26. března 2008
Č.j. 59/08

Odpověď Rady ČRo ke stížnosti p. Štěpána Kotrby z 29.2.2008

Věc:

Opakovaná stížnost proti porušení Kodexu ČRo, zákona 484/1991 Sb., a zákona 231/2001 Sb. pracovníky ČRo 1 – Radiožurnálu zveřejněním Kubiceho zprávy, vysíláním nepravdivých informací, manipulací s důkazy z vyšetřování závažného trestného činu a zatajováním důkazů a informací před orgány činnými v trestním řízení – na základě nových skutečností

Odvolání proti „stanovisku“ Rady Českého rozhlasu, zaslanému mi pod č. j. 98/07 ve věci zaslané stížnosti ze dne 15. 8. 2007

Stížnost Parlamentu České republiky na porušení zákona 484/1991 Sb. Radou Českého rozhlasu nereagováním na podstatné aspekty stížnosti, evidované pod č. j. 98/07, nevyrovnáním se s požadavkem na zjištění pravdivých údajů a následnou lživou odpovědí stěžovateli

Stížnost Parlamentu České republiky na porušení povinností dle zákona 484/1991 Sb. Radou Českého rozhlasu

Rada ČRo konstatuje, že se uvedeným materiálem komplexně zabývala, vyžádala si právní stanovisko AK Hrudka, Řípa a partneři a vyjádření generálního ředitele ČRo ing. Václava Kasíka.

Na základě toho konstatuje:

1. K možnému porušení Kodexu ČRo v ustanoveních 1.3., 2.12., 6.5., 6.8. a § 2 odst. 1 zákona 454/1991 a dále k možnému porušení Kodexu ČRo v ustanovení 6.6., 6.7., 6.8. a 6.11. odpovědnými pracovníky-redaktory ČRo 1 Rž:

Úvodem je třeba uvést, že zveřejnění dokumentu na internetových stránkách Českého rozhlasu lze považovat za šíření dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb, což lze podřadit pod zákonnou zkratku „veřejná služba v oblasti rozhlasového vysílání“ ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu. Zveřejnění dokumentu na internetových stránkách, a tedy také „Kubiceho zprávy“, tak patří do působnosti Českého rozhlasu, a jde tedy o činnost regulovanou zákonem o Českém rozhlasu a Kodexem. Podle zákona o Českém rozhlasu má Kodex stanovit zásady naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání.

Kodex stanoví řadu povinností týkajících se „rozhlasového vysílání“. Pojmy „rozhlasové vysílání“ a „vysílání“ užívané Kodexem, k nimž se stanovené povinnosti váží, je však dle našeho názoru třeba chápat jako rozhlasové vysílání v užším slova smyslu a není možné pod ně zahrnout také činnosti, které lze podřadit pod pojem „veřejná služba v oblasti rozhlasového vysílání“, jak jej užívá zákon o Českém rozhlasu. Kodex pojem „veřejná služba v oblasti rozhlasového vysílání“ neužívá. Proto povinnosti stanovené Kodexem vážící se k „rozhlasovému vysílání“ dle našeho názoru nedopadají na situaci zveřejnění dokumentu na internetových stránkách, tedy nedopadají na zveřejnění „Kubiceho zprávy“ na internetových stránkách Českého rozhlasu.

K uvedeným bodům stížnosti uvádíme následující:

Tvrzení stěžovatele, že došlo k porušení článku 1.3 Kodexu redaktory a editory Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu tím, že „došlo ke zveřejnění tzv. „Kubiceho zprávy“ několik dnů před volbami“, což mělo „prosazovat politický zájem ODS“ a mělo mít „konkrétní důsledky na výsledek voleb“, je značně paušální a neobsahuje konkrétní skutečnosti, z nichž by stěžovatel tento následek dovozoval. Citované ustanovení článku 1.3 Kodexu je formulováno velice obecně a hovoří o povinnosti pečlivého posouzení, zda „pořady či jejich části nesměřují, ať již otevřeně nebo skrytě, k prosazování určitých obchodních nebo politických zájmů“. Předně hovoří o pořadech a nikoliv o uveřejňování dokumentů na internetových stránkách či v jiných médiích. Přitom pojem „pořad“ je v Kodexu definován jako „obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část rozhlasového vysílání nebo programový prvek“, tedy jako svého druhu výsledek určité tvůrčí práce nebo programové činnosti. Stěžovatel však namítá zveřejnění dokumentu a nikoli využití informací v něm obsažených pro určitý konkrétní pořad. Na okraj lze uvést, že lze jen velice nesnadno odhadnout, nakolik zveřejnění „Kubiceho zprávy“ ve skutečnosti mohlo ovlivnit rozhodování voličů, kterému politickému subjektu dát svůj hlas ve volbách.

