(neúřední neoficiální konsolidované znění)

ČLÁNEK I

První odstavec

Definice pojmů

§ 1. (1) Ve smyslu ustanovení tohoto spolkového zákona je

1. "médium": každý prostředek pro šíření sdělení nebo oznámení myšlenkového obsahu slovem, písmem, zvukem nebo obrazem většímu okruhu osob formou masové výroby nebo masového šíření;

2. "periodické médium": periodické mediální dílo nebo periodické elektronické médium;

3. "mediální dílo": nosič sdělení nebo oznámení myšlenkového obsahu určený k rozšíření na větší okruh osob a rozmnožený masovým výrobním postupem na mediální kusy;

4. "tiskové dílo": mediální dílo, kterým se sdělení nebo oznámení myšlenkového obsahu šíří výhradně písmem nebo nepohyblivým obrazem;

5. "periodické mediální dílo nebo tiskové dílo": mediální dílo nebo tiskové dílo, které vychází pod stejným názvem a průběžně číslované nejméně čtyřikrát do roka ve stejných nebo nestejných intervalech a jehož jednotlivá čísla, i když každé tvoří uzavřený celek, spolu obsahově souvisí;

5a. "periodické elektronické médium": médium, které se elektronicky

1. vysílá (rádiový program) nebo
2. vyvolává (webová stránka) nebo
3. nejméně čtyřikrát ročně šíří ve srovnatelné podobě (opakované elektronické médium);

6. "mediální firma": firma, která se stará o obsahovou náplň média nebo obstarává nebo podněcuje;

1. jeho výrobu a šíření nebo
2. vysílání nebo vyvolání

7. "mediální služba": firma, která mediální firmu opakovaně zásobuje příspěvky slovem, písmem, zvukem nebo obrazem;

8. "majitel média" ten, kdo:

1. provozuje mediální firmu nebo mediální službu nebo
2. jinak obstarává a podněcuje obsahovou podobu mediálního díla a jeho výrobu a šíření
3. jinak v případě elektronického média obstarává nebo podněcuje jeho obsahovou podobu a jeho vysílání, vyvolání nebo šíření nebo
4. jinak obstarává obsahovou podobu média za účelem dodatečného vysílání, vyvolání nebo rozšíření;

9. "vydavatel": ten, kdo určuje základní směrnici periodického média;

10. "výrobce": ten, kdo obstarává masovou výrobu mediálních děl;

11. "zaměstnanec médií": ten, kdo v mediální firmě nebo v mediální službě pracuje na obsahovém vytváření média nebo se novinářsky podílí na sděleních mediální služby, pokud jako zaměstnanec mediální firmy nebo mediální služby nebo jako pracovník na volné noze tuto žurnalistickou činnost vykonává trvale a ne jen jako ekonomicky nevýznamnou vedlejší činnost;

12. "delikt mediálního obsahu": jednání spáchané v důsledku obsahu média, za které hrozí soudní trest, které vzniká sdělením nebo obsahem adresovaným většímu okruhu osob.

(2) K mediálním dílům patří také sdělení rozmnožovaná v mediálních částech mediální služby. Jinak jsou sdělení mediální služby bez ohledu na technickou formu, ve které jsou dodávána, považována za média.

Druhý odstavec

Ochrana žurnalistického povolání; redakční statuty

ochrana přesvědčení

§ 2. (1) Každý zaměstnanec médií má právo odmítnout svou spolupráci při vytváření obsahové podoby příspěvků nebo náplně, které odporuje jeho přesvědčení v základních otázkách nebo v zásadách žurnalistického povolání, ledaže by se stalo, že jeho přesvědčení odporovalo směrnici média zveřejněné ve smyslu § 25. Technické a redakční zpracování příspěvků nebo jejich obsahové náplně a zpracování zpráv nesmí být odmítnuto.

(2) Pokud zaměstnanec média odmítne spolupráci z oprávněného důvodu, neměl by tím být znevýhodněn.

Ochrana příspěvků označených jménem

§ 3. Pokud bude příspěvek nebo jeho obsah změněn způsobem, který se týká jeho obsahu, smí být zveřejněn pod jménem zaměstnance média pouze s jeho souhlasem. Údaj o jménu autora a označení jeho známým a užívaným pseudonymem nebo značkou jsou si rovny.

Zákaz vynucování zveřejnění

§ 4. Výše uvedená ustanovení nedávají zaměstnanci média právo vynucovat si zveřejnění příspěvku, který vytvořil, nebo obsahu, na němž se podílel.

Redakční statuty

§ 5. (1) Pro mediální firmy a mediální služby mohou být uzavřeny redakční statuty, které upravují spolupráci v publicistických záležitostech.

(2) Redakční statut bude dohodnut mezi majitelem média a redakčním zastoupením, které si zvolí valná hromada redakce dle zásady poměrné volby. Dohoda nabývá účinnosti při schválení valnou hromadou redakce, která schválení provede dvoutřetinovou většinou přítomných členů. Valnou hromadu redakce tvoří všichni zaměstnanci média se stálým pracovním poměrem.

(3) Určením redakčního statutu nesmí být dotčena práva provozních rad.

(4) Obecné zásady redakčních statutů mohou dohodnout společenství vytvářející kolektivní smlouvu zaměstnanců a zaměstnavatelů pracujících v mediálním oboru.

Pomluva, nadávka, posměch a obelhávání

§ 6. (1) Pokud bude v médiu zjištěna objektivní skutečnost pomluvy, nadávky, posměchu nebo obelhání, má postižený vůči majiteli média nárok na odškodnění za utrpěné příkoří. Výše odškodnění je dána mírou rozsahu a důsledkem zveřejnění, zejména druhem a rozsahem rozšíření média; je třeba vzít v úvahu zachování ekonomické existence majitele média. Odškodnění nesmí přesáhnout 20 000 euro, při obelhání nebo jiném závažném důsledku pomluvy 50 000 euro.

(2) Nárok dle ods. 1 nevzniká, pokud

1. se jedná o pravdivou zprávu o jednání na veřejné schůzi národní rady, spolkové rady, spolkovém shromáždění, zemském sněmu nebo výboru některého z těchto zastupitelských orgánů,

2. v případě pomluvy,

1. pokud je zveřejnění pravdivé nebo
2. pokud měla veřejnost převážně zájem na zveřejnění a také při vynaložení potřebné žurnalistické péče existovaly dostatečné důvody, které vedly k tomu, že tvrzení bylo považováno za pravdivé,

3. se jedná o bezprostřední vysílání v rozhlase (živé vysílání), aniž by zaměstnanec nebo pověřená osoba v rozhlase zanedbala potřebnou žurnalistickou péči,

3a. se jedná o zveřejnění na webové stránce, aniž by majitel média nebo některý z jeho zaměstnanců nebo pověřených osob zanedbal potřebnou žurnalistickou péči, nebo

4. se jedná o pravdivou reprodukci výroku třetí osoby a existoval převážný zájem veřejnosti na znalosti citovaného výroku.

(3) Pokud se zveřejnění vztahuje k velmi osobním životním oblastem, je nárok dle ods. 1 vyloučen jen z důvodu ods. 2 ř. 1, ods. 2 ř. 2 pís. a, ods. 2 ř. 3 nebo ods. 2 ř. 3a, v případě ods. 2 ř. 2 pís. A, ale jen v případě, že zveřejněné skutečnosti je v bezprostřední souvislosti s veřejným životem.

Porušení velmi osobní životní oblasti

§ 7. (1) Pokud bude v médiu upřesněna nebo znázorněna velmi osobní oblast života člověka způsobem, která ho na veřejnosti kompromituje, má postižený vůči majiteli média nárok na odškodnění za utrpěné příkoří. Částka odškodnění nesmí překročit 20 000 euro; jinak platí § 6 ods. 1 druhá věta.

(2) Nárok dle ods. 1 nevzniká, pokud

1. se jedná o pravdivou zprávu o jednání na veřejné schůzi národní rady, spolkové rady, spolkovém shromáždění, zemském sněmu nebo výboru některého z těchto zastupitelských orgánů,

2. je zveřejnění pravdivé a bezprostředně souvisí s veřejným životem,

3. bylo přijato na základě okolností, že postižený se zveřejněním souhlasil,

4. se jedná o bezprostřední vysílání v rozhlase (živé vysílání), aniž by zaměstnanec nebo pověřená osoba v rozhlase zanedbala potřebnou žurnalistickou péči,

5. se jedná o zveřejnění na webové stránce, aniž by majitel média nebo některý z jeho zaměstnanců nebo pověřených osob zanedbal potřebnou žurnalistickou péči.

Ochrana před zveřejněním identity ve zvláštních případech

§ 7a. (1) Pokud bude v médiu zveřejněno jméno, obrázek nebo jiný údaj, který vede v nepřímo informovaném větším okruhu osob ke zveřejnění identity osoby, která

1. se stala obětí trestného činu nebo

2. je ze spáchání trestného činu podezřelá nebo kvůli němu byla odsouzena, a pokud tím budou narušena ochranná práva této osoby, aniž by kvůli tomuto postoji na veřejnosti, kvůli jiné souvislosti s veřejným životem nebo z jiných důvodů, trval převážný zájem veřejnosti na zveřejnění těchto údajů, má postižená osoba vůči majiteli média nárok na odškodnění za utrpěné příkoří. Výše odškodnění nesmí přesáhnout 20 000 euro; jinak platí § 6 ods. 1 druhá věta.

(2) Ochranná práva postižených osob jsou narušena, pokud zveřejnění

1. v případě ods. 1 ř. 1 představuje zásah do velmi osobní části života nebo kompromituje oběť,

2. v případě ods. 1 ř. 2 se vztahuje na mladistvého nebo na provinění nebo může nepoměrně ovlivnit další život postiženého.

(3) Nárok dle ods. 1 nevzniká, pokud

1. se jedná o pravdivou zprávu o jednání na veřejné schůzi národní rady, spolkové rady, spolkovém shromáždění, zemském sněmu nebo výboru některého z těchto zastupitelských orgánů,

2. zveřejnění údajů o osobě bylo požadováno ze strany úřadů, zejména za účelem uplatnění trestního práva nebo ze strany bezpečnostní policie,

3. postižený se zveřejněním souhlasil, nebo toto zveřejnění spočívá ve sdělení postiženého do média,

4. se jedná o bezprostřední vysílání v rozhlase (živé vysílání), aniž by zaměstnanec nebo pověřená osoba v rozhlase zanedbala potřebnou žurnalistickou péči,

5. se jedná o zveřejnění na webové stránce, aniž by majitel média nebo některý z jeho zaměstnanců nebo pověřených osob zanedbal potřebnou žurnalistickou péči.

Ochrana presumpce neviny

§ 7b. (1) Pokud bude v médiu osoba, která je podezřelá z trestního jednání, ale která nebyla pravomocně odsouzena, prezentována jako usvědčená nebo vinná nebo jako pachatel trestného činu a ne jako podezřelá z trestného činu, má postižený vůči médiu nárok na odškodnění za utrpěné příkoří.

