Ale potom jediný důvěryhodný názor (zvlášť když je chytře vykalkulován a načasován) může na chvíli rozehnat stíny: "Ceny ropy klesají. Je růst cen na medvědím trhu za námi? Poslední data napovídají oddech."

Jsme svědky zvýšeného povědomí spojeného s rostoucím potenciálem zvětšení malých marží na velké zisky nebo ztráty. To znamená "efektivnost" ve smyslu ropného zlomu - souhrnný výsledek ekonomických, obchodních, technologických, institucionálních a politických okolností zastiňující spory o geologickou nejistotu. Dezorganizace ekonomiky (tj. recese nebo něco horšího) problém nevyřeší.

Jak by nám Keynes připomněl ze záhrobí, proč by se měl soukromý kapitál angažovat při výstavbě a rozšiřování infrastruktury pro dražší náhražku (nekonvenční ropné produkty), když agregátní poptávka stagnuje?

Možná by mohla pomoci veřejná moc. Ano, ale kde by vlády průmyslových zemí, už teď bojující s dluhy, vzaly prostředky pro dodávání kýžených náhražek konvenční ropy světovému hospodářství? Nové daně by zhoršily vyhlídky růstu (hrozbou deflace) a "zavodnění čerpadel" (tvorba a utrácení peněz) by zrychlilo inflaci. Prodejem státních aktiv? (Neatraktivnost kteréhokoli z těchto přístupů ovšem nevylučuje jejich budoucí použití.)

Nezávislá skupina Energy Watch Group předpovídá značný pokles světové spotřeby ropy z dnešní úrovně přes 80 miliónů barelů denně na 58 miliónů v roce 2020 a 39 miliónů do roku 2030 (na ani ne polovinu dnešní spotřeby). Protože v současnosti pozorované trendy vylučují vyplnění této mezery obnovitelnou energií a zelenými náhražkami rafinérských ropných produktů, optimistické předpovědi mohutného ekonomického růstu (doprovázeného pomalým, ale neustálým růstem spotřeby ropy) během nadcházejících dekád se zdají být nerealistickými. Změní přetížené středovýchodní produkční kapacity tyto předpovědi směrem k omezení času na řešení na pár let?

Neexistuje přesná odpověď, ale je jasné, že už dnešní generace se bude muset přizpůsobit světu s nedostatkem ropy. Jestliže je tomu tak, nečekali byste, že uvidíte to nejlepší a nejchytřejší z ekonomické profese stát tam, kde hrozivé větry dují na hektické frontové linii všeobecného zájmu lidstva, starat se o naši civilizaci, analyzující, vášnivě argumentující, radící národním vládám a mezinárodním organizacím, nikdy nenechávající ustoupit pocit naléhavosti z veřejného povědomí?

Jestliže vás taková představa pobavila, ztratíte řeč při pohledu na obsahy předních ekonomických periodik. Jak ukazují poslední vydání 15 světových ekonomických časopisů, nastávající nouze o ropu neosvobodila perutě kreativity nejvyšších instancí v branži.

Věří převážná část akademické obce v primitivní mýtus, že díky nikdy nekončící interakci mezi vždy připravenou paní Podporou Technologickou a neodolatelným panem Trhem Neregulovaným je planeta už těhotná řešením své ropné bryndy a že nekonečná potřeba hmotného zboží se nikdy ani nedotkne neměnných fyzikálních hranic?

Dominantní neoklasicky (nepřesně řečeno neoliberálně) načichlé smýšlení většiny v ekonomii vede k závěru, že zaujetí ropným zlomem není nic víc než vyděšený strach umocněný na vystrašený děs. Ale trváte-li na nějaké odpovědi, můžete ji dostat ve formě výtky: "Nemáte dostatečnou víru v neviditelnou ruku." Který mladý odborný asistent aspirující na profesuru by riskoval tak ostré pokárání od vedoucího katedry?

Nehledě na jeho nápadnou různorodost a zřejmou spornost, ekonomie zůstává uvízlá v newtonském světovém názoru idealizované cykličnosti, která ukazuje budoucnost jako symetrický odraz minulosti (...) kdyby se provedl mezi mainstreamovými ekonomy (z toho vyjímajíce čerstvě probuzené ekologické ekonomy) průzkum veřejného mínění, pravděpodobně by ukázal očekávaný pokles cen surové ropy někam na 45 dolarů za barel do roku 2010.

Vysvětlení, že ekonomická věda je ideologie ve službách nezadatelných oprávněných zájmů, nesedí. Povzbuzování tvůrců politik ve víře, že přiživování na ziscích, přátelské domluvy a vytyčování vznešených cílů mohou nahradit nikdy předtím neviděné hluboké změny v politice, škodí všem, včetně nositelů nezadatelných oprávněných zájmů.

Globální ropný problém je možná bezprostřednější a akutnější hrozbou než "životní prostředí". Ale kde je "Al Gore" ropného zlomu? Aspoň teď víme, kde ho nehledat.

Poprvé zveřejněno 23. 4. 2008 ZDE

Autor Peter Pogany je ekonom a autor knihy "Rethinking the World - Nové promýšlení světa". Pro Britské listy a www.energybulletin.cz přeložil Jindřich Kalous 26. 4. 2008.