28. 11. 2005
Na straně jedné svět politiky a na straně druhé svět byznysuJe to bezpečné...?!?V polovině listopadu jsem měl tu možnost být účastníkem II. Výroční bezpečnostní konference 2005, která se konala v prostorách Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hlavními iniciátory byli CESES FSV UK, BOOSS a SCIP CZECH. Měla dva základní tématické okruhy, z nichž ten první měl název "Česká bezpečnostní politika a její perspektivy v kontextu vývoje EU a NATO" a ten druhý "Zvyšování konkurenceschopnosti pomocí CI". Zatímco zkratky v prvním názvu jsou notoricky známé, v tom druhém by se mohl méně poučený čtenář zadrhnout. CI znamená Competitive Intelligence a podle znalců se to má překládat "konkurenční zpravodajství". Čtenáře Britských listů odkazuji na článek Josefa Provazníka s názvem Competetive Intelligence, kde se dozví základy z úst povolaného. Dva okruhy, dva různé světy. Na straně jedné svět politiky a na straně druhé svět byznysu. |
Zdánlivě si nemají moc co říci. Jeden je příliš zahleděn sám do sebe a honosné minulosti svých protagonistů, než do osudů lidí, jichž se obecná bezpečnost či její nedostatek nebo dokonce krach dotýká konkrétně a nejbolestněji. Ten druhý zase vidí více byznys a úspěch v konkurenčním zápase než osudy lidí, kterých se tento zápas dotýká a často jim bere pocit sociálního bezpečí. Bezpečnostní politici vidí byznys z nadhledu a dobře skrývají touhu být podobně akceschopní a mít podobnou výslednost svého konání jako byznys. Byznys se jejich nadutosti pochechtává, ale jen stěží zakrývá touhu být stejně okázalý a dosáhnout stejné důstojnosti, kterou předvádějí zasloužilí političtí vlci. Divadla to jsou špatná na obou stranách a je to o to horší, že pokud si oba divadelní soubory neuvědomí nutnost spolupráce, tak na to doplatí zase jen a pouze lidé, kteří nechtějí nic jiného něž v klidu a bezpečí žít, tvořit, pracovat a vychovávat budoucí generace. Na straně druhé je pravda, že dokud se veřejnost do tohoto procesu rázně nevloží a nebude nutit oba soubory znalců bezpečnosti ke spolupráci, tak na to doplatí jen a jen ona sama. Hledal jsem na konferenci termín, který by signalizoval instituci nebo instrument, které by takovou participaci veřejnosti umožnily. Zaslechl jsem pojem "bezpečnostní komunita" Ponořil jsem se do studia literatury a nalezl jsem tento termín, zpracovaný do češtiny mimo jiné i Liborem Frankem, který o ní uvádí včetně ekvivalentů do cizích jazyků asi toto: Ekvivalenty ve světových jazycíchA security community F communauté de sécurité
N Sicherheitsgemeinschaft
R (?) безопасное общество
Významnost pojmu: Jedná se o výraz, který se v české bezpečnostní terminologii užívá relativně krátce, významněji až v posledních několika letech. Pojem se vyskytuje ve významové návaznosti na pojem bezpečnost, nepředstavuje však jeho odvozeninu, ale má samostatný význam. Frekvence výskytu: V současnosti není chápán jako jeden z klíčových pojmů, není frekventovaný v obecné mluvě a jeho používání je zatím omezeno i v novějších odborných publikacích. Neužívá se v legislativních normách. Nicméně dá se předpokládat jeho postupné přejímání v souvislosti s rozvojem vojensko-civilní spolupráce a s faktickým vytvářením okruhu osob, který lze za bezpečnostní komunitu označit. Definice: Nebyla nalezena jednoznačná definice v obecných nebo odborných slovnících, pojmy bezpečnost a komunita jsou většinou uváděny odděleně. Pojem komunita je mnohovrstevný a jeho význam závisí zejména na rozličném filozofickém pojetí. Obecně se komunita chápe jako společenství, kolektiv vyznačující se těsnými vnitřními pouty a silnou soudržností, která je dána vědomím sounáležitosti a společným cílem. Vzhledem k vnějšímu světu uplatňuje vůči svým členům princip solidarity. Bezpečnost lze vymezit jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt (zpravidla národní stát, popř. mezinárodní organizaci) a jeho zájmy a kdy je tento objekt k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a k jejímu provedení ochoten. Současné používání: Pojem bezpečnostní