Jednou z významných součástí ekonomických reforem šedesátých let bylo i zavádění pětidenního pracovního týdne. Dnes, kdy je samozřejmostí včetně volných sobot a dvoudenního víkendu, může se zdát i jeho zavádění stejnou snadnou samozřejmostí, k níž stačilo pouhé politické rozhodnutí. Ve skutečnosti šlo nejen o velice náročný ekonomický a sociální proces, ale - jak se ukázalo – i o více než patnáctiletý politický zápas.

Poslanecká sněmovna vyslala do Afghánistánu dalších sto vojáků. Elitní jednotka bude nasazena i pro úderné akce. Vojáci budou v zemi působit od května do konce roku. Hlasování o vyslání kontingentu bylo napínavé. Sociální demokracie si totiž chtěla svérázným způsobem otestovat jednotu vládní koalice -- svůj souhlas s podporou mise podmínila tím, že pro zvednou ruku všichni poslanci ODS, KDU-ČSL a SZ. Dopředu bylo známo, že tomu tak s největší pravděpodobností nebude.

Činitelé britské rozvědky MI5 jsou obviňováni, že si "objednali" mučení britských občanů u nechvalně známé pákistánské výzvědné služby, ve snaze získat informace o teroristických spiknutích a zajistit odsouzení osob, podezíraných z podpory al Kajdy.

Celá řada britských občanů, podezíraných z terorismu, kteří byli na žádost Británie zatčeni v Pákistánu, prohlašuje, že je vyslýchali pracovníci britských tajných služeb krátce po brutálním mučením agenty pákistánské tajné služby ISI. To je přesvědčilo, že se mučení dělo s vědomím MI5.

Podle meteorologů má na Brdech pršet až do soboty; a pokud téměř ustane vítr, jak věští rosničky, nejspíš přijde mlha. Mezitím se ovšem dnes bude všude okolo demonstrovat. Například jen v Praze se kolem Výstaviště se rozloží příznivci ČSSD, KSČM a u vchodu kritici všech levicových myšlenek z Národní strany pod ochranou Národní gardy. Na Josefov možná přijde Židovská obec a na Můstku se objeví buddhisté. Průvod vyznavačů Rama Krišna pochoduje centrem běžně. Náměstí Míru zaberou levicoví Mladí sociální demokraté, kdežto na Náměstí Jiřího z Poděbrad bychom zase našli pravicovou Dělnickou stranu. Anarchisté se tradičně sejdou na Střeleckém ostrově, zatímco Vítkov obsadí ultrapravicový Národní odpor. A konečně občanští demokraté půjdou s Lucií Bílou všichni na Petřín... V Brně se chystají současně komunistická a modrosvazácká (Mladá občanská platforma) demonstrace. Tolik krátký, značně neúplný přehled akcí Seznam komunistických oslav v regionech by vydal na samostatný článek. Policie bude slavit 1. máj všude.

Vladimír Anochin a Vadim Truchačev dne 30.4.2008 v „PRAVDĚ“ zveřejnili úvahu nazvanou „Proč se prozatím zhatilo rozmístnění protiraketové obrany v Česku ?“ Povšimnuli si totiž zprávy o tom, že americká ministryně zahraničí odvolala plánovanou návštěvu ČR, při které mělo 5. května 2008 dojít k podpisu základní smlouvy o rozmístnění elementů protiraketové obrany USA v ČR.

U příležitosti 55. výročí zahájení pravidelného zkušebního vysílání Československé televize (1. 5. 1953) se 29. dubna 2008 sešli na Kavčích horách jedni z prvních zaměstnanců Studia Praha, z nichž mnozí stáli přímo u zrodu televizního vysílání u nás.

Tvůrce, kteří psali československou televizní historii, na setkání přivítal generální ředitel České televize Jiří Janeček: "Vážené kolegyně, vážení kolegové, upřímně vám děkuji za vaši práci, kterou jste vykonali pro naši společnost i pro dobré jméno Československé, později České televize. Dnes tu spolu sedíme v jedné z velkých budov České televize na Kavčích horách, vybavené moderní, špičkovou vysílací technikou obsluhovanou specialisty. Vy jste zažili dobu, kdy jste často všichni museli dělat všechno a stali jste se doslova ve svých oborech průkopníky."

