Čtrnáctý arcibiskup na Metodějově stolci Jan Graubner, který již dříve upoutal pozornost svým výrokem "nepovažuji za pomoc, pomohu-li slepci k řidičském průkazu a homosexuálovi k legálnímu svazku", kterým postavil homosexualitu na roveň vážné tělesné vadě, považuje zákon za "neštěstí". Koho učiní nešťastným a proč, to se nedozvíme. Za pikantní lze považovat tu pozapomenutou okolnost, že se jedná o stejného arcibiskupa Graubnera, který se pokoušel déle než tři roky krýt faráře Františka Mertu, jenž byl v roce 2001 odsouzen za pohlavní obtěžování ministrantů, a učinil ho svým knihovníkem. Navzdory svědectvím zneužívaných chlapců se arcibiskup snažil vše zamést pod koberec a vyloučením ze studia teologie byl potrestán Vítězslav Novák, jenž na celou kauzu upozornil veřejnost i orgány činné v trestném řízení, čímž porušil program Svatý hrob, promiňte, omertu.

Rudolf Bubík, biskup Apoštolské církve, se však nedá zahanbit. "Schválení ZRP je dalším krokem na cestě demontáže morálních hodnot naší společnosti," píše v prohlášení ze dne 16. 12. 2005, a dále tvrdí, že zkušenost ukazuje, že homosexuálové budou následně požadovat právo na výchovu dětí. Ano, to není vyloučeno. Pozoruhodný je však závěr krátkého manifestu: "Zatím neexistuje žádné vědecké stanovisko k příčině homosexuality. Historická zkušenost je však zřejmá: k masovému šíření homosexuálního chování dochází ve společnostech, které se tomuto chování otevřou -- ať již legislativně, nebo názorově. Naši zákonodárci, zodpovědní za jednu stranu této mince, dali tomuto vývoji zelenou. Velice vážné ohrožení především dětí a mladé generace naší vymírající společnosti je více než zřejmé."

Nebylo by od věci zjistit, zda za vymírající společnost považuje biskup Bubík Apoštolskou církev, nebo český národ, jenž vykazuje mírný (a z pohledu ekologa chvályhodný) demografický pokles. Je však třeba biskupa Bubíka uklidnit: dvojice homosexuálů žijících ve společné domácnosti nepředstavuje pro děti a mládež o nic větší hrozbu nežli třeba dvojice hasičů. Dále by měl pan biskup věnovat několik hodin četbě odborné sexuologické literatury (je vhodné začít Biblí této vědy, Kinseyho Reporty), aby zjistil, že jeho možná z dobrého srdce míněné obavy jsou bezpředmětné. Homosexuálů neubývá, ani nepřibývá -- je jich zhruba furt stejně.

To nejlepší ovšem patří na konec. Pavel Černý, alias "Rada Církve bratrské" považuje schválení ZRP za další těžkou ránu morálnímu vývoji naší společnosti. "Tento legislativní čin se stává vstupem na šikmou plochu. Tak jako v zahraničí, homosexuální lobby se budou ve druhém kroku snažit dosáhnout adopce dětí pro tyto páry. Zmíněným krokem dostávají povzbuzení pro své aktivity také pedofilové a příslušníci dalších sexuálně různě orientovaných menšin. Dnešním dnem byla utržena lavina, která se již nedá zastavit, a společnost již nemá argumenty, kterými by se mohla bránit proti dalším variantám soužití. Litujeme tohoto kroku našich zákonodárců a máme obavy o výchovu dětí a mládeže ve školách v době, kdy se homosexuální svazek stává oficielně alternativou manželství a rodiny. Každý stát má vědět, proč určitým způsobem podporuje heterosexuální manželství, reprodukci národa a výchovu dětí pro společnost. Toto vše dostává vážnou ránu přijetím zmíněného zákona. To, co budou jedni oslavovat jako velké vítězství humanity ve jménu politické korektnosti, budou jiní považovat za morální a politicky populistický ústupek na nepravém místě."

Co říci k mluvnicky i věcně zvráceným výrokům Pavla Černého mj. předsedy Ekumenické rady církví? Nejlépe asi bude odpovědět parafrází slavného výroku premiéra Paroubka: Nebudu to komentovat. Zjistil jsem, že se veřejné mínění přiklání na mou stranu, když jej nechám mluvit.