To, že tento "únos" je považován za násilí, zatímco nelegální vojenská okupace Západního břehu a systematické přivlastňování tamních přírodních zdrojů -- především vody -- Izraelskými obrannými (!) silami se považuje za politováníhodný, leč realistický rys života, je typické pro dvojí standard, který Západ uplatňuje ve vztahu k tomu, co během posledních sedmdesáti let postihlo Palestince na území přiděleném jim mezinárodními dohodami.

Násilí dnes následuje násilí; na koleně vyráběné rakety křižují ty sofistikované. Posledně jmenované si zpravidla hledají cíle tam, kde žijí vyděděné a nemajetné houfy, čekající na to, co bylo kdysi nazváno Spravedlností. Obojí rakety však trhají těla na kusy stejně strašlivým způsobem -- kdo, kromě polních velitelů, na to může, byť i na okamžik, zapomenout?

Každá provokace a kontra-provokace budí kritiku a pohoršení. Následné argumenty, obviňování i přísahy však slouží pouze k odvedení světové pozornosti od dlouhotrvající vojenské, ekonomické a územní praxe, jejímž politickým cílem není nic jiného než likvidace palestinského národa.

To musí být řečeno nahlas a jednoznačně, neboť uvedená praxe, pouze zpola deklarovaná a často skrývaná, v těchto dnech rychle pokračuje, a -- podle našeho mínění -- musí být vytrvale a neúnavně nazývána pravým jménem a oponována.

PS: Jak se ptal Juliano Mer Khamis, režisér filmu Arniny děti: Kdo namaluje "Guernicu" Libanonu?

John Berger
Noam Chomsky
Harold Pinter
José Saramago
Eduardo Galeano
Arundhati Roy
Naomi Klein
Howard Zinn
Charles Glass
Richard Falk
Gore Vidal
Russell Banks
Thomas Keneally
Chris Abani
Carolyn Forché
Martín Espada
Jessica Hagedorn
Toni Morrison

Tento dopis byl nedávno otištěn v novinách po celém světě, mj. v Le Monde, El País, The Independent a La Repubblica. Z časopisu The Nation přeložil Martin Škabraha.