Český rozhlas spouští 1. května nejrozsáhlejší webovou aplikaci ve svých dějinách. Hledejte společně s autory tank z druhé světové války na www.rozhlas.cz/tank.

„V rámci 63. výročí konce druhé světové války a osvobození Českého rozhlasu se snažíme shromáždit informace, které by osvětlily události prvních květnových dnů roku 1945. Zároveň se pokoušíme zachytit jak vlnu povstání v jednotlivých českých a moravských městech, tak samotný boj o rozhlas, který byl před třemi lety zrekonstruován a my přinášíme filmové zpracování této rekonstrukce,“ upřesnil autor projektu Petr Slavík z Českého rozhlasu Online.

Vážený pane tiskový mluvčí ČT Ladislave Šticho, při pozorném čtení Vašich řádků jsem si znovu uvědomil, že jen málokdo nepodlehne emocím, a proto přejdu dlouhý seznam Vašich osobních invektiv raději bez komentáře. Zřejmě blízkost politické moci způsobila, že reagujete podobně jako politici -- s minimem skutečných argumentů, o to ostřeji však proti osobě, která jenom říká myšlenky, které nejsou ČT příjemné. Připadne mi, že nedoceňujete dosah a význam nejen svých vlastních slov, ale zřejmě ani význam a nezastupitelnost role veřejnoprávní České televize. Pokud je ČT opravdu svobodná, tvůrčí a volná, je stále velmi důležitým centrem veškerého dění v naší zemi. Česká země, Česká televize...

Je to právě Česká televize, na kterou se od dětství díváme... A nezáleží nám na ní jen kvůli víle Amálce, Maxipsu Fíkovi a Křemílkovi s Vochomůrkou. -- Zvláštní, že?

"Určitá míra tuposti je pro člověka zaměstnaného ve veřejné službě nezbytná," soudí Dostojevskij ve svém Idiotovi. Zaradoval by se, kdyby znal úředníčka Richtera, metrosexuálně vyhlížejícího radního pražského magistrátu, který je v tomto smyslu nadán k výkonu veřejné služby takřka genialitou, je-li to možné takto říct. Veřejnost se již na základě aktivního odporu proti záměrům radního Richtera dozvěděla, že změnou v přerozdělování dotací chce magistrát zlikvidovat malé, nezávislé a alternativní umělecké aktivity v Praze, aby se na jejich hrobečcích mohly roztahovat další muzikálové manéže plné hlučných a barevných pilin.

Šel jsem navštívit příbuzného do léčebny dlouhodobě nemocných. Je starý a má na kahánku. Leží tam již třetí týden. Je jich tam takových osm pater, na každém asi stovka. Čekají, jestli se zberchají a půjdou třeba domů, nebo jestli to nevezme konec. Je to dlouhé čekání. Organizmus někdy vydrží nemožné.

Člověk bezmocně leží, nemůže se hnout a kouká do stropu. Je ochrnutý, slintá a v hlavě se mu honí všelijaké myšlenky. Jestli je ovšem alespoň trochu příčetný. Vedle na pokoji již několik dní někdo v bezvědomí vzdychá. Všude je cítit zápach desinfekce, moči a hnisu z proleženin a rozkládajícího se masa. Záchod protéká, ale stejně se moc nepoužívá. Většina pacientů se nemůže hnout, mnozí dostávají kapačku, mají umělé močové vývody a koukají z nich hadičky.

V současné diskusi o "reformě" zdravotnictví se objevuje mnoho nových pojmů, které nejsou zcela jasné laické veřejnosti.

