Ve sněmovně opět leží norma, která by jim, pakliže bude schválena, povolila registrované partnerství, tedy šanci na právní jistoty bez toho, aby museli přemýšlet dlouze nad tím, jaké papíry musejí zařídit, aby po sobě mohli dědit nebo se zeptat v nemocnici, jak je jejich drahému.

Shoda na potřebnosti normy je napříč spektrem -- kromě lidovců. Poslanec Jiří Karas, snad nejznámější odpůrce registrovaného partnerství - by chtěl homosexuály pouze léčit (budiž mu ale ke cti, že statečně přijímá pozvání do G/L klubů a je zde ochoten na rozdíl od poslanecké sněmovny o svých názorech diskutovat).

To Jindřich Tichý ze serveru Virtually Jany Dědečkové je jiný kabrňák...

"Předem bych chtěl říci, že mám tolerantní názor na tuto sexuální úchylku a v zásadě zastávám postoj, že je každého věc, jak je sexuálně orientovaný, ale je to jeho soukromá a domácí záležitost. Nicméně na veřejnost a do věcí veřejných či společenských to nepatří a legislativně definovanou homosexualitu, jakoby to byla věc přirozená a normální, je úchylné už samo o sobě,"

Tak píše ve svém svěžím dílku spolupracovník serverů www.euroskeptik.cz, časopisu Obrana národa, Svědomí či Virtually. Tichý spolupracoval též s extrémně pravicovým časopisem Zpravodaj Vlastenecké fronty a nyní sám vydává internetový "Občanský týdeník". Dva články mu v době vstupu do EU zveřejnily i Britské listy, kde "kvůli vyváženosti" reprezentoval ty nejmilitantnější euroskeptiky... Obsese ze slova úchylnost je pak námětem zamyšlení psychiatra.

Tichý ovšem až pozoruhodně jasnozřivě ví, co je přirozené, normální. Pokud se tedy někdo narodí jako homosexuál, je to nepřirozené. Tedy odvozeno -- narodí-li se někdo s modrýma očima, je to přirozené, narodí-li se někdo s hnědýma, je to nepřirozené. Jako by to tady už jednou bylo. Tehdy se měřila délka a zakřivení nosu v koncentračním táboře.

Myšlenkový vrchol "tolerantního" Tichého však nastává v dalším odstavci.

"Vždyť homosexualita je přece normální, jak praví někteří páni sexuologové. A nyní to bude zřejmě pravit i zákon a homosexuál s nepřirozenou orientací bude zřejmě více, než člověk s přirozenou orientací. Když vidíme psa, jak obskočí sloup nebo nohu stojícího člověka, případně, když se snaží obskočit jiného psa místo feny, jen se usmějeme a řekneme si, vždyť je to pes. Co si budeme říkat v případě, že budeme potkávat homosexuály a divně se na něj podíváme?"

Nevím, koho obskakuje pan Tichý -- podle zatrpké agrese, čišící z oné pozoruhodné materie, zřejmě nikoho. A evidentě není sám, stačí si přečíst komentáře pod článkem. Ale nejsem povoláním psychiatr.

Politický i sexuální extremista Tichý pravděpodobně potěšil i některé zaměstnance plzeňského magistrátu, soudě alespoň podle adresy Saši, který také přišel se svou troškou do mlýna.

"Každá cesta začíná prvním krokem. A když někdo řekne "A", to "B" si své vyslovení samo vynutí. Takže až se uzákoní buserantské manželství, vznikne nutně problém s osobními prohlídkami na celnicích, hraničních přechodech, letištích, při exekucích a podobně. Protože dnes je z důvodu mravnosti přikázáno, že osobní prohlídku smí provádět jen osoba stejného pohlaví - aby prohlížený ni prohlížející neměli z úkonu sexuální uspokojení. Kdo však bude moci provádět osobní prohlídku takového buseranta, sezdaného s jiným buserantem? Jedině snad nějaká lesba. A jak se těm lidem bude říkat? Čeština se svým důsledným rozlišováním pohlaví na to prostě připravena není. Stejně jako cikáni nepřestali být cikány poté, co byli nazváni romy, tak stejně buseranti nepřestanou být buseranty, nazývají-li se gejové. Jestliže se začne zákonem prohlašovat za normální jedna sexuální aberace, nutně přijde doba, kdy se za normální začnou prohlašovat jiné. Třeba ta zoofilie, pedofilie, nekrofilie... A hlavně je to také přímá cesta k zrušení zákazu incestu i zákazu polygamie... Takové "skupinové manželství" nebo "sourozenecké manželství" jsou rozhodně přirozenější než "manželství buserantské", protože na rozdíl od buzerantů mohou sourozenci plodit a vychovávat dítě a kolektivní manželé hned celý houf dětí. Smyslem a cílem manželství není a nikdy také nebylo uspokojování sexuálního pudu. Nikdy v dějinách a ani nikde na této planetě v současnosti. Manželství naopak od samého svého vzniku mělo odstraňovat důsledky sexu - tedy zajistit ženu v těhotenství a mateřství materiálně i konkrétní osobní ochranou. Manželství není záležitost biologická ani demografická, ale výhradně právní - jde o právní nástroj řešící důsledky lidské sexuality. Takovému buserantovi, i kdyby se na hlavu stavěl, hrozí ze sexu leda tak AIDS a poranění střev a rekta; rozhodně ne těhotenství a odkázanost na výživu od sexuálního partnera pro nemožnost živit se vlastní prací nutností péče o mimino. Samozřejmě jsem svůj příspěvek mohl psát "kulantněji" a užívat pojmy jako "homosexuál" a "jiná orientace" a podobně. Ale proč? Abych se nedotkl cítění lidí, jimiž pohrdám? Směšné. Buserant je prostě buserant či po staročesku samcoložník."

