Přestávky mezi jejich výstupy vyplnily se svými projevy jedna antikomunistická celebrita za druhou - od členů Konfederace politických vězňů, disidentské spisovatele, přes premiéra Topolánka a další pravicové (ex)politiky až po takové exempláře, jako jsou Hučín nebo Paumer.

Na pláni před pódiem se pro návštěvníky připravily různé atrakce, jako např. tabule, na kterou si mohli proti komunistům zanadávat jak je libo (čehož také bylo maximálně využito - otištěn byl jeden vulgarismus za druhým), hru "Hoď rudou hvězdu do koše", výstavní plakáty přibližující hrůzy minulého režimu, ale též petiční stánky na podporu amerického radaru, který by nás zajisté před "rudým nebezpečím" ochránil. Pokud jde o známé tváře, které zde byly přítomny, netřeba dodávat, že šlo téměř bez výjimky o příznivce politických stran napravo od středu.

Ano, takhle vypadaly protikomunistické ve svém zlatém období. Leč doba se posunula, pravicová (samozřejmě antikomunistická) vláda je u moci už příliš dlouho a nespokojenost s její prací je stále větší a větší, zatímco "KSČSSD" v preferencích stále úspěšnější. Český lid přestal být vypjatě antikomunistický jako před dvěma lety (byť i tehdy ve skutečnosti nejevil o antikomunismus velký zájem, jak se může zdát -- viz. tehdejší průzkumy veřejného mínění - , to jen pravice a na ní napojená média mu poskytla pořádný výplach mozku, který ovšem -- co do volebních výsledků -- celkem zapůsobil).

Ono by bylo opravdu zvláštní až hloupé, kdyby někdo bez postranních úmyslů a ze srdce upřímně strašil jistým fiktivním nebezpečím v době, kdy veškeré problémy v zemi způsobují všichni "stateční antikomunisté" jako je Topolánek, Nečas, Langer, Julínek, Cikrt nebo "nekomunista" Klaus.

Občanská organizace Dekomunizace (která před časem na sebe upozornila opravdu mimořádně inteligentní akcí na pražském Vítkově) původně plánovala uspořádat koncert alespoň na Žofíně, když s populární Letnou jim to nevyšlo (takže letos žádné předběhnutí komunistů), leč nakonec celá plánovaná akce byla zrušena.

Na stejném místě sice proběhne tisková konference, na které budou vyznamenáni vítězové grafické soutěže s názvem Nechci mít na triku další totalitu (již dostatečně známá jsou některá soutěžní díla, na kterých jsou "zlí rudí" pěkně po mašínovsku či pinochetovsku likvidováni -- viz. ZDE nebo ZDE, to je ovšem ve srovnání s minulými prvními máji akce převelice skromná.

Když Dekomunizace se letos schopila jen na tiskovou konferenci, kdo tedy letos zastoupí prvomájovou pozici bojovníků proti rudé totalitě? Kromě exhibicionistického Šinágla, který jistě opět dorazí na komunistický sraz s americkou vlajkou a jehož už nebere nikdo vážně, nám protikomunistickou manifestaci s pořádným humbukem uspořádá -- krajně pravicová Národní strana.

Ta se rozhodla pod velením své chrabré předsedkyně postavit před vchodem do "narudlého" holešovického Výstaviště "uličku hanby". Jak se píše na jejich pozvánce "Jako jediný politický subjekt v České republice vystupujeme razantně proti zlu, které ničí naši vlast. Říkáme jasně a nahlas: STOP NEOMARXISMU, STOP NEONACISMU, STOP ISLAMISMU."

Pro připomenutí -- za "neomarxisty" Národní strana považuje i dnešní poslušnou součástku pravicové vládní koalice -- zelené.

Proč tedy protestovat proti tomuto "neomarxismu" před branou, za kterou se prvomájově prezentují čistí marxleninisti (a pro pořádek -- i mnozí neostalinisti)?

Proč také protestovat proti neonacismu, když nikdo z jejích představitelů nebude na Výstavišti přítomen, zato se mnozí holohlaví jednotlivci sejdou na náměstí Jiřího z Poděbrad, místě srazu Dělnické strany (spolku v mnoha ideových bodech značně blízkého Národní straně)?

A islámismus? Je snad propagován KSČM? Tyto důvody k protestů naší malé, ale mediálně poměrně výrazné nacionalistické strany moc s místem konání nesouvisí, že se ale do rudé barvy pustí se vší vervou, o tom už vypovídá jiná velkými písmeny označená věta z pozvánky: "PRVNÍHO KVĚTNA NENÍ CO SLAVIT, PRVNÍHO KVĚTNA JE NUTNÉ ŘÍCI LEVIČÁKŮM STOP."

Takže přes matoucí hesla o islamismu a neonacismu (jemuž je tato hluboce demokratická strana politicky tak vzdálená...) je jasné, že tito pravičáci nám předvedou, co je to antikomunismus v praxi.

Aby náhodou nebyli případně ohroženi zuřivými komunistickými penzisty, akce se s nimi účastní i příslušníci Národní gardy. Nebo jejich přítomnost máme brát tak, že naši národní antikomunisté tentokrát vykonají skutečný pinochetovský zákrok proti rudému zlu?

Kdo ví. Každopádně se zítřejší vystoupení Národní strany a její Národní gardy pěkně zapíše do dějin polistopadového antikomunistického běsnění. Počkejme si, co bude následovat příští rok. Možná jedinou viditelnější antikomunistickou (nebo antilevicovou -- na tom ani nezáleží) akci bude pořádat několik odvážných demokratů z Národního odporu. Národní jako národní, antikomunismus jako antikomunismus. Schválně, jak se k tomu postaví antikomunistické celebrity od Štětiny po Topolánka.