je to proto, že si novináři články vymýšlejí? Jako Jayson Blair z New York Times?" Aféra z roku 2003 stále pronásleduje americkou žurnalistiku. Nejrenomovanější deník v USA a možná i na světě musel propustit svého reportéra, protože se prokázalo, že si některé pasáže svých článků vymýšlel. A že někdy přinášel reportáž i z míst, kde nikdy nebyl. Kvůli Blairovi přišli o místo také šéfredaktor a jeho zástupce.

"To není špatná odpověď," říká Jake Highton. "Ale co lidé, kteří New York Times nedůvěřovali nikdy? Anebo tenhle deník vůbec nečtou? Proč ti najednou nemají rádi novináře? Věděl bys to, Roberte?"

Mladík se postaví a bez velkého přemýšlení řekne. "Protože si myslí, že novináři lžou?"

Profesorovi blýskne v očích za brýlemi. "Protože si to myslí? Anebo protože novináři lžou?"

"Hodně lidí si to myslí," opakuje Robert.

"A co ty? Také si to myslíš?"

"Někdy," říká.

"Tak vidíte," zvolá vítězoslavně profesor Highton. "Robert chce být sám novinářem, a přesto si myslí, že se v téhle profesi lže. Není to divné?" Ve třídě to zašumí. Není jasné, jestli souhlasně, anebo nesouhlasně. Profesor pokračuje:

"Já vím, co si asi říkáte. Že zrovna vy budete jiní. Ale jedno vám povím. To si říkali i ti, kteří jsou novináři teď. A jak dopadli? Lidé jim věří míň než podvodníkům s ojetými auty."

Přihlásí se drobná dívka sedící vedle Jane. "Ano, Catty?", vyvolá ji Jake Highton.

"Myslím si, že za to může politika. Že lidi dneska politika rozděluje a že obecně politikům nevěří. A přenášejí to na média."

"To zní dobře. Ale tak úplně tomu ještě nerozumím. Co přesně chceš říct, Catty?"

"Chci říct, že můj strýček prodával v Nevadě ojetá auta. A byl to hodný a milý člověk. Nemohl za to, že ty vozy byly často šmejdy."

"Ale on je lidem přece nabízel? A určitě zákazníkům tvrdil, že zas takové šmejdy nejsou?"

"To ano," řekla Catty.

"Myslím, že to chápu. Chceš říct, že jestli novináře přirovnáváme k prodavačům ojetých aut, tak politici jsou ta ojetá auta. A když lidi zklamou, protože se ukáže, že nefungují správně a mají různé vady, tak přenášejí ten vztek také na novináře."

Catty přikývne. Ano, tak nějak to asi myslela. Okamžitě se zvednou další ruce, protože tahle analogie mnoho studentů zjevně zaujala. O půl hodiny později jdeme s Jakem Hightonem chodbou do jeho kanceláře. Starý profesor je zvědavý, co jsem jeho přednášce říkal. Ví, že v Praze také učím studenty, a tak ho hlavně zajímá, zda reagují podobně jako studenti v Americe.

On osobně je s diskusí na hodině spokojený. Zvlášť ta část, kdy se mluvilo o ojetých autech. "Prodejci ojetých aut mají v Americe hodně špatnou pověst," zachechtá se. "Vždycky to vyprovokuje velkou diskusi. A pokaždé dojdeme k nějakým zajímavým závěrům!"

Pozorně se na profesora zadívám. Napadá mě, jestli si nakonec ten výzkum veřejného mínění nevymyslel. Ale vlastně je to jedno.

Říká: "Myslím, že to děvče na to káplo. I když to zdaleka není tak jednoduché."

Ukázka z knihy "10 let v českých médiích", autorů Jana Jiráka, Milana Šmída, Miloše Čermáka, Václava Moravce, Milana Stibrala, Daniela Köppla, Barbary Köpplové, Barbory Osvaldové, Petra Saka, Štěpána Kotrby; kterou uspořádal Josef Beránek a Silvie Hekerlová a vydal Portál, 2005