30. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Alexander Dubček
30. 4. 2008

Válka velkých osmiček aneb Všichni ztratili paměť? část II.

Nezájem a ignorance. Klíčové okamžiky českých a československých dějin, které se pyšní osmičkou na konci, nikoho nezajímají. Tento zvláštní rys prostupuje napříč generacemi. Jedni zapomněli, druzí prostě nezažili. Skutečně? Rok „plný osmiček“, který se na počátku roku 2008 ohlašoval, minimálně na úrovni příznaků, nyní vypadá jako nezvaný a nechtěný host. Ano, možná je to ještě brzo – novináři jistě chytají ostrou kulometnou palbu zejména s příchodem „našeho srpna“ 1968 -, ale kde je reflexe celého evropského, potažmo euroamerického, kontextu? Copak se vůbec nic nestalo? Bloumám českými knihkupectvími a marně hledám, kdy mne udeří do očí provokativní eseje a bystré analýzy osmičkových let, z nichž jsem sám prožil prožil jenom tu osmičku poslední.

Minule jsem se tu letmo dotknul roku 1948. Musím se vám ještě s něčím svěřit. Týká se to jednoho vystoupení prezidenta Václava Havla, o němž dnes nikdo nepochybuje. Snad tím trochu smyji svou zaujatost vůči ODS a jejím „politickým praktikám“, oni tomu říkají pragmatismus. Ať žije pragmatismus! Podívejme se na znovu na to, co prezident Havel 25. února 1990 řekl...

„Vážení přátelé,
když přesně před dvaačtyřiceti lety vstoupil na tento balkón můj předchůdce, na kterého věru moc hrdi být nemůžeme, oznámil tu vašim otcům a dědečkům, že se právě podařil puč. Tento puč nazval - a tak jsme se to všichni až donedávna učili - slavným vítězstvím pracujícího lidu nad reakcí. Mám radostnou povinnost vám dnes z téhož místa oznámit, že se už zase může beztrestně říkat pravda o naší moderní historii. Proto ani mne nikdo nezavře za to, že tu řeknu pravdu: byl to puč a žádné slavné vítězství reakce nad pracujícím lidem.“

Je vůbec s podivem, jak osvobozující musí být, říkat pravdu. Dovolte mi tedy položit otázku: „Je to pravda?“ Pochybuji o tom. Ne, že by to nevypadalo na dokumentárních filmech, kde pochodují milicionáři s flintama velmi sugestivně, ale vážně! Připadám si při těchto slovech trochu podezřele, protože to vypadá, že se hlásím k příslušníkům „pěsti dělnické třídy“ (rozuměj Lidovým milicím), ale nejsem v tom sám.

Podívejte ZDE

Tímto bych považoval rok 1948 ze své strany téměř za vyřízený. Doufám, že vzápětí si na Britských listech přečtu skvělé analýzy a bystré komentáře, které mi připomenou nějaký zajímavý detail, například: „Co dělala Milada Horáková 25. února?“

Odpověď ZDE

Ale ještě jedna věc mne trápí! Poslankyně Milada Horáková byla komunistická oběť, myslel jsem si donedávna, a se zaujetím sledoval, jak se objevují unikátní přípravy hraného filmu i muzikálu o ní, dokument (dosud neviděný apod.). Nemyslí si to ale všichni.

Posuďte, co si myslí Tereza Černá, před pěti lety studentka 4. ročníku (patrně nějakého gymnázia, to není zřejmé) ZDE

Podle ní se Horáková podílela na přípravě III. odboje. To je ale překvapení! Studentka napsala: „Pomalu vznikal tzv. třetí protikomunistický odboj. Horáková se aktivně účastnila jeho budování. Mnoha lidem pomáhala dostat se do bezpečí. Snažila se však také o změnu politického vývoje doma v Československu. Státní bezpečnost tyto aktivity sledovala, přesto se některým lidem podařilo před zatčením utéct do zahraničí. Horáková nechtěla vycestovat, i proto byla zatčena.“

Jak na to asi naše studentka přišla? Má snad v rodině nějaké příbuzné, nebo to někdo z jejího příbuzenctva jenom slyšel? Nebo jí to řekla... třeba třídní učitelka? Ale třeba studentka jenom podhledla nějaké kampani, která k ní dolehla až ze Senátu, sněmovny a dnes už i od vlády... nebo Ústavu pro výzkum totalitních ideologií.

Všimněte si, prosím, že se tu záměrně nesnažím doplnit, co nedávno proběhlo tiskem: Mašínové prý chtěli zastřelit Gottwalda!

Vzápětí se ale všechno vyjasnilo! Byla to jen nějaká dezinformační kachna, ne? Teda... si myslím! Ale poslanci Zdeňku Jičínskému jsem kvůli tomu ještě nevolal... (on se nikdy neúčastnil žádných konspiračních her!)

