Mainstream se o problému zmiňuje jen okrajově a když už, pak nezapomene dodat něco o tom, že fosilních paliv je dost, případně (v duchu "nejlepších" tradic převažující jednostranně zaměřené žurnalistiky) o opačných názorech referuje tak, aby na jejich nositele vrhl světlo ukazující je jako pochybná individua, ne-li rovnou "profláknuté" buřiče. Když si o tématu chcete přečíst něco zásadnějšího, musíte na internet, a to pokud možno na nějaké anglicky psané stránky. (Poněkud jedovatá poznámka na okraj: Není mi známo, že by o ropném zlomu někdo kromě Britských listů pravidelně a seriózně publikoval v češtině. Zato jsem však častokrát narazil na různé obskurní weby - většinou poněkud paranoidně a/nebo mysticky zaměřené - kde zrnka informací dolujete mezi nesmysly o světovém spiknutí židovstva, o mimozemšťanech, kteří už krouží po oběžné dráze Země, aby zachránili či naopak zničili lidstvo, nebo o nekonečném oceánu čisté energie zadarmo, kterou můžete doma v kuchyni sestavenými přístroji získávat z meziplanetárního prostoru a jen zaslepenost oficiální vědy a prohnanost ropných monopolů brání jejímu obecnému rozšíření. Autoři těchto webů, mj. občas aspirující na ceny sdružení Sisyfos o největší pavědecký nesmysl, bohužel prokazují medvědí službu těm, kdo by u nich chtěli poctivě hledat vodítko pro společenskou i svou osobní životní situaci. Musíte-li se k použitelné informaci prokousat balastem nesmyslů, často ani nepoznáte, zda to, co vypadá věrohodně, není náhodou jen dalším bludem...) Vláda i opozice mají zcela jiné starosti než energetickou, potravinovou či dopravní politiku na příští desítky let. Podle indicií, dostupných obyčejnému smrtelníkovi, se zdá, že v této zemi vládnou svorně RWE prostřednictvím Transgasu, ČEZ, pan Pitr a jemu podobní šíbři nebo různí betonáři, brousící si zuby na nové kilometry dálnic či přistávací dráhu v Ruzyni. Na jejich špagátkách visí ústavní činitelé jako škrholové v pimprlovém divadle a potichu přijímají rozhodnutí, za která, budou-li nedejbože realizována, nás naše vnoučata budou proklínat, a aby od nich odvedli pozornost, straší komunistickým nebezpečím a jinými pseudoproblémy. Vůbec se nedivím a myslím, že docela chápu, proč mi po celou dobu psaní o ropném zlomu chodily e-maily s dotazy typu "A co tedy může a má jednotlivec dělat?" Něco už jsem naznačil, ale souhrnný článek s takovými doporučeními dosud chyběl. Pokusím se tedy o něj teď.

1. Zopakujme si, že ropný zlom (anglicky Peak Oil) je situace, kdy nastává historický vrchol světové těžby ropy. Přesný okamžik ropného zlomu sice nelze stanovit, ale všichni, kdo se problémem zabývají, se shodují, že k němu dojde někdy mezi přítomným okamžikem a 30. léty 21. století. Většina střízlivých a dobře podložených argumentů mluví o období 2005 - 2010. Od okamžiku ropného zlomu začne světová těžba ropy klesat, což je v rozporu s rostoucí poptávkou po ní i s růstovým charakterem současné kapitalistické ekonomiky.

2. Význam ropy jako ekonomického i společenského fenoménu nejlépe pochopíme, jestliže přijmeme definici ekonomiky jako výměny hmoty a energie mezi lidstvem a přírodou. V tomto pohledu není ropný zlom v historii lidstva ničím zásadně novým. Příčiny zániku mnoha velkých civilizací a chaotická přechodná "období temna" mezi mnohými historickými epochami budou zřejmější, když si uvědomíme, jak v oněch dobách lidé získávali z přírodního prostředí energii a k jakým změnám ve způsobech jejího získávání tehdy docházelo. Historická unikátnost současné situace však spočívá v tom, že lidstvo ještě nikdy nemělo k dispozici tak účinný, všestranně použitelný a flexibilní zdroj energie, jakým je ropa.