Jedním z nich je pojem řízené péče. Ta funguje v řadě států. Kupodivu dosti pro mne podivně se v ČR v souvislosti s ní hovoří především o USA. Ani jeden z deklarovaých cílů - totiž zlevnění péče a její zkvalitnění - nelze v USA považovat za splněný. Péče je nejdražší na světě a kvalita? Podle kojenecké úmrtnosti tak někde uprostřed.

Na této, poněkud obrozenecky znějící větě, se shodla většina účastníků besedy u kulatého stolu, kterou pořádala dne 29. dubna 2008 pražská pobočka Nadace Konráda Adenauera (dále NKA). O této politicko-vzdělávací instituci, blízké německé CDU jsme psali v článku "Současnost místního novinářství" 10. března 2008.

V posledních letech se stalo normou, že na prvního máje vedle komunistů, anarchistů, sociálních demokratů a neonacistů si musí uspořádat svou akci i stoupenci antikomunismu. Ti vloni a předloni dokázali trumfnout své úhlavní nepřátele z KSČM tím, že si těsně před nimi pronajali donedávna tradičně komunistickou Letnou, na které se pak konaly jejich "kulturní manifestace". I sezvali několik hudebních skupin, aby na jejich podporu zahrály pár svých skladeb a případně ještě zavzpomínaly, jak to před listopadem bylo strašné a jak je vůbec celý komunismus obrovské svinstvo.

Nezájem a ignorance. Klíčové okamžiky českých a československých dějin, které se pyšní osmičkou na konci, nikoho nezajímají. Tento zvláštní rys prostupuje napříč generacemi. Jedni zapomněli, druzí prostě nezažili. Skutečně? Rok „plný osmiček“, který se na počátku roku 2008 ohlašoval, minimálně na úrovni příznaků, nyní vypadá jako nezvaný a nechtěný host. Ano, možná je to ještě brzo – novináři jistě chytají ostrou kulometnou palbu zejména s příchodem „našeho srpna“ 1968 -, ale kde je reflexe celého evropského, potažmo euroamerického, kontextu? Copak se vůbec nic nestalo? Bloumám českými knihkupectvími a marně hledám, kdy mne udeří do očí provokativní eseje a bystré analýzy osmičkových let, z nichž jsem sám prožil prožil jenom tu osmičku poslední.

Dr. Helena Kanyar Becker , Universita Basilej, porádá výstavu o roce 68 v tehdejším Československu, od 31.5.08 v Basileji. Dne 4.6.08 se bude konat i tematický večer 'Pražské jaro 1968' (údaje viz níže).

Pokud víte o dokumentech - film, fotky, články, písemnosti - mj. zejména o KANu (který se, soudě podle výměny mailů mezi ní a KANem, zdá být málo dokumentován), nebo o zdrojich, které nejsou lehce přístupné, jako i o dalších kontaktech, dejte jí, prosím vědět, píše Vladimír Rott

Pavel Čámský v článku Brdské jaro 2008 píše: „Komunisté svou protiradarovou demonstraci zastavili na hranici vojenského újezdu, když nedostali příslušné povolení ke vstupu. Tak se ostatně na parlamentní stranu sluší.“ Ano, 19. dubna 2008 se přes dva tisíce lidí v hustém lijáku před závorou, hlídanou vojenskou policií, spořádaně zastavilo. Ne ale všichni.

tisková zpráva

Dr. David konstatuje, že pracoval tři roky s maximálním nasazením a domnívá se, že dokázal maximum možného. Připouští, že někdo jiný na to může mít jiný názor, nebo upřednostňovat jiné priority. Dr. David respektuje rozhodnutí ministra zdravotnictví. Protože je stále zaměstnancem PL Bohnice a jednání o jeho možném dalším uplatnění neproběhla, nemíní své odvolání nadále jakkoli komentovat.

