V minulých dnech dávala ČT pořad o slavném Miloši Kirschnerovi - adoptivním otci Hurvínka a Spejbla. Celá polovina pořadu byla o tom, jak Kirschnera v padesátých letech zavřeli a měl velké problémy se vypracovat pomalu nahoru. V kritické chvíli ho podržel národní umělec Skupa a komunisté nakonec svolili, aby Kirschner dělal ředitele divadla a jezdil po celém světě. Vstoupil ovšem do partaje, v pořadu bylo popsáno jakým způsobem - v Moskvě mu bylo nečekaně členství uděleno na velké slavnosti pro "tovaryšče Kirschnera".

Díky této pozici Kirschner pomohl v divadle mnoha lidem. Nakonec bylo v pořadu ne zcela zřetelně formulováno, jak se v listopadu titíž lidé proti němu postavili jako proti komunistovi, staré struktuře. Naznačeno bylo, že to byl i jeden z hlavních důvodů nuceného odsunu Hurvínka se Spejblem z divadelní budovy.

Pár týdnů předtím opakovali dokument o Heleně Růžičkové. Dostála kdysi distanc v Činoherním klubu, někde něco plácla a bylo ji doporučeno na rok jít pykat kamsi za pult do prodejny zeleniny. Dostala se z toho do blázince, pomocnou ruku ji nakonec podala Jiřina Švorcová, která vše vyžehlila.

Když po listopadu Růžičková jako nestraník kandidovala do Senátu za KSČM, začal hon. Do pořadu se nedostala otřesná historka - v té době zkolaboval její syn Jiří. O tom píše v časopise Obrys-Kmen Zdeněk Hrabica:

Hrabica v témže článku chválí Tomáše Halíka a Dagmar Veškrnovou, že se nenechali zaslepit. Dagmar Veškrnová podpořila Helenu Růžičkovou v nejhorších chvílích, když jí zemřel syn.

Josef Škvorecký napsal knihu Dvě vraždy v mém dvojím životě - je to typicky stařecká literatura, ale je v ní popsán osud jeho ženy Zdeny Salivarové, která měla v padesátých letech kamaráda Jugoslávce, byla pozvána na výslech a cosi tam podepsala. Tak se dostala do Cibulkových seznamů. Škvorecký sám je fanatický antikomunista, doma však má oběť antikomunistického honu - krásný český paradox.

Karlovi Sysovi byly po listopadu rozmetány dvě již vytištěné zcela nepolitické knihy připravené k expedici: eseje Velbloud a Marie s jehňátkem a básnická sbírka Vzducholoď v parku, s tím, že už se navydával dost, teď zas budou vydávat jiní. (Fakt rozmetání Sýsových knížek je zmíněn v každém jeho životopise, např. ZDE).

To bylo jen pár příkladů, na které jsem si aktuálně vzpomněl. Ale nechtěl bych být s tím jakkoli jmenovitě spojován, není to má agenda, podobně stěžování na křivdy epochy. Každá doba má své obětní beránky. Agrese a nenávist, jejíž hladina v lidech a mezi lidmi je v každé epoše na stejně úrovni, musí vždy někam mířit, někam se vyplavit, míní autor.