16. 11. 2005
Vede ODS kampaň pomocí anonymního spamu?Nijak tajené války PR poradců v pozadí postojů a chování politiků i celých politických stran, veřejná vystoupení zacílená na zvyšování procent oblíbenosti, prázdné diskuse plné osobního osočování bez sebemenší snahy o objektivní argumentaci, lidově "humorné" billboardy karikující politickou opozici, vyrobené (a nezištně hrazené) na zakázku spřízněnými reklamními agenturami. Tyhle zjevně nepříliš podstatné mody komunikace mezi politiky a veřejností jsou ve skutečnosti samou podstatou současné politiky. Dokáže za takového stavu ještě někoho překvapit mediální kampaň vedená pomocí anonymního spamu? |
Snaha politických stran dosáhnout úspěchu ve volbách vede ke kopírování komerčních trendů v tom, jakým způsobem se vnutit apatickému, přehlcenému, tělesně i duševně obéznímu klientovi do psychoanalýzou obnaženého podvědomí. Cílem je dokázat působit na jeho iracionální živočišnost tak, aby oželel nějakou svou stereotypní zkratochvíli a šel se po čtyřech letech zarytého mlčení vyjádřit k volbám, ačkoli byl celé čtyři roky vytrvale přesvědčován, že to za to vůbec nestojí. Billboardová móda v politické prezentaci je sice odkoukaná z marketingu soukromých firem (jaký to společenský paradox), má ale jednu zvláštnost -- na rozdíl od soukromých firem nechce být skutečný zadavatel vůbec rozpoznán, právě naopak mu jde vždy jen o to, aby na něco "upozornil" (na totalitní praktiky vlády, na asociálnost nebo na pánbíčkářství opozice, tohle všechno jsme už měli možnost vidět). Zadavatel reklamy v tomto případě vůbec nechce upozornit na sebe (vzpomeňme na pana Langera, který vůbec nebyl hrdý na své reklamní dílo), jak by to asi odpovídalo komerční logice, nýbrž chce říct, že někdo je diktátor, elitář, pokrytec nebo něco jinak odpudivého. Sám s tím ovšem nechce mít "jakoby" nic společného, protože by to na něj mohlo vrhnout stín pochybného a ryzího populismu, čímž ve skutečnosti billboardy na politickou objednávku jsou.. Vždycky se jedná o zpochybnění morální integrity někoho jiného (politika, strany), a je to uveřejněno cestou, která má za úkol "vysublimovat" případnou odpovědnost za důkaz autenticity takového tvrzení ze strany poškozeného. Poškozený, aby se vyhnul boji s "neviditelným" nepřítelem, volí stejnou zbraň a reaguje podobně laděným billboardem na stejné téma. V něm odhaluje "skutečné" pohnutky opozice k jejímu jednání. Je to ryze negativní a negativistické sdělení potenciálnímu voliči, které nenese žádnou nabídku politického řešení krize, ale pouze demagogickou formou kritizuje opozici. Je to demagogie, která si co do intenzity nezadá s podsouváním pomocí iracionálně působících výkřiků během projevů Adolfa Hitlera. Když už tak srovnáváme komerční a politické využití billboardů a reklamy vůbec, je zajímavé, že v obchodu je úroveň komunikace a dodržování určitých nepsaných pravidel vzájemné komunikace daleko vyšší. Velice málo firem využívá v konkurenčním boji skutečně otevřeného očerňování svých konkurentů, zatímco v politice tento způsob komunikace v současnosti převažuje. Skutečně originálním nápadem, jak