Jak to dnes vidí psycholog a bývalý výchovný poradce Hradní stráže Mgr. Miloš Topolovský? Britským listům popsal své pocity i klíčové body sporu. Máme vyjádření Topolovského, zprošťující rozsudek soudu, stoh článků i názor právníků bulvárních novin. Dejme nejdříve slovo Miloši Topolovskému.

Miloš Topolovský si je vědom svého profesionálního selhání. Jako psycholog měl dbát na morální stav jednotky, ne jej pomáhat rozkládat lahvemi vodky a "kouřením péra". Jeden z vojáků, Pavel Šoffa, si rok předtím vymyslel brutální šikanu jen proto, aby se dostal do civilu. Velitele Hradní stráže Jaroslava Indrucha vyhodili pro spolupráci s komunisitckou vojenskou kontrarozvědkou, druhý nenastoupil. Hradní stráž se řídila takřka sama, všichni čekali, co se s nimi stane po odchodu prezidenta Havla. Kdo by se staral o vojáčky stráže? Ministrovi Tvrdíkovi se celá kauza hodila do krámu, protože mohl konstatovat (určitě se šavlí v ruce), že to by se určitě nemohlo stát, kdyby jednotka patřila pod armádu, a ne pod vojenskou kancelář Václava Havla. Nevraživost "Hradu", "vnitra" a "obrany" byla známá - jednalo se i o vládní letku. Tvrdík, nabízející "pomoc" Havlovi - to bylo politické sousto. Miloš Topolovský nepopírá své tehdejší pochybení, alkohol ani sex.

Ale ani jedno, ani druhé nejsou trestným činem. Prozrazení konzumace alkoholu v pracovní době může vést k nucenému odchodu z armády. Nikdo ale neprokázal, a ani neprokazoval konzumaci v pracovní době. Tudíž o propuštění se ani nejednalo. Topolovský nebyl propuštěn, kancelář ho nechala v pracovním poměru - s polovinou platu. Odešel nakonec dobrovolně sám, kvůli netoletrantním poznámkám ohledně své sexuální orientace. Spravedlnost ale nenašel dodnes.

"Babička mně říkala, že po smrti půjdu určitě do nebe, protože mám za sebou tři roky očistce," zhodnotil stručně Topolovský v závěrečné řeči svoji kauzu. "V zákulisí Hradu se hledal viník. Kdo za to může, že k něčemu takovému došlo. Ideální by bylo, kdybych se zastřelil, jak to za Rakouska udělal plukovník Redl po své homo aféře...To by si všichni oddechli." Jenže Topolovský přežil i mediální štvanici...

Žalobce, soudce i kat

Topolovský podal trestní oznámení na tehdejšího velitele elitní jednotky Jaroslava Pekaře. Podle Topolovského Pekař zveřejňoval jeho osobní údaje, a média tak mohla otisknout jeho fotografii a jméno ještě před rozhodnutím soudu. Vojenská policie nakonec podání na Pekaře odložila s odůvodněním, že se trestný čin urážky a neoprávněného nakládání s osobními údaji nestal. Média ale citovala povětšinou policejního vyšetřovatele Macháčka. Právě jeho selhání je nejtragičtější ukázkou zvrhlosti státní mašinérie. Vyšetřovatel, který namísto své práce poskytuje informace z vyšetřovacího spisu bulváru a komentuje vyšetřování ještě před vynesením konečného pravomocného rozsudku, není vyšetřovatel, ale manipulátor veřejným míněním. Žalobce, soudce i kat v jedné osobě. Díky informačním únikům ze spisu měl bulvár zpoždění za vyšetřováním mnohdy jen jeden den... Zrůda zneužila deset vojáků...

Hyeny

Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ústy Barbory Osvaldové konstatovala, že v případě Topolovský novináři nedostatečně rozlišovali, co je obvinění, co pouhá svědecká výpověď, a co jsou prokázaná fakta. Vzhledem k tomu porušili paragraf 3d novinářského kodexu, který požaduje:

• respektovat soukromí osob, dodržovat přísně zásadu presumpce neviny
• a 3f: kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně.

