Ačkoliv sám autor tiskové zprávy občanského sdružení Oživení, Tomáš Kramár, po upozornění Britských listů znevěrohodnil svou informaci, kterou předtím rozeslal médiím, její opravou, týdeník Respekt na této úmyslné dezinformaci vystavěl senzaci - prázdninovou reportáž o dvou Srbových mužích. Autorka, Silvie Blechová, v ní dál "investigativně" tvrdí skutečnosti, které už dávno a pravomocně vyvrátil soud poté, co se státní zástupkyně po zfušovaném "vyšetřování" a zpackané obžalobě vzdala odvolání na místě. Blechová kromě jiného 21. 8. 2006 uvedla, že Tomáš Pfeffer a Martin Kovařík jsou lidé obvinění z korupce na ministerstvu zahraničí. Útok na "Srbovy odborníky" Tomáše Pfeffera a Martina Kovaříka tak pokračuje přesto, že Silvie Blechová měla možnost nahlédnout do pravomocného rozsudku sp. zn. 40T 6/2005 Městského soudu ve věci údajně "zmanipulovaných" zakázek, jehož faksimile zveřejnily spolu s komentářem Britské listy 17. 8. 2006 .

Soudní řízení prokázalo, že se nikdy nestaly skutky, pro něž byli Tomáš Pfeffer či Karel Srba stíháni. Soud zato prokázal podvodnou manipulaci s důkazy samotnými policisty, kteří případ vyšetřovali. Tristní pro "novinářku" Blechovou i aktivistu Kramára je i to, že Martin Kovařík ani nebyl nikdy v souvislosti s výkonem odborné činnosti při zadávání veřejných zakázek vyšetřován, obviněn či obžalován. Silvie Blechová ve svém článku sdělila veřejnosti i důvod svého denunciačního útoku. Je jím další proces s bývalým sekretářem MZv Srbou:

"Proces ke Štiřínu a také k údajně nevýhodnému nájmu Českého domu v Moskvě začíná u Městského soudu v Praze za dva týdny."

V Británii by toto bylo klasifikováno jako zjevný pokus médií předem ovlivnit rozhodnutí soudu, což je trestný čin pohrdání soudem. Vedlo by to mj. pravděpodobně k tomu, že po tomto pokusu o diskreditaci by se už proces nemohl konat. - Naproti tomu, trestní ustanovení o "pomluvě" je v českém právním řádu velmi sporné, politicky zneužitelné pro potlačování svobody slova, a mezinárodní organizace na to opakovaně poukazují. | JČ

Nový Blízký východ nebude ani světský, ani nebude přátelský vůči USA. A jeho zrození bude velmi traumatické, píše v americkém deníku Washington Post Saad Eddin Ibrahim, egyptský aktivista za demokracii a profesor politické sociologie na Americké univerzitě v Káhiře.

To, co se děje na širším Blízkém výchdodě a v severní Africe lze považovat za bumerangový efekt, který se projevuje pomalu od děsivých událostí z 11. září 2001.

To je názor amerického listu Slate: jeho reportér Fred Kaplan sledoval "s otevřenou pusou" Bushovy intelektuální výkony:

Co si myslí lidé na Blízkém východě pět let po útocích z 11. září? Na to se zeptal Ahmeda Sheikha, šéfredaktora katarské televize Al Džazíra reportér amerického deníku Washington Post David Ignatius. Zjistil, že Ahmed Sheikh vidí situaci ve svém regionu stejně jako většina Američanů - jako nebezpečný chaos.

Zpráva amerického Kongresu varovala ve středu, že Spojené státy čelí "podstatným mezerám" v amerických výzvědných informacích o Íránu, které jsou zřejmě tak závažné, jako byly nedostatky ve výzvědných informacích před válkou proti Iráku. Washington proto není řádně schopen zhodnotit vojenské schopnosti Teheránu.

Americká "válka proti terorismu" posílila moc a vliv Íránu na Blízkém východě, zejména nad jeho sousedem a bývalým nepřítelem Irákem, konstatuje analýza britského výzkumného ústavu Chatham House, která byla zveřejněna ve středu.

Zpráva poukazuje na to, že války v Iráku a v Afghánistánu zlikvidovaly hlavní soupeře Íránu v regionu.

Konflikt Izraele s Palestinci a jeho invaze do Libanonu také "výrazně posílily postavení Íránu" na Blízkém východě, konstatuje Chatham House.

