Výsledná analýza působí zejména svým metajazykem autoritativně. Přesto jsou s ní problémy. Je totiž opravdu obtížné, ne-li nemožné, analyzovat mediální materiál čistě statisticky. Problémy vznikají při rozčlenění materiálu na jednotlivé analyzovatelné fragmenty a při přičleňování kvalitativních indexů k nim. Sémantické prvky totiž nelze řádně analyzovat bez přihlédnutí k celkové struktuře celého jednotlivého mediálního materiálu, tiskového článku na stránce či rozhlasového a televizního pořadu. Ve hře je tolik podprahových signálů, že statistická analýza jednotlivých dílčích prvků selhává. Chybí implicitní, psychologický kontext.

Vzpomínám na konec 90. let, kdy ostravské pobočce firmy Media Tenor často v analýze vycházelo, že český tisk informuje o politických událostech objektivně - kdokoliv tehdy sledoval samotný tento tisk, musel takovou analýzu přijmout s posměchem. Také vadilo, že statistická metodologie firmy Media Tenor hodnotila "objektivitu", ale už nebyla schopna poukázat na hluboké strukturní nedostatky novinářské práce.

Argumentuji, že jediným možným způsobem jak analyzovat práci sdělovacích prostředků je provést sémantickopsychologickou, vlastně "literárněvědnou" analýzu struktury každého jednotlivého novinového článku či televizního pořadu. Statistické údaje mohou být vždycky jen dílčí, doplňující, podružnou, nereprezentativní informací.

Statistická analýza pořadu Bez obalu od firmy Media Tenor je tedy nedokonalá. Přesto je cenná, protože, i když jen dílčím způsobem, poukázala aspoň na některé nedostatky tohoto pořadu, zejména tam, kde citovala konkrétní příklady. Dokázala, že určitá část tvrzení v pořadu byla špatně zdrojována. Citovala případy, kdy se pořad choval zaujatě. Firma Media Tenor však nedotáhla své závěry k analýze. Nepoukázala například na to, že je absolutně nepřípustné podbarvovat publicistické reportáže hudbou, jak to systematicky dělal pořad Bez obalu. Je to emocionální manipulace. Nekritizovala, že pořad Bez obalu dával prostor pořád týmž banalitám stále stejných, většinou pravicových "komentátorů", uvedla jen seznam jejich jmen. (Nejde o to, jaké je jejich stranické přesvědčení, ale že málokdy v jejich projevu zableskla originální myšlenka.)

Potíž je, že pořad Bez obalu byl hybrid. Byl to a zároveň nebyl satirický pořad a zároveň to byl a nebyl publicistický, investigativní pořad. Jenže investigace byla chabá: ČT nemá na takovou práci ani zázemí, ani finanční zdroje. "Pořad Bez obalu byla taková Princezna Koloběžka v podání dvou autorů placených za to přijet-nepřijet, objevit-neobjevit a kritizovat-nekritizovat," napsal v Britských listech Jiří Jírovec a právem se zeptal, jak je možné, že například v případě údajného úplatku od podniku Pfizer pořad neinterviewoval nikoho z této firmy.

Jak má vypadat politická satira

Chcete-li vědět, jak vypadá skutečná politická satira, podívejte se na pořad Bremner, Bird and Fortune britské komerční kulturní televize Channel Four. To jsou ironické programy, které jsou však zároveň investigativní: divák se až hystericky směje, jenže komická scénka je založena na investigativní práci a pořad druhý den vyvolá v novinách seriózní palcové titulky, protože něco závažného objevil, i když to podal satirickou formou. A pořad sžíravě kritizuje všechny politické strany, ne jenom sociální demokracii!

Kulturní šok po návratu ze zahraničí bývá tvrdý. V květnu 2004 napsal v Britských listech vynikající postgraduant na FF UK Jan Matonoha po ročním pobytu v Británii toto: "Ze sledování pořadu Bez obalu jsem nabyl naléhavý dojem, že nedostatek či pofidernost informací a analytický vhled je zde rutinně nahrazován siláckou rétorikou, agresivně sarkastickým komentářem a ironií, pro niž nemají dotyční redaktoři oprávněnou a opodstatněnou pozici. Ironie neznamená smáti se, nýbrž lépe vědět, řekl Ferdinand Peroutka. Nejvíce se podobá diskurz tohoto zpravodajského pořadu průměrnému ,chlapáckému' (či machistickému) špičkování dvou rychlokvašených self-mademanů s prvoplánově pravicovými sklony a místy líným, místy zkratkovitým uvažováním. Přeju panům Šímovi i Čermákovi jejich zdravé osobní sebevědomí; maje hladinu vnímání nastavenou BBC a Channel Four, kde průraznost a leckdy radikálnost publicistických pořadů pramení z jejich informační hodnoty (přičemž informace sama je podávána korektně až suše), dikce jejich pořadu na mne nicméně působí nepříjemně sebestředným dojmem."

Kdyby se problémy pořadu Bez obalu Česká televize seriózně zabývala už tehdy, mohl jistě přežít. Ku prospěchu kultivace české společnosti.