Musím tu závěrem k této osmičce ještě upřesnit, aby nedošlo k mýlce, že nemám žádný rodinný vztah k soudkyni Ludmile Brožové-Polednové, která se nedávno zeptala podobně: „A kdo říká, že byla nevinná?“

Rozhovor i audio ZDE

Nemám ani žádný rodinný vztah k dlouholetému náčleníku vojenské zpravodajské služby, téhož jména jako já...

přehled všech náčelníků ZDE

Rudý vzduch

Když jsem v úterý dopisoval první část tohoto textu, napadlo mne zavolat jednomu s představitelů Pražského jara, abych ho radostně zpravil o tom, že Ústav pro soudobé dějiny pořádá v Senátu PČR již v červnu blok o roce 1968 s názvem: Pražské jaro 1968: Občanská společnost – média – přenos politických a kulturních procesů, kam se můžete ještě přihlásit. Je to za asistence místopředsedy Petra Pitharta, to mne také potěšilo – jedná se totiž o slovutného autora esejů s názvem: Osmašedesátý, Praha, Rozmluvy 1990 .

Chtělo by to možná nějaký dotisk nebo nové vydání, neboť Pithart se jako jeden z mála pokusil již dříve o skutečnou reflexi roku 1968 – a to skutečně v evropském kontextu. Je to sice v mnohém přímý atak na Dubčekovu politiku, ale stojí to za to. Nevím, jestli na svých pozicích i nadále zůstává; možná by po vlastních zkušenostech s „pragmatickou politikou“ trochu ubral...

Dotyčný reprezentant Pražského jara, jinak také dvojnásobný kandidát na prezidenta Čestmír Císař (*1920), pravil: „Vážně? Inu, nás na takové akce ze zásady nezvou...“ Myslím, že to je škoda, nemyslíte? Ale třeba mu jen v sekretariátu ve Vlašské zapomněli poslat pozvánku...

Ale chtěl jsem tu hlavně zaplakat. A to nad nabídkou České televize k tomuto roku.Přitom například ve francouzsko-německé televizi Arte běží hned celý cyklus, věnovaný zejména květnu 1968. Jsou to dokumenty, hrané filmy, zpovědi účastníků událostí. Doslova mne v té souvislosti ohromil dokument Chrise Markera s názvem: Le fond de l’air est rouge (Základ vzduchu je rudý), , který jsem viděl v polovině dubna. Tříhodinový dokument s podtitutelem: 1967 – 1977 : années capitales de l’histoire mondiale (1967-1977: hlavní roky světových dějin) vás udeří svou surovostí, s jakou je tento francouzský dokumentarista nasnímal. Nejen on, na to by nestačil, posbíral je po celém světě fragmenty filmů, které zaznamenávají děje a postavy těch zapeklitých dějin.

Rozdělil jej do dvou částí. Část I: 1. Křehké ruce aneb Od Vietnamu po smrt Che, 2. Květen 68 a všechno kolem; Část II: Od Pražského jara po společný program. Nechybí tu ani logicky ukázky ze srpna 1968. „Skutečnými autory tohoto filmu je bezpočet kameramanů, zvukařů, svědků a bojovníků, jejichž práce bez ustání vzdoruje těm mocným, kteří by nás chtěli mít bez paměti,“ napsal. Dokumentarista Marker neskrývá duši revolucionáře. Svůj film, na který jsem se vydržel dívat až do 3 hodin do rána, prokládal úryvky z veršů, temnými komentáři, a místy dosti podivnými zvuky. Je k dispozici na DVD, už jsem si ho objednal...:-)

Česká televize oproti tomu, snad, že květen 1968 se konal o 3 měsíce dříve než srpen 1968 se fenoménem tohoto roku téměř vůbec nezabývá. Nahlásila svůj úmysl před rokem zabývat se tím až skutečně před samotným 21. srpnem.

Posuďte sami ZDE

Možná, že se ještě něco změní, rád bych tomu věřil. Ale jak známo... jistě by nám to již řekli, že?

Jak jinak si vysvětlit, že jí nestojí ani za námahu o nějaký takový srovnatelný cyklus, jako to dělá Arte, se pokusit? Na to, abych se podíval na mladého Petra Uhla bych raději zvolil ČT2, než opět Arte. Ve středu 30. dubna totiž běží poprvé (dosud jsem ho neviděl, neboť to píši ten samý den odpoledne) dokument Ruth Zylbermannové s názvem: 68, année zéro (68, rok nula) z letošního roku. Televize slibuje, že bude k dispozi ještě následujících 7 dní zdarma. Uvidíme, má být záznamem „pěti anonymních osob“ z různých zemí, které vysvětlují důvody své osobní vzpoury.

