|
30. 4. 2008
Jak se dělá historie: 1968 jinde a jinakJan Čulík píše, že o československém dění před 40 lety se U Nás neví nic. Zájem médií o rozporuplný běh událostí opravdu není vidět, respektive, to, co se ukazuje, je tendenčnost do očí bijící. Vidíme ukázkově v praxi, jak se dělá historie. Část pamětníků před sebou hrne svoji verzi, jejich možná odporující vrstevníci mlčí nebo je není slyšet. A už slyšet nebude. Čas běží. Vyprávění, které se hodí a používá se, zůstane v oběhu a bude platit. Vypráví je část tzv. osmašedesátníků a lidé mladší. Tito vypravěči rozhodují, že tak to tenkrát bylo. |
|
Pravda, protagonisté tehdejších politických bojů umírají nebo odcházejí z funkcí, ale není to tehdejší dorost a studenti, tehdejší mládež, kdo dnes ještě pořád třímá otěže? Pokud se s nimi někdo dělí o moc, je to generace tzv. let normalizace a 80. let. Asi Nám tohle pojetí nějak vyhovuje. Narodil jsem se taky až Po Tom, takže se nebudu k roku 1968 vyjadřovat víc, než v pár větách pochybností. Vždycky mi připadalo divné, že o Pražském jaru 1968 se U Nás v médiích po Převratu mluvilo jako o největší světové události onoho roku. (To bylo začátkem 90. let, kdy se osmašedesátníci vraceli do redakcí a hájili svoji pravdu.) O tom, že se něco dělo také např. v Polsku, Palestině, ve Francii, USA nebo v Biafře, koluje v českém povědomí stále jen pár floskulí. Postrádám kontext, tedy zvážení významu tehdejšího vývoje např. U Nás pro svět. Jak ho ale z Naší žabí perspektivy získat? Minulo pár let, a nová generace v redakcích (SSM 70-80. let) vysvětluje nezažitý rok 1968 po svém. Svým způsobem do generace studentů a mládí roku 68. patří např. Bill Clinton i G. W. Bush, B. Kouchner, D. Cohn-Bendit, J. Fischer, V. Klaus. Lidé původně možná různých politických směrů... Nakonec se sešli nejen pod deštníkem NATO, ale i v dobovém proudu neoliberalismu a prosazování demokracie za každou cenu. Jsou obdivuhodní? Závěrem ještě k tématu tvorby "historie." J. Čulík nedávno rozebíral obraz roku 1968 v českých filmech. Hospodářské noviny 28.4.2008 píší o tom, co na Nás chystají Naši filmoví tvůrci pod titulkem "Nové české filmy diváky moc nepobaví." , Scénáře byly představeny na přehlídce českých filmů v Plzni. Cituji:
"Moderátor prezentace Tomáš Baldýnský správně poznamenal, že letošní defilé projektů je ve znamení vrahů a války. Zejména druhá světová válka je v plánech filmařů tak běžná, že by se vyplatilo postavit jedny kulisy a všechny snímky v nich natočit jeden po druhém. Nefungovalo by to snad jen u napjatě očekávaného velkofilmu Václava Marhoula Tobruk. Ten se neobejde bez písčitého prostředí severní Afriky, kde bojovali také čeští vojáci."
Takže kromě Tobruku se možná dočkáme:
"...V ulicích válečné Prahy se odvíjí tragikomický snímek Marka Najbrta Protektor s motivem atentátu na Heydricha. Poněkud utopicky se jeví projekt Marka Dobeše Zítra vstanu a zachráním svět, v němž je naklonován Adolf Hitler, jenž se však rozhodne očistit své jméno a konat dobro. Těsně po válce začíná děj snímku Peníze od Hitlera, přepis stejnojmenného románu Radky Denemarkové, který zazářil v loňské soutěži Magnesia Litera. Režisér Jiří Svoboda se ve svém novém filmu chce věnovat tragédii vyhlazení Lidic. Pohnuté osudy obyvatel Sudet během války a po ní vylíčí Juraj Herz ve filmu Habermannův mlýn, který by měl následovat po dokončení prací na hororu Tma. Z okupovaného Československa utíká talentovaný klavírista ve scénáři k filmu Mateje Mináče Anglická rapsodie..."
Máme se tedy na co těšit. Naši filmaři Nám toho povědí spoustu nového o 2. světové. Jen třeba ten osudový rok 1968, mnoho let pozdějších i předchozích nějak umělecky zachyceno nebude. Asi nejsou kulisy a diváky to opravdu, ale opravdu nezajímá. |