Ve veřejném zájmu jistě je vědět, jaká je situace v Hradní stráži, ale veřejným zájmem se nedá obhájit barvité líčení případu a zveřejnění plného jména podezřelého dřív, než proběhl soud.

Topolovský použil vyjádření etické komise v žádosti o obnovení svého procesu.

Média ale neuvedla jen jméno a podobiznu Topolovského. Krystyna Wanatowiczová uvedla i údaje z jeho osobního spisu v armádě. Další novináři uvedli slovenský původ obviněného, takže případem se zabývala i televize Markíza. "Došlo to do tak absurdní situace, že se moje babička šla ptát pana faráře do kostela, co to je orální styk. Tři roky jsem už kvůli tomu nebyl doma a nepojedu tam, dokud soud nevyhraju," tvrdil Topolovský Janu Potůčkovi. Aby se to nepletlo, Potůček svůj jinak obsáhlý článek nazval "Doživotní úchyl..." Vydavatel Týdne, terý se kauzou zabýval také s bulvární konotací pod titulkem "Kapitánské choutky", Topolovskému přes advokátku JUDr. Helenu Chaloupkovou sdělil, že článek "byl realizací svobody projevu a práva na informace.ve smyslu čl. 17 listiny základních práv a svobod.

Zabýval se věcí veřejného zájmu a rovněž osobou veřejného zájmu a dle vydavatele byla dodržena presumpce neviny a v žádném případě nedošlo k pomluvě, poškozování cizích práv a nebyla ani porušena ochrana osobnosti, aby bylo možné hovořit o zneužití svobody projevu".

Sbohem a trhněte si nohou. Jelikož jste prošvihl zákonnou lhůtu pro dodatečné sdělení, neb jste pobýval nejspíše v blázinci, trhněte si nohou taktéž.

Neuveřejníme na vaše očištění nic. Proč také? "Žádost" o "dodatečné" sdělení musí přece "splňovat náležitosti dané zákonem", že, paní doktorko?

Šéfredaktor Mladé fronty Dnes neodepsal na stížnost Topolovského vůbec. Jeho asistentka Markéta Peřinová ale na hlavičkovém papíře MFD odepsala 30. srpna 2004 Topolovskému na jeho dopis z 16. srpna:

Mladá fronta Dnes ovšem opatřila svůj článek z 24. 4. 2002 titulkem "Psycholog Hradní stráže zneužil šest vojáků". Prokazatelně lživé tvrzení. Mladá fronta se za tuto lež nikdy neomluvila. Je to nejserióznější deník v České republice. Jan Gazdík a Radek Kedroň jsou jeho klíčoví reportéři. Jan Gazdík je bývalý důstojník, velmi rád chodí ve vojenském a v armádních jednotkách včetně těch speciálních má řadu informátorů. Jeho dezinformace, týkající se českých plynových masek při válce v Iráku, konfrontoval tehdy ministr Tvrdík na tiskové konferenci přímým telefonním vstupem velitele českých chemiků v Iráku. S tristním výsledkem pro Gazdíka...

Kedroň má zase rád tajné služby, vnitro a protidrogové - a jejich "spolehlivé zdroje". S Gazdíkem psali o Hradní stráži i předtím. Náčelník Hradní stráže řídil síť agentů StB, hlásal titulek v dubnu 2002. Článek denuncioval náčelníka štábu Hradní stráže Milana Lišku a velitele Hradní stráže Jaroslava Indrucha na základě informací "velmi spolehlivého zdroje"... "Dvanáct let sloužili u Hradní stráže velmi loajálně. O jejich angažmá jsme nevěděli a ani jsme to nemohli vědět," řekl tehdy Havel Mladé frontě Dnes.