Pokud nebude v regionu znovu vytvořena stabilita, moc Íránu nadále poroste.

Izrael se úmyslně zaměřoval na ničení civilní infrastruktury a během čtyřtýdenní války v Libanonu páchal válečné zločiny, praví se ve zprávě Amnesty International, zveřejněné ve středu.

Zpráva konstatuje, že vojenské údery proti civilním budovám a strukturám zacházely daleko za "vedlejší škody" a rovnaly se podle Ženevských konvencí o válečných zákonech nerozlišeným a nepřiměřeným útokům.

Kate Gilmorová, náměstkyně generální tajemnice Amnesty International, uvedla, že bombardování elektráren a vodáren a dopravní infrastruktury bylo "úmyslnou a přímou součástí vojenské strategie".

"Tvrzení Izraele, že byly útoky na infrastrukturu legální, je zjevně nesprávné," uvedla. "Mnoho činů, které identifikuje naše zpráva, bylo válečnými zločiny. Vzorec, rozsah a míra útoků způsobuje, že je tvrzení Izraele, že šlo o vedlejší škody, prostě nedůvěryhodné."

Amnesty International požaduje, aby bylo zahájeno oficiální vyšetřování OSN, jehož tématem by bylo porušování lidských práv na obou stranách konfliktu.

(Autor je primářem v nemocnici.)

Iniciativa "Ne základnám" protestuje proti dezinformacím, které se objevily v českých médiích v souvislostí s demonstrací proti zřízení základny, pořádanou iniciativou v Praze 21. srpna. Tendenčně byl zkreslen počet účastníků. Média udávala většinou 100 -- 150 lidí, ve skutečnosti bylo na demonstraci přítomno kolem 500 lidí.

Elektronická média akci zcela zamlčela, což je vzhledem k důležitosti problému základny zarážející zejména u České televize, která opět selhala při plnění svých povinností veřejnoprávního sdělovacího prostředku.

K pondělnímu výročí invaze z 21. srpna 1968 komunistické Haló noviny neotiskly nic. Žádný div. V jiných médiích převažoval stereotyp o naivních, neschopných "osmašedesátnících", kterým pásy tanků rozmašírovaly jejich iluze o reformování komunismu. Mladšího čtenáře odchovaného současnou žurnalistikou proto možná překvapí, kolik komunistických stran onoho horkého srpna proti intervenci protestovalo.

Možno by stačilo pripomenúť, aký obrovský dosah na svetovú ekonomiku mali ropné krízy. V prípade prvej v roku 1973 sa pritom celosvetová ponuka ropy znížila len o 9 percent, ale aj to stačilo na krízu a zdvojnásobenie cien ropy. Podstatne väčšia ropná kríza v roku 1979 vyhnala cenu ropy až na 80 dolárov za barel v dnešných cenách, pričom -- paradoxne -- na túto krízu stačil nedostatok ropy iba vo výške štyroch percent!

Kríza sa skončila po tom, čo Saudská Arábia zvýšila produkciu, súčasne sa začala ťažba v Severnom mori a vlády začali uvoľňovať svoje strategické zásoby. Všetky tieto tri faktory treba mať na mysli pri hodnotení súčasnej situácie, ktorú nebude možné vyriešiť podobným spôsobom.

Emil Bédi: Viac lacnej ropy už nikdy nebude I. ZDE

Utorok 20. augusta bol typický deň na konci augusta, teplý so zahmleným slnkom. Praha bola plná turistov, celé rodiny sa prechádzali v mestských parkoch alebo sedeli na lavičkách. Nielen mesto, ale celá krajina bola absolútne pokojná. Tisíce ľudí ešte dovolenkovali a desaťtisíce Čechov a Slovákov boli v zahraničí, využívajúc zrušenie cestovných obmedzení.

V noci pred agresiou, v pondelok, mala Anna bolesti -- žlčník sa opäť ozýval. V utorok ráno som ju musel znova odviezť do nemocnice. Keď sme sa lúčili, pripomenul som jej, že mám poobede dlhú schôdzu, ale zajtra ju určite prídem pozrieť. Nevidel som nijaký dôvod, prečo by som to nemal splniť.

