Ada je přesvědčena, že kdyby lékař nedoporučil, aby byla izolována od rodičů, že by také asi zemřela. "Bylo to v neděli 17. listopadu, když mě dali do postele," vzpomíná. "Strašně mě bolela hlava a říkala jsem matce, ať ostatní děti nebrečí, že mě z toho bolí hlava ještě víc." Když Ada onemocněla, matka její postýlku přesunula do místnosti, kde měli postele její dvouměsíční sestra Edith a bratři Noel a Austin.

"Mým úkolem bylo dávat Noelovi medicínu. Ale lékař řekl, že spíše přežijeme, pokud se o nás někdo bude starat jinde." Ada je přesvědčena, že její matka dostala chřipku od sousedky, které v nemoci pomáhala, a že kdyby zůstala u matky tak, jak u ní zůstal Noel, taky by zemřela. "Kdybych to dostala do plic, nebyla by žádná naděje."

Avšak ani Edith ani Frederick ani Norah nezemřeli, přestože zůstali v domě u matky, takže je dost dobře možné, že rodiče zemřeli, protože byli vůči viru chřipky méně imunní. Většinou ohrožují viry chřipky děti a staré lidi, ale virus z roku 1918 velmi silně postihl dospělé lidi ve věku od 20 do 40 let. Adině mamince bylo 34 a byla oslabená nedávným porodem Edith. Adinu tatínkovi byli 38 a po čtyřech letech války měl zřejmě oslabený imunitní systém.

"Mám to v hlavě jako film. Jezdili černí koně s chocholy z pštrosích per, pak vezli vojáci rakev s mým otcem, pokrytou anglickou vlajkou.

Adina babička chřipku přežila a postarala se o Adu a její sourozence. Většina jiných dětí takové štěstí neměla. Skončili v sirotčincích.

Na rozdíl od dneška, kdy se šíří zprávy o infekci ptačí chřipky po světě během několika minut, v roce 1918 neexistoval žádný preventivní varovný systém, neexistovala žádná vakcína a nikdo nevěděl, kdo dál na chřipku umře. Lékaři doporučovali, aby lidé vyvařovali kapesníky, dezinfikovali oblasti, postižené chřipkou a kloktali solným roztokem. Hlavně doporučovali zůstat v posteli, dokud pomine horečka, a "oddělovat děti od nemocných rodičů".

Protože neexistovaly řádné veřejné informace, na jaře 1919 se lidé domnívali, že pandemie skončila. Nebylo tomu tak.

Co si myslí Ada o hrozbě nové pandemie? "Mně je to jedno, je mi 94, ale mám obavu o vnoučata. Dnes se lidé daleko více líbají a to by mohlo virus rozšířit. Vidím i muže, jak se líbají. To se v roce 1918 nedělalo."

Pandemie z roku 1918-1919

Nikdo neví, kde a jak tato pandemie vznikla. Viru se říkalo Španělská dáma, protože Španělsko, které bylo v první světové válce neutrální, mělo svobodný tisk a necenzurovalo informace o chřipkové pandemii. První zaznamenaný případ pochází z 8. března 1918 z táboru Fuston v Kansasu.

Z britských armádních lékařských zpráv však vyplývá, že virus možná koloval už v nemocničních táborech v severní Francii v zimě roku 1917 a nakazili se jím vojáci, oslabení třemi lety války a vystavením yperitu. První chřipková vlna vznikla v době, kdy do Británie přišli první američtí vojáci. Avšak ničivé byly druhá vlna, od září do prosince 1918, a třetí vlna, od února do dubna 1919. V Británii zemřelo čtvrt milionu lidí a rozložily se veřejné služby. Nebyla doručována pošta a hasiči nehasili požáry.

Podobné počty lidí zahynuly ve Francii, v Německu i v Americe (zemřelo asi 2,5 procenta obyvatelstva). Avšak v Indii prý zemřelo daleko více lidí, podle odhadů 40 - 100 milionů osob. Byla to nejničivější pandemie v lidské historii.

Podrobnosti v angličtině ZDE