Odškodnění nesmí přesáhnout 20 000 eur; jinak platí § 6 ods. 1 druhá věta.

(2) Nárok dle ods. 1 nevzniká, pokud

1. se jedná o pravdivou zprávu o jednání na veřejné schůzi národní rady, spolkové rady, spolkovém shromáždění, zemském sněmu nebo výboru některého z těchto zastupitelských orgánů,

2. se jedná o pravdivou zprávu o rozsudku první instance a přitom je vyjádřeno, že rozsudek nenabyl právní moci,

3. postižený veřejně nebo do média přizná, že čin spáchal, a toto prohlášení neodvolá,

4. se jedná o bezprostřední vysílání v rozhlase (živé vysílání), aniž by zaměstnanec nebo pověřená osoba v rozhlase zanedbala potřebnou žurnalistickou péči,

4a. se jedná o zveřejnění na webové stránce, aniž by majitel média nebo některý z jeho zaměstnanců nebo pověřených osob zanedbal potřebnou žurnalistickou péči.

5. se jedná o pravdivou reprodukci vyjádření třetí osoby a pokud trval převážný zájem veřejnosti na znalosti citovaného vyjádření.

Ochrana před zakázaným zveřejněním

§ 7c. (1) Pokud bude v médiu zveřejněno sdělení o obsahu snímků, obrázků nebo písemných záznamů na základě sledování telekomunikace nebo optického nebo akustického pozorování osob při využití technických prostředků, aniž by byly snímky, obrázky a písemné záznamy použity na veřejném hlavním líčení, má postižený, jehož právo na ochranu je narušeno, vůči majiteli média nárok na odškodnění za utrpěné příkoří. Odškodnění je 50 000 eur, pokud zveřejnění může zničit ekonomickou existenci nebo společenské postavení postiženého, nesmí překročit 100 000 eur; jinak platí § 6 ods. 1 druhá věta.

(2) v případech uvedených v § 7a ods. 3 nevzniká nárok dle ods. 1.

Společná ustanovení

§ 8. (1) Nárok na odškodnění dle §§ 6, 7, 7a, 7b nebo 7c může postižený uplatnit v trestněprávním řízení, v němž vystupuje majitel média jako obviněný nebo dle § 41a ods. 6 až do ukončení hlavního líčení nebo líčení. Pokud nedojde k takovému trestnému činu, může nárok uplatnit v samostatné žádosti.

(2) Soud není při rozhodování o nároku na odškodnění dle §§ 6, 7, 7a, 7b nebo 7c vázán na právní posouzení postiženého. Pokud má postižený na základě zveřejnění dle více ustanovení nárok na odškodnění, bude určena jediná částka odškodnění, která nesmí překročit nejvyšší hranici nevyššího nároku na odškodnění, který přichází v úvahu; pokud se setká více nároků, vezmou se při vyměření v úvahu.

(3) Existenci vylučovacích důvodů dle § 6 ods. 2, § 7 ods. 2, § 7a ods. 3 a § 7b ods. 2 musí dokázat majitel média. Důkazy budou přijaty pouze v případě, že se majitel média na takový vylučovací důvod odvolá.

Samostatné odškodňovací řízení

§ 8a. (1) Pro řízení o samostatné žádosti platí, pokud není ve spolkovém zákoně stanoveno jinak, ustanovení pro trestněprávní řízení na základě soukromé žaloby dle smyslu.

(2) Samostatná žádost musí být podána při jiné ztrátě nároku během šesti měsíců od prvního rozšíření, na němž se nárok zakládá, vysílání nebo stažení, a to u příslušného trestního soudu dle §§ 40, 41 ods. 2. Veřejnost může být z jednání na žádost žadatele vyloučena, pokud budou projednávány skutečnosti intimního obsahu.

(3) V řízení o samostatné žádosti platí ustanovení vyhlášky o občanském řízení (§§ 63 až 73 ZPO) o procesní pomoci analogicky tak, že stranám mohou proti rozhodnutí v záležitostech procesní pomoci podávat stížnosti k nadřízenému soudnímu dvoru.

(4) V rozsudku, v němž je přiznána částka odškodnění, bude stanovena lhůta na zaplacení čtrnáct dnů. Proti rozsudku, jeho důvodu a výši, je možné se odvolat. Přiznání je exekučním titulem ve smyslu § 1 EO.

(5) V řízení o samostatné žádosti o odškodnění dle §§ 6, 7, 7b nebo 7c má soud na žádost postiženého právo nařídit zveřejnění krátkého sdělení o zahájeném řízení, pokud lze předpokládat, že existují předpoklady nároku; jinak platí analogicky §37.

(6) V rozsudku, v němž je přiznáno na základě samostatné žádosti odškodnění dle §§ 6, 7, 7b nebo 7c, bude na žádost postiženého nařízeno zveřejnění rozsudku; § 34 platí analogicky.

Zveřejnění stanoviska druhé strany

§ 9. (1) Každá fyzická nebo právnická osoba (úřad), která není postižena sdělením o skutečnosti, která byla rozšířena v periodickém médiu, jen obecně, má nárok na bezplatné zveřejnění stanoviska druhé strany v tomto médiu, ledaže by zveřejnění stanoviska druhé strany bylo nepravdivé, nebo pokud by jeho zveřejnění bylo vyloučeno z jiných důvodů.

(2) Sdělení o skutečnosti, která jsou přístupná pro zveřejnění stanoviska druhé strany, jsou údaje, které jsou dle svého druhu a po kontrole správnosti a úplnosti přístupné a jejichž podstatná výpověď není jen osobním vyjádřením názoru, hodnocením nebo varováním před budoucím chováním druhé osoby.

(3) Ve zveřejnění stanoviska druhé strany je třeba přesně uvést, zda a do jaké míry je sdělení skutečnosti nesprávné nebo neúplné, a z čeho vyplývá. Zveřejnění stanoviska druhé strany není po jazykové stránce omezeno. Musí buď uvádět skutečnosti, které jsou na rozdíl od sdělení skutečnosti správné, nebo je doplňují v podstatných bodech, nebo se jinak bezprostředně vztahují na sdělení skutečnosti a její nesprávnost nebo zavádějící neúplnost. Jejich rozsah nesmí být mimo vztah ke sdělení o skutečnosti. Sdělení musí být v jazyce zveřejnění, na které se vztahuje.

Dodatečné sdělení o výsledku trestního řízení

§ 10. (1) Na žádost osoby, o které informovalo periodické médium, že je tato osoba podezřelá z trestního jednání nebo že proti ní bylo zahájeno trestní řízení, musí být v periodickém médiu bezplatně zveřejněno sdělení v případě, že státní zástupce trestní oznámení stáhnul nebo pokud bylo trestní řízení ukončeno jinak než vydáním rozsudku.

(2) Dodatečné sdělení se musí obsahovat omezit pouze na požadovanou právní ochranu a musí být v jazyce zveřejnění, na něž se vztahuje.

(3) Správnost dodatečného sdělení bude dokázána předložením rozhodnutí o ukončení řízení nebo zvláštním úředním dokladem. Takový úřední doklad může na žádost vystavit v případě stažení žaloby státní zástupce, jinak trestní soud.

Vyloučení povinnosti zveřejnění

§ 11. (1) Povinnost zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení nevzniká, pokud

1. se zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečné sdělení týká pravdivé zprávy o jednání na veřejné schůzi národní rady, spolkové rady, spolkovém shromáždění, zemském sněmu nebo výboru některého z těchto obecných zastupitelských orgánů,

2. pokud se zveřejnění stanoviska druhé strany týká takto příslušně označeného oznámení, které slouží obchodnímu styku;

3. pokud se zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečné sdělení týká sdělení skutečnosti, k jejímuž zveřejnění vedla zákonná povinnost;

4. pokud požadované zveřejnění stanoviska druhé strany, i když se jedná jen o jednotlivé části, je obsahově nepravdivé;

5. pokud je sdělení skutečnosti pro příslušnou osobu nedůležité;

6. pokud zveřejnění, na které se vztahuje stanovisko druhé strany, odráží také tvrzení postiženého a toto tvrzení se rovná stanovisku druhé strany;

7. pokud postižený dostal příležitost vyjádřit se ve stejném nebo jiném rovnocenném zveřejnění, ale této příležitosti nevyužil;

8. pokud bylo před doručením stanoviska druhé strany již zveřejněna rovnocenná náprava nebo rovnocenné doplnění ze strany redakce;

9. pokud, na žádost kohokoliv, již bylo rovnocenné stanovisko druhé strany z hlediska obsahového i zákonného zveřejněno, i když se tak stalo později; nebo

10. pokud stanovisko druhé strany nebylo zveřejněno během dvou měsíců od uplynutí dne, kdy bylo zveřejněno sdělení o skutečnosti, nebo bylo k dispozici ke stažení, dodatečné sdělení nebylo doručeno během dvou měsíců od uplynutí dne, kdy se příslušná osoba o stažení oznámení nebo ukončení řízení dozvěděla, majiteli média nebo do redakce mediální firmy. Pokud periodické médium obsahuje údaje o dni vydání, je žádost podána včas, pokud je doručena během dvou měsíců po uplynutí dne uvedeného v čísle.

(2) Zveřejnění stanoviska druhé strany může být odmítnuto, pokud jeho rozšíření vytváří objektivní skutečnost trestního jednání, nebo narušení intimní sféry.

Žádost o zveřejnění

§ 12. (1) Žádost o zveřejnění bude písemně adresována majiteli média nebo redakci mediální firmy. Pokud bude ke zveřejnění stanoviska druhé strany nezbytné zveřejnění stavu nebo průběhu, je možné k žádosti přiložit vhodný obrázek.

(2) Žádosti o zveřejnění může být vyhověno i tak, že v okamžiku, který bude v médiu v § 13 označen jako nejpozdější, bude zveřejněna rovnocenná oprava ze strany redakce, doplnění nebo sdělení. Majitel média nebo redakce to musí postiženému oznámit písemně.

Okamžik a forma zveřejnění

§ 13. (1) Zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečné sdělení je

1. pokud periodické médium vychází, vysílá nebo se rozšiřuje denně nebo nejméně pětkrát týdně, nebo pokud ho lze stáhnout neustále (webová stránka), nejpozději pátý pracovní den,

2. pokud periodické médium vychází, vysílá nebo se rozšiřuje měsíčně nebo v delších časových intervalech, a ke zveřejnění stanoviska druhé strany dojde nejméně čtrnáct dnů před vydáním, vysíláním nebo rozšířením, v prvním čísle nebo v programovém vysílání.

3. ve všech ostatních případech bude zveřejnění provedeno nejpozději ve druhém čísle nebo v programovém vysílání po dni doručení. Odpověď nebo dodatečné sdělení budou zveřejněny později, pokud je možné jen tímto způsobem vyhovět výslovnému požadavku postiženého na zveřejnění ve stejné příloze, sérii článků nebo vysílací řadě.