Nemohu ale nevzpomenout na jednu výjimku: byla jí projekce naprosto unikátního filmu Karla Vachka: Spřízněni volbou (1968), kterou Česká televize přece jenom odvysílala 7. dubna. Je to snad jediný film režiséra, na který se dá dívat, ale i kdyby Vachek natočil jenom tento: klobouk dolů! Osmdesát tři minut s vedoucími představiteli Pražského jara dává nahlédnout (hlavně díky bodovému mikrofonu a kameře Jozefa Ort-Šnepa) na tu strhující atmosféru doby, v němž lid nebyl jen synonymem manipulovatelné masy, ale poprvé po dlouhé době i suverénem. Byť vás mne trochu zarazilo, že někteří aparátčíci jsou v tom filmu mnohem sympatičtější, než ty dnešní!

Předchozí část ZDE

> Pokračování v příštím vydání...

                 
Obsah vydání       30. 4. 2008
1. 5. 2008 Máj pro dělníky, sufražetky i katolíky Štěpán  Kotrba
1. 5. 2008 1. máj : shromáždění
30. 4. 2008 Miloš Pick: Zápas o pětidenní pracovní týden v éře reforem Miloš  Pick
1. 5. 2008 Michael  Marčák
1. 5. 2008 ČSSD pomohla vládě vyslat vojáky do úderných akcí USA v Afghánistánu Andrea  Cerqueirová
30. 4. 2008 Britská MI5 si objednávala v Pákistánu mučení osob obviněných z terorismu
30. 4. 2008 "Fog of War" nad Brdy? Karel  Dolejší
1. 5. 2008 Proč Condoleeza také nepodepsala (prozatím)? Jaroslav  Kuba
1. 5. 2008 První zaměstnanci ČST vzpomínali na začátky televizního vysílání
1. 5. 2008 Ponořte se s námi do hlubin historie
30. 4. 2008 České klenoty, Česká koruna, Česká země, Česká televize... Michal  Rusek
1. 5. 2008 Michael  Marčák
30. 4. 2008 ODS na pražském magistrátu: Modleme se, aby šlo jen o tupost, či korupci Bohumil  Kartous
30. 4. 2008 Proč jsem si koupil nový deštník po návštěvě léčebny dlouhodobě nemocných Wenzel  Lischka
30. 4. 2008 Řízená péče ve zdravotnictví - proboha, ne z USA! Petr  Wagner
30. 4. 2008 Věda je součástí národní kultury František  Řezáč
30. 4. 2008 Jak budou demonstrovat antikomunisté? Vladimír  Tupáček
30. 4. 2008 Válka velkých osmiček aneb Všichni ztratili paměť? část II. Josef  Brož
30. 4. 2008 Výstava a tematický večer o roce 1968 v Československu
30. 4. 2008 Pokořená kóta 718 Štěpán  Kotrba
30. 4. 2008 Vyjádření Ivana Davida k odvolání z funkce ředitele PL Bohnice
30. 4. 2008 Jak se dělá historie: 1968 jinde a jinak Michal  Vimmer
30. 4. 2008 Pane redaktore, proč ten výsměch? Jan  Neoral
30. 4. 2008 Spisovatelé protestují, že Tesco potlačuje svobodu projevu
30. 4. 2008 Čtrnáct bodů pro oficiální verzi o 11.září 2001
30. 4. 2008 Bolívie: Santa Cruz rozhodne Simone  Radačičová
30. 4. 2008 Protest v britském deníku The Times proti udělení Nobelovy ceny
30. 4. 2008 Věnec sonetů Jaroslav  Seifert
30. 4. 2008 Vláda prý prosazuje své představy téměř bez výjimky silou koaličních hlasů Jan  Sova
30. 4. 2008 Neoliberalismus, pojmy a česká translace Stanislav A. Hošek
30. 4. 2008 Férová škola
29. 4. 2008 Podpořme společně akci Greenpeace
29. 4. 2008 Fico varuje pred energetickou vojnou v Európe
29. 4. 2008 Jak jsem sežral koně Milan  Daniel
29. 4. 2008 Brdské jaro 2008 Pavel  Čámský
29. 4. 2008 Obrodný proces v Semilech
29. 4. 2008 Dva tisíce slov
30. 4. 2008 Vznik KANu Jiří  Jírovec
29. 4. 2008 Vaše nynější krize Ivan  Sviták
29. 4. 2008 O tom, co se dělo v Československu před čtyřiceti lety, se neví nic Jan  Čulík
29. 4. 2008 Válka velkých osmiček aneb Všichni ztratili paměť? Josef  Brož
29. 4. 2008 Objektivně na rok 1968 pohlédnou až příští generace Boris  Cvek
29. 4. 2008 Skutečná alternativa se může zrodit z praxe, ne pouze v pracovnách filosofů Michael  Kroh
30. 4. 2008 University of Nottingham: A new post of Lecturer in Russian Studies
29. 4. 2008 Krátká paměť voličů, aneb Slabá stránka zastupitelské demokracie Uwe  Ladwig
29. 4. 2008 Schwarzenberg Rice Bush! Ivan  Větvička
30. 4. 2008 Hospodaření OSBL za březen 2008