(Torso o torsu)

Šli tudy dva a zpívali,
do korun stromů se dívali.
Bylo krásné odpoledne.

Nejmladší lístky v ruce brali,
hladili je, odkládali.
Smích jejich růžemi voněl.

Tu ztichl les. I já jsem ztich.
Odepjat od všeho -- jejich smích
plavil se široko světem.

Vonivou vlnou zabral vše
a zatopil. To poznavše,
hluboko zvážněli oba.

Nějaký krásný smutek blýská,
nějaký smutek, po němž se stýská,
tuláku, srdci mému.

Něco je nad to, co znám a vím.
Snad se mi smíchem růžovým,
snad v smutku krásy zjeví.

z knihy Básně, Torst, Praha 1997 vybral Štefan Švec