Když se minulý rok Pohanka a Melčák rozhodli v hlasování o důvěře podpořit vznik koaliční vlády, nevěděl jsem, co si, po tolika měsících tahanic, myslet. Podpořili vládu, aby stabilizovali politickou situaci? Obětovali se? Nebo naopak tímto činem sledovali pouze osobní zisk? Byl jsem nakloněn věřit v čestnost těchto pánů. A také tomu, že svým činům dají čestný význam a vyjasní je. Tvrdil jsem, že označení ,,přeběhlíci" je předčasné a zatím k němu není důvod.

Dnes, kdy páni Pohanka a Melčák svými činy již vyložili (a samozřejmě stále vykládají) svůj akt podpory, je možné teprve situaci hodnotit. Nejen z aktuálního projevu pana premiéra, který říká, že vláda prosazuje své představy téměř bez výjimky silou koaličních hlasů, ale i z mnoha hlasování, ve kterých pomáhají pánové Melčák a Pohanka vyhrát hlasování o důležitých zákonech vládnoucí koalice, je vše jasnější.

Vláda se chová tak, jako by v Poslanecké sněmovně měla většinu. S panem Pohankou a Mlčákem je počítáno jako s členy koalice a to i slovy Mirka Topolánka, který tvrdí, že vláda prosazuje své představy téměř bez výjimky silou koaličních hlasů, navzdory tomu, že koalice takovou moc hlasů nemá. Vidíme, že oficiálně funguje neoficiální koalice s minimálně 102 členy.

Ústava České Republiky dává poslanců při hlasování právo řídit se svým svědomím. Odvolávání se na svědomí je křesťanského rázu. Své svědomí nemáme v ruce a nemůžeme s ním disponovat. ,,Svědomí vede soudy člověka o tom, co sám způsobil nebo co se chystá působit", jak je k tomuto heslu hezky napsáno v české Wikipedii.

Má-li se poslanec řídit svým svědomím, měl by však také mít povinnost ,,vykazovat", že skutečně podle svého svědomí jednal. Jsem přesvědčen, že svědomitý člověk (člověk naslouchající svému svědomí) vykazuje jistou konzistenci svého jednání. Ostatně tak mluvili i filosofové, kteří pomáhali vytvářet pojem svědomí pro moderní svět. Například podle německého filosofa Niklase Luhmanna je svědomí jakousi kontrolní instancí, která zajišťuje soudružnost vlastní osoby, soulad jejích jednání během života.

O souladu a soudružnosti osobnosti zde vůbec nemůže být řeč. Páni Pohanka a Melčák vstupovali do Poslanecké sněmovny voleni s programem ČSSD a od jistého času a ,,zlomově" (tedy přímo diskontinuálně) začali hlasovat proti tomuto programu, a to i v případě velice důležitých zákonů. Kde je tedy ta konzistence, která doprovází svědomité jednání? Obávám se, že chybí.

Do svědomí druhého člověka sice nahlédnout nemůžeme, ale pavlovských obratů (podle sv. Pavla, který se po zjevení Krista stal z pronásledovatele křesťanů nejpilnějším šiřitelem křesťanství) bychom v politice rádi viděli asi co nejméně. Potom by hrozily tzv. trojské koně. Politická strana by nechala v cizí straně kandidovat ,,své" členy. Ti by celá léta byli skrytí, ve vhodné chvíli by procitli a odpojili se z hostitelské strany. Následně by přešli do koalice a pomáhali prosazovat klíčové zákony. Například o privatizaci zdravotnictví, umístění radaru, reformaci státních služeb apod.