(2) Zveřejnění je třeba označit jako "stanovisko druhé strany" nebo "dodatečné sdělení". Musí obsahovat jméno postiženého a odkaz na to, na jaké číslo nebo vysílání se vztahuje.

(3) Stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení bude zveřejněno tak, že jeho reprodukce má stejnou zveřejňovací hodnotu jako zveřejnění, na které se vztahuje. Pokud periodické médium vychází ve více vydáních nebo pokud se vysílá na více programech, proběhne zveřejnění ve vydáních nebo v programech tak, jak v nich bylo zveřejněno sdělení o skutečnosti, na které se vztahuje.

(3a) Při uveřejnění na webové stránce musí být možné stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení stáhnout po dobu jednoho měsíce. Pokud je však možné stáhnout sdělení o skutečnosti i nadále, musí být možné stáhnout sdělení druhé strany nebo dodatečné sdělení stejně tak dlouho jako sdělení o skutečnosti a až do okamžiku, který trvá jeden měsíc po vymazání sdělení o skutečnosti.

(4) Při uveřejnění v periodicky vycházející tiskovině nebo na webové stránce je dána stejná zveřejňovací hodnota, pokud stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení bylo reprodukováno ve stejné části nebo ve stejném spisu jako sdělení o skutečnosti. Při sdělení o skutečnosti na titulní straně periodicky vycházející tiskoviny nebo na první straně webové stránky stačí na titulní straně nebo spouštěcí straně odkaz na stanovisko druhé strany uvnitř listu nebo na link vedoucí ke stanovisku druhé strany. Odkaz musí zřetelně ukazovat předmět stanoviska druhé strany a okolnost, že se jedná o toto stanovisko, pokud obsahuje jméno postiženého ve sdělení o skutečnosti, musí obsahovat také toto jméno. Pokud bylo sdělení o skutečnosti obsaženo v nadpisu, je stejná zveřejňovací hodnota dána, pokud nadpis stanoviska druhé strany nebo odkaz zaujímá stejný prostor jako příslušný nadpis. Při zveřejnění stanoviska druhé strany ke sdělení skutečnosti v nadpisech, na titulních stranách periodik nebo na spouštěcích stránkách webových stránek může místo slova "stanovisko druhé strany" být slovo "odpověď" nebo s uvedením jména postiženého výraz "...odpovídá".

(5) Při zveřejnění v rozhlase nebo v jiném technicky rovnocenném médiu musí být text přečten mluvčím. Pokud je sdělení o skutečnosti opakovaně rozšiřováno v programu, stačí jednorázové zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečné sdělení k okamžiku, který přichází v úvahu, v němž má největší hodnotu pro zveřejnění.

(6) Zveřejnění stanoviska druhé strany bude zveřejněno formou nehybného obrazu nebo pohyblivého obrazu, pokud sdělení o skutečnosti bylo rovněž šířeno formou obrazového znázornění a právní ochrana požadovaná znázorněním druhé strany může být dosažena jen touto zveřejňovací formou.

(7) Zveřejnění musí nastat bez omezení a vynechávek. Dodatek se musí výrazně lišit.

(8) Majitel média nebo redakce musí postiženého neprodleně informovat o uveřejnění, stanovisku druhé strany nebo dodatečném sdělení s odkazem na číslo nebo vysílání, v němž probíhá, nebo o odmítnutí zveřejnění.

Soudní řízení

§ 14. (1) Pokud nebude stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení zveřejněno nebo pokud nebude zveřejněno adekvátním způsobem, může postižený během šesti týdnů podat u soudu žádost proti majiteli média jako odpůrci o nařízení zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení. Tato lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy postižený dostane písemné odmítnutí zveřejnění nebo stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení nebylo příslušným způsobem zveřejněno nebo nejpozději mělo být zveřejněno.

(2) Žádost dle ods. 1 bude podána u soudu označeného v §§ 40, 41 ods. 2. Jednání a rozhodnutí v první instanci náleží samosoudci.

(3) V řízení o žádosti dle ods. 1 má žadatel práva soukromého žalobce, odpůrce práva obviněného. § 455 ods. 2 StPO bude aplikován. Také jinak platí pro řízení o žádosti dle ods. 1, pokud dále není určeno jinak, ustanovení trestního řádu 1975 pro řízení na základě soukromé žaloby dle smyslu s obsahem, že delegování je přípustné jen v pokračovacím řízení (§16).

(4) Soud musí žádost neprodleně doručit odpůrci s výzvou, aby během pěti pracovních dnů oznámil námitky a důkazní prostředky písemně soudu, v opačném případě, aby sledoval žádost. Případné námitky budou doručeny žadateli k vyjádření a k oznámení důkazních prostředků, na což má lhůtu pěti pracovních dnů.

§ 15. (1) Pokud nebyly vzneseny námitky během zákonné lhůty, musí samosoudce rozhodnout během pěti pracovních dnů po uplynutí lhůty bez jednání formou rozhodnutí. Žádost bude schválena, ledaže by zjevně nebyla oprávněná. Proti rozhodnutí samosoudce je možné podat stížnost k nadřízenému soudnímu dvoru. Stížnost nemá odkladný účinek.

(2) Pokud byl odpůrce bez svého zavinění nebo zavinění svého zástupce omezen neodvratnými okolnostmi ve včasném podání námitky, bude na jeho žádost schváleno vrácení do původního stavu. § 364 StPO bude aplikován analogicky s obsahem, že o vrácení je třeba požádat během pěti pracovních dnů od doručení rozhodnutí dle ods. 1 a o vrácení musí rozhodnout soud, který toto rozhodnutí vydal.

(3) Pokud budou vzneseny námitky, musí soud o žádosti rozhodnout rozsudkem během čtrnácti dnů po doručení vyjádření druhé strany nebo po uplynutí stanovené lhůty po veřejném ústním projednání. Veřejnost bude z jednání na žádost žadatele vyloučena, pokud budou posuzovány skutečnosti intimního obsahu.

(4) Odpůrce musí dokázat, že povinnost zveřejnění neexistovala. Pokud odpůrce namítá, že vyjádření druhé strany je obsahově nepravdivé, není tato námitka v rozporu s rozhodnutím o úplném nebo částečném zveřejnění stanoviska druhé strany, pokud důkazy, které byly předloženy, není možné přijmout během lhůty stanovené pro rozhodnutí nebo nestačí, není považováno za prokázané, že vyjádření druhé strany je jako celek nebo část nepravdivé.

(5) Rozsudek je možné napadnout odvoláním jen tak, když se netýká rozhodnutí o námitce nepravdivosti vyjádření druhé strany. Odvolání nemá, pokud jde o zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečné sdělení, odkladný účinek.

Dodatečné pokračování řízení

§ 16. (1) Pokud soud v rozsudku dle § 15 ods. 3 rozhodl také o námitce nepravdivosti stanoviska druhé strany, bude řízení na žádost žadatele nebo odpůrce pokračovat. Žádost musí být podána

během šesti měsíců od chvíle, kdy rozsudek nabude právní moci. Pokračovací řízení se musí omezit na námitku, že stanovisko druhé strany je nepravdivé a na vyhrazené rozhodnutí o finančním trestu; k tomu mohou být použity nové důkazní prostředky. O žádosti bude rozhodnuto po veřejném ústním projednání rozsudkem.

(2) Pokud pokračovací řízení prokáže, že žádost je třeba po zveřejnění stanoviska druhé strany zcela nebo částečně odmítnout, bude dřívější rozsudek prohlášen za zrušený a odpůrce, pokud zveřejnil stanovisko druhé strany, bude na jeho žádost zmocněn, aby během přiměřené lhůty části rozsudku zveřejnil ve formě odpovídající § 13, jejíž sdělení je pro informování veřejnosti nezbytné. Části určené ke zveřejnění rozsudku budou uvedeny ve výroku. Přitom může soud, pokud to bude považovat pro větší srozumitelnost obsahu rozsudku nebo pro omezení rozsahu zveřejnění za žádoucí, nahradit znění částí rozsudku kompaktním obsahem.

(3) V rozsudku dle ods. 2 bude žadateli dále uložena platba přiměřeného vložného za zveřejnění tohoto rozsudku a za zveřejnění provedené na základě dřívějšího rozsudku a náhrada nákladů řízení bude uložena odpůrci. O výši těchto nákladů bude na žádost rozhodnuto rozhodnutím, přičemž bude stanovena lhůta pro splnění čtrnáct dnů. V závažných případech může soud stanovit vložné podle uvážení mírnější a delší lhůtu, která nepřesahuje jeden rok. Rozhodnutí je exekučním titulem ve smyslu § 1 EO.

Soudní nařízení zveřejnění

§ 17. (1) Zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení bude nařízeno, pokud je zveřejněno neprávem nebo neadekvátně. Pokud jednotlivé části stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení neodpovídají zákonným předpokladům, musí soud rozhodnout, jaké části stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení je třeba zveřejnit. Pokud části zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení neodpovídají zákonným předpokladům, ale je možné je zlepšit změnou znění bez změny obsahu, musí soud žadatele instruovat v jednání tak, aby stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení opravil, a poté nařídí zveřejnění v této opravené formě. Pokud nebude zveřejnění nařízeno, bude žádost o zveřejnění zamítnuta.

(2) Pokud došlo ke zveřejnění v opravené formě a pokud existují pochybnosti o znění zveřejnění, musí soud při vynesení rozsudku odpůrci na žádost poskytnout znění písemně.

(3) Uveřejnění nařízené soudně musí proběhnout analogicky § 13.

(4) Pokud bylo na základě rozsudku první instance zveřejněno stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení a pokud bude odvolání podanému proti rozsudku zcela nebo částečně vyhověno, bude odpůrce na svou žádost zmocněn během přiměřené lhůty ty části odvolacího rozsudku zveřejnit ve formě odpovídající § 13, jehož sdělení je nezbytné pro informování veřejnosti. Části rozsudku určené ke zveřejnění budou uvedeny ve výroku rozsudku. Přitom může soud, pokud je to pro větší srozumitelnost obsahu rozsudku nebo pro omezení rozsahu uveřejnění žádoucí, nahradit znění částí rozsudku zkrácenou verzí.

(5) Dále odvolací soud odsoudí žadatele k zaplacení vložného za neprávem uveřejněné stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení a zveřejnění odvolacího rozsudku. O výši těchto nákladů bude rozhodnuto na žádost rozhodnutím, přičemž bude stanovena lhůta pro plnění čtrnáct dnů. V závažných případech může soud vložné zmírnit a může stanovit delší lhůtu, která nepřesahuje rok. Rozhodnutí je exekučním titulem ve smyslu § 1 EO.

