1. 12. 2005
Parodie (v cargo kultu):Stále stejná, režimem povolená a regulovaná hraNa stránkách BL se vede diskuse o významu reality show v českých zemích. Připadá mi, že diskuse to byla adekvátně okrajová, protože ostatní televizní, novinový, rozhlasový a virtuální prostor je RS (míním reality show, ne ROZTROUŠENOU SKLERÓZU, i když metafora je svým ohavným obsahem velmi přiléhavá) dokonale zamořen. Neboť je český mediální prostor malý, na všechno ostatní se poněkud nedostává. Leč doba pokročila. Ne dosti na tom, k tupému, nudnému hnusu Big Brother /Vyvolení přibyla "alternativní RS", prý veřejnoprávní parodie na produkty komerčních médií. Tato alternativní RS je zainteresovanými médii představována jako cosi kulturně, intelektuálně, sociologicky atd. sofistikovanějšího, jako formát vyšší náročnosti, zřejmě něco lepšího pro inteligentní lidi. |
Kdo tohle nepochopil, totiž, že zde -- v ZOO - se jedná o něco ušlechtilejšího, vtipnějšího apod. než ve Vile , sám se ignorant vyřazuje ze této elitní společnosti. Alternativní pořad v tomto podání funguje jako hodnotná duchovní potrava pro ty, kteří dosud strádali nedostatkem kvalitní RS na trhu. (Svůj postoj k RS jsem formuloval v článku, který nebyl redakcí BL přijat, vyvěsil jsem jej na sauerfelde.blog.cz. Nejde vskutku o ohavnost RS, ale o bitou kulturu obecně.) Co je to parodie? Míním, že parodie je velmi český žánr. Dle slovníku cizích slov posměšná obměna obsahu uměleckého díla; výsměšná napodobenina něčeho. Ve výtvarných, literárních, méně již hudebních parodiích má naše kultura jistě světu co říct, občas lze české parodie i exportovat. (Limonádový Joe!) Definice nám říká, že než něco parodujete, musí před tím někdo něco opravdového, pevného nebo prostě vážného vytvořit! Co je náročnější? Co je důležitější? Aby bylo čemu se smát nebo vysmívat, je třeba jaksi znát ten objekt, kterému nastavujete pokřivené zrcadlo. Rizikem chabé znalosti vzoru se parodie přihází, kouzlem nechtěného, jako zmetek. (Varuji: kauzalita není moje oblíbená kategorie. Mimo jiné proto, že kdykoli tvrdíte, že cosi předcházelo následujícímu: slepice -- vejce: vždycky najde někdo druhý, který se s tím odmítá smířit a chce mermomocí prosadit to svoje nezpochybnitelně pravdivé prvenství, svoje jedině správné pořadí věcí. Nicméně radikální příčinné soudy s jasným označením škůdce, viníka, původce všeho zla jsou standardním střelivem všech západních ráží diskuse.) Východní indo-čínský respekt vůči možnostem reality, čili může to být tak i tak, se do jedné mediální věty stěží nasouká. Proto jsou autoritativní tvrzení tak vhodná k jednorázovému, jednoúčelovému a jednoduchému použití. Nechci dokazovat, že komerční RS jsou jakýmsi originálem! Já jen pochybuji, že rolí elity (parafrázuji J. Čulíka) je bezostyšně v médiích parodovat nejpitomější projevy konzumní kultury, a tím (tyto projevy) korigovat. Mám o elitě jinou , ovšem nezažitou, ale spíše vyčtenou představu. Domnívám se, že ona (zde v českých zemích spíše imaginární) kulturní elita má, měla by mít opravdu jinou roli. Skutečná elita má produkci typu RS ignorovat, odmítnout - argumentovaně a rozhodně, a v neposlední řadě tvořit, šířit a prosazovat skutečnou alternativu, bez ohledu na masovou konzumaci toho či onoho neřádu. Soudobý úhyn kultury je do značné míry živen pseudodemokratickou ideologií "hrajeme vám to, co chcete slyšet = rádio, které vás poslouchá = naše noviny -váš názor = jsme vaše televize" - všechno je samozřejmě podepřeno permanentními výzkumy veřejného mínění a sledovanosti. Člověk smí v těchto podmínkách žádat jen to, co je mu předkládáno, chtít jen to co zná (z reklamy), vybírat z toho a hlasovat jen pro to, co již bylo přebráno. Tvrdím, že parodie v režimu uzavřeného okruhu (reklama -- konzum) není alternativou. Špatná parodie jen komolí "úřední" jazyk, ale nevnáší do systému, kde panuje demokratický cargo kult nová slova ani významy. Hraje stejnou, režimem povolenou a regulovanou hru. |