Otázka efektivnosti falešných hlavic vůči raketové obraně je lehce srozumitelná. Protiraketová obrana je zkonstruována tak, aby byla schopna zlikvidovat raketové hlavice poté, co je zasáhne antiraketami Kill Vehicles, naváděnými pomocí infračervených paprsků, které se na ně zaměří, zatímco jsou hlavice v takové oblasti ve vesmíru, kde je téměř úplné vakuum. Protože je ve vesmíru stav beztíže a ani tam není vzduch, hlavice, vážící tisíce kilogramů i balón, který neváží skoro nic, poletí společně. Raketové hlavice by se mohly umístit do balónů a kromě odpálených hlavic by bylo možno použít i mnoho balónů. Nepřátelé by také mohli vyrobit balóny různých velikostí a s různým povrchem. Různý povrch balónů by změnil teplotu každého balónu změnou množství slunečního světla, které je absorbováno, odráženo a vyzařováno. Tím se může vzezření každého balónu pro antiraketu změnit.

A protože antiraketa nebude mít možnost zjistit, v kterých balónech jsou umístěny raketové hlavice, pravděpodobnost, že by se antiraketám podařilo opravdu zasáhnout nějakou hlavici, je naprosto minimální.

V roce 1999 předpověděla americká výzvědná komunita, že toto protiopatření i další protiopatření, schopná neutralizovat současný i příští zlepšený systém americké protiraketové obrany, budou k dispozici každému státu, který má technologii, umožňující mu vyrobit si interkontinentální balistické střely. Avšak toto zjištění zmizelo ze všech dalších amerických výzvědných analýz poté, co převzala moc Bushova vláda. To, že toto varování zmizelo, by se mělo stát předmětem dalšího vyšetřování, vedeného v Kongresu.

Další otázkou, kterou by měl Kongres vyšetřovat, je obvinění, že vědecká zjištění Úřadu pro raketovou obranu byla záměrně zkreslena a zkresleny byly i analýzy z institucí, jako je Lincolnova laboratoř na MIT, které vytvořil Kongres, aby měl národ v těchto věcech přesné informace.

V červnu 1997 a v lednu 1998 provedl Úřad pro raketovou obranu dvě zkoušky konceptu raketové obrany, jejichž cílem bylo dokázat, že antirakety dokáží rozlišovat mezi pravými a falešnými raketovými hlavicemi. Cílem testu bylo prostě zjistit, zda je možné pozorovat předměty s dostatečnou mírou přesnosti, aby se splnilo očekávání, že bude možno odpozorovat potřebné informace. Při jedné z obou zkoušek se nezískala vůbec žádná použitelná data a druhá zkouška nemohla být úspěšná, protože určité falešné hlavice se příliš úspěšně chovaly jako by to byly pravé hlavice.

Podle mých informací sdělil Úřad pro raketovou obranu lživě Kongresu, že zkoušky byly úspěšné, a pak pozměnil všechny své následující letové zkoušky tak, aby se antirakety nikdy nesetkaly s oněmi prostými a vysoce efektivními falešnými raketami, použitými při výše zmíněných raných letových zkouškách. Poslední dvě letové zkoušky, které Úřad pro raketovou obranu chválil jako úspěch, byly ze všech nejjednodušší. Vůbec se při nich nepoužívaly předměty, které by měly být jasně odlišitelné od pravé hlavice.

A co je ještě horší, zdá se mi také, že MIT Corporation se podílela na utajení důkazů o vědeckých podvodech. Před Kongresem byla utajena vědecká fakta, z nichž by se Kongres dověděl, že Úřad pro raketovou obranu o úspěchu prvních dvou zkoušek raketové obrany lhal. Utajením těchto informací MIT zřejmě zabránila vyšetřování s federálním mandátem tím, že tvrdila, že tyto informace jsou podle oficiálního režimu tajné, přestože tajné nejsou.

Podle mých informací také uvedli výzkumníci MIT z tamější Lincolnovy laboratoře v omyl senátní výbor pro armádu, když konstatovali, že zkouška konceptu raketové obrany byla úspěšná, přestože tento experiment selhal.

Pokud bude Kongres energicky vyšetřovat tyto záležitosti možných vědeckých podvodů v americkém programu raketové obrany, zjistí zřejmě nejen, že raketová obrana je naprosto nerealizovatelná, ale i to, že významné instituce, jejichž úkolem je ochraňovat americkou bezpečnost, při plnění svých povinností selhaly.

Podrobnosti v angličtině ZDE