Otázka, zda došlo k porušení článku 2.10 Kodexu redaktory a editory Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu tím, že tito neupozornili a neopravili okamžitě nepřesnosti, jak tvrdí stěžovatel, představuje spíše otázku faktickou než právní.

Dále stěžovatel namítá, že byl porušen článek 6.5 Kodexu tím, že zaměstnanci Českého rozhlasu učinili informace jim známé, týkající se okolností zveřejnění „Kubiceho zprávy“ předmětem spekulace politiků, novinářů a občanů. Tento článek Kodexu stanoví, že „s informacemi, které Český rozhlas pro posluchače opatřuje, nakládá jako s hodnotou, již si není oprávněn na úkor posluchačů přivlastňovat, obchodovat s ní nebo jí učinit předmětem spekulace“. Termín spekulace je v tomto ustanovení užit ve smyslu obchodního, nikoli ve smyslu spekulace jako dohadů, a proto nelze dle našeho názoru uvedenou námitku podřadit pod tuto část ustanovení Kodexu.

Otázku, zda došlo k porušení článků 6.6, 6.7, 6.8 a 6.11 Kodexu, které stěžovatel spatřuje v tom, že při zveřejnění dokumentu nebyly ověřeny údaje a skutečnosti v něm obsažené, pravdivost ani úplnost, a přesto byly citovány v rámci dalšího vysílání zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu, nepovažujeme opět za otázku právní, ale spíše odbornou. Aby se jednalo o porušení těchto ustanovení, muselo by v daném případě jít o významné odchylky od běžného postupu při zpracování dostupných dat v obdobných případech konkrétní praxe Českého rozhlasu, které by naznačovaly, že nebylo dbáno na přesnost a nestrannost zpravodajství.

Stěžovatel také tvrdí, že došlo k porušení ustanovení článku 6.11 Kodexu tím, že byla uveřejněna ta část dokumentu, která byla klasifikována jako tajná, ačkoli tato skutečnost byla veřejnosti zatajena. K tomu je na prvním místě třeba uvést, že cit. článek Kodexu stanoví Českému rozhlasu, resp. jeho zaměstnancům povinnost zajistit, aby všechny nahrávky používané ve zpravodajství a publicistice přispívaly k věcné správnosti a přesnosti sdělení. Tuto podmínku tedy lze vztáhnout k obsahu zprávy, v tomto případě dokumentu „Kubiceho zprávy“, nikoli však již k okolnostem jejího získání. Vážnost údajného zatajení skutečností týkajících se získání „Kubiceho zprávy“ by dle našeho názoru nedosahovala takové intenzity, aby bylo možné učinit závěr, že by zatajení mohlo mít významnější vliv na věcnou správnost a přesnost sdělení nebo na vyváženost vysílání čerpajícího informace z tohoto dokumentu.

Odmítáme, že by Rada ČRo konala nedbale a svoji odpověď č.j. 98/2007 nepovažujeme za lživou a nadále si na ni trváme. Proto v tomto směru Rada ČRo neporušila povinnost dle § 4 odst 1 zákona 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu a ani povinnost dle § 8 odst 1 písm. g) a dle § 7 odst. 4 stejného právního předpisu a ani povinnosti dané jednacím řádem Rady ČRo.

Podle zákona o Českém rozhlasu je Rada Českého rozhlasu orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. g) tohoto zákona stanoví rozsah působnosti Rady v této oblasti tak, že „má dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu a za tím účelem vydávat doporučení týkající se programové nabídky“. Z tohoto ustanovení však nelze vyvodit, že je Radě, jakožto kolektivnímu orgánu, dána povinnost provádět kroky nahrazující postup orgánů činných v trestním řízení spočívající v posuzování, zda jednáním zaměstnanců Českého rozhlasu byla naplněna skutková podstata trestného činu či nikoli. Vyšetřování okolností nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu provádějí orgány činné v trestním řízení uvedené v ust. § 12 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, kterými jsou soud, státní zástupce a policejní orgán, konečné posouzení toho, zda předmětným jednáním byla naplněna skutková podstata určitého trestného činu je vyhrazeno soudu.

Zákon v cit. ustanovení hovoří o dohledu nad plněním úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Stížnost představuje v podstatě jen jakýsi podnět, na jehož podkladě Rada tento dohled provádí. Zmiňované ustanovení zmocňuje Radu k vydávání pouhých doporučení, o která, jak vyplývá z jazykového a systematického výkladu tohoto ustanovení zákona, nemají právní sílu rozhodnutí ve správním řízení.