3. Zároveň lidstvo ještě nikdy na žádném zdroji energie nebylo tak jednostranně závislé a také ještě nikdy nebylo tak úspěšné v jeho globální exploataci. Základními lidskými životními potřebami jsou voda, potrava, oděv a obydlí, v mírných a chladných podnebných pásmech ještě zdroj tepla pro topení. Je zřejmé, že v zajišťování všech těchto potřeb se většina lidstva stala závislou na ropě (nebo obecněji: neobnovitelných fosilních palivech) jako na jejich primárním zdroji. "Zelená revoluce" (tj. masivní používání umělých hnojiv a pesticidů a všeobecná mechanizace zemědělských prací) by nikdy neproběhla bez ropy a bez zelené revoluce by světová populace nikdy nemohla dosáhnout svého současného počtu. Není nadsázkou říci, že jíme ropu a zemní plyn. Co jiného je potrava než zdroj energie pro biologický život člověka získaný přeměnou jiného zdroje energie - fosilních paliv?

4. Bez fosilních paliv by nejspíš nikdy nevznikla - alespoň ne v této podobě - současná společenskoekonomická formace nazývaná obvykle kapitalismem. Kromě všeobecně známých vlastností ji z našeho hlediska charakterizuje vysoká centralizace. Distribuční sítě potravin, vodovodní sítě, globální doprava energetických surovin, energetické přenosové soustavy, různé produktovody - to vše jsou příklady centralizovaných systémů, jejichž prostřednictvím získáváme většinu zmíněných životních potřeb. Poslední vývoj ukázal na jejich značnou zranitelnost, ať už působením přírodních nebo lidských faktorů. Bez ropy by nemohly fungovat ani moderní způsoby řízení společnosti včetně jejích represivních složek - mám na mysli výrobu zbraní a fungování armád a také centralizované hierarchické struktury různého druhu a účelu, bez nichž se dnešní vlády (ale ani korporace) neobejdou, chtějí-li mít nějaký vliv na spravovaná území či majetky a zdroje. V pasti centralizace se tak nachází i každý jednotlivý příslušník společnosti, protože není nic jednoduššího než ho ovládat prostřednictvím strachu z narušení centralizované distribuce všeho, co potřebuje k životu, indoktrinací zajišťovanou prostřednictvím centralizovaných médií a jiných informačních zdrojů nebo hrozbou použití donucovacích prostředků centralizované moci, bude-li příliš nápadný v davu.

5. Základem pro návrh možných způsobů řešení situace na úrovni jednotlivce, obce i společnosti je pochopení způsobu organizace a provozování ekonomiky v současné kapitalistické společnosti. Po očištění argumentace od všech myšlenkových nánosů způsobených různými ideologiemi a partikulárními zájmy nám zbudou vlastně jen dvě relevantní položky, které ji beze zbytku charakterizují: Růst a zisk. Charakter současného vývojového stadia kapitalistické ekonomiky, pro niž je růst jedinou možnou a představitelnou formou existence, je v přímém rozporu s nastávajícím poklesem dostupnosti zdroje, na němž je životně závislá. Ekonomika neporoste, jestliže neporoste těžba fosilních paliv. Není snad nutno vysvětlovat, co znamená stagnující nebo klesající ekonomika. Ekonomie objektivně nemá nástroje, jimiž by dokázala předvídat a řešit nedostatek jediného nenahraditelného životně důležitého zdroje ekonomiky. Řešení důsledků a předcházení rizikům ropného zlomu se proto bude odehrávat mimo pojmový a definiční aparát současné ekonomie, přinejmenším tam, kde nebude možné nebo smysluplné použití jejích obvyklých nástrojů, případně tam, kde se ukáže být kontraproduktivním. To souvisí s druhým zmíněným faktorem - ziskem. Je zřejmé, že k růstu zisku těch, kdo kontrolují zbývající ropná ložiska, povede růst spotřeby ropy při jejích rostoucích cenách způsobených jejím prohlubujícím se nedostatkem. Těm, kdo budou muset rostoucí ceny zaplatit, však totéž způsobí ztrátu. Ekonom asi namítne, že je tedy nutno nastavit jinou -- vyšší -- úroveň ceny, aby se růst poptávky zastavil. Když se však zastaví růst spotřeby ropy, zastaví se i růst ekonomiky jako celku. Z tohoto začarovaného kruhu cesta ven zřejmě nepovede, jestliže se nejprve nevzdáme používání standardních ekonomických nástrojů. Ty, kdo rozhodují v korporacích i v politice, nic jiného než zisk nezajímá, a jestliže jim ho přinese nedostatková ekonomika, budou ji provozovat až do smutného konce úplného vyčerpání nedostatkového zdroje, protože ekonomika se bude chovat tak, že jim ten zisk po celou dobu bude přinášet. Klidně nás obětují třeba ve válkách o docházející ropu nebo ty méně šťastné chudáky nechají na pospas hladu a nemocem, protože chudoba je přece krajně neekonomická a hladomory a epidemie ji vyřeší "přirozeným" způsobem.