STV má za sebou úplne obyčajný pondelok. Nadránom zopakovala Uragán, cez deň zopár opozeraných amerických a britských seriálov, ba našli sa aj dve hodiny pre tri diely americkej Superstar. A večer opäť seriály: napätie, vraždy, zábava, slzy dojatia. Na Dvojke plno repríz, zopár duchovných slov a repríza slávnostného koncertu k prijatiu SR do OSN z roku 1993. Tak vyzeral televízny 21. august.

Z prvního průzkumu situace ve skotských restauracích a hostincích od doby, kdy od konce března 2006 platí ve Skotsku úplný zákaz kouření v místnostech, přístupných veřejnosti, vyplývá, že ve 46 procentech hostinců došlo k poklesu pravidelných zákazníků, v 5 procentech hostinců došlo ke vzrůstu zákazníků.

Celkový objem prodeje alkoholu poklesl od 10 procent a jídel o 3 procenta. Největším poklesem utrpěly restaurace, které nemají žádný venkovní prostor, kde by zákazníci mohli kouřit.

Kouření ve veřejných místnostech, včetně restaurací je zakázáno v sedmi zemích světa: v Irsku (od března 2004), v Norsku (od června 2004), na Novém Zélandě (od prosince 2004), v Bhutanu, v Itálii (od ledna 2005) a ve Skotsku (od března 2006) (Himalájské království Bhutan úplně zakázalo prodej tabákových výrobků.). V USA se nesmí kouřit ve veřejných místnostech v 11 státech. V Americe má nejostřejší zákony proti kouření Kalifornie, nesmí se tam kouřit v restauracích, v barech, na pracovištích, na plážích a do vzdálenosti šesti metrů od každé budovy. V Kanadě je zakázáno kouřit na pracovištích a od kouření odrazují drastické fotografie na balíčcích cigaret, zobrazující, co se stane s kuřákovými interními orgány.

Francie má zakázat kouření ve veřejných místnostech od 1. ledna 2007. Ve Francii umírá každoročně na kouření 67 000 osob a 5000 osob na vdechování kouře z cigaret jiných lidí, řekl 23. srpna 2006 francouzský ministr zdravotnictví Xavier Bertrand.

Anglie plánuje zavést úplný zákaz kouření ve veřejných místnostech, tedy i v klubech a v restauracích, od léta roku 2007. Sedět v restauraci ve Skotsku je teď velmi příjemné a zvlášť vyvstává drsný kontrast se zahulenými špeluňkami v Česku. Jedním z důvodů zákazu kouření ve veřejných místnostech ve Skotsku je to, že zakouřený prostor vážně poškozuje zdraví číšníků a hospodských, kteří jsou nuceni v něm trvale setrvávat. (JČ)

Seznam zemí se zákazem kouřit ve veřejných místnostech je ZDE

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

O tom, čo sa udialo v českej strane zelených, dostatok informácií nemám. Jej prekvapujúci vzostup a následná ochota vstúpiť do pravicovej (!) koalície však všeličo naznačuje. Dianie v slovenskej Strane zelených je ešte jasnejšie. Volebné slogany Slobodného fóra -- Slušný život tu a teraz a Nastal čas na zmenu -- vyznievajú v súvislosti s jeho kandidátmi, ktorých nominovala Strana zelených, prinajmenšom ako zlý vtip. Podľa Zuzany Martinákovej sa SF spojilo s ľuďmi, "s ktorými nás spája program a hodnoty. Chceme zabrániť tomu, aby SF prinášalo do parlamentu ľudí, ktorí by prípadne v budúcnosti takéto hodnoty alebo záujmy nechránili." Čo z toho platilo o nominantoch Strany zelených?

Ředitel zpravodajství České televize stáhl z pořadu Události, komentáře moderátora Davida Borka. Informaci na základě zprávy serveru Česká média potvrdila ČTK.

Důvodem je podle Šámala nezvládnutý rozhovor s premiérem Jiřím Paroubkem ve vydání pořadu ve středu 16. srpna. Podle Šámala se moderátor mimo jiné nedostatečně připravil, překročena byla podle něj i míra toho, jak Borek skákal premiérovi do řeči. Způsob vedení rozhovoru se setkal i s kritikou některých jiných médií. Mladá fronta Dnes v té souvislosti citovala Britské listy. "Ze strany premiéra jsme žádnou stížnost neobdrželi," uvedl na dotaz ČTK mluvčí ČT Martin Krafl, a vyloučil tak jakýkoli vliv Paroubka na rozhodnutí ČT stáhnout Borka z pořadu.

