Jakmile to poměry alespoň trochu dovolí, plebejec se stane vzdělaným a národu velmi prospěšným člověkem. Za typický příklad býval dáván T.G.Masaryk, později např. Klement Gottwald. Zároveň se předpokládalo, že pro většinu českého národa je toto ušlechtilé plebejství typické. Proti tomu stojí knížákovské pojetí plebejce jako tupého, líného a zbabělého sobce.

První varianta byla u nás dlouho oficiální a já sám jsem ji až do konce roku 1989 pokládal za pravdivou. Potom jsem se pod tíhou chování většiny českého národa postupně přiklonil k variantě druhé. Dnes jsem přesvědčen, že když naši lidé podle pokynů Svobodné Evropy masově povykovali a zvonili klíči na náměstích, nešlo jim ani v nejmenším o nějakou svobodu a demokracii. Takovéto pojmy typický plebej nejen nechápe, ale ani ho nezajímají. Ve skutečnosti manifestanti doufali, že konečně přijde to pravé dobrotivé panstvo, které zařídí, že se nebude muset pracovat a pečení holubi budou sami létat do úst.

Důkazy je možno sypat z rukávu. Ve většině průmyslových podniků si zaměstnanci tenkrát velmi agresivně vynutili změnu vrcholového vedení. No a od té doby, ohnutí až k zemi, si se sebou nechají zacházet téměř jako s dobytkem. Nové panstvo je sice zcela jiné než doufali, ale panstvu se nesmí odporovat. Za nejhorší však považuji skutečnost, že většina našich lidí se nejen nevzpamatovává, ale je stále tupější, zbabělejší.a sobečtější. Před několika dny jsme mohli vidět v televizi záběry, jak zatímco nějaký psychopat bodal na ulici do náhodně vybrané ženy nožem, lidé chodili nerušeně kolem. Na velkém nádraží cestující nijak nereagovali na volání o pomoc dívky, kterou dva darebáci táhli do uzavřených prostor, kde ji pak znásilnili. Takovíto "kolemjdoucí" si jistě zaslouží jen nejhlubší opovržení a vládu biče. To však nikdo v televizi neřekne a zřejmě to ani nikdo neřekne žákům ve školách.

Domnívám se, že postupná náprava by byla možná zejména tím, že by z našich škol, zejména vysokých, vycházeli absolventi nejen vzdělaní a pracovití, ale i objektivní, schopní i diskuse a řešení složitých problému dneška. Zatím tomu tak zřejmě není.

V BL (16.12.2005) se jednomu absolventovi nelíbil úvodní sloupek šéfredaktora, a proto se rozhodl hlasitě oznámit ukončení podpory tohoto listu. Při tom sám uznává, že BL mu (nejen) během studií otevíraly nové obzory. Nyní ovšem BL uveřejnily názor šéfredaktora, se kterým dotyčný nesouhlasí a proto je třeba podniknout ráznou odvetu. Jak řekl v novinovém rozhovoru ve Vatikánu žijící kardinál Špidlík: Češi neumějí diskutovat, jiný názor pokládají za urážku. To má však v dnešní složité době pro český národ katastrofální důsledky.

Zmíněný absolvent namísto BL hodlá podporovat (značně zpolitizované) hnutí Člověk v tísni a filmový festival Jeden svět, zejména jeho projekt pro školní mládež "Příběhy bezpráví -- komunistické Československo". Podobný cyklus uveřejňují také Lidové noviny a jsou to opravdu často hrůzostrašné příběhy. Tak např. nedávno tam psali o jedné paní, která díky svému špatnému třídnímu původu tak strašně trpěla, že ji na střední školu v roce 1956 vzali jen díky maďarským událostem (komunisté nevěděli, co se bude dít) a dokonce ještě v roce 1983 se jeden nadřízený divil, jak může být s tak hrozným původem ředitelkou školy.

Ale dost vtipkování. Zdá se totiž, že na našich (humanitních) vysokých školách nejsou studenti vychovávání k objektivnímu myšlení a soustředění se na řešení skutečných problémů. Studenti a absolventi jsou často prosáklí typicky čecháčkovským nenávistným a ublíženeckým soustředěním na minulý režim.

Letos 17. listopadu studenti, dle zpráv v médiích, stáli v Praze se svíčkami dlouhou řadu od bývalého sídla gestapa v Petschkově paláci k budově ÚV KSČM. Asi nevědí, že kdyby Němci druhou světovou válku vyhráli, žádní Češi by zde již nebyli. Zcela se také ignoruje to, že celá "surová" akce proti studentům dne 17. listopadu 1989 bylo Státní bezpečností pečlivě zinscenované divadlo, jednoznačně zaměřené na svržení tehdejšího vedení státu. Studenti na Národní třídu původně jít vůbec nechtěli, ale byli tam dovedeni převlečenými příslušníky StB. Masové protesty pak vyvolala zpráva o ubití jednoho studenta k smrti. Jak známo, mrtvého hrál nadporučík StB Zifčák. Prvotním "hybatelem" převratu v roce 1989 byla tedy Státní bezpečnost, a to dnešní vysokoškolští studenti nejspíše ani nevědí.

Zajímavé bylo tehdy také promítání slavného Jakešova projevu, který jej jednoznačně vykreslil jako naprostého primitiva, žvanícího bez ladu a skladu páté přes deváté. Až k desátému výročí pronikly na veřejnost informace, že šlo o hrubý podvod. "Projev" byl totiž umně sestříhán z Jakešových odpovědí na otázky z pléna.

Celkově se tedy ve sporu J. Čulíka a R. Převrátila o české plebejství domnívám, že oba mají z větší části pravdu. Bohužel většina českého národa je již po staletí plebejská v tom horším slova smyslu a komerční televize ze zištných důvodů toto plebejství využívá a usiluje o jeho zhoršování. Čím hloupější jsou totiž diváci, tím vyšší a snadnější bude mít televize zisk. A skutečná intelektuálská třída, která by vývoj v tomto směru ovlivňovala kladným směrem, není u nás příliš slyšet, a co horšího, z vysokých škol zřejmě mnoho takových intelektuálů nevychází.