6. Ještě je nutno zmínit se o jednom rozporu. Všichni, kdo tahají za provázky moci politické i ekonomické, mají snahu obviňovat nás pěšáky z toho, že si za svou situaci můžeme každý sám. Pro ně neexistuje jejich zodpovědnost za stav systému (natožpak vina, to je kategorie, která se v hlavách lidí z těchto sfér snad ani náznakem nevyskytuje) ani nehodlají připustit, že neosobní systém může být příčinou většiny sociálních a s nimi souvisejících ekonomických a politických problémů. Přitom je nabíledni, že komplexní a komplikovaná moderní společnost už dávno zasahuje do životů každého z nás do té míry, že zbývá jen málo a čím dál méně oblastí našich životů, které jsme schopni ovlivnit vlastním rozhodováním. Tvrzení, že v tomto druhu kapitalismu jsme pány svých osudů, je čirá demagogie. V nadcházejících krizích sice každý bude muset spoléhat především sám na sebe, ale to ještě neznamená, že bychom měli nechat vlády a korporace užívat si v klidu profitu, který z těch krizí "vyrejžují" a že bychom měli předem vzdát snahu volat je k odpovědnosti za stav, do něhož svět a společnost dostaly. Při přípravě na řešení následků ropného zlomu musíme jet po dvou kolejích: Řešit to, co dokážeme sami, přesněji řečeno v rodinách, komunitách a obcích, a zároveň vyžadovat tvrdě řešení toho, co nám překáží a co je založeno v zákonech či mechanismech kapitalistické ekonomiky, od těch, kdo to do nich zakomponovali a mají moc to odstranit, ale i od těch, kdo z toho profitují.

7. Nejprve tedy zkusme aspoň zhruba předpovědět, kdy a jak se ropný zlom projeví tady u nás - v Čechách a na Moravě, ve střední Evropě. Snad je nutno znovu zdůraznit, že nikdo z těch, kdo do problému trochu vidí, netvrdí, že za týden nebo za pár měsíců vyschnou ropovody a tankovací stojany. Stejně tak nikdo neumí umístit na časovou osu přesný okamžik ropného zlomu - jednoduše proto, že nikdo přesně nezná velikost zbývajících zásob. Tato informace však jistě není nejdůležitější. Za největší riziko procesů souvisejících s ropným zlomem v jeho prvních fázích, kdy ještě těžba stagnuje, tj. neklesá, lze považovat nevypočitatelné chování globálních trhů. To může nastat už v horizontu měsíců. Za zranitelnou lze v současnosti považovat především ekonomiku USA. Rozpočtový deficit, pasivní saldo zahraničního obchodu rosotoucí v řádu miliard dolarů denně, napětí na energetických trzích, daňové úlevy bohatým, nafouknutá bublina předražených hypoték táhnoucích už několik let hospodářský růst, gigantické zbrojní výdaje na úrovni poloviny celkových světových výdajů na zbrojení, klesající podíl domácí výroby na HDP, potíže velkých společností jako jsou aerolinie nebo General Motors (přičemž krachy velkých společností obvykle začínají omezením nebo zastavením plateb do zaměstnaneckých penzijních fondů, které nahrazují neexistující veřejné důchodové pojištění), rostoucí spotřebitelské ceny energií a paliv meziročně o desítky procent, záměrné legislativní zkomplikování osobních bankrotů jednotlivců a rodin v situaci jejich bezpříkladného zadlužení - to vše je výbušná směs, která může explodovat kdykoli. Bude stačit malý impuls - třeba tuhá zima v USA nebo teroristický útok na jejich energetickou infrastrukturu - k tomu, aby ceny ropy předvedly něco podobného jako v letošní hurikánové sezóně. Americká ekonomika je prostě příliš velká, než aby bylo možné vliv jejích potíží na zbytek světa ignorovat. A přestože v ČR nejsme v národní energetické bilanci závislí na ropě do té míry jako jiné země, její rostoucí ceny vytáhnou ceny ostatních energií v dohledné době patrně o více než o to, co už bylo ČEZem i Transgasem avizováno. Prvními projevy ropného zlomu, kterým musíme čelit v současnosti, tedy ještě dříve než de facto nastal, jsou již ohlášené nárůsty cen zemního plynu a elektřiny a očekávaný růst cen surové ropy v zimě, který vytáhne nahoru ceny u čerpacích stanic a asi znovu zprostředkovaně i ceny zemního plynu.

