Vzhledem k věku mnohých brdských turistů se stěží dalo očekávat něco jiného. „Já jsem se však coby jejich symbolický vyslanec proplížil přes dva kilometry lesem a mokřinami podél lesní cesty v obyčejných adidaskách, bez mapy, tu jsem si načetl do hlavy z turistické orientační tabule na návsi v nedalekém Borovně. Z kóty 718 jsem protestujícím občanům, a zástupcům protiradarových iniciativ, komunistům, ale i nestraníkům, shromážděným na louce v blízkém Míšově, poslal esemesku se soudružskými pozdravy“, říká ekolog a bývalý pražský zastupitel Mirek Prokeš, dnes viceprezident Mezinárodních přátel přírody se sídlem ve Vídni..

„Za chvíli mi přišlo stejnou cestou blahopřání k dobytí kóty s připojeným společným přáním dobití plánovaného radaru.“ Místo si vyfotil a jako trofej ze země sebral volně ležící šišku nastříkanou vojenskou signální barvou. „I když jsem byl díky dešti také „durch“, úkol jsem považoval za splněný“, říká. Byla sobota, vojenský prostor měl být občanům otevřen, ale nebyl. A jak by se teprve les změnil, kdyby tu měla být základna se zahraniční jednotkou!? Nachlazení ještě doléčuje a protestujícím vzkazuje: „Grínpísákům držím palce.“ Radar neslouží přírodě ani míru.