komunita označuje v současném chápání a v intencích bezpečnostní politiky společenství odborníků a aktivních zástupců laické veřejnosti, které se permanentně vyjadřuje k otázkám souvisejícími s bezpečností státu a jeho politikou v této oblasti. Bezpečnostní komunita nemá institucionální charakter, její složení není pevně dáno, ale je relativně ustáleno. Charakter komunity je převážně odborný, jsou v ní zastoupeni experti ze státních institucí, akademické sféry, nevládních organizací, zájmových sdružení nebo jednotlivci aktivně se zajímající o danou problematiku. Členem bezpečnostní komunity se jedinec stává na základě uznání jeho odborných kvalit nebo uznáním jím zastupované skupiny občanů jako relevantního partnera pro jednání. V činnosti bezpečnostní komunity lze vysledovat jednoznačný trend směřující k posilování interdisciplinární spolupráce, neboť je a bude stále těžší nalézt jasnou dělící čáru mezi bezpečnostními studiemi, ekonomickými záležitostmi, regionálními a globálními problémy apod. Existence bezpečnostní komunity má velký význam pro posilování demokratické kontroly ozbrojených sil, je inspirativním i kritickým zdrojem informací pro státní decizní sféru i pro odbornou veřejnost a je velmi důležitým prvkem vojensko-civilní spolupráce (CIMIC). V českém prostředí se bezpečnostní komunita začala významněji utvářet až ve druhé polovině 90. let, kdy jednak došlo k vytvoření řady institucí a nevládních organizací, věnujících se bezpečnostní problematice (např. BOOSS), jednak se tato komunita začala chápat jako partner státu při konzultaci odborných otázek (např. svolávání bezpečnostní komunity při projednávání návrhů Bezpečnostní strategie ČR apod.). Synonyma: nejsou, někdy však bývá výraz zaměňován za užší pojem "odborná veřejnost" (charakterizující skupinu specialistů na danou problematiku), který však svým významem vystihuje jen částečně obsah analyzovaného pojmu. Výraz "bezpečnostní komunita" není totožný ani s výrazem "think tank", který se používá v řadě oborů a označuje expertní skupinu specializující se na analýzu a predikci vývoje určitého jevu nebo situace. V prostředí souvisejícím s bezpečnostní politikou jsou think tanky spjaty především s univerzitní sférou nebo se specializovanými státními či komerčními institucemi, často disponují významným mezinárodním uznáním a mají též mezinárodní a vysoce expertní charakter, dlouhodobou a úzce zaměřenou specializaci a výsledky jejich činností jsou podkladem pro rozhodování relevantních činitelů státu nebo představují podněty a impulzy k novým pohledům na zkoumanou problematiku (např. na způsoby zajištění obrany, analýzu hrozeb a rizik apod.). Bezpečnostní komunita naproti tomu představuje méně formální a personálně i disciplinárně širší okruh zájemců o problematiku bezpečnosti státu a o jeho politiku v této oblasti. Doporučená definiceBezpečnostní komunita je dobrovolné, neformální a relativně ustálené společenství zástupců odborné i laické veřejnosti aktivně se vyjadřující k otázkám bezpečnosti státu a k jeho bezpečnostní politice. Toto společenství vzniká a funguje na základě společného monotematicky zaměřeného zájmu o bezpečnostní problematiku a jeho činnost je vedena snahou po zkvalitnění, ovlivňování a veřejné kontrole rozhodování státu v této oblasti. Tolik Libor Frank. Zaujalo mne to a vzpomněl jsem si na pokusy organizace BOOSS, což je Asociace bezpečnosti, ochrany a obrany společnosti a státu, a odborníků z CESES FSV UK o vymezení a zavedení tohoto pojmu a personální vymezení a ustavení takové bezpečnostní komunity. Jistě bylo takových organizací a pokusů více, ale nelze vědět o všech. Na straně druhé je zřejmé, že tu existuje nějaké vymezení pojmu a veřejný sociální a komunikační prostor pro ty, kteří by chtěli k tomu, jak je pečováno o jejich bezpečnost, něco říci. Termín je koncipován, jako kdyby to měl být především stát, kdo může a má pečovat o bezpečnost lidí. Jsem přesvědčen, že vlivů na naši bezpečnost je daleko více a že by se taková bezpečnostní komunita měla stát nejen nějakým tichým