8. Nejdůležitější pro úspěšnost ústupu od fosilních paliv však bude nikoli poznání toho, co se odehraje v nastávající zimě, ale vědomí změn v příštích třech dekádách včetně pochopení skutečnosti, že půjde o změny nezvratné. Existují modely, které ukazují, že kdyby se ČR měla spoléhat výhradně na obnovitelné zdroje energií (OZE), musela by snížit energetickou spotřebu až na třetinu současného stavu. Pochopitelně lze očekávat, že pokles podílu fosilních paliv bude postupný, ale odborníci i aktivisté se shodují v tom, že a) současná spotřeba energie ve vyspělých zemích je neudržitelná, b) stav vývoje technologií používání OZE je takový, že to bude vyžadovat nejméně 20 - 30 let intenzivní práce, než se dostanou do stadia masového nasazení, a to jedině, začne-li se na nich pracovat okamžitě. Hlavním brzdicím faktorem přitom nejsou ani tak technologie - principy jsou většinou známy a jejich dotažení do aplikační fáze by většinou bylo představitelné v horizontu let, někde ani to ne - ale právě fungování dosavadních ekonomických pravidel. Fosilní paliva a jaderná energie se skrytě i zjevně dotují (považuji za maximální drzost zrovna tomuhle říkat volný trh), významnou část nákladů na jejich použití nese celá společnost, stát a legislativa jdou jejich producentům a distributorům na ruku, zatímco OZE, které by takové dotace potřebovaly, jsou vydávány za příliš drahé, protože takovou podporou nedisponují.

9. Které zdroje, suroviny a technologie tedy máme v našich podmínkách k dispozici a jaký je jejich potenciál? Nejprve uveďme dvě časté chyby nebo možná i záměrné demagogické triky, které se při takovýchto diskusích objevují:

• mlčky se předpokládá, že postupný přechod na OZE je možný při nesnížené nebo dokonce rostoucí celkové spotřebě energií (o tom už jsme se zmínili);
• vytrhávají se z kontextu jednotlivé druhy energií a argumentuje se jejich nedostatečností, nevhodností pro masové nasazení apod.

Přechod na OZE bude největší globální strukturální ekonomickou změnou od dob první průmyslové revoluce a svou kvalitou i rozsahem změní podstatně všechny oblasti života společnosti. V ČR přichází v úvahu kombinované nasazení následujících OZE:

• sluneční energie ve formě fotovoltaiky a klasického solárního ohřevu (slunečních kolektorů);
• malých vodních elektráren;
• biomasy ve všech jejích formách: rychle rostoucí dřeviny, jednoleté byliny, odpady z těžby dřeva, zemědělských sklizní a zpracování rostlinných surovin, rostlinné oleje, produkty kvašení, zplynování a destilace rostlinných surovin a odpadů (tj. bioetanol a dřevný líh), bioplyn z fekálií a organických zbytků, zpracování zbytků hospodářských zvířat;
• tepelných čerpadel;
• větrných elektráren;
• teplovzdušných motorů (známých také jako motory s vnějším spalováním - Stirlingův, Ericssonův);
• palivových článků;
• geotermální energie.

Nechci zabíhat do technických detailů. Záměrně neuvádím žádnou formu jaderné energie, která je do budoucna stejně neudržitelná jako fosilní paliva. Výzkum termojaderné fúze je pak jen nehorázným plýtváním zdroji, které by bylo daleko užitečnější vynaložit na cokoli jiného. Stejně tak není řeč o vodíku - to není zdroj, ale přenašeč energie a uvažovat o něm má smysl jen v kombinaci s některými ze zmíněných technologií.