využít tento nepřímý apel na voliče, který s nastaveným nízkým prahem reaktibility říká "podívejte se, jací jsou to diktátoři, elitáři, pokrytci atd., přece byste je nechtěli volit", je metoda "vtipu od kamaráda" rozšiřovaného pomocí internetu. Většina lidí pracujících s internetem, což je zároveň skupina voličů s převážně středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním, tedy s vyšším sociálním postavením a s nadprůměrnými příjmy, má ve svém mailing listu často desítky adres, které obesílá vždy, když jim je stejnou cestou doručený nějaký email "pro pobavení" (vesměs pitomé vtipy ze základní školy, fotky, videa a prezentace, asi víte o čem je řeč:)). Dělají to často i tehdy, když jim samotným obsah nepřijde ani moc zajímavý, ani vtipný. Dělají to asi proto, že je to většinou nestojí ani čas, ani námahu a pobaví se tím, že tak mohou zdržovat řadu dalších lidí. To je zároveň velmi účinný - a dosud nevyužívaný - kanál, kterým lze sdělovat politickou propagandu. Takový internetový "vtip" má velmi slušný potenciál pokrytí. Jeho rozšiřování funguje na principu metastází. Je vytvořeno určité ohnisko, v němž existuje potenciál vzniku několika dalších ohnisek. Zároveň má jednu neocenitelnou vlastnost -- dokáže daleko lépe než při billboardy vedené komunikaci udržet skrytou identitu autora. Uživatelé internetu se totiž v případě tohoto druhu nevyžádané pošty nepídí po tom, kdo je skutečným autorem, neboť vědí, že cesta k autorovi je nemožná a vesměs je to ani nezajímá. Důležitým faktem je zde i finanční nenáročnost takového sdělení. Zatímco billboardy u dálnice nebo ve městech stojí spoustu peněz, což předpokládá nějaký velký zájem a zužuje se tím "podezření" z autorství na konkrétní a vesměs spřízněné subjekty, "vtip" rozšiřovaný pomocí internetu nestojí ani vindru a jeho autorem může být každý, kdo byl ochoten psát pár minut na počítači a zaplatit cca 20 Kč za jeho vpuštění do sítě, kde se pak potuluje a množí. Nebylo by na škodu statisticky zjistit, jak velké možnosti šíření jsou tímto zajištěny a v jakém čase se dostávají tyto informace k určitému množství adresátů... To, že není potřeba investovat žádné peníze do šíření nějaké zvěsti naprosto zbavuje možnost určení identifikace, a tím je do velké míry eliminováno podezření ze zaujatosti. Jedná se přece o vtip" od známého... Jeden takový vtip byl dopraven na mou emailovou adresu minulý týden. Byl podepsán nějakým "Občanem", který formou dost jednoduché a místy velmi kulhavé nebo upachtěné satiry žádá od státu vysvětlení, proč musí platit za to, za to a za to, když to vlastně vůbec nepotřebuje a nevyužije, nebo když je to vůbec zbytečné, a přitom spolufinancované z jeho kapsy. "Občan" se chce od těchto "služeb, které si neobjednal, odhlásit", protože má velké pochybnosti o jejich opodstatnění. Domnívá se, že ty, které bude potřebovat, si zajistí daleko lépe sám, a ty, které potřebovat nebude, nechce dále ani hradit, protože jsou mu k ničemu. "Občan" na sebe mimo jiné prozrazuje i to, že je pracující středoškolák s nízkým rizikem nezaměstnanosti, který v současnosti studuje soukromou vysokou školu.