Fakta

Soud s Topolovským trval tři roky. Konalo se 10 soudních stání. Topolovskému byl obhájce přidělen ex-offo několik minut předtím, než byl obviněn a vzat do vazby. Obhajoba nevyhrála ani jedno soudní řízení, vždy se rozhodlo, jak navrhl státní zástupce. Obhájce ex-offo si - podle Topolovského - za své účinkování v případu vyúčtoval 320 000 Kč, které mu zaplatil stát, když jeho klienta zprostili.

Žádný "postižený" voják na Topolovského nepodal trestní oznámení, všichni do protokolu na policii uvedli, že se jim nestala žádná újma a že nedávají souhlas k trestnímu stíhání výchovného poradce jednotky.

V trestním řádu to ale nemá vliv na zahájení trestního stíhání, policisté proto nemohli stíhání zastavit. Žádný u soudů křivě svědčící voják nebyl podle dostupných informací obviněn z křivé výpovědi. Vyšetřovatel, který vypouštěl informace do médií, nebyl taktéž obviněn - třeba ze zneužití pravomoci.

Státní zástupce, který se rozhodl žádat pro Topolovského trest "natvrdo" na základě vymyšlených výpovědí, nebyl taktéž obviněn ani nijak sankcionován. Nezaměstnaný psycholog "prošvihl" nejspíše všechny lhůty pro "dodatečné sdělení" dle tiskového zákona.

Stížnost na redaktory zpravodajství České televize, kteří sdělili veřejnosti informace ze soudněznaleckých posudků nejspíše bude vyhodnocena jako nedůvodná. Opakování emocionálně působících faktů, majících schopnost očernit obviněného či nepravomocně odsouzeného, je běžnou mediální praktikou. Homosexuál a ještě k tomu alkoholik. Pes by si od něj kůrku nevzal.

Když jsem s Milošem Topolovským hovořil, pil matonku a o svůj poklopec jsem strach neměl.

Novináři samozřejmě mají právo informovat o tom, že bylo proti někomu zahájeno trestní stíhání, anebo že byl vzat do vazby. Příkladem budiž nejnovější případ z Británie, kdy byl policií obviněn a vzat do vazby Cristiano Ronaldo, slavný dvacetiletý portugalský fotbalista, protože ho udala jakási žena, že ji znásilnil. To vyšlo v novinách. Ovšem s dovětkem, že v poslední době se vyskytla celá řada neprokázaných obvinění od žen ohledně údajného znásilnění vůči fotbalovým celebritám.

Novinář v civilizovaných končinách s exaktním tiskovým právem i zvykovými normami seriózních médií však nesmí ohrožovat pověst zatčené osoby šířením nepravdivých informací a nesmí svým psaním ohrozit průběh soudu - nesmí se prostě vůbec vyjadřovat k obviněním. Tím například v Británii spáchá trestný čin pohrdání soudem. Je to velmi jemná hranice, kterou v ČR novináři zjevně porušují.

V současné době uvažuje Miloš Topolovský, že bude žalovat stát za tříměsíční vazbu a další újmu, kterou mu tři roky české spravedlnosti způsobily. Trestní rejstřík má čistý. Trestné činy, kvůli kterým byl obviněn, nespáchal. Dodnes neví, kde je hranice mezi svobodou projevu novinářů, právem veřejnosti na informace a na druhé straně právem na ochranou osobnosti, kterou zaručuje ústava a zákony ve smyslu, že každá osoba má právo na ochranu své občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy. Dnes Topolovský hodnotí vyhlídky na možnou omluvu médií sarkasticky: "Omlouváme se panu Topolovskému, že jsme uvedli, že je podle znaleckých posudků homosexuál a alkoholik. Není to podle znaleckých posudků. Ale to, že je buzerant a chlastá, nám potvrdily jiné, dobře informované zdroje..."

Miloš Topolovský je gay a nestydí se za to. Proč by měl?