10. Jedna ze zásadních námitek proti masovému nasazení OZE vyplývá z představy, že stávající model centralizované elektrizační soustavy je udržitelný a hledají se takové náhrady fosilních paliv, které by opravňovaly další jeho existenci. (Proto je tolik křiku v Německu kvůli větrným elektrárnám - jsou zapojovány do přenosových soustav a když nefouká, spouštějí se náhradní zdroje o stejné kapacitě, které jinak musí stát nečinně. To považuji za zásadní koncepční chybu.) Většina uvedených OZE je takové povahy, že při požadavku na udržení stávající spotřeby energií by skutečně ani jejich maximální nasazení a kombinace všech jejich druhů nedokázaly elektrizační soustavu "nakrmit".. (Toto je evidentní především v případě sluneční energie. Její energetická hustota je zlomkem hodnot, jimiž disponuje ropa. Na druhé straně jde o jedinou energii, která je skutečně zdarma a slunce jí nepřetržitě dodává tisícínásobně více, než lidstvo kdy dokáže spotřebovat.) Považuji za bezpodmínečně nutné změnit myšlenkový přístup k energetice a opustit představu rozsáhlých přenosových soustav, centrálních dispečinků apod. Měly by zaniknout nejpozději s koncem těžby severočeského uhlí a životnosti současných jaderných elektráren. Budoucnost v horizontu druhé třetiny 21. století vidím v dosažení maximálních technicky možných úspor a v rozsáhlé decentralizaci výroby a rozvodu elektřiny a vytápění až na úroveň objektů, čtvrtí, obcí, měst, nanejvýš okresů nebo malých regionů. Kromě toho nižší stupeň centralizace energetických soustav bude méně rizikový z hlediska možných výpadků a rozsahu jejich následků a mocipáni s totalitními sklony ztratí jeden z možných nástrojů k ovládání společnosti.

11. Pojďme si ještě rozdělit energie z hlediska jejich použití v domácnostech a malých živnostech. Co vlastně potřebujeme doma, v malé dílně nebo v pohostinství?

• topit;
• ohřívat vodu;
• vařit;
• svítit;
• chladit;
• pohánět stroje s malým příkonem - dnes většinou pomocí asynchronních elektromotorů;
• výjimečně zdroje technologického tepla o vysokých teplotách (různé hořáky, pícky apod.).

Už dnes existují vzorové stavby energeticky autonomních objektů s použitím již dostupných a průmyslově vyráběných technologií. Základem je vždy dokonalá izolace objektů a využití veškerého odpadního tepla. Nezbytnými částmi takových systémů jsou fotovoltaické (FV) panely, kolektory pro solární ohřev a tepelná čerpadla, doplněné kotli na biomasu a někdy zpracováním bioplynu. Do budoucna bude patrně nezbytné legislativně uložit stavebníkům nových objektů a postupně i těm, kdo budou rekonstruovat objekty existující, povinnost odpovídajících izolací a montáže FV a solárních panelů do střech a/nebo fasád.

(To řeší i častou námitku, že potřebné plochy pro FV nejsou k dispozici. Až budou FV panely a sluneční kolektory povinně na všech střechách a jižních fasádách, nebudou se muset montovat nikam jinam.) Téměř nevyčerpatelnou příležitostí pro úspory jsou různé pohony.. Přechod na motory s elektronickou regulací příkonu je snad možný skoro všude. Ještě nadějnější se však zdá použití Stirlingových motorů - ty lze pohánět nejen prostřednictvím klasického topeniště, ale třeba i slunečním ohřevem, přičemž mohou sloužit jak k přímému pohonu různých strojů, tak i k výrobě elektřiny.