Pokuta

§ 18. (1) Na žádost žadatele bude odpůrci uloženo zaplacení pokuty žadateli, pokud stanovisko druhé strany bylo zveřejněno neprávem, neadekvátně nebo opožděně, ledaže ani majitel média ani osoba pověřená zveřejněním toto nezavinila. Tyto okolnosti musí odpůrce dokázat.

(2) O pokutě bude rozhodnuto v rozhodnutí o žádosti o zveřejnění stanoviska druhé strany. Pokud byla dle § 15 ods. 4 aplikována druhá věta, že stanovisko druhé strany je obsahově nepravdivé, bude rozhodnutí o požadované pokutě vyhrazeno rozsudku v řízení, které bude pokračovat, pokud žádost nebude odmítnuta z jiných důvodů. O pokutě z důvodu opožděného uveřejnění rozhodne soud při analogické aplikaci § 14 ods. 4. Pokud bude o pokutě rozhodnuto, je možné podat stížnost k nadřízenému soudu.

(3) Výše pokuty bude stanovena dle stupně zavinění, rozsahu a důsledku rozšíření sdělení o skutečnosti a rozsahu prodlení; je třeba dbát na zachování ekonomické existence majitele média.

Pokuta nesmí u opožděného zveřejnění, a pokud je rozhodnuto o pokutě v řízení dle § 15 ods. 1, přesáhnout 1000 euro, jinak 5 000 euro.

(4) Pro zaplacení pokuty bude stanovena lhůta čtrnácti dnů. Přiznání je exekučním titulem ve smyslu § 1 EO.

Náklady na řízení

§ 19. (1) Náklady na řízení budou uloženy odpůrci, pokud žadatel se svou žádostí o zveřejnění celkově vyhraje.

(2) Soud rozhodne dle uvážení, kdo a v jakém poměru zaplatí náklady na řízení, pokud

1. bude uznáno zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení po opravě;

2. bude uznáno zveřejnění jen jedné části stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení; nebo

3. bude žádost o zveřejnění odmítnuta proto, že stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení nebo rovnocenná redakční náprava, doplnění nebo sdělení (§ 12 ods. 2) sice byla příslušným způsobem zveřejněna, ale žadatel před podáním žádost nebyl o zveřejnění informován.

(3) Ve všech ostatních případech uhradí náklady na řízení žadatel.

(4) Výše uvedená ustanovení budou aplikována dle smyslu v řízení za účelem dodatečného stanovení pokuty.

(5) Před ukončením jednání předloží strany na výzvu soudce seznam nákladů. Přitom je možné určit výši nároku na náhradu nákladů.

(6) V rozsudku je třeba vyslovit, jaká strana a v jakém rozsahu musí druhé straně náklady nahradit. Vyhlášený rozsudek si může vyhradit číselné stanovení nákladů písemně. § 54 Občanského soudního řádu platí analogicky.

(7) Ods. 5 a 6 budou analogicky aplikovány v odvolacím řízení.

Prosazení zveřejnění

§ 20. (1) Pokud bylo nařízeno zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení a nebylo vyhověno soudní žádosti o zveřejnění včas nebo adekvátně, musí soud na žádost žadatele po vyslechnutí odpůrce rozhodnutím uložit odpůrci, aby zaplatil pokutu žadateli. Za každé vydané číslo, každý vysílací den nebo den, kdy bylo možné webovou stránku otevřít, náleží od okamžiku označeného v § 13 ods. 1 (§ 17 ods. 3), v němž příslušné zveřejnění stanoviska druhé strany nebo dodatečného sdělení mělo být provedeno, pokuta až do výše 1000 euro.

(2) Tento požadavek musí být vznesen během šesti týdnů. Tato lhůta začíná běžet v případě, že nedošlo k včasnému zveřejnění, od okamžiku, kdy mělo být žádosti o zveřejnění vyhověno, v případě neadekvátního zveřejnění od dne zveřejnění, a to také v případě, že v tomto okamžiku ještě lhůta pro zveřejnění neuplynula. Žádost uložit pokutu z důvodu neadekvátního uveřejnění může být zamítnuta, pokud se týká závad, které mohl uplatnit žadatel už v dříve podané žádosti.

(3) Pokud bylo stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení zveřejněno adekvátně, může soud v případech, na něž je možné vzít ohled, na žádost odpůrce odhlédnout od uložení pokuty a odpustit dosud nezaplacené pokuty. V takovém případě budou náklady na prosazovací řízení uloženy odpůrci.

(4) Proti rozhodnutí soudu o uložení nebo odpuštění pokuty je možné podat stížnost nadřízenému soudu. Pokud byla uložena pokuta, protože zveřejnění nebylo provedeno adekvátně, a pokud byla proti rozhodnutí o pokutě vznesena stížnost, nebudou po dobu stěžovacího řízení ukládány žádné další pokuty, pokud zveřejnění, jejichž adekvátnost je sporná, bylo provedeno způsobem, který se nejvíce blíží adekvátnímu zveřejnění.

Omezení aplikace na určité webové stránky

§ 21. §§ 9 až 20 lze aplikovat jen na webové stránky, které přesahují informační obsah týkající se osobní oblasti života nebo prezentace majitele média, který může ovlivnit tvorbu veřejného mínění.

Zákaz pořizování televizních, rozhlasových, filmových záznamů a fotografií

§ 22. Pořizovat televizní a rozhlasové záznamy a přenosy, filmové záznamy a fotografie z jednání soudu a nezávislých správních senátů je zakázáno.

Zákaz ovlivňování trestního řízení

§ 23. Ten, kdo bude v médiu během soudního trestního řízení zasahovat dle pravomocného postupu do stavu žaloby, v řízení před samosoudcem soudního dvora první instance nebo v řízení okresního soudu po nařízení hlavního líčení, před rozsudkem první instance určí předpokládaný výsledek trestního řízení nebo bude hodnotu důkazního prostředku určovat způsobem, který může ovlivnit výsledek trestního řízení, bude soudně potrestán pokutou až do výše 180 denních sazeb.

Čtvrtý odstavec

Tiráž, zveřejnění a označení

Tiráž

§ 24. (1) Na každém médiu je uvedeno jméno nebo firma majitele média a výrobce a místo nakladatelství a místo výroby.

(2) Na každém periodicky vycházejícím mediálním díle se navíc uvádí adresa majitele média a redakce majitele média a jméno a adresa vydavatele. Pokud periodické médium obsahuje seznam, musí v něm být uvedeno, na kterém místě se nachází tiráž.

(3) V každém opakovaně vycházejícím elektronickém médiu musí být uvedeno jméno nebo firma a adresa majitele média a vydavatele.

(4) Povinnost zveřejnění se týká majitele média. Pokud se jedná u majitele média o nabízejícího služby ve smyslu § 3 ř. 2 ECG, BGBl. 1 č. 152/2001, mohou být poskytnuty údaje do tiráže společně s údaji dle § 5 ECG.

(5) K tiráži může být přidán údaj o vydavateli dle §§ 1172f ABGB.

Zveřejnění

§ 25. (1) Majitel média každého periodicky vycházejícího média musí každoročně zveřejnit údaje označené v ods. 2 až 4. Toto zveřejnění bude uvedeno u periodických mediálních děl v prvním čísle a každý rok během měsíce ledna; pokud v tomto měsíci žádné číslo nevychází, v každém prvním čísle po začátku kalendářního roku v návaznosti na tiráž. U rozhlasových programů budou všechny tyto údaje buď trvale poskytovány na teletextové stránce, kterou lze snadno najít, nebo v úředním listu k "Wiener Zeitung" během jednoho měsíce po začátku vysílání v prvním měsíci každého kalendářního roku. Na webové stránce budou tyto údaje poskytnuty tak, aby bylo možné je vždy snadno a ihned najít. U opakovaně vycházejících elektronických médií je třeba buď uvést, na jaké webové adrese jsou tyto údaje trvale, snadno a ihned k nalezení, nebo budou tyto údaje vždy přiloženy k médiu. Pokud se u majitele média jedná o poskytovatele služeb ve smyslu § 3 ř. 2 ECG, BGBl. I č. 152/2001, je možné údaje o zveřejnění poskytnout společně s údaji dle § 5 ECG.

(2) Musí být uvedeny se jménem nebo firmou, předmětem podnikání, bydlištěm, sídlem nebo pobočkou a druhem a výší podílů majitelů média a, pokud se jedná o společnost nebo spolek, jednatel nebo jednatelé, členové představenstva a dozorčí rady a společníci, jejichž vklad nebo kmenový vklad přesahuje 25%. Pokud je některý ze společníků společnost, jsou také jeho společníci povinni uvést údaje dle první věty. Pokud přímý podíl přesáhne 50%, je dle obsahu výše uvedených ustanovení třeba uvést také tohoto přímého podílníka.

(3) Pokud je některá osoba uvedená dle výše uvedených ustanovení zároveň majitelem jiné mediální firmy nebo mediální služby nebo takové firmy způsobem, který je popsán v ods. 2 a má podíl v rozsahu, který je tam popsán, musí být uvedena také firma, předmět podnikání a sídlo této firmy.

(4) Zveřejnit je třeba dále také prohlášení o základní směrnici periodicky vycházející tiskoviny (linie listu) nebo jiného periodického média. Ve smyslu § 2 budou změny a doplňky základní směrnice účinné, jakmile budou zveřejněny.

(5) Pro webovou stránku, která nemá žádný informační obsah přesahující zobrazení osobního života nebo prezentaci majitele firmy, která může ovlivnit veřejné mínění, platí ods. 2 s obsahem, že bude uvedeno jen jméno nebo firma případně předmět podnikání a bydliště nebo sídlo majitele média. Ods. 3 a 4 nebudou na takové webové stránce aplikovány.

Označení placených zveřejnění

§ 26. Oznámení, doporučení a jiné příspěvky a zprávy, za jejichž zveřejnění se poskytuje úhrada, musí být v periodikách označeny jako "inzerát", "placená inzerce" nebo "reklama", ledaže by neexistovala pochybnost o tom, že se jedná o placenou službu, z důvodu formy nebo uspořádání.

Správní přestupek

§ 27. (1) Správního přestupku se dopouští a bude okresním správním úřadem s místní působností spolkové policie potrestán pokutou až do výše 2 180 euro, ten, kdo:

1. nesplní uloženou povinnost zveřejnění tiráže nebo údajů uvedených v § 25 ods. 2 a 3 nebo tuto povinnost nesplní včas nebo při zveřejnění uvede nesprávné neb neúplné údaje nebo poruší svou informační povinnost;

2. jako majitel média nebo odpovědná pověřená osoba způsobí, že oznámení, doporučení, jiné příspěvky a zprávy budou zveřejněny v rozporu s předpisy § 26.

(2) Pro místní příslušnost je v případě porušení § 24 rozhodující místo výroby, jinak sídlo mediální firmy, pokud ale médium nerozšiřuje mediální firma, pak místo nakladatelství.