Jan Čulík píše, že o československém dění před 40 lety se U Nás neví nic. Zájem médií o rozporuplný běh událostí opravdu není vidět, respektive, to, co se ukazuje, je tendenčnost do očí bijící. Vidíme ukázkově v praxi, jak se dělá historie. Část pamětníků před sebou hrne svoji verzi, jejich možná odporující vrstevníci mlčí nebo je není slyšet. A už slyšet nebude. Čas běží. Vyprávění, které se hodí a používá se, zůstane v oběhu a bude platit. Vypráví je část tzv. osmašedesátníků a lidé mladší. Tito vypravěči rozhodují, že tak to tenkrát bylo.

Když ucítím z článku výsměch, nevydržím nezareagovat. Mluvím o článku Pavla Vernera v Právu ze dne 29. dubna, uveřejněný pod názvem "Odloženo". Jde o článek o aktivistech Greenpeace, kteří v noci na 28. dubna obsadili v Brdech kótu 718 - palouk, kde by měl být podle vlády umístěn americký radar - a kde tito aktivisté napnuli ve výši ca dvou desítek metrů obrovský terč v korunách stromů, dole postavili Totem svobody a na místo pozvali novináře.

Nick Hornby a další významní britští spisovatelé obvinili včera supermarket Tesco, že v Thajsku potlačuje svobodu projevu.

Spisovatelé Hornby, Mark Haddon (The Curious Incident of the Dog in the Night-time), Joanne Harris (Chocolat), Marina Lewycka (A Short History of Tractors in Ukrainian) a Deborah Moggach (Tulip Fever), požadují, aby se Tesco začalo chovat uměřeně poté, co jeho pobočka v Thajsku, Tesco Lotus, zahájila stíhání za pomluvu proti třem svým thajským kritikům.

Jeden z nich, Jit Siratranont, čelí dvěma rokům vězení nepodmíněně a pokutě ve výši 16,6 milionů liber (531 milionů Kč). Britští spisovatelé uznávají, že Tesco a jiné firmy mají právo ochraňovat svou pověst, avšak vyjádřili znepokojení nad touto "nepřiměřenou reakcí".

Jaký smysl má zabývat se událostmi z 11. září 2001, které nastaly před více než šesti roky? Neměli bychom již přestat se jimi zabývat, žít vlastními starostmi, hledět kupředu a snažit se "poctivou každodenní prací budovat lepší zítřky sobě i budoucímu pokolení"? Nemůže kladení otázek a hledání pravdě co nejpodobnějších vysvětlení ohrozit či zbrzdit ten úžasný, v historii ojedinělý rozvoj naší civilizace, který přináší spoustu lákavých, dříve netušených příležitostí v tolika oblastech? Stojí nám vůbec pravdivé poznání za vynaložení námahy potřebné k přepnutí uvažování do režimu kritického přezkoumání důvodů, které nás přivedly k tomu, že jsme se mnozí spokojili s objasněními v podobě nesčetněkrát stále znovu a znovu omílaných názorných schémat, ať již ze strany našich politických reprezentantů či mainstreamových sdělovacích prostředků? Potřebujeme vůbec ještě pravdu k životu?

Bolívijský prezident Evo Morales čelí jedné z nejsložitějších situací své dosavadní vlády. Dne 4. května se bude v provincii Santa Cruz konat klíčové referendum o autonomním statutu, které by, podle Moralesevy vlády, mohlo ohrozit teritoriální integritu státu.

Vyšlo v britském deníku Times jako Dopis redakci dne 20. října 1984. Český básník Karel Brušák vyučoval české literatuře na univerzitě v Cambridgi, Robert Pynsent je známý profesor české a slovenské literatury na University College, London (jeho stránky ZDE), David Short tamtéž vyučuje českému jazyku.

Ve svém "Nesmírně stručném shrnutí českých dějin a literatury" na stránkách University College, London ZDE, konstatuje Robert Pynsent, že "husitské hnutí neuvěřitelně poškodilo českou literaturu", velké estetické dokonalosti dosáhla až v osmnáctém století česká barokní lyrika. Té se dokázal vyrovnat až Máchův Máj r. 1836. Živé avantgardní hnutí ve dvacátých letech dvacátého století je podle Pynsenta svou podstatou epigonské, odvozené od západních vzorů. Josef Topol byl podle něho "sofistikovanější, a často zábavnější" dramatik než Václav Havel; Alena Vostrá je "živější a originálnější" autor než Milan Kundera. Jednadvacátému století "dominuje vysoce originální spisovatelka Petra Hůlová".