12. S největším odporem ve společnosti se pravděpodobně setká požadavek úspor fosilních paliv v dopravě. Není snad nic symptomatičtějšího (v negativním smyslu toho slova) pro současný stupeň vývoje společnosti než automobilismus. Potřeba vytvořená uměle Henry Fordem (kdo potřeboval auto před sto lety???) a časem povýšená téměř na základní lidské právo je dnes nejhorším likvidátorem neobnovitelných surovin, fosilních paliv a životního prostředí. Něco podobného platí i o letecké dopravě. Z dlouhodobého hlediska spotřeby zbývajících fosilních paliv (horizont 30 - 50 let) jsou oba druhy dopravy nejméně udržitelné a s ohledem na současnou váhu obou odvětví ve světové ekonomice je vysoce urgentní začít řešit jejich redukci co nejdříve. Máme-li hovořit o situaci v ČR, dá se bez přehánění říci, že jdeme proti proudu, proti tendenci dějin. Většina zahraničních investic do našeho průmyslu spočívá ve výstavbě automobilek, na které navazují subdodavatelské firmy. S velkou slávou teď pro ně otvíráme průmyslové zóny bez jakýchkoli záruk, že investoři z nich neodejdou do Číny nebo Indie. Rizika jsou neúměrná a za 10 - 20 let se budeme všichni divit. Betonujeme další a další části naší krajiny stavbou dálnic. Chystáme se vyhodit desítky miliard za rozšíření ruzyňského letiště na úkor zemědělské půdy, přitom odvětví letecké dopravy bude jedno z prvních, která doplatí na ropný zlom nejhůře. Jednostranná závislost jakékoli ekonomiky na jakémkoli jediném odvětví je nebezpečná obecně. Každé odvětví dříve či později projde globální krizí způsobenou "kasinovým" charakterem globalizovaného kapitalismu. V případě výroby automobilů je však riziko znásobeno právě ještě bezperspektivností a neudržitelností individuální silniční osobní i kamiónové nákladní dopravy v důsledku očekávaného poklesu těžby ropy. Na druhé straně stále máme jednu z nejhustších sítí železnic v Evropě a do r. 1989 jsme měli i nejdokonalejší síť veřejné autobusové dopravy. Tu jsme úspěšně zlikvidovali již dříve a teď se krajské reprezentace chystají udělat totéž s regionálními dráhami.

Je nejvyšší čas zastavit jejich záměry a okamžitě zahájit realizaci všech představitelných opatření k udržení a rozvoji veřejné hromadné dopravy osob. Totéž platí i pro kamiónovou nákladní dopravu - jediné udržitelné řešení je převést ji zpět na železnici.

13. Zvláštní kapitolou v těchto úvahách je zemědělství, výroba a distribuce potravin. Toto odvětví bude v průběhu ropného zlomu obzvláště zranitelné. Moderní zemědělství je bez ropy těžko představitelné. Bez hnojiv a pohonných hmot pro polní práce by nás v dnešní podobě těžko nakrmilo. Stejně tak je zranitelné zásobování prostřednictvím maloobchodních řetězců. Lze-li ze studia různých webových stránek vycítit nějaké emoce jejich přispěvatelů a provozovatelů, pak nejmarkantnější je to právě v případě katastrofických vizí některých Američanů na téma: Co se stane, až jednou nepřijedou do WalMartů a McDonaldů kamióny se zbožím. (Úvahy na toto téma se zmnožily zejména po úderu hurikánu Katrina na New Orleans.) Ve světě však naštěstí existuje i pozitivní příklad, o němž jsme v našem volném seriálu také již psali - Kuba žije v postfosilním období už 14 let. Za tu dobu sice průměrná tělesná hmotnost Kubánců poklesla (což jim bylo jen ku prospěchu), ale obešlo se to bez hladomoru a všeobecné bídy obyvatel. Dnes Kuba může sloužit jako příklad, jak lze uživit zemi naší velikosti udržitelným organickým a příměstským zemědělstvím s vysokou mírou samozásobitelství, s minimem pesticidů a umělých hnojiv a s vysokým nasazením lidské a zvířecí práce místo naftou poháněných strojů. Použijeme-li jako kritérií úspěšnosti kubánského modelu zemědělství a výživy národa věku, jehož se statistický Kubánec má šanci dožít, a kojenecké úmrtnosti, tak v obou případech jsou jejich hodnoty v porovnání s rozvojovými zeměmi bezprecedentní a jsou dokonce lepší než ve Spojených státech. Pokud jde o Českou republiku, sice jsme se "úspěšně" dopracovali z pozice čistého exportéra potravin do stavu, kdy jich více než třetinu dovážíme a zároveň necháváme desítky procent zemědělské půdy ležet ladem (a ještě za to sedlákům platíme) nebo nám půda "výhodně" slouží jako předmět výnosných pozemkových spekulací, sice jsme "modernizovali" zásobování potravinami výstavbou maloobchodních řetězců, ale na druhé straně zahrádkářství, záhumenkářství a jiné formy samozásobitelství ještě nezanikly. Dosud zde existuje značná šance úspěšně navázat na masovou tradici "kovorolníků" a příměstských zahrádkářů, která se datuje už od dob urbanizace a základní industrializace v 19. století a zdaleka nebyla jen z nouze ctností období reálného socialismu. Stejně tak ještě zcela nezanikly krámky na rozích především v menších městech. Máme zkrátka v Čechách a na Moravě na co navázat a nic ještě není v tomto ohledu ztraceno.