Pátý odstavec

Trestně právní ustanovení

Mediálně právní odpovědnost

§ 28. Trestně právní odpovědnost za delikty mediálního obsahu se určuje, pokud dále není určeno jinak, dle obecného trestního zákona.

Poskytování žurnalistické péče

§ 29. (1) Majitel média nebo zaměstnanec média nebude kvůli deliktu mediálního obsahu, u kterého je povolen důkaz pravdivosti, potrestán v případě, že důkaz pravdivosti provedl, ale také nebude potrestán v případě, že trvá převážný zájem veřejnosti na uveřejnění a také při vynaložení potřebné žurnalistické péče měl dostatečné důvody, aby tvrzení považoval za pravdivé. Kvůli deliktu mediálního obsahu, který se týká intimního života, nebude majitel média nebo zaměstnanec média potrestán pouze v případě, že je tvrzení pravdivé a že je v přímé souvislosti s veřejným životem.

(2) Tyto důkazy budou přijaty, pokud se obviněný na ně odvolá. Soud musí v případech ods. 1 první věta přijmout důkaz pravdivosti, který nabídne a schválí obviněný, také v případě, že splnění žurnalistické péče bude považováno za prokázané.

(3) Pokud obviněný bude osvobozen jen proto, že existují předpoklady uvedené v ods. 1 první věta, má soud analogicky aplikovat § 34 na zveřejnění zjištění, že nevznikl důkaz pravdivosti, nebo že se nezdařil, a musí upozornit na to, že obviněný nese náklady na trestní řízení včetně nákladů na takové zveřejnění.

(4) §§ 111 ods. 3 a 112 StGB nejsou aplikovány.

Informování z parlamentu

§ 30. Pravdivé zprávy o jednání na veřejných schůzích národní rady, spolkové rady, spolkového shromáždění, zemského sněmu nebo výboru některého z těchto obecných zastupitelských orgánů jsou zbaveny odpovědnosti.

Ochrana redakčního tajemství

§ 31. (1) Majitelé médií, vydavatelé, zaměstnanci médií a zaměstnanci mediální firmy nebo mediální služby mají právo v řízení před soudem nebo správním úřadem odmítnout odpovídat jako svědci na otázky, které se týkají osoby autora, zasilatele nebo hlídače příspěvků a podkladů nebo sdělení, která uskutečnili s ohledem na svou činnost.

(2) Právo uvedené v ods. 1 se nesmí obcházet, zejména ne tím, že oprávněné osobě bude uloženo vydání písemností, tiskovin, obrazových a zvukových nebo datových nosičů, zobrazení a jiných zobrazení s takovým obsahem nebo jí budou zabaveny.

(3) Do jaké míry je povolena kontrola telekomunikace účastnických přípojek mediální firmy a optická a akustická kontrola osob s použitím technických prostředků v prostorách mediální firmy, určuje trestní soudní řád.

Promlčení

§ 32. Promlčecí lhůta pro trestnost deliktu mediálního obsahu začíná v okamžiku, kdy se začne s rozšiřováním v tuzemsku; § 58 ods. 1 StGB není aplikován. Promlčecí lhůta činí jeden rok; pokud existuje trestní jednání, ale s možností odnětí svobody na tři roky, řídí se lhůta dle § 57 ods. 3 StGB.

Stažení

§ 33. (1) V rozsudku z důvodu deliktu mediálního obsahu bude na žádost žalobce nařízeno stažení mediálních kusů určených k šíření, nebo vymazání míst, která zakládají trestní jednání, na webové stránce (stažení). Totéž platí, nehledě na § 446 StPO pro osvobozující rozsudky dle § 29 ods. 3.

(2) Na žádost žalobce nebo osoby oprávněné k žalobě bude požadováno stažení v samostatném řízení, pokud byla v médiu vytvořena objektivní skutečnost trestního jednání a stíhání určité osoby je neproveditelné, není požadováno nebo není dodrženo nebo odsouzení není možné z důvodů, které vylučují potrestání. Pokud by pachatel při provedení důkazu nebyl potrestán, zůstává tento důkaz dle obsahu § 29 otevřený také pro majitele média jako zúčastněnou osobu (§ 46 ods. 6).

(2a) Stažení je nepřípustné, pokud se jedná o reprodukci vyjádření třetí osoby ve smyslu § 6 ods. 2 ř. 4.

(3) Právo osoby oprávněné podat soukromou žalobu, požadovat stažení v samostatném řízení končí šest týdnů ode dne, kdy se o trestním jednání a okolnosti, že žádná určitá osoba nemůže být stíhána nebo odsouzena, dozvěděl.

(4) Na místo stažení bude majiteli média na jeho žádost uložena, aby během přiměřeně stanovené lhůty oddělením částí, přelepením nebo jiným vhodným způsobem zajistil, že místa, která zakládají trestní jednání, nebudou při dalším šíření mediálních kusů vidět.

(5) Pokud bude uznáno stažení v samostatném řízení, nese náklady na řízení majitel média.

Zveřejnění rozsudku

§ 34. (1) V rozsudku kvůli deliktu mediálního obsahu bude na žádost žalobce požadováno zveřejnění částí rozsudku, jejichž sdělení je nezbytné pro informování veřejnosti o trestním jednání a jeho odsouzení. Části rozsudku, které mají být zveřejněny, musí být ve výroku rozsudku uvedeny. Přitom je možné, aby soud, pokud je to pro větší srozumitelnost obsah rozsudku nebo pro omezení rozsahu zveřejnění, žádoucí, nařídil nahrazení částí rozsudku zkráceným obsahem.

(2) U obelhání, trestního jednání v rozporu se ctí, nebo pokud jde o jiné trestní jednání týkající se okolnosti nebo skutečnosti soukromého nebo rodinného života, smí být požadováno zveřejnění rozsudku jen se souhlasem postižené osoby, i když ke sledování trestního jednání není nezbytné zmocnění nebo již bylo uděleno.

(3) Na žádost žalobce nebo osoby oprávněné podat žalobu bude zveřejnění rozsudku uznáno v samostatném řízení, pokud v médiu byla vytvořena objektivní skutečnost trestního jednání a stíhání určité osoby je neproveditelné, nepožaduje se nebo ho nelze dodržet, nebo pokud odsouzení z důvodů, které vylučují potrestání, není možné. §§ 33 ods. 2 druhá věta a ods. 3 budou aplikovány.

(3a) Zveřejnění rozsudku je nepřípustné, pokud se jedná o reprodukci vyjádření třetí osoby ve smyslu § 6 ods. 2 ř. 4.

(4) Pokud došlo k deliktu mediálního obsahu v periodickém médiu, bude rozsudek zveřejněn v tomto médiu s analogickým aplikováním § 13, přičemž lhůta pro zveřejnění začíná běžet, jakmile rozsudek nabude právní moci a bude doručen. Pro prosazení platí analogicky § 20.

(5) Zveřejnění v jiném periodickém médiu bude uznáno, pokud periodické médium, v němž došlo k deliktu mediálního obsahu, již neexistuje nebo pokud byl delikt mediálního obsahu spáchán v jiném než periodickém médiu nebo v jiném zahraničním médiu. Náklady na takové zveřejnění rozsudku patří k nákladům na trestní řízení. Ohledně prosazení platí § 46.

(6) Pokud bude zveřejnění rozsudku uznáno v samostatném řízení, nese náklady řízení majitel média (vydavatel).

Ručení

§ 35. (1) V rozsudku z důvodu deliktu mediálního obsahu bude ručení majitele média periodického média nedílně vysloveno s odsouzením k pokutě a náklady na řízení včetně nákladů na zveřejnění rozsudku.

(2) Pokud po vynesení rozsudku, kterým je toto ručení vysloveno, nebo rozsudku v samostatném odškodňovacím řízení dojde v osobě majitele média ke změně, ručí nový majitel média nedílně za dřívějšího majitele.

(3) Náhradní trest odnětí svobody (§ 19 ods. 3 StGB) bude vykonán, pokud majitel média nemůže uhradit pokutu.

(4) Ručení dle ods. 1 vzniká, pokud se jedná o reprodukci vyjádření třetí osoby ve smyslu § 6 ods. 2 ř. 4.

Zabavení

§ 36. (1) Je třeba předpokládat, že stažení dle § 33 je uznáno, takže soud může nařídit zabavení kusů mediálního díla určeného k šíření nebo vymazat místa zakládající trestní jednání na webové stránce (zabavení), pokud nevýhodné důsledky zabavení nejsou nepoměrně závažnější než zájem právní ochrany, kterému má zabavení sloužit. Zabavení je však nepřípustné, pokud touto právní ochranou může být uskutečněno zveřejnění sdělení o zahájeném trestním řízení.

(2) Zabavení předpokládá, že trestní řízení nebo samostatné řízení z důvodu deliktu mediálního obsah je vedeno nebo je současně zahájeno a že žalobce nebo žadatel v samostatném řízení výslovně požádá o zabavení.

(3) V rozhodnutí nařizujícím zabavení je třeba uvést, z důvodu jakých míst nebo obsahu a z důvodu podezření na jaké trestní jednání je zabavení nařízeno. § 33 ods. 4 platí analogicky.

(4) Rozhodnutí o zabavení může být napadeno stížností k nadřazenému soudnímu dvoru. Stížnost nemá odkladný účinek.

(5) Nové zabavení téhož mediálního díla z důvodu jiného zveřejnění na žádost téže oprávněné osoby je nepřípustná.

Prosazení stažení a zabavení webové stránky

§ 36a. (1) Pokud bude nařízeno vymazání míst zakládajících trestní jednání na webové stránce (stažení) nebo vymazání míst zakládajících trestní jednání na webové stránce (zabavení), bude majitel média vyzván, aby během přiměřené lhůty, která mu bude stanovena, vyhověl soudnímu zadání. Majitel média musí žalobce nebo žadatele neprodleně informovat o vymazání míst zakládajících trestní jednání na webové stránce.

(2) Pokud nebyla soudní výzva splněna včas nebo příslušným způsobem, bude na žádost žalobce nebo žadatele uložena v samostatném řízení po vyslechnutí majitele média na základě rozhodnutí pokuta, kterou uhradí žalobci nebo žadateli. Pokuta až do výše 2000 eur bude zaplacena za každý den, který budou místa na webové stránce, která zakládají trestní jednání, po uplynutí soudně stanovené lhůty i nadále k stažení. Výše pokuty bude stanovena dle závažnosti na základě trestního nebo samostatného řízení, významu zveřejnění, které zakládá trestní jednání, a dle osobních nebo ekonomických okolností majitele média. § 20 ods. 2 až 4 platí analogicky.

Zveřejnění sdělení o řízení

§ 37. Na žádost žalobce nebo žadatele v samostatném řízení musí soud rozhodnutím nařídit zveřejnění krátkého sdělení o zahájeném řízení, pokud lze předpokládat, že byla vytvořena objektivní skutečnost deliktu mediálního obsahu. Zveřejnění může zahrnovat také znázornění věcného obsahu, pokud je to pro informování veřejnosti nezbytné.