Alespoň tato slova použil ve svém projevu předseda vlády Mirek Topolánek na celostátním sjezdu KDU-ČSL v Pardubicích dne 20. 4. 2008. Doslova říká: ,,Vláda své představy téměř bez výjimky prosazuje v parlamentu. Prosazuje je silou koaličních hlasů."

Rozdíl mezi minulými a současnými rozhodnutími je ten, že u těch současných, na rozdíl od těch minulých, nevíme, kam povedou a jaký budou mít význam.

V Britských listech se s železnou pravidelností objevují texty teoretizující na ekonomické náměty, které mají několik zásadních rysů.

Na základě poznatků o vzdělávání romských dětí v českém základním školství připravila Liga lidských práv certifikát Férová škola. Pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bude udělen základním školám, kde jsou dodržována lidská práva, kde nedochází k diskriminaci a kde jsou integrováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. To jsou totiž základní principy Férové školy.

tisková zpráva

Organizace Greenpeace obsadila kótu 718 ve Vojenském újezdu Brdy, kde má stát americký radar. Iniciativa Ne základnám vyzývá všechny občany, kteří nesouhlasí s vybudováním americké základny na českém území, aby tuto akci podpořili:

1) na webu fotoblokada.cz

2) přímo na místě účastí na obsazené kótě:

Iniciativa Ne základnám se akce aktivně zúčastní, zároveň pořádá v pondělí 5. května od 17.00h na Václavské náměstí demonstraci proti radaru.

V Európe začína, ak už nezačala, energetická vojna. Začala jednoducho vojna o prístup k energetickým zdrojom, začala vojna o to, kto bude mať, kde, aké možnosti investovať. Ak sa Slovenská republika nezúčastní na tejto - expresívne povedané - energetickej vojne, nedopadne dobre, a to v krátkom časovom úseku," uviedol dnes Fico na zhromaždení delegátov Slovenskej obchodnej a priemyselnej komory. Podľa Fica má Slovensko dve možnosti. "Buď sa na túto energetickú vojnu budeme prizerať a potom sa ešte viac prehĺbi energetická závislosť Slovenskej republiky a nesamostatnosť, do ktorej sme sa dostali vďaka zatvoreniu dvoch blokov v Jaslovských Bohuniciach, alebo sa postavíme tejto výzve apokúsime sa aj napriek tomu, že sme malí a nie dostatočne silní aj my niečo získať," konštatoval.

podrobnosti SME ZDE

S Karlem Hádkem, tím Vaculíkovým "hubeným mladíkem" jsem se sešel na cele ve vazební věznici v Hradci Králové někdy počátkem roku 1970. Bylo to s podivem, "buřiče", jakými jsme oba dle tehdy platného trestního zákona byli, se od sebe snažili naši věznitelé spíše separovat. Karlovi i mně bylo v té době čtyřiadvacet, "demokratizační proces" se pomalu stával vzpomínkou, nastupovala tvrdá normalizace. Ve společnosti italského obchodníka, trutnovského řezníka, soboteckého funebráčka a dalších figurek Karel na rozdíl ode mne dlouho nevydržel, brzy ho přeložili na jinou celu. My dva třídní nepřátelé obvinění z nenávisti k socialistickému zřízení, jsme tak byli žádoucím způsobem izolováni.

Skutečně se zdá, že Brdy v posledních dvou letech působí řadě našich politiků neklidné spaní, ať už je jejich postoj k uvažovanému americkému radaru na Břízkovci jakýkoli.

