Úvodem mi dovolte poděkovat vám všem za trpělivou, mravenčí a zodpovědnou práci v našich městech a pro naše města, v našich krajích a pro naše kraje. Jste jasným důkazem funkčnosti programu ODS a v tomto smyslu průkopníky našeho příštího úspěchu. Jste, a vy to víte, jedním z předvolebních trumfů naší strany, vy jste základem Týmu vítězství a právem se stáváte terčem soupeřů. Právem se vás, nás všech bojí. My se jich ale nebojíme!

Ostatně, naše společná vítězná cesta začala vlastně již komunálními volbami v roce 2002. Od té doby kráčíme po vítězné trajektorii. To nás ovšem nesmí uchlácholit, ani uspokojit. Vavřínové věnce oschly totiž ještě týž den. Když jsem před rokem hovořil o tom, že naší vizí, naší hlavní přidanou hodnotou je obrana svobody a jednotlivých svobod nabytých a z velké části námi prosazených po roce 1989, netušil jsem, že po roce bude tento náš fundamentální úkol ještě naléhavější a bude dnes znít už jako imperativ. To, co dokázali socialisté během posledního roku, kam až dovolili vstoupit a ustoupit komunistům, jakých metod jsou ochotni využívat a zneužívat, to musí děsit každého slušného člověka v naší zemi. Proto bych se rád obrátil na všechny takové slušné lidi, sdružení, iniciativy i další demokratické politické strany s návrhem na spolupráci v projektu demokratické nekomunistické aliance, chcete-li kosatíkovsky - DNA. Jsme připraveni spolupracovat se všemi, kteří stejně jako my nehodlají dopustit návrat komunistů k moci. Recidiva rakoviny je zhoubnější, než starý nádor. Na tomto projektu můžeme spolupracovat dokonce i s nekomunistickou částí sociální demokracie, tou, která nezapomíná na poúnorový vývoj, která znovu nevymění podíl na moci za svoji vlastní existenci. Pokud si sociální demokraté svoji programovou, personální a morální vyprahlost hodlají léčit na úkor celé země, šestnácti polistopadových let, pak jde o opakovaný a neodpustitelný hazard. Nesmíme to dopustit a zabráníme tomu!

Naším politickým protivníkem není, jak se nám snaží mnozí namluvit, česká levice, která prý a "v podstatě" reprezentuje povahu našeho národa a my jsme tedy jen jakousi anomálií, vymírajícím druhem. Naším skutečným protivníkem je koalice posttotalitní komunistické strany a oportunistických, demagogických a zkorumpovaných technologů moci. I proto považuji z odstupem času za důležité, že jsme nepodlehli pokušení udělat s takzvanou sociální demokracií jakoukoliv dohodu v době těch nekonečných vládních krizí. Zadali bychom si se systémem založeným na strachu, korupci a nezodpovědnosti. Říkají nám: myslete na zadní kolečka, levice je silnější, pravice nikdy volby nevyhraje, nezavírejte si cestu k velké koalici, která by zastavila komunisty. My ale odpovídáme: taková je svoboda volby - a také odpovědnost volby. Kdyby opravdu spojená levice zvítězila, což nepřipouštím, bude to vůle občanů. Za sebe ale říkám, že nevěřím v takový vývoj. Naopak, věřím v nás a věřím českým voličům! Pokud ODS v devadesátých letech plnila unikátní roli transformačního tahouna a přebrala za to plnou odpovědnost, je dnes, jsme dnes, opět nuceni společně s občany převzít nemenší odpovědnost - stát se hrází, barikádou, ochráncem a nositelem myšlenek svobody.

Medvědáři a krysaři se nás snaží natlačit do velké koalice po volbách. Je to prý státotvorné, pohodlné, obecně přijatelné. Řekněme si to ale narovinu. Nemůžeme současně bránit svou čest a zároveň křesla, protože tak lze dosáhnout jediného: ztratit obojí. Nebudeme tvořit cudnou záclonu, za níž se socialisté budou opět neslušně domlouvat s komunisty. Když jistá osoba hovořila o tom, že se spojí s komunisty i marťany, nebyla daleko od pravdy. Už se stalo. V obou případech. Komunisty známe.