(2) Rozhodnutí dle ods. 1 je nepřípustné, pokud je nařízeno zabavení.

(3) §§ 34 a 36 ods. 4 platí analogicky.

Zákaz šíření a zveřejňování

§ 38. (1) Pokud zabavení trvá, je další šíření mediálních kusů ve formě, v níž vzniká trestní obsah, a nové zveřejnění míst nebo obsahu zakládajících trestní jednání zakázáno.

(2) Kdo v rozporu s ods. 1 šíří mediální kusy nebo zveřejňuje obsah, který tvoří základ zabavení, bude soudem potrestán pokutou až 90 denních sazeb.

Odškodnění za neoprávněné zabavení

§ 38. (1) Pokud soud zabavení zruší, aniž by vydal výrok o vině, nebo nařídil stažení v samostatném řízení, má majitel média vůči soukromému žalobci nebo žadateli nárok na náhradu majetkoprávních příkoří, která mu vznikla v důsledku zabavení nebo zákazu šíření. Pokud je základem ukončení řízení smluvní dohoda, ručí soukromý žalobce nebo žadatel jen tak, jak bylo smluvně dohodnuto.

(2) Nárok dle ods. 1 bude u jiné ztráty uplatněn během šesti týdnů po pravomocném ukončení trestního řízení nebo samostatného řízení. Soud doručí žádost neprodleně soukromému žalobci nebo žadateli k vyjádření během dvou týdnů. Soud musí výši odškodnění stanovit podle svobodného přesvědčení (§ 273 ZPO) rozhodnutím a musí určit lhůtu pro zaplacení čtrnáct dnů. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat stížnost během 14 dnů k nadřízenému soudnímu dovru. Stížnost má odkladný účinek. Rozhodnutí o přiznání odškodnění je exekuční titul ve smyslu § 1 EO.

Náhrada nákladů na zveřejnění

§ 39. Pokud bylo zveřejněno sdělení dle § 8a ods. 5 nebo dle § 37 a pokud bude ukončeno řízení, aniž by byl vydán výrok o vině, nařízeno stažení nebo zveřejnění rozsudku v samostatném řízení nebo žadateli přiznáno odškodnění, bude majitel média na žádost zmocněn zveřejnit o tom krátké sdělení v příslušné formě dle § 13. Žádost bude podána během šesti týdnů po pravomocném ukončení řízení. Majitel média má vůči soukromému žalobci nebo žadateli nárok na náhradu nákladů na toto zveřejnění a zveřejnění sdělení dle § 8a ods. 5 nebo dle § 37. Nárok na náhradu nákladů za zveřejnění dle § 8a ods. 5 nebo dle § 37 bude podán během šesti týdnů po pravomocném ukončení řízení, nárok na zveřejnění dle věty 1 během šesti týdnů po zveřejnění sdělení o výsledku řízení. Jinak bude aplikován § 38a ods. 2. Pokud je základem smluvní dohody ukončení řízení, nese soukromý žalobce nebo žadatel náklady na zveřejnění jen do té míry, jako by byly dohodnuty smluvně.

(2) Pokud bylo zveřejněno sdělení dle § 8a ods. 5 neb dle § 37, a pokud bude nařízeno stažení nebo zveřejnění rozsudku, ale pokud dochází k přímému vysílání ve smyslu § 6 ods. 2 ř. 3 nebo stahování webové stránky ve smyslu § 6 ods. 2 ř. 3a, bude majitel média na žádost zmocněn zveřejnit krátké sdělení o tom v příslušné formě dle § 13. Žádost musí být podána během šesti týdnů po pravomocném ukončení řízení. Majitel média má vůči původci deliktu mediálního obsahu nárok na náhradu nákladů na toto zveřejnění, zveřejnění sdělení dle § 8a ods. 5 nebo dle § 37 na zveřejnění rozsudku. Nároky budou uplatněny cestou civilního práva.

(3) Pro sdělení o výsledku řízení platí § 34 ods. 5 analogicky.

Místní příslušnost

§ 40. (1) Pro trestní řízení kvůli deliktu mediálního obsahu, pro samostatné řízení (§§ 8a, 33 ods. 2, 34 ods.) a pro řízení o stanovisko druhé strany nebo dodatečné sdělení (§§ 14 ff) je místně příslušný soud, v jehož okrsku má majitel média své bydliště, svůj pobyt nebo své sídlo. Pokud je tento údaj v tiráži uveden nesprávně, je to také místně příslušný soud, do jehož působnosti spadá místo uvedené v tiráži.

(2) Pokud místa uvedená v ods. 1 leží v zahraničí, nebo pokud je není možné zjistit, je směrodatné místo, z něhož se médium šíří, vysílá, nebo stahuje v tuzemsku; pokud takové místo chybí, je to každé místo, z něhož je médium šířeno, přijímáno nebo stahováno v tuzemsku.

(3) Pokud se jedná o film prezentovaný na určitých místech, je příslušným soudem každý soud, v jehož působnosti byl film veřejně prezentován.

Doplňující ustanovení o řízení

§ 41. (1) Pro trestní řízení z důvodu deliktu mediálního obsahu a pro samostatné řízení (§§8a, 33 ods. 2, 34 ods. 3) platí, pokud není v tomto spolkovém zákoně uvedeno jinak, ustanovení trestního řádu 1975.

(2) Pro řízení označené v ods. 1 je to zemský soud pověřený výkonem soudnictví v trestních věcech.

(3) Soudní dvůr první instance vykonává svou činnost v řízení označeném v ods. 1, pokud by byl dle druhu a výše nařízené pokuty příslušným soudem okresní soud prostřednictvím samosoudce. Ten je příslušný také místo porotního soudu a lidového soudu pro projednání a rozhodnutí v samostatném řízení.

(4) V každém řízení před samosoudcem soudního dvora první instance je aplikován § 455 ods. 2 StPO.

(5) Předběžné zkoumání se v řízení na základě soukromé žaloby a v samostatném řízení (§§ 8a, 33 ods. 2 , 34 ods. 3) nekoná. Rozhodnutí, která jinak příslušní radní komoře dle §§ 485 a 486 StPO činí samosoudce. Proti rozhodnutí, kterým je řízení zastaveno, může žalobce nebo žadatel podat stížnost k nadřazenému soudnímu dvoru. V případech § 485 ods. 1 ř. 4 až 6 StPO je však třeba rozhodnout po veřejném ústním jednání. V řízení na základě soukromé žaloby a v samostatném řízení může soud v těchto případech odhlédnout od provedení jednání, pokud soukromý žalobce nebo žadatel se ho výslovně vzdá.

(6) V řízení označeném v ods. 1 je třeba pozvat k hlavnímu líčení majitele média. Má práva obviněného; zejména má právo předložit všechny prostředky na obhajobu jako obviněný a odvolat se proti rozsudku v hlavní věci. Řízení a vydání rozsudku není jeho nepřítomností omezeno; proti rozsudku vynesenému v jeho nepřítomnosti se nemůže odvolat.

(7) Rozhodnutí o stažení, zveřejnění rozsudku a ručení tvoří části výroku o trest a mohou být ve prospěch a v neprospěch odsouzeného nebo majitele média napadeny odvoláním.

Oprávnění žaloby

§ 42. Pokud bude proti periodiku řízeno trestní jednání proti cti, aniž by bylo zřejmé, k jaké osobě útok směřuje, je vydavatel oprávněn podat žalobu.

Šestý odstavec

Knihovnické kusy

§ 43. (1) Od každé tiskoviny, která vyjde v nakladatelství nebo je vydána v tuzemsku, musí majitel média odevzdat určitý počet kusů, který určuje vyhláška,

1. Rakouské národní knihovně a do vyhláškou určených univerzitních a zemských knihoven a studoven a

2. nabídnout je do Parlamentní knihovny a Administrativní knihovny Úřadu spolkového kancléře, pokud to tyto instituce požadují během měsíce, a to na vlastní náklady.

(2) Povinnost nabídnout a dodat dle ods. 1 se týká výrobce tiskoviny, pokud je vydávána v zahraničí, avšak vyrábí se v tuzemsku.

(3) Povinnost nabídky u periodických tiskovin odpovídá také tím, že tiskovina bude průběžné nabídnuta při prvním vydání.

(4) Při určování knihoven a počtu kusů je třeba brát ohled na úkoly archivnictví a informací a zájmů vědy, výzkumu, výuky a vyučování a na spolkové členění Republiky Rakousko. Z těchto hledisek je možné dodat také určité druhy tiskovin v kvalitě uvedené v § 50 ř. 4 z důvodu jejich informačního obsahu přesahujícího bezprostřední denní účely pro Rakouskou národní knihovnu a mohou být vyloučeny tiskoviny z určitých odborných oblastí nebo určitého druhu před odevzdáním do určitých knihoven, pokud takové tiskoviny nepotřebují k plnění svých úkolů. Počet kusů nesmí u periodik činit celkem více než dvanáct, jinak ne více než sedm.

Povinnost nabídky a odevzdání jiných mediálních děl

§ 43. (1) Povinnosti nabídky a odevzdání dle § 43 podléhají také jiná mediální díla s výjimkou zvukových nosičů a nosičů pohyblivých obrázků (filmová díla nebo kinematografické výrobky). Mediální díla, která jako elektronické nosiče dat v dalším technickém vývoji tiskovin kromě písemného sdělení nebo statických obrazů obsahují také zobrazení slovem, zvukem nebo pohyblivých obrázků, podléhají povinnosti nabídky a odevzdání.

(2) Vyhláškou mohou být blíže stanoveny kategorie mediálních děl, které podléhají povinnosti nabídky a odevzdání, spolkovým kancléřem po dohodě se spolkovým ministrem pro vzdělávání, vědu a kulturu.

(3) Pokud mediální dílo dle svého druhu není zachyceno ve vyhlášce ve smyslu předchozího odstavce, musí na žádost možného povinného místa, nebo místa oprávněného k možnému přijetí stanovit spolkový kancléř po vyslechnutí spolkového ministra pro vzdělání, vědu a kulturu, zda závazek odevzdání nebo nabídky dle ods. 1 vzniká, protože mediální díl dle své podoby a dle druhu použití lze považovat za další technický vývoj tiskového díla.

(4) § 43 ods. 4 je aplikován s obsahem, že celkový počet odevzdaných kusů nesmí být více než pět.

Odevzdání a náhrada

§ 44. (1) Povinnost odevzdání dle § 43 ods. 1 ř. 1 a § 43a musí majitel média splnit během jednoho měsíce od začátku šíření, výrobce v případech § 43 ods. 2 během měsíce od výroby. Totéž platí pro povinnost nabídky dle § 43 ods. 1 ř. 2 a § 43a; musí odpovídat požadavku knihoven o zprostředkování během dalšího měsíce od doručení výzvy.