Stěžovatel dále namítá, že tím, že Rada Českého rozhlasu rozhodovala o jeho předchozí stížnosti na mimořádném zasedání, jehož datum konání předem nezveřejnila na svých internetových stránkách a navíc poté nezveřejnila odůvodnění odmítnutí jednotlivých bodů stížnosti, porušila povinnosti dané jí zákonem o Českém rozhlasu.

K okolnostem posuzování stížnosti stěžovatele Radou Českého rozhlasu je nutné uvést, že zákon o Českém rozhlasu stanoví ve svém § 7, že jednání Rady je veřejné. Požadavek veřejnosti je jistě naplněn, pokud je datum a čas konání zasedání Rady zveřejněn takovým způsobem, který umožňuje veřejnosti se s touto skutečností seznámit. Učinit tak lze též prostředky umožňujícími dálkový přístup, např. na příslušných internetových stránkách, avšak tento způsob nelze považovat za jediný možný.

To, že předseda Rady ČRo využil své právo mimořádné zasedání svolat při rozšířeném zasedání předsednictva, nemohla být z časových důvodů tato skutečnost předem zveřejněna.

Zákon o Českém rozhlasu stanoví ve svém § 7 odst. 3 povinnost zveřejňovat do 3 dnů od konání příslušného zasedání zápis ze zasedání Rady, jehož součástí jsou též dokumenty schválené podle ust. § 8 tohoto zákona, případně usnesení Rady o vyloučení veřejnosti z jednání Rady způsobem umožňujícím dálkový přístup. O tom, že tato povinnost byla naplněna, svědčí i dodnes aktivní webová stránka Českého rozhlasu http://www.rozhlas.cz/rada/zapisy07/_zprava/381784, která obsahuje reakci Rady Českého rozhlasu na podnět stěžovatele. Součástí tohoto veřejně dostupného zápisu o průběhu mimořádného zasedání Rady Českého rozhlasu je též odpověď Rady Českého rozhlasu stěžovateli včetně stručného odůvodnění, jakkoli byly tato odpověď i rozsah odůvodnění pro stěžovatele neuspokojivé. K tomu je však nutné dodat, že zákon o Českém rozhlasu nestanoví, jakým způsobem na stížnosti veřejnosti reagovat ani jaké náležitosti by případná reakce Rady vůči veřejnosti měla být, ani jak podrobné má být odůvodnění odpovědí Rady na tyto stížnosti, a proto se domníváme, že povinnosti stanovené zákonem Radě uložené byly splněny.

Proto Rada ČRo neporušila své povinnosti dané jí zákonem č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu.

2. A ještě k druhé části materiálu stěžovatele:

Redaktoři ČRo nikdy netvrdili, že „k prozrazení zprávy došlo nedbalostí některého z poslanců“.

Management ČRo neodmítl žádost specializovaného pracoviště Policie ČR o poskytnutí informací a podkladů k vyšetření okolností zveřejnění Kubiceho zprávy. Právě naopak – dostupné informace vyšetřovatelům poskytl.

K odvolání stěžovatele uvádíme, že Český rozhlas má k dispozici písemné vyjádření Mgr. Blanky Kosinové, které tvoří nedílnou součást této odpovědi, které vyvrací důvody odvolání stěžovatele.

Tzv. Kubiceho zpráva v žádném případě nebyla na webových stránkách ČRo před jednáním bezpečnostního výboru PS Parlamentu ČR. Toto jednání začínalo brzy odpoledne, fragmenty ze zprávy se na webových stránkách ČRo objevily kolem 18:00 hod. Ze závěrečné zprávy přitom už po 15:00 hod. citovala ČTK a další media.

Proto Rada ČRo ještě jednou zdůrazňuje, že trvá na svých původních důvodech odpovědi č.j. 98/07. V tomto směru bude Rada ČRo informovat Stálou komisi pro sdělovací prostředky PS Parlamentu ČR. Souhrn stížností je součástí Zprávy o činnosti Rady ČRo za příslušný rok. Bude tomu tak i za rok 2007 v rozsahu kapitoly o stížnostech posluchačů a její přílohy.

Závěrem se Rada ČRo ohrazuje proti stížnosti na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR podané stěžovatelem a věří, že důvody výše uvedené jsou dostačující.

Jiří Florian
předseda Rady Českého rozhlasu

Projednáno a schváleno na zasedání Rady ČRo dne 26.3.2008

Ak. soch. Štěpán Kotrba
XXXXXXXXXXX
XXX XX Praha X

Na vědomí:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Předseda
Ing. Miloslav Vlček
Sněmovní 4
Praha 1

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Stálá komise pro sdělovací prostředky
Předseda
Mgr. Vítězslav Jandák
Sněmovní 4
Praha 1