Domnívám se, že Britské listy by měly trochu větším nátlakem žádat o pravidelné měsíční příspěvky čtenářů. Nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch sebevědomí českých čtenářů, píše Bohumír Tichánek. Například slovy:

Čtenáři, kteří zhodnotí svou peněžní situaci jako slabou, se můžou rozhodnout pro čtvrtletní příspěvek 120 Kč, tedy 40 Kč měsíčně.

Konečně majetnější čtenáři nechť si určí vlastní cenu Britských listů, neboť částka není nikomu nařízená, záleží, jak sám sebe dospělý člověk hodnotí.

Rakouský středoškolský student si nedávno všiml jednoho z rozdílů mezi našimi národy - Rakušané po zhoubné vlně cunami zdaleka tak ochotně nepřispívali na postižené v daleké cizině, jako přispívali Češi.

Českým čtenářům je vhodné připomínat, že nejsou nehodnotnými lidmi. Malá ochota k dobrovolné platbě za služby, kterých využívám, není daná lakotou. Nízké sebevědomí našeho národa vede také k tomu, že jednotlivec si říká, že on sám je bezvýznamný. Že tedy právě on zaplatit ani malou částku nemusí a nic tím neovlivní.

K tomu ještě opačný důvod neplacení - čtenářův nesouhlas se zaměřením internetového zdroje. Nesouhlasí s jeho přístupem, jeho informace však přijímá pro rozšíření svých znalostí, avšak považuje je za nesprávné či škodlivé. Následně mu platit nehodlá.

Přece však i kousek šetrnosti v tom je; proč platit, když se tyto poznatky z Britských listů nabízejí vlastně zadarmo? Bývá-li u vchodu do sálu umístěná krabice na peníze a vstupné je dobrovolné, obvykle každý vstupující něco zaplatí. Možná kvůli otázce - co by tomu řekli ostatní, kdyby nezaplatil?

Právě sám před sebou, právě ve svůj prospěch si člověk zvýší své sebevědomí, když zaplatí i tam, kde ho vůbec žádný kontrolor nezadrží. Kde ho o zaplacení mírně bez nátlaku žádají.