(2) V případech § 43 ods. 2 stačí odevzdání nebo zprostředkování kusů druhu dodávaného výrobcem. Totéž platí pro mediální díla dle § 43a.

(3) Pokud nebudou tiskoviny, jejichž obchodní cena přesahuje 145 euro, vráceny během šesti týdnů, má místo oprávněné k přijetí polovinu obchodní ceny. U děl, která se skládají ze dvou nebo více jednotlivě prodávaných částí, bude poskytnuta odměna za každý z těchto dílů, jejichž obchodní cena přesahuje uvedenou částku.

(4) Pokud nebudou vrácena jiná mediální díla, jejichž obchodní cena přesahuje částku 72 eur, během šesti týdnů, uhradí místo oprávněné k přijetí polovinu obchodní ceny. U děl, která se skládají ze dvou nebo více jednotlivě prodávaných částí, bude poskytnuta úhrada za každou z těchto částí, jejichž cena přesahuje uvedenu částku. Pokud nebudou jiná mediální díla, jejichž obchodní cena přesahuje částku 72 eur, vrácena, musí místo oprávněné k přijetí osobě, která je povinna dílo dodat, pokud dodané mediální dílo prokazatelně poskytlo odměn třetím osobám za vymezení licencí, tyto náklady uhradit.

Prosazení

§ 45. (1) Pokud nebudou knihovní kusy dodány nebo nabídnuty včas nebo pokud nebude žádosti o zprostředkování nabízených kusů vyhověno včas, mohou místa oprávněná k přijetí k prosazení svého nároku vydat rozhodnutí prostřednictvím úřadů uvedených v ods. 2, v němž bude uložena dodávka dle § 43 nebo § 43a osobě, která má závazek uskutečnit dodávku.

(2) Ten, kdo nesplní povinnost dodávky a nabídky dle § 43 nebo § 43a, dopouští se správního přestupku a může mu být za to okresním správním úřadem s místní působnosti spolkové policie být dle místa nakladatelství nebo výroby uložena pokuta ve výši až 2 180 eur.

Sedmý odstavec

Zveřejnění nařízení a rozhodnutí

Zveřejňovací povinnosti

§ 46. (1) V periodických mediálních dílech, která zveřejňují inzeráty, musí

1. být zveřejňovány výzvy a nařízení spolkových a zemských úřadů v krizových a katastrofických případech dle obsahu technických možností obratem a soudní rozhodnutí, o jejichž zveřejnění v tomto médiu bylo rozhodnuto, až do okamžiku označeného v § 13 ods. 1 v celém vydání za úhradu obvyklé úhrady.

(2) V programech rádia budou zveřejněna jen taková soudní rozhodnutí, která se vztahují na zveřejnění ve vysílání příslušného programu. Pokud předpisy spolkových zákonů, na jejichž základě dochází ke zveřejnění, neurčují jinak, musí dojít ke zveřejnění během osmi dnů po zaslání na mediální firmu formou přečtení textu. § 5 ods. 2 spolkového zákona BGBl. č. 397/1974 tím zůstává nedotčen.

(3) Zveřejnění soudních rozhodnutí musí být bez vsuvek a výpustek. Dodatky musí být zřetelně odlišeny. § 26 pro taková zveřejnění neplatí. Majitel média musí uskutečnění rozhodnutí dokázat soudu během osmi dnů od okamžiku, do kterého k němu mělo dle ods. 1 nebo 2 dojít, který rozhodl v první instanci.

(4) Majitel média, která nedodrží povinnost zveřejnění, se dopouští správního přestupku a bude za to potrestán okresním správním úřadem příslušným dle sídla mediální firmy nebo místa nakladatelství, s místní působností přenesenu na spolkovou policii pokutou až do výše 2 180 eur.

Osmý odstavec

Předpisy o šíření

Šíření periodických tiskovin

§ 47. (1) Periodické tiskoviny smí, nehledě na omezení vyplývající z jiných právních předpisů, být šířeny z pevného místa nebo na ulici, avšak ne od domu k domu.

(2) Na ulici a na jiných veřejných místech nesmí periodické tiskoviny šířit osoby mladší osmnácti let a osoby mladší čtrnácti let, a to ani bezplatně. Z tohoto zákazu je vyloučena distribuce školních časopisů osobami, které ukončily čtrnáctý rok života.

(3) Na každém čísle periodické tiskoviny, která je určena k prodeji na veřejném místě, musí být zřetelně vyznačena cena.

Připevňování tiskovin

§ 48. Přibíjení, vyvěšování a vylepování tiskovin na veřejných místech nevyžaduje souhlas úřadů. Okresní správní úřad s místní působností může policejní služebně nařídit za účelem zachování veřejného pořádku vyhláškou, že přibíjení se smí provádět jen na určitých místech.

Správní přestupek

§ 49. Kdo jedná v rozporu s ustanovením §§ 47 a 48, se dopouští správního přestupku a bude za to okresním správním úřadem s místní působností spolkové policie potrestán pokutou až do výše 2 180 euro.

Devátý odstavec

Rozsah působnosti

§ 50. §§ 1, 23, 28 až 42, 43 ods. 4, 47 ods. 1 a 2, 48, 49 a v případě ř. 4 tohoto ustanovení také § 25 ods. 5, ne však ostatní ustanovení tohoto spolkového zákona, budou také aplikovány na

1. média zahraničních mediálních firem, ledaže by toto médium byl jako celek nebo téměř jako celek rozšířeno výhradně v tuzemsku;

2. mediální díla, která vydává a nakládá cizí stát, a mediální díla, která jsou vydávána nebo nakládána některou z misí, akreditovaných nebo spoluakreditovaných v Rakousku, konzulárního zastoupení zřízeného v Rakousku nebo jiným nadnárodním nebo mezinárodním zařízením, které patří Rakousku nebo s nímž pěstuje oficiální vztahy. Totéž platí rozšířená opakovaně vydávaná elektronická média rozšiřovaná uvedenými místy nebo zařízeními a pro webové stránky těchto míst nebo zařízení;

3. mediální díla nebo opakovaně vydávaná elektronická média nebo webové stránky, které vydává nebo vycházejí v nakladatelství národní rady, spolkové rady, spolkového sněmu nebo zemského sněmu nebo některým úřadem při plnění úkolů výsostné správy nebo soudnictví, v případě opakovaně vydávaných elektronických médií nebo webových stránek jsou rozšiřovány nebo jsou udržovány tak, aby se daly stáhnout a jsou uznávaná jako úřední a jako úředně označené části mediálních děl, pokud se uvedené předpoklady týkají jen jich;

4. Školní časopisy a média, která slouží jako pomůcky v dopravě, v domácím, duchovním, kulturním, vědeckém nebo náboženském životě, v životě spolků, v ekonomickém životě v rámci činnosti úřadu nebo zájmového zastoupení nebo při jiné srovnatelné činnosti.

§ 51. Na sdělení nebo zobrazení v médiu, jehož majitel má sídlo v zahraničí (zahraniční médium), platí kromě § 50 ř. 1 §§ 6 až 21, 23 a 28 až 42,

1. pokud bylo médium rozšířeno v tuzemsku, mohlo zde být přijímán nebo stahováno,

2. pokud postižená nebo příslušná osoba v době šíření byla rakouským občanem nebo měla bydliště nebo pobyt v tuzemsku nebo byly jinak závažně narušeny rakouské zájmy a

3. pokud sdělením nebo obsahem takového právního statku byla narušena

a. čest a ekonomická pověst,

b. soukromá a intimní sféra,

c. sexuální integrita a sebeurčení,

d. bezpečnost sátu nebo

e. veřejný mír.

ČLÁNEK II

Právo médií na stanovisko

Společenství schopná uzavírat kolektivní smlouvu zaměstnanců a zaměstnavatelů médií mají příležitost při vymezení přiměřené lhůty zaujímat stanovisko k navrhovaným zákonům a vyhláškám, které se týkají médií.

ČLÁNEK III

Změna rozhlasového zákona

(1) (Pozn.: Změna BG BGBl. Č. 80/1975.)

(2) §§ 17 až 19 Spolkového zákona z 10. července 1974, BGBl. č. 397 o úkolech a zřizování Rakouského rozhlasu nejsou dotčeny §§ 2 až 5 tohoto Spolkového zákona.

ČLÁNEK IV

Změna zákona o ochraně dat

(Pozn.: Změna DSG, BGBl. Č. 565/1978.)

ČLÁNEK V

Vstoupení v platnost

(1) Tento spolkový zákon vstupuje v platnost 1. ledna 1982.

(2) Uplynutím 31. prosince 1981 pozbývají platnosti omezení vyplývající z článku VI:

1. zákon týkající se několika doplňků obecného trestního zákona, RGBl. Č. 8/1863, pokud ještě platí;

2. Spolkový zákon ze 7. dubna 1922, BGBl. č. 218 o tisku;

3. Novela trestního zákona 1929, BGBl. č. 440, pokud ještě platí.

(3) Vyhláška na základě § 43 může být vydána již od dne, který následuje po vyhlášení tohoto Spolkového zákona.

Může vstoupit v platnost nejdříve v okamžiku označeném v ods. 1.

ČLÁNEK VI

Přechodná ustanovení

(1) Redakční statuty, které existují při vstoupení tohoto spolkového zákona v platnosti, se stávají tímto okamžikem neúčinnými, protože se neuskutečňují způsobem uvedeným v § 5 tohoto spolkového zákona.

(2) Ustanovení, která se týkají odpovědi, spolkového zákona ze 7. dubna 1922, BGBl. č. 218, o tisku a spolkového zákona z 10. července 1974, BGBl. č. 397 o úkolech a zřizování Rakouského rozhlasu, vždy v platném znění, budou aplikována také poté, co vstoupí tento spolkový zákon v platnost, pokud žádost o přijetí odpovědi byla podána před tímto okamžikem.

(3) Pokud je dle §§ 27, 45 a 46 tohoto spolkového zákona správní úřad příslušný pro stíhání soudně trestního jednání a pokud při vstoupení v platnost není vynesen rozsudek první instance, bude řízení příslušného okresního správního úřadu s místní působností postoupeno spolkové policii. Doba od podání trestního oznámení až do postoupení na správní úřad nebude započítána do promlčecí lhůty (§ 31 ods. 2 VStG 1950).

(4) §§ 23, 33 až 35 a 38 tohoto spolkového zákona budou aplikovány také na činy, které byly spáchány předtím, než spolkový zákon vstoupil v platnost, ledaže by ustanovení, která platila v okamžiku činu, byla pro pachatele v celkovém důsledku výhodnější nebo při pokud již vstoupil v platnost rozsudek první instance.

(5) V případech ods. 3 a 4 se bude po zrušení rozsudku první instance v důsledku právního prostředku nebo opakovaného zahájení trestního řízení postupovat tak, jako by rozsudek nebyl vynesen.