přepis pořadu Události komentáře : Borek na Paroubka vypuštěný ZDE

Fabiano Golgo: "Kotrba, Paroubek, Borek, Blair a Paxman" ZDE

Martin David Brown: Dealing with Democrats. The British Foreign Office and the Czechoslovak Émigrés in Great Britain, 1939 to 1945. , Vol.7 série "Mitteleuropa - Osteuropa Oldenburger Beiträge zur Kultur und Geschichte Ostmitteleuropas", editor prof. Hans Henning Hahn, vyd. Universität Oldenburg a Peter Lang GmbH. Europäischen Verlag der Wissenschaften, Frankfurt am Main 2006. ISBN 3-631-53570-8, US-ISBN 0-8204-7688-9, NK ČR zázn. 001649951

Problematika druhé světové války patří i několik let po začátku nového tisíciletí k ožehavým historickým tématům prakticky všude na světě. Propletenec vin, traumat a často hořkých vítězství dodnes tvoří podhoubí individuálních biografií i skupinových identit, jež se odráží v politických rozhodnutích. A české prostředí není výjimkou.

V našem pohledu na válečná léta má mimořádný význam tematika "zahraniční akce", Edvardem Benešem vedeného exilu, který se začal rodit hned po mnichovském okleštění ČSR a Benešově rezignaci; právě zde pak vznikla koncepce obnovení státu na základě údajné právní kontinuity, jakož i myšlenka odsunu sudetských Němců a navázání užší spolupráce se Sovětským svazem. Hodnocení těchto událostí bylo dlouho -- a často stále je -- závislé na zpolitizovaných perspektivách těch, kdo jimi byli zasaženi. Proto je vždycky přínosné, když se o popis dotyčného období pokusí někdo "zvenčí". A pokud takový pokus spojí se zpracováním nových archívních dokumentů, můžeme mluvit o historiografické události. Tak je tomu i v případě britského historika Martina Davida Browna a jeho knihy Jak se jedná s demokraty s podtitulem Britské ministerstvo zahraničí a československá emigrace ve Velké Británii, 1939 -- 1945, kterou letos vydalo akademické nakladatelství Peter Lang v německém Frankfurtu.

Po oslavě stravování v síti McDonalds přicházejí nepřekonatelné (a nepřekonatelně) Lidové noviny s dalším zásadním článkem na podobné téma, jenž hrdinsky bojuje za svobodné právo být tlustý. To se musí "moderním čtenářům výjimečným v mnoha směrech" (citováno podle vlastní sociodemografické charakteristiky LN), kteří se v největší míře rekrutují z příslušníků staršího středního produktivního a důchodového věku (40 -- 79 let, 67 %, stejný zdroj), ohromně zamlouvat.

V pátek 18.8. 2006 podlehl krátké, ale těžké nemoci klasik českého filmu, dokumentarista Jan Špáta. V říjnu by mu bylo 74 let. S ním skončilo více než čtyřicetileté období českého dokumentu, které zásadním způsobem ovlivnil a formoval.

(Zítra, ve čtvrtek 24. 8. a příští čtvrtek 31. 8. uvede Česká televize ve 20:00 na ČT2 dvoudílný bilanční autoportrét Láska, kterou opouštím.)

Kdykoliv se hovoří o filmové tvorbě šedesátých let 20. století, používá se zjednodušující souhrnné označení "československá nová vlna". Tím je vytvářena iluze, že šlo o koordinované a koncepční hnutí s formulovaným programem. Ve skutečnosti se "jen" prosadila řada pronikavých individualit, která měla v jednom časovém úseku společné podmínky tvorby -- tvůrčí elán, příznivé politické klima a relativní svobodu projevu, nové technické vymoženosti a stejně relativní finanční vklad objednavatele. Díky této konstelaci vnikl do českého filmu čerstvý vzduch a načechral mramorovou strnulost padesátých let. Ruční synchronní kamery otevřely dveře autenticitě a lidé začali mít k filmařům důvěru.

Největší boom nastal v dokumentárním filmu, který je na autenticitě postaven.

Server Česká média publikoval dne 23. 8. 2006 text Johna Boka pod názvem Blisty aneb jak blít listy". Je to tentýž kritický dopis, který Britské listy vydaly Johnu Bokovi přesně před rokem, dne 23. 8. 2005 pod názvem "O malé české podlosti a dědictví bolševismu v Britských listech".

