Uvádím tohoto známého autora hned v úvodu svého dnešního komentáře proto, že vyvrací jeden dosti rozšířený mýtus o islámském světě, údajně sužovaném především a na prvním místě následky kolonialismu.

A já k tomu dodávám mýtus o islámském světě, který není nebezpečný Evropě, jak nedávno zaznělo na jednom semináři Centra pro ekonomiku a politiku. Začnu však Danem Dinerem. Podle jeho teze jsou islámské společnosti ovládány primátem sakrálního, posvátného, a to jak v každodenním životě, v politice, hospodářství tak v právním řádu. Tato všudypřítomnost a nadvláda posvátného znemožňuje oddělení jednotlivých sfér společenského života a jejich samostatný funkční život.

Tato nadvláda se podle Dinera projevuje i v tom, že posvátná písma islámu jsou pouze v arabštině, Korán se může recitovat jenom arabsky a arabština se tak stala státním jazykem ve všech dotyčných zemích. Náboženství je spojujícím tmelem všech společností uvnitř arabských teritoriálních států. Islám se stal všemocnou ideologií. Východiskem z této situace by se mohla stát pouze snaha minimalizovat vliv sakrálního na život celé společnosti a tím postupné osamostatnění politiky, ekonomiky a dalších oblastí. Tolik jádro Dinerovy knihy.

Jinými slovy, arabský islámský svět by potřeboval opakovat proces, který prodělala Evropa především v 18. století v epoše osvícenství. Proces, který nakonec vedl, spolu s dalšími důležitými faktory, k tomu, že se Evropa a Spojené státy staly v 19. století hnací silou ekonomického, technologického a politického modernizačního vývoje na celém světě.

Já pak nekladu otázku, zda islám je nebo není nebezpečný pro Evropu, protože to je otázka falešně položená. Islámský svět je totiž dnes skutečně světem nehybnosti a stagnace a jako takový Evropu neohrožuje. Evropa spíše ohrožuje samu sebe tím, že se snaží vytvářet nějaké modely pro soužití velmi odlišných kultur a naříká, že se to nedaří.

Vážnou otázku je však podle mého názoru třeba položit zcela jinak: za prvé, čím arabský islámský svět fakticky Evropu ohrožuje po politické a bezpečnostní stránce a za druhé, jakými principy svého života a uspořádání ohrožuje nebo lépe řečeno je v naprostém rozporu s evropským životem a jeho principy. Plané řečnění o islámu jako takovém a o tom, zda ohrožuje nebo neohrožuje Evropu nepatří do vážného semináře, ale do nedělního posezení v hospodě vedle témat například, zda v důsledku globálního oteplování budeme v budoucnu v Čechách mrznout nebo chodit celý rok nalehko.

Takže čím arabský islámský svět ohrožuje Evropu? Uvedu dva příklady. Zaprvé tím, že islámská republika Írán si ve volbách postavila do čela člověka, který zvolna ale jistě zažehává plamen války jak na Blízkém východě, tak války, která by se velmi silně dotkla Evropy. Íránským prezidentem opakované popírání holocaustu a výzvy, aby byl mezinárodně uznaný suverénní stát Izrael vymazán z povrchu zeměkoule, jsou výzvy k válce. Zatím se to projevuje v tom, že Izrael se už připravuje na letecké údery proti iránským jaderným zařízením, aby znemožnil této totálně islámské zemi výrobu jaderných zbraní, protože pak by hrozila jaderná válka.

Jenom naprostý ignorant může tvrdit, že toto nebezpečí, vycházející z Íránu, nemá nic společného s islámem. Má s ním společného úplně všechno. Írán je státem, který je založen na naprosté nadvládě islámu a jeho hlasatelů a představitelů v celém životě společnosti. A tito představitelé hlásají také nenávist vůči západnímu světu, protože jsou přesvědčeni, že to odpovídá islámskému učení V poslední době pak iránský prezident vyzval Evropu, aby přestěhovala Izrael na svůj kontinent a umístila ho například v Německu.

Německo by prý například mohlo Izraeli předat svůj spolkový stát Šlesvicko-Holštýnsko. Myslí si snad někdo z Evropanů, že tento islámský revolucionář neohrožuje Evropu? Druhým příkladem je Saudská Arábie, jejíž vládnoucí rod Saudů stále ještě, i když už vlažně, vyznává učení zvláštní větve islámu, která se jmenuje wahabismus. Většina dnešních islámských teroristů, kteří útočí ať již v Iráku nebo jinde v arabském světě či v Evropě pak vyznává toto islámské učení v plném rozsahu.

Wahabismus založil v 18.století jistý ibn Wahab, pocházející z Arábie, který hlásal absolutní nutnost návratu k jakémusi čistému a přísnému výkladu islámských posvátných písem, Koránu a knih sunny. Hlásal povinnost vést džihád, svatou válku proti ne - islámskému světu a šířit islám všude po světě. Jenže u toho jeho fanatismus nekončil. Hlásal totiž také názor, že většina muslimů odpadla od pravé víry, zradila islám a že proti těmto odpadlíkům je nutné také vést válku.

Proto se teroristé neštítí zabíjet například v Iráku muslimy, ženy a děti, protože si myslí, že tím upevní a zocelí islámské společenství v této zemi, která se tím, že dychtí po demokracii, jak se dnes ukazuje v masivní účasti ve volbách v Iráku, dopouští naprosté zrady Prorokova učení.

Stejně tak by se měly podle tohoto učení islamizovat muslimské komunity v Evropě, což je proces, který skutečně uvnitř Evropy probíhá a nabírá na síle. Islamizaci muslimských komunit v Evropě napomáhá jejich slabé sociální a společenské postavení uvnitř západních států, ale toto postavení není hlavní příčinou jejich neblahého vývoje. Velmi důležitou příčinou je nenávistná islámská ideologizace těchto komunit, s níž si zatím si nikdo neví příliš rady. Evropané neví, jak jí zabránit a zastavit ji. Někteří krasoduchové tvrdí, že je třeba posílit sociální systémy a zahrnout islámské komunity ještě větší sociální péčí.

Jako by se ideologická nenávist dala hasit sociálními dávkami. Kdyby tento názor sdíleli svého času kapitalisté, nemuseli by se patrně bolševici zmocnit téměř poloviny světa. Jiní zase hlásají různé modely náboženského soužití různých vyznání v Evropě, jakoby křesťané a muslimové měli vůči sobě nějaké výhrady ve věcech víry. Ve skutečnosti je tomu tak, že pokud se sejdou křesťané a muslimové k rozhovoru na základě určitých společných předpokladů, může z toho vyplynout jen něco pozitivního.

K těm společným předpokladům pak patří především to. že náboženství a stát, náboženství a politika jsou dvě od sebe oddělené záležitosti, které se nesmějí směšovat. Abych to řekl velmi stručně, pokud se jakýkoli muslim seznámí s Dopisem o toleranci britského filosofa Johna Locka ze 17. století a souhlasí s jeho pojetím náboženské svobody a tolerance, může být bratrem všech Evropanů. Druhým předpokladem soužití je pak uznání, že všechny suverénní státy a jejich národy, včetně Izraele, mají právo na existenci.

Uvedl jsem dva konkrétní příklady toho, jak určitý výklad islámu může vést a vede k ohrožení Evropy. A skutečnost, že ti, co takovou bagatelizaci provozovali, opustili pak tento svět jako první, mě nemůže uklidnit.