(6) Na zveřejnění v médiu, která byla provedena před uplynutím 31. prosince 1981, budou i nadále aplikovány §§ 29 ods. 2 a 30 spolkového zákona ze 7. dubna 1922, BGBl. č. 218 tisku v platném znění, pokud zveřejnění vytváří skutkovou podstatu obelhání, pomluvy nebo posměchu.

(7) §§ 29 až 32. 36, 37 a 39 až 41 tohoto spolkového zákona budou aplikovány také na řízení, která již byla připojena v okamžiku vstoupení zákona v platnost s obsahem, že změny příslušnosti soudů tímto spolkovým zákonem nemají vliv na již připojené trestní řízení.

(8) Vstoupením tohoto spolkového zákona v platnost je trestní řízení, které je vedeno dle § 19 ods. 2 nebo § 22 (s ohledem na porušení § 20) spolkového zákona ze 7. dubna 1922, BGBl. č. 218 o tisku, bez ohledu na stav řízení zastaveno.

ČLÁNEK VIa

Závěrečná ustanovení k novelám

(1) Čl. I §§ 43a, 44 a 45 a čl. VII ve znění Spolkového zákona BGBl. I č. 75/2000 vstupují v platnost 1. září 2000.

(2) Čl. I § 27 ods. 1, §§ 44 ods. 3 a 4, § 45 ods. 2, § 46 ods. 4, § 49 ve znění spolkového zákona BGBl. I č. 136/2001 vstupují v platnost 1. ledna 2002.

(3) §§ 1, 5, 6, 7, 7a, 7b, 7c, 8, 8a, 11, 12, 13, 14, 18, 20, 21, 24, 25, 27, 29, 31, 33, 34, 35, 36, 36a, 37, 38a, 39, 40, 41, 43, 44, 46, 50 a 51 čl. I, čl. Via, VIb a čl. VII ve znění spolkového zákona BGBl. I č. 49/2005 vstupují v platnost 1. července 2005.

ČLÁNEK VIb

Přechodná ustanovení k novelám

(1) §§ 6, 7, 7a, 7b, 7c, 8a, 13, 18, 20, 33, 34, 36, 36a, 37, 38a, 39, 40, 41 a 51 ve znění spolkového zákona BGBl. I č.l 49/2005 jsou aplikována jen na sdělení nebo obsah, který byl rozšířen poté, co Spolkový zákon BGBl. I č. 49/2005 vstoupil v platnost.

ČLÁNEK VII

Výkon

Výkonem tohoto spolkového zákona jsou pověřeni:

1. pokud jde o čl. I § 1 ods. 1 ř. 12, §§ 6 až 23, §§ 28 až 42, § 46 ods. 1 až 3 a § 51, čl. VI ods. 2 až 8 a čl. VIb spolkový ministr justice;

2. pokud jde o čl. I §§ 2 až 5 a čl. VI ods. 1 spolkový ministr pro justici a spolkový ministr pro hospodářství a práci;

3. pokud jde o čl. I §§ 27, 45, 46 ods. 4 a 49 spolkový ministr vnitra;

4. pokud jde o čl. I § 43a spolkový kancléř v souladu se spolkovým ministrem pro vzdělávání, vědu a kulturu;

5. pokud jde o čl. I §§ 47 a 48 spolkový ministr vnitra a spolkový kancléř;

6. pokud jde o čl. I § 50 spolkový kancléř a spolkový ministr justice;

7. pokud jde o čl. II příslušný spokový ministr a

8. jinak spolkový kancléř.

ČLÁNEK III

Vstoupení v platnost a přechodná ustanovení

(Pozn.: k §§ 6-9, 11, 13-20, 22, 27, 33-35, 37, 39, 41, 44, 45, 46 a 49, BGBl. č. 314/1981)

(1) Tento spolkový zákon vstupuje v platnost 1. července 1993.

(2) Ustanovení čl. I o nárocích na odškodnění (§§ 6, 7, 7a, 7b, 8 ods. 2 mediálního zákona) platí pro zveřejnění po vstoupení tohoto spolkového zákona v platnost.

(3) Ustanovení čl. I o stanovisku druhé strany budou aplikována, pokud žádost o zveřejnění stanoviska druhé strany bude podána po vstoupení tohoto spolkového zákona v platnost.

(4) Procesně právní změny v důsledku čl. I tohoto spolkového zákona budou aplikovány také v řízení, která jsou již připojena v okamžiku vstoupení v platnost. Změny příslušnosti a § 41 ods. 5 mediálního zákona ve znění čl. I však nemají vliv na připojená řízení.

(5) Zvýšení hranice pokuty v §§ 27, 45 ods. 2, 46 ods. 4 a 49 mediálního zákona v důsledku čl. I tohoto spolkového zákona platí jen pro správní přestupky, které byly spáchány po vstoupení v platnost.

(6) (Pozn.: týká se tarifního zákona právních zástupců)

Přechodná ustanovení

(Pozn.: k § 41 ods. 2, BGBl. č. 314/1981)

§ 2. (1) Na řízení, která byla připojena před 1. lednem 1989, budou aplikovány dosavadní předpisy. To platí také pro rozhodnutí a dispozice, které budou přijaty po pravomocném ukončení těchto řízení - také v důsledku žaloby o neplatnosti nebo žaloby na zahájení nového řízení.

(2) Pokud bude trestní řízení pravomocně ukončené zemským soudem pro trestní věci Vídeň po 31. prosinci 1988 obnoven (§§ 292, 359, 362 StPO), řídí se příslušnost pro toto řízení dle čl. VII.

(3) Pokud se odkazuje v jiných předpisech, než v těch, které jsou uvedeny v čl. I až VII na kompetenční oblasti zemského soudu pro věci občanského práva Vídeň, zemského soudu pro trestní záležitosti Vídeň nebo Obchodního soudu Vídeň, budou aplikována dosud platná ustanovení.

Správní opatření

(Pozn.: k § 41 ods. 2, BGBl. č. 314/1981)

§ 3. Již ode dne, který následuje po vyhlášení tohoto spolkového zákona (pozn.: to je 12. květen 1988) mohou být připravena organizační a personální opatření v souvislosti s čl. I až VII a vydána prováděcí vyhláška; smí nabýt účinnosti až v okamžiku uvedeném v § 1 (Pozn.: to 1. leden 1989).

Připojená řízení

(Pozn.: k § 41, BGBl. č. 314/1981)

§ 2. (1) Nelze aplikovat na řízení,

1. která byla připojena před 1. březnem 1993, § 5 ods. 2 Nejvyšších ustanovení o zřizování soudních úřadů ve znění čl. I ř. 2 a čl. II až VII (pozn.: čl. VI: změna mediálního zákona) také po 28. únoru 1993;

2. která byla připojena před 1. lednem 1997, čl. X také po 31. prosinci 1996.

(2) ods. 1 platí také pro jednání, rozhodování a disponování, které je proveden po pravomocném ukončení tohoto řízení - také v důsledku žaloby o neúčinnosti nebo novém zahájení nebo - se provádějí.

(3) Pokud bude pravomocně ukončené trestní řízení obnoveno (§§ 292, 359, 362 StPO), řídí se příslušnost pr obnovené řízení

1. po 28. únoru 1993 dle čl. VI;

2. po 31. prosinci 1996 dle čl. X.

(4) pro právní věci, u nichž se určuje příslušnost dle řízení, které je k nim připojeno nebo bylo připojeno, zůstávají

1. také po 28. únoru 1993 vůči čl. I až VII (pozn.: čl. VI: změna mediálního zákona) dosavadní zemské soudy,

2. také po 31. prosinci 1996 vůči čl. X zemský soud pro občansko právní věci Vídeň, Obchodní soud Vídeň, Pracovní a sociální soud Vídeň, Zemský soud pro trestní věci Vídeň a Soudní dvůr pro mladistvé Vídeň.

(5) Naopak příslušnost Obchodního soudu Vídeň dle čl. X platí také pro věci obchodního rejstříku připojené ještě 1. ledna 1997 přechází na Zemské soudy Korneuburg, Sankt Pölten a Wiener Neustadt, pokud se týkají těchto nositelů práv, kteří mají své sídlo v okrsku některého z okresních soudů uvedených v čl. X § 1. Obchodní soud Vídeň musí tyto věci týkající se obchodního rejstříku převést na příslušný zemský soud úřadu a na něj současně poslat spisy a listiny (sbírku listin) dosud uchovávanou u Obchodního soudu Vídeň.

(6) ods. 5 bude analogicky aplikován na věci obchodního rejstříku poboček.

(7) Bez ohledu na čl. X a ods. 1 ř. 2 jsou dosud příslušné soudní dvory první instance příslušné pro rozhodování ve druhé instanci, pokud je datum napadeného rozhodnutí první instance před 1. lednem 1997.

ČLÁNEK VII

(Pozn.: k §§ 8, 8a a 31, BGBl. č. 314/1981)

(1) Čl. I s výjimkou § 149d ods. 1 ř. 3 a VII. odstavce XII. hlavy StPO a ustanovení, která se ho týkají, a čl. II až IV tohoto spolkového zákona vstupují v platnost 1. ledna 1998. VII. Odstavec XII. Hlavy StPO a ustanovení, která se k němu vztahují, a čl. VI tohoto spolkového zákona vstupují v platnost 1. října 1997, § 149d ods. 1 ř. 3 a ustanovení, která se k němu vztahjí, 1. července 1998.

(1a) čl. I (pozn.: správně: čl. VII) ve znění spolkového zákona BGBl. I č. 130/2001 vstupuje v platnost 1. ledna 2002.

(2) V souvislosti s čl. I, V a VI tohoto spolkového zákona mohou být přijímána organizační a personální opatření již ode dne, který následuje po vyhlášení a mohou být vydávány prováděcí vyhlášky; tyto vyhlášky však nabývají účinnosti až ve chvíli, kdy vstoupí spolkový zákon v platnost.

(3) Nejpozději šest měsíců před tím, než pozbude účinnosti dle ods. 1 předloží spolkový ministr vnitra a spolkový ministr justice národní radě zprávu o zkušenostech s aplikací, prováděním a kontrolou zvláštních vyšetřovacích opatření.

(4) Vykonáním čl. I až IV tohoto spolkového zákona je pověřen spolkový ministr pro justici, vykonáním čl. VI spolkový ministr vnitra.

ČLÁNEK XII

Přechodné ustanovení

(Pozn.: k §§ 6, 7 - 7c, 18 a 20, BGBl. č. 314/1981)

(1) Trestní ustanovení změněná tímto spolkovým zákonem nebudou aplikována v trestních věcech, v nichž před jejich vstoupením v platnost byl vynesen rozsudek v první instanci. Po zrušení rozsudku v důsledku stížnosti o neplatnosti, odvolání, novém zahájení řízení nebo obnovení trestního řízení nebo v důsledku námitky se však postupuje ve smyslu §§ 1, 61 StGB.

(1)

(Pozn.: týká se trestního zákoníku)