Nemohu se zbavit vtíravého dojmu, že radarová lobby zaznamenala v několika posledních dnech opět jednu blamáž. Má dosti hořkou příchuť -- je diplomatická a navíc přichází ze strany, odkud to asi nikdo zrovna nečekal. Z USA.... Ministryně zahraničí Spojených států, paní Riceová, nebude moci přijet 5. května do ČR, aby s naší vládou podepsala hlavní smlouvu o radaru.

Ve snaze opravit nepravdivé tvrzení, že Pražské jaro, ukončené invazí v srpnu 1968, bylo jen "interním bojem mezi frakcemi v komunistické straně", publikujeme s autorovým svolením, vynikající, klasickou reportáž Ludvíka Vaculíka "Obrodný proces v Semilech". Z tohoto textu se dovíte, "jak to skutečně bylo". Vzhledem k tomu, že po letech z textu vyvstávají některé problémy, které jaksi existují i ve "svobodné" české společnosti dodnes, člověk si klade otázku, zda skutečně za všechno mohl komunistický útlak, anebo zda určité chování je spíš charakteristickým rysem české společnosti? Nebo lidské společnosti obecně? V každém případě to stojí za úvahu. Vraťte se nad tímto nesmírně autentickým textem do doby před 36 lety, napsal jsem k tomuto textu před čtyřmi roky, kdy jsme ho vydali poprvé (JČ):

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filozofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla.

Ačkoli to je po letech skoro jedno, chtěl bych upozornit na chybu, která označuje Ivana Svitáka za zakladatele KANu viz údaje o autorovi u článku z roku 1968. KAN vznikl - alespoň podle mého názoru - jako jistá obdoba Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona. Jeho původními zakladateli byli Ludvík Rybáček, Ivan Jonáš, Zdenka Janglová, Jiřina Mlýnková, Jan Štěpánek, a několik dalších. První tři jmenovaní byli mými spolužáky z Přírodovědecké fakulty (1959-64). Ludvík Rybáček se stal prvním předsedou KANu, ale záhy byl z vedení organizace vytlačen "profesionálními" politiky, kteří v rychle získané popularitě KANu viděli svoji příležitost. Z mých spolužáků zůstal jen Ivan Jonáš ve funkci tajemníka pro Prahu, píše Jiří Jírovec.

Problém krize

1. Čas je mimo svou dráhu, mimo svůj řád. Každý z nás je v situaci Hamleta, jemuž osud ukládá, aby napravil křivdu. Stejně jako Hamlet musel jednat bez ohledu na následky, musíme jednat i my.

2. Tříměsíční intermezzo mezi totalitní diktaturou a socialistickou demokracií skončilo přijetím programu demokratizace komunistickou stranou. Teprve nyní se otevřela druhá etapa demokratizačního procesu, daleko podstatnější než prvá, etapa, ve které se rozhodne o charakteru budoucích politických vztahů. Druhá etapa bude rozhodujícím způsobem ovlivněna centrální politickou otázkou, jež svým významem daleko překonává rušné dny posledních měsíců.

A média a film historické povědomí zkreslují ZDE. Takto prezentuje historické skutečnosti Mladá fronta Dnes:

(Podrobnější rozbor takovýchto normalizačních excesů českého tisku, kupodivu z nultých let jednadvacátého století, je k dispozici v angličtině ZDE)

Přitom bylo Pražské jaro 1968 jedním z nejvýznamnějších období, kdy se Čechům a Slovákům téměř podařilo dosáhnout svobody. Hovořili v té době veřejně o zásadních otázkách, které jsou aktuální dodnes, mimo jiné o svobodě, o občanských postojích a odpovědnosti. Přinášíme dnes k tomuto tématu znovu několik textů, a budeme to činit i nadále, neboť jsou to závažné věci. Mladší generace při tom pod nátlakem mladofrontovního a klausovského zkreslování o těchto závažných debatách většinou neví. Zkuste si ty věci přečíst bez zaujatosti. Poznáte, že o komunismus ani o socialismus (navzdory tomu, co tvrdí Klaus) v nich nešlo.

