Pavel Verner se zmiňuje, jak by "zelenomíroví chlapci a děvčata nastavili mírové čelo či hruď (to prý podle pohlaví) americkému imperialistovi, kdyby nám tady chtěl vystavět radarovou základnu". Konstatuje, že akce ale ztratila aktuálnost, protože "jestřábi ze zámoří jen tak brzy nepřijdou, když ministryně Riceová odložila návštěvu Prahy..."

Pan redaktor se "..dívá na toto dobrodružství vlídně, venku se oteplilo, mladí ve stanech nenastydnou, čekají na náležitý rachot mediálních bubnů, chráněné rostlinky nepošlapou..."

To bych ještě bral. Už se mi ale nelíbí, že jsem opět, spolu s nimi, panem Vernerem vhozen do oblíbeného pytle: "...bylo by laciné vyčítat odpůrcům radaru, že ve škole propadli z moderních dějin, stejně jako je podezřívat, že slouží jistým silám, které by českého ptáčka rádi znovu zavřely do své mocenské klece".

Žádné "jisté síly", pane redaktore. Tři čtvrtiny národa se sjednotily pod praporem boje proti radaru za mrzký žold "jistých sil"? Tomu snad sám nevěříte, ne?

Žádné teplo, pane redaktore - tady na Brdech už celé úterý leje, teplota okolo osmi stupňů. Ti, co nastavují "mírové čelo či hruď" (podle pohlaví, jak říká rádoby žertem autor), jsou v korunách stromů "asi durch".

Skláním se před jejich odvahou a výdrží. Pane Vernere, jejich akce naprosto "neztratila aktuálnost", to si myslíte jen Vy. Nikdy totiž není pozdě připomenout Topolánkovi a jeho vládě, že jsme ještě stále tady, že drtivá většina národa s radarem nesouhlasí. Nikdy není pozdě, podniknout jakoukoliv akci, nic není rozhodnuto.

Skláním se před jejich rozhodnutím - zejména, když si uvědomím, že člověk musí jíst, pít, chodit na záchod, spát, mít nohy v teple - já tam byl a viděl ty plošinky metr krát metr a půl v korunách vysokých stromů - a na vedlejším stromě mladou dívku, jen tak zaklíněnou celé dopoledne ve dvaceti metrech ve vidlici větví, bez plošinky, v "blembáku" neboli helmě, v kanadách a kombinéze, hlídající lano, držící terč z padákového hedvábí.

Víte, jak moc přesvědčená musí být o tom, proč to dělá, aby neslanila a nešla raději na diskošku?

Měl byste uvádět fakta, pane redaktore, nebo objektivně fakta porovnávat. V tom tkví, domnívám se, profesionalita novináře. Vy se ale z teplé židle zamýšlíte nad tím, zda ty holky a kluci ve větvích dubů a buků (nikoliv borovic, jak píší media) neslouží "jistým silám"...

Slabé, pane redaktore. Fakt slabé.

Neopakujte nesmysly o ruských pokladnících, s nimiž kdysi jako první přišel slavný Klvaňa a pak slaboduší srandisté typu redaktora Wagnera z Neviditelného psa - podle nich jsme všichni bolševici a všichni placeni z východních fondů.

Já tu nechci radar a vím proč. Občané v naší vesnici, v okolí, v Brdech, v České republice, rovněž radar nechtějí. A rovněž vědí, proč. Vědí to i ti "chlapci a děvčata s mírovým čelem", jak jim posměšně říkáte. Když to totiž říkají na kameru, říkají to po svém, zní to upřímně a férově - nikoho nezesměšňují, na rozdíl od Vás.

Je to možná dáno tím, že oni za to šplhání po stromech nejsou placeni. A že ještě mají nějaké ideály a pravdy v duši, jimž věří. Já osobně jim to závidím...

Tak se jim nesmějte a nechejte je vyjádřit svůj názor způsobem, ke kterému Vy byste se asi neodhodlal. Už z toho důvodu, že tam venku je v noci mezi stromy naprostá tma - a do toho leje jako z konve.

A okolo jsou vojenští policajti, kteří sedí za deště v autech. A ti policajti hodlají tu mládež obléhat a vyhladovět, tak jako se ve středověku obléhaly a "vyhladovávaly" hrady. To je fakt - dnes natáhla vojenská policie okolo celého vrcholu kóty 718 žlutou pásku a uzavřela cesty. Na uzavření celého lesa nemá sil, jak přiznala na webu. Vím to jistě - jednak jsem tam byl, a jednak dostávám průběžně zprávy přímo z kóty.

Ti aktivisté potřebují jídlo, vodu, podporu. Dnes už je obtížné, dostat se tam.

Ale - i kdyby museli proto zítra, či za pár dnů skončit, vyhráli. Naše slavná žoldnéřská armáda řízená zpěvačkou proradarových songů utrpěla obrovskou morální porážku už teď.

Vždyť kdy v historii se stane, že malá skupinka aktivistů připraví velké množství materiálu, dokáže ho v noci přepravit na místo, natahá za svítání ve dvacetimetrové výšce složité terčové zařízení mezi čtyřmi obrovskými stromy, provede akci, načasuje ráno přílet letadla s fotografy - a pak musí zavolat vojsku, že jim za svítání obsadili (a to zadarmo!) důležitou kótu - aby to vojsko vůbec poznalo, že jim jejich baštu někdo za ranního kuropění obsadil?

Pane redaktore, co namísto ironie poradit paní ministryni války, aby se na místo přijela podívat, jak se to dělá, když se má něco udělat? Aby si své peníze konečně jednou zasloužila?