Kam se poděla ta dívka jménem Gisela?
Skočila přes ploty a zmizela.
Zůstal tu po ní ozářený vzduch
a jedna zlatožlutá ryngle, která hnije.
Prastarý námět
prastaré poezie:
Kam se poděla
Ondřejka, Albertina, Gisela?
Tak se mi zdá, že v tomto našem věku
budou zas jiní hosté jezdit do Balbeku.

Cítím tu zlatožlutou ryngli v ústech,
dívám se na tu včelu.
Ti, kteří, jak si vzpomínáte, Prouste,
stávali někdy večer
před okny hotelu.
Jak je to dobré, mladá kolující krev!
Ovoce hnije, zvoní motyka.
Něco se rodí, něco zaniká.
A v tomto okamžiku
vzniká můj zpěv.

Ivan Blatný (* 21.12 1919 v Brně + 5.8. 1990 v Colchesteru ve Velké Británii) Básník, členk Skupiny 42. V roce 1948 emigroval do Londýna, přestože byl členem KSČ. Průkaz vrátil straně poštou. Spolupracoval s BBC a se Svobodnou Evropou. V exilu se zhoršila jeho psychická choroba, od roku 1954 žil trvale v psychiatrické léčebně. Kromě dalších jazyků ovládal esperanto.

ze sbírky Brněnské elegie, BB art, Praha 2003 vybral Štefan Švec