Zápletka je jednoduchá: Mladý taxíkář Jarda (Jan Dolanský) dostane po příchodu do práce v den, kdy má narozeniny, k dispozici nové západní auto, ovšem pod podmínkou, že ho nenabourá. Není příliš překvapivé, že se v nejbližší ulici střetne se zaparkovanou audinou. Svědkem toho, že cizí auto Jarda poškodil, je na chodníku -- náhodně -- stojící starší muž (Viktor Preis). Jarda ví, že by ho zaměstnavatel vyhodil na hodinu, kdyby vyšlo najevo, že okamžitě svým novým vozem poškodil cizí auto -- přesvědčí tedy staršího muže, že auto nechá během dne opravit a že mu se svým taxíkem bude celý den zadarmo k dispozici.

Tím si na sebe taxíkář uplete zajímavý bič. Starší muž (jmenuje se Požár) začne taxíkáře Jardu využívat během dne k různým pochůzkám, ale hlavně se v jeho automobilu stává kritickým svědkem jeho způsobu života a různých životních eskapád. Postava staršího muže působí zajímavě -- vzhledem k tomu, že v podstatě nevíme, o koho jde, jeho intervence do Jardova života vytvářejí dojem zásahů jakéhosi téměř "řeckého chóru". Vedou k úvahám o některých spornějších aspektech Jardovy existence (zahýbá manželce) i k úvahám o životě obecně.

Zdrojem napětí je skutečnost, že o "důchodci" Požárovi skoro nic nevíme -- jeho kriticky moralistní postoj je poněkud nabourán, když při jedné z "pochůzek" o něm prozradí jeho sestra, že i on vedl v mládí značně nevázaný život. Požár však reaguje moudře a během filmu se mezi ním a mladým frustrovaným taxíkářem (frustrovaným proto, že musí s důchodcem pojíždět po městě) vytvoří docela zajímavý lidský vztah, blízko přátelství.

Kromě toho, že film přehrává známé problémy české současnosti ("většina lidí kolem nás jsou neskrupolózní podvodníci, jednající pouze ve prospěch vlastních sobeckých zájmů"), je zajímavým příspěvkem k sebeanalýze normálně nereflektovaných postojů.