Ještě v lednu to vypadalo, že půjde už brzy do tuhého. Na pultech českých knihkupectví to ale koncem dubna vypadá, že se vůbec nic neděje. Zdá se, že "rok plný osmiček" se prostě nekoná. Čím to? Nakladatelé, kterým to již při novoročním projevu prezident Václav Klaus připomněl, jako kdyby spali spánkem spravedlivých. "Nebuďme pověrčiví, ale začíná rok, který končí osmičkou," řekl vyzývavě prezident. Také jeho neúspěšný protikandidát Jan Švejnar se k tomuto tématu vyjádřil, když v jednom z prvních článků před prezidentskou volbou napsal, že tento "osmičkový rok" je "příležitost k přemýšlení a diskusím o naší minulosti, a já doufám i budoucnosti". Nekoná se ale ani přemýšlení, ani diskuse...

Už jsem jednou o roce 1968 do Britských listů psal (též ZDE a Jan Čulík mne za to pokáral. Chápu, že pamětníkům se zdá, že mladší generace o tom, co oni prožili, nevědí nic. A je to asi pravda. Napoleonské války bychom viděli dnes zcela jinak, kdybychom byli na chvíli v kůži francouzského generála, pruského vojáka či rakouského císaře atd. Očití svědkové událostí přinášejí vždy svá zaujatá svědectví, svůj pohled z místa, kde stáli, a ze zájmů, které sledovali a sledují. Nemají ovšem patent na historickou pravdu, právě naopak.

V posledních měsících jsem na stránkách Britských listů zaznamenal několik statí věnovaných alternativnímu paradigmatu současné epochy. Bylo to většinou neveselé čtení, plné stesků, že chybí vize, perspektivy, osobnosti a na slavnou Černyševského otázku „Co dělat?“ jako kdyby nebyla odpověď. Zkrátka připadal jsem si jako na pohřbu dnešní levice.

School of Modern Languages & Cultures

Department of Russian & Slavonic Studies

Lecturer in Russian Studies

Applications are invited for the above post in the Department of Russian and Slavonic Studies, which is one of the leading Russian and Slavonic departments in the UK, and covers Russia and South East Europe. Currently, the departmental research clusters are 19th-21st century literature and culture; narratives of national identity; theatre; translation studies; and South East European Studies. The Department also contributes to the CRCEES [see:http:// www.gla.ac.uk/crcees/] research strands.

Pokaždé před demokratickými volbami přichází čas slibování. Politikové začnou cestovat křížem krážem po zemi, přestanou jednat a nabízejí voličům to, co vůbec není finančně uskutečnitelné. A tak se vlastně stane to, na co novináři čekají alespoň od začátku druhé poloviny volebního období. Od té doby se pořád ptají, kdy už politikové přestanou jednat a začnou se jen ucházet o hlasy voličů. Průměrný volič se tomu možná diví, stejně ale často jedná proti svému instinktu a nakonec volí toho, kdo slíbil nejvíc, při vědomí, že členové ostatních stran jednají taky stejně.

V Německu už tohle předvolební období teď už začalo.

Už přes rok se dohadujeme o tom, zda dovolíme Američanům postavit v Brdech radar. Je to debata nebo absurdní divadelní představení? Následující výstupy připomínají to druhé: Václav Havel, mnohonásobný kandidát na Nobelovu cenu míru kritizuje pacifismus odpůrců radaru. Vicepremiér Alexandr Vondra po protiradarové demonstraci 27. května 2007 vyhrožuje obnovením povinné vojenské služby: Když nebude radar, bude vojna - opravdu nečekané od nositele Ceny za lidské porozumění, toleranci a mír (udělena v Dortmundu, 2006). Dohodu o vybudování radarové základny se za Českou republiku chystá podepsat ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Hledáte slíbenou absurditu? Schwarzenberga do vlády vyslala Strana zelených, která by už ze své podstaty měla odporovat náročným zbrojním programům kdekoli na Zemi.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 - 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V březnu 2008 přispělo celkem 184 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 44 174.76 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.3. 2008 částku 264 405.20Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.