Troufnu si tvrdit, že z tohoto všeho lze poskládat poměrně přesnou charakteristiku určitého typu voliče. Podle všeho se jedná o relativně dobře situovaného člověka střední třídy (zaměstnance), který nemá a neočekává finanční ani společenské problémy a jehož zájem je jednoduše řečeno soustředěn na vlastní blaho, s ohledem na jeho ekonomické zajištění. V uvažování "Občana" jsou patrné rysy samostatnosti a soběstačnosti, které naprosto dominují a v podstatě jsou rozhodujícími faktory, utvářejícími jeho rozhodnutí. Za zmínku stojí fakt, že "Občan" odhaluje své vzdělání a říká, že disponuje "nekvalitním" středoškolským vzděláním, které si musí z nouze vylepšovat na soukromé vysoké škole:). Z tohoto důvodu se dá říct, že se jedná o poměrně mladého člověka ve věkovém rozmezí 20 -- 30 let. Když to celé dáme dohromady, můžeme konstatovat dvě věci:
Je sice možné, že existují skutečně angažovaní voliči ODS (jinou pravicovou stranu dnes v podstatě nemáme...), kteří jsou schopni a ochotni dělat politickou osvětu, ovšem při takové vervě a pečlivosti se tomu moc věřit nechce. Autor totiž nezapomněl na nic podstatného, co by mohlo ve správném politickém programu chybět a vzhledem ke svému naprostému přesvědčení je podivné, že se raději skrývá za indiferentního "Občana". Tedy "Občana" mladého, ze střední třídy, středoškoláka, který má nadprůměrné příjmy (a platí nadprůměrné daně)... Nejlepší asi bude dál nežvanit a ukázat, o čem je vlastně řeč. Je docela možné, že jste tento "vtipný" dopis už četli, tato verze však - pro větší pobavení -- obsahuje namátkou vybrané texty z Modré šance, které jsou vždy tématicky přiřazeny a které jakoby odpovídaly na zoufalý dotaz našeho "Občana", v rámci únosnosti pochopitelně:
Vážený státe,
rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému. Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reversu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit. Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když si sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu. Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne "sorry", nejsou peníze na důchody - můžou za to předchozí vlády, to my ne. Viz "Modrá šance pro svobodu volby v sociálním systému": Pro mladé lidi navrhujeme přejít na systém rovného důchodu. Znamená snížení platby na důchodové pojištění pro mladší ročníky, aby se lidé mohli sami při vědomí budoucího rovného důchodu pro všechny rozhodnout, jak s ušetřenými penězi naloží, zda si je uloží do banky, do penzijního fondu, do nemovitosti či do podnikání. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchody pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že..." Viz "Modrá šance pro veřejné finance":ODS chce systém, který bude pro stát dlouhodobě financovatelný a který bude vyváženě kombinovat princip solidarity a vlastní zásluhy. O solidaritu se musí postarat stát, o "zásluhovost" se musí celý život starat každý jedinec. Zároveň stát nesmí zapomenout na ty, kteří se na své stáří připravit nemohou nebo neumějí. V takovém případě jim stát musí zajistit přesně definovaný minimální životní standard. Nad péči státu o takové minimum ale musí nastoupit osobní odpovědnost a osobní iniciativa každého z nás. Zároveň bych chtěl úplně přestat platit sociální pojištění, protože si myslím, že v mém oboru je riziko nezaměstnanosti relativně malé. Platit si toto pojištění má smysl přeci pouze pro ty, kteří mají reálný důvod se nezaměstnanosti obávat, ne? Kdyby mi patřila Petřínská rozhledna, asi bych si ji také nepojišťoval proti povodni... A nebo bych se možná i proti nezaměstnanosti pojistil, ale rád bych si sjednal individuální podmínky v nějaké komerční pojišťovně, protože mám pocit, že rozumnější (pro obě strany) je odvíjet výši pojistného od míry rizika a ne od výše příjmů. Viz "Modrá šance pro veřejné finance": Naší prioritou je vytvořit takové podmínky, které motivují všechny ekonomické subjekty zvýšit vlastní výkonnost a alokovat zdroje efektivněji, než to dokáže stát. Také bych se rád zdravotně pojistil u nějaké komerční pojišťovny, opět podle míry mé zdravotní rizikovosti (sportuji, nekouřím, nepiji, nedýchám uhelný prach v dole, nebrousím sklo, nepracuji s trhavinami) a ne podle výše mého příjmu. Viz "Modrá šance pro zdravotnictví": Cílem navrhované změny financování je zachovat všeobecnou dostupnost zdravotní péče a současně umožnit občanům, aby sami rozhodovali, jakou zdravotní péči potřebují, chtějí a kolik jsou ochotni za ni zaplatit. Také bych někde rád podepsal papír, že na smrt mé matky přísahám, že v životě nepoužiji služeb Českých drah, aby mi mohla být refundována část daní, která do ČD teče. Viz "Modrá šance pro dopravu": Je nezbytné vytvořit prostředí, ve kterém profitabilní služby budou moci být realizovány v liberálním tržním prostředí bez zásahů státu. V oblastech neprofitabilních segmentů osobní dopravy (v žádném případě nikoliv v celé osobní dopravě jako dnes!) je třeba důsledně trvat na zásadě, že realizovány jsou pouze služby, po kterých existuje reálná poptávka, které budou korektně objednány a které mohou být reálně uhrazeny, tak aby tržby (s event. participací veřejných rozpočtů) byly alespoň na úrovni nákladů. Také si myslím, že už stát za mé základní a střední vzdělání dostal ode mne daní dost.. Zas tak dobré ty školy nebyly! Vysokou školu si platím sám, takže na školství bych již platit rád přestal.. Nepřijde mi zrovna moc rozumné ani spravedlivé platit si školu sám a ještě ji platit někomu jinému jenom proto, že se u nás stát neobtěžoval zřídit studijní obor, který zrovna potřebuji studovat. Viz "Modrá šance pro vzdělávání": Různé programy vysokoškolského vzdělávání musí být přístupné většímu počtu občanů, a to kdykoliv v průběhu života. Vysoké školy musí být nejen motivovány, ale i účinně podporovány k nabídce různých forem studia, umožňujících mimo jiné i studium zohledňující například předchozí vyšší odborné vzdělání, studium při zaměstnání nebo studijní stáže v zahraničí. Do financování vysokoškolského vzdělávání musí být významněji zapojeny i další zdroje, včetně zdrojů privátních. Také by mne zajímalo, jak se vyreklamovat z pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj.. Přijde mi totiž poněkud nespravedlivé, že sousední státní činžák, kde žijí vyvolení za poloviční náklady, než jaké platíme my přes ulici v družstevním domě, je nákladně rekonstruován také z mých daní. Když si budeme chtít opravit náš družstevní dům, budeme si to muset zaplatit ze svého, ale ty daně, které platíme i na rekonstrukci sousedního státního domu, nám už nikdo nevrátí. Přitom v tom státním domě zcela jistě nebydlí sociálně potřební občané, nejhorší auto, co před ním parkuje, je Octavia. Viz "Modrá šance pro bydlení a regionální politiku": Ani jeden z možných způsobů regulace nepovažujeme pro český trh za vhodný. Proto bych se chtěl zeptat, vzhledem k tomu, že prý žijeme ve svobodném státě, na jaký úřad mám zajít, abych si mohl zaškrtat, které služby od státu chci a které ne. Je přeci nesmysl platit něco, co nepoptávám, ne? Myslím, že bych s chutí odhlásil i služby Statistického úřadu, Výzkumného ústavu pedagogického, Školských úřadů, Ústavu státu a práva, Úřadu pro státní informační systém a několika stovek dalších. Viz "Modrá šance pro veřejné finance": Zvláštní kapitolou je nepřiměřené množství státních úřadů zřízených pro provedení jediného úkolu typu Úřadu pro ochranu osobních údajů, kterých lze najít celý sloupec v telefonním seznamu.Také bych se chtěl zeptat, kde na magistrátu se odhlásit od služeb městské policie. Ona totiž naši čtvrť navštíví jen občas