připomínkovým místem pro přikyvování státu, ale že by měla jasně a zřetelně formulovat názor veřejnosti na to, co je vnímáno jako bezpečné nebo nebezpečné a konfrontovat s tím nejen veřejnoprávní, ale i soukromoprávní aktivity, které mohou mít na daný stav vliv. Možná by nebylo nezajímavé formulovat nějaký minimální standard bezpečí. Slovo bezpečí užívám zcela záměrně. Čeština nemá více výrazů ve smyslu latinského salus nebo securus, anglického safety nebo security nebo francouzského sureté nebo sécurité. A slovo bezpečnost je u nás spojeno na dlouhá léta buď s pendrekem na zádech nebo s estébákem za zády nebo alespoň se sovětským tankem pod ocasem. Je to nešťastné, často neobjektivní, ale je to tak, a brání to spoustě normálních standardních úvah a použití navazujících standardních bezpečnostních postupu a metod. Podle mého názoru vedou z tohoto nepříjemného stavu tři kroky. Za prvé je to uvědomění si toho, že bezpečnostní komunita je dobrá věc a nejširším slova smyslu do ní patříme my všichni, co bychom se rádi dožili zítřka. Platí totiž, že pro své bezpečí můžeme nejvíce vykonat, když budeme pečovat o bezpečí svého okolí. A to jde nejlépe tak, když budeme aktivně vyhledávat spojence a nikoliv nepřátele. Navazujícím krokem by mělo být hledání a nalezení onoho obecného standardu umožňujícího nám všem přežít v bezpečí. Důraz je na slůvko všem, protože bezpečí pouze pro někoho už není veřejný zájem a statek, ale soukromý byznys. Tragedií současné politiky je to, že neví jestli má usilovat o preferenci veřejného zájmu nebo soukromého byznysu. Navíc to vnímá jako nutný konflikt, místo aby vytvářela platformu, na které se mohou setkat. Bezpečnost je věc veřejná, jde nejen o veřejný zájem, ale i o veřejný statek. Je třeba naši bezpečnost vytáhnout z šera a tajemna, ze zamřížovaných místností a jiných uzavřených prostor, kde o ni pečují jacísi odborníci, které k tomu nikdo nezmocnil, na světlo a učinit z ní skutečně věc veřejnou, věc nás všech. A za třetí by to mělo být prosazování tohoto standardu do veškerého konání, které může takový standard jakkoliv ohrozit nebo naopak podpořit. K takovému kroku je ovšem třeba mít nezbytnou dávku moci. Jsem přesvědčen, že nás, kteří chceme žít v bezpečí, je většina. A to dokonce i napříč Huntingtonovými civilizacemi, předurčenými ke konfliktům a válkám... A taková většina by měla být dříve nebo později být schopna dát o sobě vědět. Nutnou podmínkou ovšem je, že budeme sami o sobě vědět. Bezpečnostní komunita je k tomu podle mého názoru prvním nutným, zdaleka ne však postačujícím, krokem. Určitě se budeme muset zamyslet nad jiným názvem pro takovou iniciativu, protože bezpečnostní komunita je překlad, ve kterém se ztratilo v našem jazyce snad skoro vše pozitivní, co v něm v jiných jazycích je...Člen nebo příslušník bezpečnostní komunity, to zavání tajným bratrstvem, útvarem ZÚ, udavačstvím nebo alespoň "šedým morem". Když kritizuji, měl bych dát i návrh. Ale opravdu nevím... Určitě to není nic objevného ani převratného. Možná mám pouze neoprávněně pocit, že pro takové prosazování schází někde kolem mne nějaká platforma. Schází podle mne i ona bezpečnostní komunita. Jakákoliv. Když vidím, kolik platforem již existuje na záchranu nejrůznějších přírodních druhů, pak bych se rád dozvěděl i něco o takové, která chce chránit Homo sapiens sapiens. Je pravda, že především před ním samým a jeho hloupostí, ale myslím si, že by to za to stálo. Taková parta zelených pro lidi...Tím nemyslím ani VB ani vojáky, ba ani melouny v českých na stole... II. Výroční bezpečnostní konference 2005 ukázala možnost koexistence politiky a byznysu na tomto poli. Nedosáhla sice shody nebo společného postupu, ale naznačila, že to je možné. Iniciativa BOOSS, CESES FSV UK i SCIP CZECH je v tomto smyslu průlomová. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a děkuji tímto veřejně za pozvání a možnost k dané problematice něco říci. Teď jde jenom o to, jestli u této iniciativy nezůstane a že se budeme moci někdy někde efektivně ptát: "...a je to bezpečné ?!?" |