Otázkou však zůstává, kdo jsou Marťani, kde všude je hledat? Pár by se jich možná našlo i v tomto sále, i když se mi tomu nechce věřit, nostalgických pamětníků teplých místeček a kupčení, pragmatických obchodníků a konjunkturalistů. Říkám zcela jasně: naším úkolem a posláním je vrátit politice její obsah, smysl a důvěryhodnost. Zatočit s korupcí, nezaměstnaností a demotivujícím sociálním systémem. To nejde se současnými socialisty, to nejde s komunisty, to nejde ani s marťany. Pokud, milí marťané, kryjete své osobní zájmy, svou zášť za široká záda naší strany, a je jedno jestli je to ve VZP, nebo jinde,odejděte raději teď hned! Na modrou cestu nebudeme tahat žádnou veteš. Vaše značka je červená a směřuje do pekel.

Politologické poučky říkají, že dokud jde strana za mocí, za vládní odpovědností, stává se zásobárnou myšlenek, idejí a programových konceptů. Musí ten čas využít, protože když je u vlády, není už na nic takového čas, musí vládnout. Kdo chce uchopit, či udržet moc jen pro moc samu, kdo nemá dopředu rozmyšleno, kam chce zemi vést, stává se jen hříčkou momentálních lobbyistických zájmů a politických tlaků. Proto jsme - a já jsem to od počátku prosazoval - čas v opozici využili k tomu, abychom si nejprve znovu uvědomili základy své mise a pak vybudovali odborný aparát, onu mašinu na myšlenky. Máme už stroj, dokončujeme výběr lidí pro jeho obsluhu. Rozjíždíme ho tak, aby dojel až k volebnímu vítězství, k tomu světlu na konce tunelu z volebního klipu a k naději na změnu. Jen bych vám rád připomněl to, co jste ode mě slyšeli opakovaně a už mnohokrát: ten stroj je jen prostředek, skutečným cílem je prosadit myšlenky, které veze, realizovat je v praxi a nezklamat veřejnost. Nezapomínejme na to kvůli pomíjivé vidině moci. Nebojím se, že takový přístup je naivní, že neobstojí v souboji s takzvaně pragmatickým politickým viděním těch, kteří jsou ochotni pro momentální zisk obětovat ideje. Většinou proto, že ve skutečnosti žádné nemají. Oni se totiž nakonec vždy dostanou do úzkých, protože pragmatismus jim nenapoví, jak překonat skutečné problémy. Podívejte se na ty dnešní vládní "pragmatiky", jak neřešené problémy valí před sebou jako narůstající sněhovou kouli. Čím dál zoufalejší, čím dál více vnitřně nejistí a proto čím dále útočnější. Oni nakonec už vnitřně touží po tom, abychom je vystřídali. Někteří z nich se dokonce stydí, mnozí strop studu dávno překonali. Proč bychom to měli být zrovna my, kdo je vystřídá? Protože my máme vizi a cíl. My víme, jak za ním jít. A my se k němu společně dostaneme!

Příští rok to bude osm let, co jsme v opozici - a nebyla to ztracená léta. ODS se vrací poučenější, sebevědomější a připravenější. Poučenější v tom, že jsme rozvinuli témata, na něž nám v časech pádící ekonomické reformy nezbýval čas, nebo síly. Vláda práva, boj s korupcí, fungující sociální služby, špičkové školství a zdravotnictví, zabezpečené stáří. Tato témata si s námi občané, mnohdy neprávem nespojovali. A přesto jsou nedílnou součástí našeho liberálně konzervativního programu. Nyní je nejvyšší čas uvést je v život, než socialisté zničí poslední zbytky sociální a mezigenerační solidarity, víru v právo, vzdělanostní potenciál této země, důvěru v demokracii, instituce, v systém. ODS je dnes sebevědomější, zralejší, dospělejší. Léta v opozici paradoxně potvrdila správnost její ideologie, v níž mnozí, nejen vně strany, přestávali v druhé půlce devadesátých let věřit. Ve všem, co nám socialisté vyčítali, sami na celé čáře zklamali. Nepřinesli občanům zázračný recept na štěstí, ale uvrhli je do existenční nejistoty, zavalili je byrokracií a korupcí, starali se více o své úředníky, než o skutečně potřebné, upláceli své voličské skupiny, které jim ale stejně nevěří. Možná jsme potřebovali i tuto lekci, abychom se přestali bát, že se občané nechají uplatit údajnou štědrostí a sliby levice. Nedají, protože není čím.