a to výhradně z důvodu montáže botiček na auta, která opět díky městskému rozhodnutí nemají kde jinde parkovat. Bohužel již tato městská policie nijak nebrání pravidelnému vykrádáni aut či sklepů. Když jsem na toto městské policisty upozornil, doporučili mi, abychom si zřídili "domobranu" po vzoru některých sídlišť, nebo abychom si najali hlídače (ta drzost!). To druhé bych velice rád udělal - spočetl jsem si, že kdyby se náš blok složil na nočního hlídače, vyšlo by to na cca 100 Kč na jednu domácnost. Věřím, že o té doby by krádeže ustaly. Jen nevím, jak odhlásit a neplatit služby městské policie, kterou bychom pak nepotřebovali. Viz "Modrá šance pro slušné lidi": Prioritou pro obecní policie do budoucna musí být odbornost, morálněvolní způsobilost a profesionalita výkonu služby a z nich plynoucí důvěra ze strany občanů. Spíše než zaměření se výhradně na sankce v podobě pokut, by se základním prvkem působení obecních policií měla stát preventivní činnost a partnerský vztah s občany. Také by bylo dobré, kdyby bylo možné nějak určit cenu jednotlivých služeb, které nám stát poskytuje. Proto je ale zapotřebí, aby tyto služby byly nabízeny na tržním principu a v prostředí konkurence. Když si totiž jdu koupit housku za 5Kč, jasně tím demonstruji, že ta houska pro mne má větší cenu, než mých 5Kč, resp. že houska je pro mne to nejlepší, co si za těch 5Kč mohu koupit. Také koupí té konkrétní housky demonstruji, že právě tato houska od tohoto konkrétního pekaře je to, co preferuji. Každý den tak vlastně svými peněženkami hlasujeme, co je pro nás důležitější a vhodnější. Se státními službami to tak není. Neznáme jejich cenu. Nevíme, zdali by je konkurence nenabídla levněji a kvalitněji. A hlavně nemáme možnost se rozhodnout, zda-li o ty služby za daných podmínek stojíme. Můžeme odmítnout státní vzdělání a zaplatit si soukromou školu, ale povinnosti platit na státní školství nás to nezbaví. A tak je to se všemi státními službami - buď si jejich poskytování stát monopolizuje úplně, takže vůbec nemáme volbu, nebo na výběr máme, ale přesto pak musíme platit i tu státní službu, kterou jsme ale nahradili placenou službou od konkurence. Viz "Modrá šance pro podnikání": Privatizace dalších částí veřejných služeb, které jsou dnes plně ve státních rukou -- zavedení systému "contracting out", tedy umožnění vyvázání se ze systému státem řízené péče. Bylo by dobré, kdyby antimonopolní úřad přinutil stát vzdát se svých monopolů (na sociální pojištění, na emisi peněz, na rozhodování sporů, na zajišťování pořádku, atd...). Také by ten antimonopolní úřad měl postihnout sám sebe za monopolizaci práva na rozhodování antimonopolních kauz. Problém asi bude v tom, že instituce, které by nás měly i před státem chránit (od Antimonopolního úřadu až po Ústavní soud) jsou vlastně jeho součástí.. A tak bych byl rád, kdybyste mi poradili, jak mám zajistit svoji svobodu, jak přestat být nevolníkem, jak platit pouze za to, co poptávám, jak sám rozhodovat o svém životě a majetku. Děkuji, s úctou Váš Občan. Bylo to od srdce a z plných plic. "Občanův" dopis je v některých rysech trochu exaltovaný, přemrštěný, v mnoha případech nesouvisí s celoplošnou politikou. I to může být pravděpodobně záměr. Má přece jít o "vtip", nikoli o seriózní politickou diskusi. Kdyby mělo být všechno myšleno vážně, pak by věc nemohla fungovat -- její vlnová délka není na úrovni racionálních argumentů, ale zcela úmyslně někde na úrovni zábavy, které nejde o nic jiného, než "pobavit". Autor tohoto článku se sám přesvědčil, že taková forma politické propagandy velice dobře funguje -- skutečně oslovuje ty, které oslovit má a navíc takovou formou, která se jim nevnucuje, ale nechává je k jejich "poznání" přijít samotné. Takového poznání si totiž každý člověk daleko více cení... :) |