O Zdeňku Jemelíkovi na oficiálních stránkách ministerstva vnitra ZDE

Pokud autor píše článek o věci, v níž je v důsledku své historie osobně zainteresován, je povinností redakce o tom čtenáře informovat. Autory nekádrujeme a texty, zaslané ke zveřejnění, posuzujeme podle jejich kvality, nikoliv podle "kádrového profilu" autora. | JČ

Někdy v roce 1965, to mi bylo 12 let, jsem dostal útlou knížku "Povstalci ze Sierra Maestry", kterou jsem zhltnul a opakovaně si prohlížel snímky zarostlých mladých mužů (i hubených žen), kteří dovedli svůj boj k vítěznému konci. Pojal jsem k barbudos nezměrný obdiv. Přivedl mne k zájmu o latinskoamerické dění i k pozdějšímu studiu španělštiny. Podařilo se mi navštívit Kubu třikrát. Chci se podělit o zážitky s těmi, co o životě na Kubě hovoří bez jakýchkoliv poznatků, případně i poskytnout informace těm, kteří se k návštěvě Kuby chystají.

Kuba 2006 FOTOGALERIE

Komplikace při přípravě dohody mezi občanskými a sociálními demokraty o menšinové vládě jsou dány snahou obou stran vytěžit co nejvíce z nevýhodné situace.

Každé přirovnání kulhá. To platí i o srovnávání opoziční smlouvy mezi sociálními a občanskými demokraty z roku 1998 a v tyto dny chystaných dohod ODS a ČSSD. Nejde jen o rozdíl povah tehdejších a dnešních hlavních vyjednávačů, byť ani tento rozdíl není zanedbatelný: Miloš Zeman a Václav Klaus si navzájem rozumějí a věří i při náznacích, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek po vášnivém předvolebním boji dodnes s obtížemi hledají společný jazyk, natož vzájemnou důvěru.

V dobách dávno, a přece ne tak dávno minulých jezdil nejprve náš budoucí gubernátor do matičky Moskvy studovat, kterak zakroutit krkem třídnímu nepříteli. Při té příležitosti předváděli mu věci nevídané: Jabloně plodící za polárním kruhem, pšenici naroubovanou na pýru, koksagyz, krávu s hektolitrovým vemenem a kukuřici jako telegrafní sloupy. Je totiž snahou vládců činit čas od času zázraky, ba nemožné. Zázraky a nemožnosti totiž zvyšují symbolickou moc nad ovládaným. Stalin není tajemník, Stalin je bůh.

Zatímco novinové články, televizní a rozhlasové zprávy plnila zapřísahání o tom, jak náš spojenec je mnohem lepší než ti, kteří nás zradili v roce 1938, v jeho štábech se rodil plán na naprosté "opotřebování" Československé lidové armády při dobývání německého území. Většina Čechů si své skutečné postavení v sovětském impériu uvědomila teprve po příjezdu "bratrských internacionálních pomocníků" 21. srpna 1968. Jinde takové iluze neměli. Rumunské vedení, které odmítlo poskytnout své území k transportu invazních vojsk, zahájilo okamžitě intenzivní vojenský výcvik všech dospělých mužů...

Ve čtvrtek 17. srpna 2006 česká delegace ve Washingtonu sledovala počítačovou simulaci zásahu raket z plánované americké základny na českém území proti útočící íránské raketě. Simulace v té podobě, jak ji popsal v Hospodářských novinách Daniel Anýž, je asi stejně realistická, jako bývaly "zásadní" výsledky sovětských "vědců" z oboru zemědělství. Prozkoumáme-li blíže možné raketové vybavení plánované americké protiraketové základny, vyvstává před námi tento obraz naprosto jednoznačně.

Výzkum počáteční vývojové fáze západoevropských zelených (od konce 70. do začátku 90. let) a českých zelených (od 90. let do r. 2005)

Zájem některých představitelů ekoiniciativ o spolupráci se SZ zjara 2002, společný postup při parlamentních volbách v červnu 2002 a vstup mnoha ekoaktivistů do SZ v druhé půli roku 2002 (který rozšířil členstvo z 250 na 750 členů) vedl k většímu zájmu o dosud ignorovanou SZ i mezi studenty, pedagogy a sociálními vědci.

se bude konat dne 13. září 2006 v restauraci Hybernia v Hybernské ulici 7 v Praze 1, od 19 hodin.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V červenci přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17 366.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,459.34 USD. Příjem z reklamy byl 22 000 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.