14. Na závěr bychom snad ještě měli víceméně preventivně poukázat na tendenci, která u nás zatím není tak výrazná jako jinde ve světě, ale ponechá-li se jí volný průběh, mohli bychom za pár let splakat nad výdělkem podobně jako Američané. Jde o tzv. suburbanizaci, tj. nekontrolovanou výstavbu předměstských rezidenčních čtvrtí rodinných domků. I tento jev lze označit různě, ale určitě ne jako udržitelný. Jako byste položili paneláky na záda a ony se vám při tom pádu ještě rozbily na jednotlivé byty. Skutečně, při porovnání těch rádoby luxusních okrsků s panelákovými sídlišti najdete vysokou míru shody. Téměř žádné pracovní příležitosti v místě (takže do práce se jezdí autem, řada rodin tudíž potřebuje auta dvě), nedostatečné zásobování (pro každý rohlík také musíte někam jet autem, v tomto ohledu už je na tom většina panelových sídlišť lépe), omezená možnost obdělávání minipozemků u domů (se zeleninovými zahrádkami se nepočítalo), nákladová náročnost vytápění (málokdo si nechal k domku přistavět komín), minimální obsluha veřejnou hromadnou dopravou, navíc nulové urbanistické projektování a architektonická zhovadilost většiny typových projektů domů - opravdu v ničem jsme se z období výstavby panelových "králíkáren" nepoučili? Znovu nám vznikají odcizené předměstské noclehárny, které jsou cokoli, jen ne udržitelné. Ve srovnání s USA, kde se tento jev stal masovým díky boomu obchodu s nemovitostmi, ještě tak daleko nejsme, ale osvícenější Američané na jeho rizika důrazně upozorňují a hledají udržitelná řešení. Snad jejich potíže poslouží jako varování i nám.

15. Takže co konkrétního byste mohli a měli dělat, kdybyste chtěli minimalizovat rizika dopadů nadcházejícího ropného zlomu na sebe a své rodiny?

