Vedoucí pražské pobočky pan Gehring přivítal v přívětivém prostředí bývalé sladovny krušovického pivovaru, přestavěné na konferenční místnost, reprezentativní výběr osobností z evropského, německého a českého prostředí, které mají co říci k tématu besedy:

Výzkum, vývoj a inovace -- faktory ekonomického růstu. Auditorium sestávalo z novinářů, bývalých i současných akademiků z českých univerzit, zástupců průmyslových podniků, kterým jsou efekty výzkumu pro inovace jejich výrobků určeny a také politiků celostátního i lokálního významu.

Besedu řídil decentním způsobem pan Petr Šimůnek, šéfredaktor Hospodářských novin a moderátor nedělních popoledních debat na Primě. Úvodní pasáž doplnil pan Bernard Bauer, člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory, která před deseti lety iniciovala konání tzv. Krušovických rozhovorů, jejichž jubilejní, desátou částí se takto uvedená beseda stala.

První blok zahájila paní Dr. Marianne Paasi (Finsko) z generálního ředitelství pro výzkum Evropské komise. Z výčtu čísel a programů EU v dané oblasti uveďme alespoň požadavek 3% z HDP na výzkum a vývoj, které by země společenství měly na tento účel věnovat. Kvótu splňují právě skandinávské státy, ČR je někde na polovině, přičemž, jak vyplynulo z diskuse, je vedle objemu vynakládaných prostředků důležité jejich účelné využití. Paní Paasi také odpověděla na dotaz, proč jsou skandinávské země tak příkladné třeba v oboru informačních technologií (IT).

V její odpovědi byl obsažen jeden zajímavý aspekt, totiž, že i věda a výzkum má mít cosi jako národní charakter -- v případě skandinávských zemí je to řídké osídlení a touha či motivace přiblížit se jeden druhému.

Ostatně, asi není neznámo, že úspěchy USA v oblasti výzkumu a vývoje lze zčásti přičítat otevřenosti, zvědavosti a, dejme tomu naivitě až vlezlosti severoamerické povahy. Na druhé straně zakřiknutost, vyježděné koleje a klídek -- doplň si kdekoliv, zvláště u nás, vědě a výzkumu neprospívají.

Právě o neekonomických motivačních faktorech vědců a výzkumníků hovořili v následujících vystoupeních dva zástupci Institutu pro hospodářský výzkum v Halle Prof. Ulrich Blum, jeho prezident a Dr. Jutta Guenther.

Jakým psychologickým působením může manažer získat ze znalostí podřízených nápady a inovace? Kde pomáhají metody soutěže a kde naopak trh působí negativně? Jaký je vliv velikosti podniků v aplikovaném výzkumu? Je vůbec možné v základním výzkumu "stanovit priority" či se jedná o nezávislý kulturní proces sestávající z řady pokusů a omylů? Objevy v oboru jaderné fyziky či mikrovln čekaly na své průmyslové aplikace desítky let, přičemž v době svého vzniku byly vědeckými a státními autoritami prohlášeny za typické "slepé uličky a hry vědců" bez možnosti praktického využití.

Druhý diskusní blok patřil vystoupením českých účastníků Krušovických rozhovorů. Vládní reformní politiku obhajovala paní Miroslava Kopicová, místopředsedkyně rady pro výzkum a vývoj. Předseda AV ČR profesor Václav Pačes s ní sice přímo nepolemizoval, ale spíše poukázal na odlišnosti a deficity evropského a českého prostředí vůči Japonsku a USA, kde na rozdíl od nás mezeru mezi "netržním" základním výzkumem a oblastí průmyslových aplikací překlenují komerční firmy s právě takovou náplní již typicky ziskové a tedy tržně konfromní činnosti. To zatím Evropa a ČR nemají.

Vystoupení senátora prof. Jiřího Zlatušky pak bylo již vůči vládní reformě výrazně polemické a označilo ji za amatérský pokus, dávající přednost rychlosti před kvalitou. V České republice není využíván základní potenciál nápadů a objevů, nacházející se především v hlavách studentů vysokých škol. Chybí věcná a personální provázanost tohoto potenciálu mezi školami a podniky, které by ho měly využívat ve vlastním zájmu jako hlavního faktoru své konkurenceschopnosti.

Vývody prof. Zlatušky do značné míry korespondují s rešeršemi autora článku, které si dělal před odjezdem na rozhovory v jednom plzeňském podniku špičkové úrovně s bývalými absolventy vysoké školy, jejíž kampus je od podniku vzdálen asi jeden kilometr. Laskavý čtenář si jména podniku a školy sám snadno doplní.

Závěrečný diskusní blok patřil zástupcům podnikové sféry a politikům ze Senátu PČR a Evropského parlamentu. Ředitel vnějších vztahů podniku Škoda Auto pan Radek Špicar poukázal na potíže, které má firma se získáváním absolventů technických oborů pro své vývojové oddělení. I v Mladé Boleslavi působí přitažlivost lepších platových podmínek pro tyto lidi v Praze, ačkoliv nástupní plat u Škody Auto činí 35 000,- Kč (V Plzni 22 000 Kč,-).

S nedostatkem absolventů technických oborů se potýká i Německo, jak v diskusi připomněl pan Gehring z NKA. V České republice stále působí větší atraktivita oborů netechnických, kde může úspěšný kariérní růst -- nejen v Praze -- znamenat např. v oboru ekonomie během tří let dvoj- až trojnásobný plat vůči inženýrovi, nejen strojaři.

Zdánlivě vyšší platy v oborech IT jsou se strojaři srovnatelné, neboť práce v oboru informačních technologií znamená enormní časovou a odpovědnostní zátěž, která musí být zaplacena. A nejedná se o výzkum či vývoj ve vědeckém smyslu i když si to tak někdy říká. I další příspěvky, např. Ing. Jiřího Vyskočila, vedoucího výzkumně vývojového oddělení středně velkého podniku z oboru ochrany povrchů či senátora za ODS RNDr. Miroslava Škalouda, provokovaly k diskusi, ale čas určený pro letošní Krušovické rozhovory byl již vyčerpán.

Na závěr poděkoval poslanec Evropského parlamentu pan Dr. Jaroslav Zvěřina Nadaci Konráda Adenauera a osobně panu Gehringovi za přípravu, organizaci a skvělé personální obsazení diskusního dne v Krušovicích a vyslovil přání, aby věda i nadále byla součástí české kultury v kontextu evropském i světovém.