Blahobyt a prosperita musí být a budou znovu spojeny se slovem pravice. Do volebního roku jdeme připraveni jako nikdy před tím. Na rozdíl od socialistů jsme vždy měli podrobný politický program. Nepříjemným překvapením pro ně však bude, že tentokrát máme do posledních detailů propracovány nejen ideje, ale i konkrétní a pro voliče ze všech vrstev srozumitelné návrhy. Nepromarnili jsme čas v opozici. Jsme připraveni, mimo jiné i proto, že jsme se naučili lépe naslouchat občanům a poznávat jejich problémy. Modrá šance nebude už jen šancí, ale jistotou. Jistotou pro občany této země!

Říkají nám: Jste negativističtí, nemáte žádný pozitivní program. A my trpělivě objíždíme celou republiku a představujeme naše řešení problémů v šíři a hloubce, jaké žádná česká volební kampaň nepamatuje. Přátelsky a v nadsázce upozorňuji přítomné novináře: všimněte si toho, abyste náhodou nebyli ti poslední, kdo tuto změnu zaznamenají!

Říkají nám: Jste slabí, neumíte čelit útokům vlády. A my dokola opakujeme, že v hulvátství není síla a chlubení neskryje programovou nicotu. Nehrajeme hru na bušení do prázdných bubnů. Možná jsme kvůli tomu prohráli některé mediální bitvy, protože slušnost stále někteří považují za slabost. Slušnost ale není slabost. Dokážeme, že i slušností se dají vyhrát volby. Právě proto je vyhrajeme!

Říkají nám: jste stranou pro bohaté a vaše reformy ožebračí obyčejné lidi. A my jsme připravili změny právě na ochranu těch nejslabších, nemocných a ohrožených. Právě oni jsou dnes mezi poraženými, zatímco na straně vítězů je státní byrokracie. Obyčejní lidé se nás nemusejí bát. Bát se musejí jen černí pasažéři, příživníci, kteří zneužívají systém. Všem potřebným, nezaměstnaným a nemocným dokážeme, že skutečná solidarita má konzervativní, nikoli socialistické základy. Nestydíme se za slovo sociální, socialisté nám ho jen na čas ukradli, schovali za něj svou neschopnost.

Říkají nám: jste protievropští a povedete zemi do izolace. A přitom jsme velmi úspěšní a aktivní právě na mezinárodním poli. Nehodláme však pouze nečinně přihlížet hře velkých a papouškovat jejich, pro nás mnohdy nevýhodné závěry. Hájíme potřeby našich občanů, firem a celé země způsobem, který odpovídá její velikosti, tradici a národním zájmům. To stejné čekáme od našich evropských partnerů tak, aby evropský projekt přinášel nadále ekonomický růst a konkurenceschopnost našim firmám, bezpečí a vyšší kvalitu života našim občanům. Jen z diskusí a setkávání koncepcí, může vzejít recept na léčbu nemocné paní Evropy, stonající na dědičnou zátěž sociálního státu, na rakovinu multikulturalismu, na alergii antiamerikanismu. Když se podívám do sálu, vidím celou řadu našich významných zahraničních přátel, kteří sdílí stejné či podobné přístupy jako my. Sebevědomí a zodpovědnost neznamenají slabost a izolaci. My jsme přivedli Českou republiku na cestu vedoucí do NATO a Evropské unie. Evropa však nesmí být neefektivní, socialistická, zapouzdřená a přeregulovaná, ale konkurenceschopná, pružná, otevřená a sociálně citlivá.

Chceme Evropu rovných příležitostí, rovných práv a povinností, chceme Evropu soucitnou, nikoli rovnostářskou. Jsme dnes jednoznačně nejsilnější proevropskou silou v České republice, s vyhraněným názorem na nutnost změn fungování a budoucí aranžmá. Jsme dnes jedinou proevropskou stranou v České republice, která hájí zájmy svých občanů.

Dovolte mi nyní kratičkou rekapitulaci. Když jste mě poprvé zvolili předsedou, sliboval jsem vám krev, pot a slzy. Když jste mě volili podruhé, varoval jsem před pocitem uspokojení z minulých vítězství. Dnes už jsme dál, známe svůj úkol, známe se navzájem, známe své síly, možnosti i slabiny a já vám nebudu ani nic slibovat, ani vás před něčím varovat. Už jsme si řekli vše podstatné a učinili jsme také vše podstatné pro přípravu. Dnešní kongres, a v projevech mých místopředsedů a stínových ministrů to uslyšíte, je rekapitulací přípravných prací, startovacím blokem pro nás pro všechny. Dnes zazní startovní výstřel. Dnes vás jako váš předseda, i jménem všech, kteří nám věří žádám: pojďme a vyhrajme ty volby!