• hledejte spřízněné duše - v rodině, v zájmových komunitách podobně smýšlejících, v sousedství, v obci, ve své čtvrti, ve městě - jedinec sám nezmůže nic;
• v rámci možností řešte svou finanční situaci - v krizích se bude lépe žít bez dluhů;
• řešte bydlení - vlastnické si pořizujte, jedině když ho dokážete financovat sami nebo když se k němu dokážete dostat bez úvěru nebo hypotéky, jinak dejte přednost bytům ve vlastnictví měst a obcí nebo s jejich majetkovou účastí (zejména v poslední době přibývá bytů vybudovaných městy nebo v součinnosti měst a bytových družstev, to vše se státním příspěvkem, který bývá až polovinou hodnoty bytu a město ty byty 20 let nesmí prodat, aby nemuselo dotaci vracet, úhrady jsou nižší než u hypoték nebo úvěrů a s městem či s takto ad hoc vzniklým bytovým družstvem je obvykle rozumnější řeč než se soukromým majitelem, když se nedejbože dostanete do potíží se splácením - menší města a obce bývají nejlepší domácí);
• využijte všech možností k tepelným izolacím domů a bytů a k jejich úpravám na co nejšetrnější a nejudržitelnější způsoby vytápění, všude, kde je to jen trochu možné, hledejte možnosti nasazení OZE;
• najděte si práci v místě bydliště nebo bydlení tam, kde pracujete, úplně ideální je, máte-li možnost pracovat doma;
• když už musíte dojíždět, dejte přednost vlaku, autobusu, městské hromadné dopravě, jízdnímu kolu, když to přes všechno nejde jinak než osobním autem, aspoň se sdružujte při cestách do práce s kolegy, sousedy, známými, a raději než nové auto si kupte ojetinu, přinejmenším ušetříte;
• pořizujte si zahrádky, nerušte ty, které už máte, hledejte možnosti obdělávání každého kousku země, který je ve vašem okolí nevyužitý, v x-tém patře na balkóně můžete leccos pěstovat v sudech či truhlících (aspoň tu bylinkovou zahrádku může mít na balkóně opravdu každý), máte-li zahrádku v kolonii, zkuste se domluvit se sousedy, co se tam dá dělat společně;
• nakupujte potraviny raději v konzumu na rohu než v supermarketu za městem, nejlépe tam, kam se dá dojít pěšky nebo dojet na kole (za tím účelem si můžete pořídit za kolo přívěsný vozík...), jestli u vás na sídlišti opravdu "chcípl pes", domluvte se se sousedy, kdo bude v té nevyužité kočárkárně nebo sušárně v suterénu provozovat minikrámek, případně se můžete střídat;
• rozhlédněte se po domácnosti, které elektrospotřebiče opravdu potřebujete k životu, a udělejte si průzkum trhu - budete překvapeni, co všechno už je dnes k sehnání a nepotřebuje to proud ze zásuvky (svítilna na ruční dynamo, svítilny, rádia, různé nabíječky, zahradní osvětlení na FV články...), ale hlavně: vážně si nutně potřebujete koupit tu novou sušičku prádla nebo myčku nádobí?;
• zkuste si cvičně spočítat, kolik energií spotřebujete teď a jak by vypadal váš život, kdyby vám vláda, radnice nebo vaše peněženka a vaši bankéři řekli, že do pěti let musíte snížit energetickou spotřebu své rodiny na dvě třetiny a do deseti let na třetinu dnešního stavu: co byste zrušili, co byste omezili, jak by utrpělo to, co teď považujete za nezbytné k udržení hmotné životní úrovně, jak by v takovém případě vypadala kvalita vašeho života?;
• jste-li aktivní a společensky založení, sdružujte se, jste-li již aktivisty a radikálními environmentalisty, buď se připojte k některým z vesnických experimentů trvalé udržitelnosti - z těch funkčních je to třeba na Slovensku "tvrdá" varianta v Zaježové u Zvolena, na Moravě například "měkká" v Hostětíně na Uherskohradišťsku - nebo zvažte, zda dokážete podobný komunitní experiment rozjet sami se svými rodinami a přáteli (a poučte se i z těch, které skomírají nebo zanikly - přinejmenším počítejte s tím, že aspoň ze začátku to určitě nebude procházka růžovou zahradou);
• jestliže jste z jakéhokoli důvodu vázáni na město, pak se angažujte v rámci různých občanských sdružení, neziskových organizací nebo i politických stran a vstupujte do místní politiky, hlídejte své radní a zastupitele nebo na tyto posty sami kandidujte, aby jim konečně někdo ukázal, jak se to má dělat, ovlivňujte jejich rozhodování, především však buďte ostražitými "hlídacími psy" při rozhodování o přidělování místních zakázek a nakládání s městskými penězi a nemovitým majetkem;
• až se vám na těch radnicích opravdu podaří etablovat, nezapomínejte, odkud jste vzešli a proč jste do místní politiky vlastně vstupovali, zejména větší obce a malá města mají šanci stát se nezávislými centry potravinové a energetické soběstačnosti okolních oblastí a bude na vás, zda dokážete místním formálním i neformálním autoritám vysvětlit, co je úkolem doby a co by se mělo dělat;
• zvažujte přitom, zda a jak dokážete prosazovat, aby do rozhodování o veřejných věcech byla "zatažena" většina občanů ve vašem okruhu, co z řešených problémů je vhodným předmětem pro rozhodování za použití prostředků přímé demokracie - nuťte své zastupitele a radní, aby vyhlašovali referenda a hlavně respektovali jejich výsledky, nehledíce na ty legislativní bastardy, které ve věci závaznosti místních referend zplodil náš slavný parlament - čím širší okruh lidí se zúčastní rozhodování, tím větší šanci máte na realizaci vašich myšlenek;
• samotářům, introvertům, nemocným a postiženým, chtějí-li být také nějak užitečnými, poradím, ať mě napodobí: pište, překládejte, publikujte v médiích nebo na webu, hledejte a sdílejte informace, obtěžujte profesionální novináře, své zastupitele a politiky - vaše či vámi zprostředkované myšlenky, až přijde jejich čas, si nepochybně najdou své příznivce, šiřitele a realizátory;
• a hlavně: buďte aktivní, pozitivně naladění, sebevědomí, odvážní, poctiví, vždy o všem důkladně přemýšlejte, nad nikoho se nepovyšujte a před nikým se neponižujte.

Nejspíš jsem ještě na něco zapomněl, ale je i na vás, abyste přišli se svými troškami do mlýna. Nemám určitě ani patent na rozum ani přístup ke všem souvisejícím informacím ani tolik času, kolik by bylo potřeba s ohledem na závažnost tématu. Budu se proto jako vždy těšit na vaše reakce.