Strkejte si do zadku, co chcete, ale nenuťte ostatní, aby se Vám za to obdivovali a dávali Vám na to úřední "bumážku".

Tak pravil Saša, z adresy fred2.plzen-city.cz - domény Informačního serveru Magistrátu města Plzně - na hluboce intelektuálním diskuzním fóru, které je nedílnou součástí každého článku serveru Virtually a za které též nese trestní odpovědnost jeho vydavatelka.

Homosexuálové, které znám, jsou lidé, kteří se se svou "úchylkou" museli více či méně těžce vyrovnávat, a stejně tak i jejich rodiny - to u těch statečných, kteří byli ochotni se přiznat. Zvláště šlo-li o muže. Když totiž spolu kamarádí dvě holky, není to přece nic divného, viď mámo. A právě díky této zkušenosti jsou nepochybně mnozí z nich "kvalitnější", než pan Tichý, který má doma zajisté již pěkně namalované plánky na nějaký neméně pěkná převýchovný tábůrek, kam zavře nejen homosexuály, ale postupně i ty, kteří kulhají, šilhají nebo mají nevhodný tvar lebky. Protože je to nepřirozené. Ať si kulhají nebo šilhají někde doma ale ať s tím proboha, nechodí ven.

Pan Tichý už určitě shání stavební povolení. A tam, kam je zavře on, jistě nikomu překážet nebudou...

Připomínám, že homosexualita není zvrácenost, ani úchylka. Není ani společensky nebezpečná. Tím méně trestný čin. Z českého trestního zákona zmizelo homosexuální chování už před mnoha a mnoha lety. Přesně v roce 1961. Jedinou zemí, kde je dodnes homosexualita ještě trestná, je Arménie (mužská homosexualita je trestána až 5 lety vězení). Trestní zákon české republiky, platný v roce 2005 ale pamatuje v § 245 na soulož mezi příbuznými, § 242 na pohlavní zneužívání osob mladších 15 let, v § 202a na hanobení lidských ostatků, v § 203 na týrání zvířat, ale v § 198a trestá podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod v "třetím odstavci" odnětím svobody na šest měsíců až tři léta , stane li se tak tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Stejně tak je trestné dle § 205 ohrožování mravnosti - čímž se rozumí i zveřejňování pornografických děl písemných, v nichž se projevuje neúcta k člověku...

V Bulharsku byl homosexuální pohlavní styk mezi dospělými (staršími 18 let) legalizován v 1951, v Maďarsku a Československu došlo k legalizaci stejně - v roce 1961.V Anglii a Walesu byl homosexuální pohlavní styk legalizován v 1967 (pro osoby starší 21 let). Skotsko následovalo Anglii a Wales v roce 1980, Severní Irsko v roce 1982. Věk "sexuální odpovědnosti" byl snížen v roce 1994 z 21 let na 18, a znovu v roce 2000 na 16 let v Británii a na 17 let v Severním Irsku. Tato poslední změna ustanovila rovné zacházení s věkem sexuální odpovědnosti heterosexuálů .

První zemí, která zavedla právní úpravu partnerských svazků leseb a gayů je Dánsko (1989) (Faerské ostrovy tuto úpravu nepřijaly). Zemí s nejpokročilejší právní úpravou je Nizozemí, které zná jak registrované partnerství (1998) tak je i první zemí světa, která od 1. dubna 2001 otevřela civilní manželství i pro stejnopohlavní páry. Také Švédsko zná dvě různé úpravy partnerských svazků leseb a gayů. První je od roku 1988 tzv. domácí partnerství, které však bylo spíše symbolickou kosmetickou úpravou a od roku 1995 pak registrované partnerství. Registrované partnerství existuje také ve Finsku, v Norsku (od 1993), na Islandu (od 1996). Belgie zná pojem kohabilitační smlouva (která je však poměrně nedostatečná, asi na úrovni švédské úpravy z roku 1988). Od roku 1999 byly ve Francii rozšířeny civilní svazky (PACS) i na stejnopohlavní páry. V Itálii přijala některá velká města (Pisa, Bologna) vlastní, spíše symbolickou úpravu partnerství leseb a gayů, bez výraznějšího právního dopadu. Ve Španělsku, přestože neexistuje federální úprava, i zde se některá velká města rozhodla pro vlastní symbolickou podporu lesbických a gay partnerství. Poté Katalánsko a Aragonsko vytvořily vlastní úpravu, která však platí jen na jejich území a netýká se federálně upravených záležitostí. V Německu byl zákon sice schválen, ale je proti němu vedeno ještě několik soudních pří. První a zatím jedinou postkomunistickou zemí, která přijala právní úpravu partnerských svazků leseb a gayů, je Maďarsko, které v roce 1995 překvapivě a bez jakékoli iniciativy lesbických a gay organizací, otevřelo institut družka/druh i na stejnopohlavní páry.

Vydavatel je odpovědný § 4 tiskového zákona za obsah periodického tisku. Virtually vychází každý den. A pod poměrně širokou definici pornografie - názorové - se s úspěchem vejde, i když ho nejspíš nikdo žalovat nebude. Jsme přeci v Čechách liberální, nebo ne?

Autorka je heterosexuální parlamentní analytička České televize