10. 8. 2006
Účastníci zájezdu lehce vítězí v soutěži o snad nejslabší český film z poslední dobyS překvapením jsem ve středu zjistil, že nový filmový přepis dobře napsaného románu Michala Viewegha Účastníci zájezdu je pozoruhodně špatný. Ze sofistikované struktury literárního díla ve filmu nezůstalo skoro nic. Příběh, i složitá, provokativní hra s různými rovinami a metarovinami, románu, ironie a vtip, založený v literárním textu na zábavné psychologické charakterizaci a srovnávání jednotlivých postav, byly ve filmu redukovány jen na jednotlivé, izolované "hlášky" -- drobné vtípky bez kontextu a bez strukturního zázemí. Režisér nenašel způsob, jak by složitý a zábavný podtext literárního textu převedl na filmové plátno. |
Postava spisovatele Maxe, který si v románu pohrává s rolí spisovatele, který "je Bůh" , a může tedy ve svém díle způsobit, co se mu zachce (pokud to napíše dobře, tj. zábavně a přesvědčivě) byla ve filmu zredukována na postavu trapné celebrity -- pop zpěváka, který na ostatní "účastníky zájezdu" "dělá dojem". Hraní s různými rovinami reality z filmu -- zřejmě pochopitelně - zmizelo. Když "pop zpěvák" Max najde penzistce v kabelce ztracený pas, z filmu se úplně vytratil původní literární vtip -- spisovatel Max ztracený pas v románu "přičaruje", protože může -- je spisovatel. "Ukázka magického realismu v praxi," řekl Max skromně (praví se v původním literárním textu). "No teda," odpověděl Ignác obdivně, "tos mi nemohl přičarovat modrou knížku?" (Cituju po paměti). Jistě, tohle je velmi obtížné převést na filmové plátno. (Podařilo se to však nedávno britským filmařům, kteří natočili "nezfilmovatelný" román Laurence Sterna Tristram Shandy pod názvem Bejkovina a ptákovina.) Režiséru Jiřímu Vejdělkovi se vůbec nepodařilo filmem vytvořit přesvědčivý, integrovaný celek. Podstatným problémem je i skutečnost, že postavy, které jsou v literárním textu charakterizovány tak, že si je čtenář dotvořuje svou imaginací, byly ve filmu konkrétními herci přímo ukotveny. Ono to nefunguje. V románu je čtenář ochoten podlehnout spisovatelově sugesci, že je průvodkyně Pamela "neskutečně nádherná dívka" -- ve filmové verzi Účastníků zájezdu je Pamela (Jitka Kocurová) tuctová, mírně obtloustlá blondýna. (Jen náznakem je zobrazena její pitomost, která je v románu hlavním a nesmírně zábavným motivem dila.) Naopak penzistky Charlotta a Helga, které jsou v románě zobrazeny láskyplně, i když humorně, a jsou jen vzdáleným připomenutím smrti, byly ve filmové verzi proměněny v brutální výsměch starým lidem -- což je neférové, neboť obě herečky, které je ve filmu zosobňují (Jana Štěpánková a Květa Fialová), nevypadají zdaleka tak staře, aby se mohly stát obrazem kruté mentální imbecility a výsměchu mládí. Film tvrdě prosazuje "celebritální" ideál mládí a fyzické krásy -- kdo není mladý a krásný, je v české společnosti, jak nám ji líčí tento film, prostě odkecaný. Je to obscénní. Samozřejmě, že tyto motivy existovaly i v původním románu, ale byly v něm daleko složitější a byly zpochybňovány. Ve filmu jsou přítomny agresivně a brutálně. Jediným motivem, který ještě jakž takž funguje, je humorně stylizovaný dialog mezi oběma řidiči, Karlem a Karlem (hrají je Miroslav Krobot a Pavel Liška), o tom, že cestující nevracejí "hnědé podšálky". Jinak nic. Film je možná antropologickým materiálem pro studium současné české reality, ale jen na té nejprimitivnější a nejpokleslejší úrovni. Snad nejautentičtějším odrazem současné české skutečnosti je sobectví, ironie a sebestřednost jednotlivých postav. Jenže funguje to všechno na nesmírně jednoduché úrovni. Hlavním problémem filmu je to, že se režiséru nepodařilo vytvořit živé postavy -- důsledkem jsou rádoby komické hlášky -- útržky, fragmenty z původního románu -- karikatury postav a nuda, nuda, nuda. Možná je toto selhání důsledkem skutečnosti, že Viewegh - v románu záměrně - využívá docela velkého množství postav: román je založen na interakci a srovnávání většího množství lidí. Uznávám, že přesvědčivě charakterizovat až 10 postav není pro film zrovna lehké - režisér musí být nadaný. Tento režisér nadaný nebyl. Nudná je už cesta autobusem na italskou pláž. No tak dobře, autobus jede, dnem i nocí! (Vyškrtnuta byla i komická scéna, kdy si spisovatel Max rozhodne, že autobus nezastaví v Budějovicích, protože by příliš mnoho účastníků autor v knize nezvládl.) Ano, cestou v noci vypadne ze svého sedadla Jolanin otec! to je pane legrace!! -- jenže v knížce byla tato drobná epizodka uvedena dlouhou a zábavnou, ironickou expozicí... To všechno se ztratilo. Tento film vlastně dokazuje, jak mnoho Vieweghovo dílo závisí na jeho literární, slovní virtuozitě, na schopnosti psychologické charakterizace, hry s jazykem a různými literárními rovinami. Když se postavy rozložily na lehátka u moře, film už nebyl k vydržení. Chtěl jsem setrvat, ale nebylo to možné. Trapnost sílila a po čtyřiceti minutách mě z kina vyhnala. Tak nevím, jestli se po první hodině neproměnil ve vynikající dílo, Štefan Švec se mi však zmínil, že "druhá polovina filmu je nudná, protože už víme, co se stane". Pokud je druhá polovina filmu ještě nudnější než první, musí to být skutečně rekord. Gratuluji. Je to s podivem, jak je tento film chabý, protože předchozí film podle Vieweghova románu, Román pro ženy, i když také (mírně) zjednodušil docela složitou strukturu původního literárního díla směrem k schematičnosti a černobílosti -- nebyl úplně špatný, i když zahraniční diváci, jimž jsem film přehrál, si stěžovali, že čeští herci v tomto filmu teatrálně přehrávají a vcelku působí nepřesvědčivě. Škoda, promarněná příležitost. Tato komedie ani není vtipná. Nezachránily ji ani herecké "celebrity". Ano, Eva Holubová i Pavel Liška hrají dobře. Jenže ono to nestačí, aby se film stmelil v celek. Je zjevné, že nesmírně důležitou roli hraje režisér. Ten v tomto případě zcela selhal. |