Alberta má dosti rozsáhlé zásoby ropy, takže s rostoucí cenou ropy na světových trzích úměrně roste i bohatství této kanadské provincie. Značný přebytek rozpočtu přivedl tamní, tradičně konservativní vládu na myšlenku, že by se mohla zrušit školné studentům prvních dvou ročníků post-sekundárního studia.

Protože není jasné, zda si to vláda ještě nerozmyslí a navíc nejsou známé podrobnosti druhé, méně zdůrazňované poloviny záměru, totiž deregulovat školné za zbytek studia, pořad CBC se mohl zabývat pouze konceptem návrhu. Ale i tak byla diskuse zajímavá, protože návrh pravicové vlády rozebírali představitelé "levice" a "pravice" kanadského politického spektra: proti sobě stáli bývalý ontarijský ministr školství (New Democratic Party, což v podstatě sociální demokracie blížící se Haškově Straně mírného pokroku v mezích zákona) a pracovnice velmi konzervativního Fraserova institutu. Pro úplnost je třeba dodat, že se ke slovu dostalo i několik studentů a profesorů.

Dáma z institutu -- vzhledem k její ideologické kovanosti by spíš sedělo pojmenování "soudružka" -- zopakovala několik obvyklých politických hesel o trhu, který to umí lépe než vláda a dodala, že studenti, kteří si tak nějak na studium přispějí, si pak vzdělání víc váží. Měla tím ovšem na mysli tu část uvědomělé mládeže, která kdesi pracuje za minimální mzdu, aby společnosti vrátila, co táž do ní neinvestovala. "Soudružka" bohužel nenaznačila, jaký vztah ke vzdělání mají studenti, kteří se o financování studia příliš starat nemusejí a dostanou dluhem nezatížený diplom.

Diskuse se ale rychle dostala do poměrně nečekané roviny. Kdosi totiž poznamenal, že to není jen tak zrušit školné, protože post-sekundární instituce nemají dostatečné kapacity, aby zvládly příliv nových studentů.

Mluvilo se o tom, že děti z rodin z nízkými příjmy nejsou úměrně zastoupeny. To zmíněná "soudružka" uznala, ale řekla, že zrušení školného by se vlastně rovnalo (nespravedlivé) podpoře rodin se středními a vysokými příjmy a že v tom ona řešení nevidí, zejména, když lze chudým dát půjčky a občas i nějaké stipendium.

Potíž je v tom, že ani pro rodiny s relativně vysokými příjmy není zrovna jednoduché umožnit svým dětem, aby ukončily vysokoškolské studium bez dluhů.

Lze to snadno demonstrovat několika čísly. Kanadský medián příjmu úplné rodiny (dva dospělí + děti, jsou-li) je 62 000 dolarů ročně před zdaněním (polovina úplných kanadských rodin má příjem pod touto hranicí a polovina nad ní).

Z 62 000 je daň zhruba 12 000, to znamená, že čistý příjem bude zhruba 50 000 ročně. Velmi skromný odhad záchovného měsíčního minima je: byt (1000), jídlo (800), hygienické a domácí potřeby (50), topení a energie (200), auto (350), benzin (150), pojištění (100), telefon (25) což sečteno a vynásobeno 12 představuje zaokrouhlených 31 000 dolarů ročně.

V této částce není započítána televize a internet (asi 80 měsíčně), náklady na oblečení, vybavení bytu, sport a rekreaci, kulturu, různé opravy atd. Započítány rovněž nejsou náklady na zdravotní péči, přestože mnoho lidí které hradí léky na předpis a zubní péči z vlastní kapsy (jednoduchá plomba stojí kolem 120 dolarů, korunka 900 dolarů, prohlídka s odstraněním zubního kamene 130).

Rodině, s jedním příjmem rovným mediánu (= plat vysokoškoláka se zhruba pětiletou praxí) tedy zbývá na vše ostatní 19 000 dolarů.

Rodině, kde dva lidé pracují na plný úvazek za minimální mzdu (tedy 2000 hodin ročně x 8 dolarů, se ve stejném okamžiku nedostává 1000 dolarů na další vydání.

Rok bakalářského studia stojí přibližně 16 000 dolarů ročně (5000 za školné a různé manipulační poplatky, 5-6000 za bydlení a zbytek za učebnice, jídlo a vše ostatní). Studenti práv nebo obchodu platí školné kolem 10 000 dolarů a studenti mediciny kolem 15 000 dolarů ročně.

Trocha aritmetiky pomůže osvětlit zaostávání rodin s nízkými příjmy i napětí, které pociťují rodiny, které lze počítat ke střední vrstvě.

Vraťme se ještě k pořadu CBC. Je zajímavé, že slovo dostupnost studia bylo zmíněno víc než desetkrát, kdežto o kvalitě studia se mluvilo pouze dvakrát a to nikoli v přímé souvislosti se školným.

"Soudružka" z institutu se sice pokusila naznačit, že školy nejsou kvalitní, a že tedy talentovaní jedinci jdou raději do USA, ale to byla mírně ke lži posunutá polopravda. Do USA jde velmi málo zájemců o bakalářské studium, protože náklady na studium tam jsou nesrovnatelně vyšší než v Kanadě. Lze říct, že na americké university odcházejí v relativně velkém počtu pouze sportovci (atletika, košíková, americký fotbal, tenis, lyžování a odbíjená). Důvod je prozaický -- jdou tam, protože v Kanadě neexistují sportovní stipendia, umožňující vystudovat "zadarmo".

Zmíněný rozhovor potvrdil, že školné představuje překážku, odrazující mnohé chudší absolventy střední školy od studia. Což je fakt, který zastánci školného vehementně popírají. V pořadu CBC ovšem pravice protiargument nenašla.

PS Ke sportovním stipendiím na amerických univerzitách je nutné dodat, že jsou udělována v zájmu obrovského kšeftu zvaného univerzitní sport. Televizní společnost CBS například platí kolem 500 milionů dolarů ročně za právo přenášet universitní košíkovou -- viz tento odkaz. Sportovní stipendium je svým způsobem podvod, který americkým universitám umožňuje vykořisťovat hráče -- viz tento anglicky psaný článek. Samotné studium pak ustupuje kšeftu. Před nedávnem proběhla sdělovacími prostředky dosti šokující zpráva, že naprostá většina studentů, kteří dostali stipendium jako hráči košíkové, studia nedokončí (nejhorší univerzita měla úspěšnost kolem 10% a nejlepší kolem 40%).