Jó už to slunce pomalu mizí
v rákosí řeky V krajině cizí
A tma je dusná Těžká
jak touha
jít domů Smutný
voják
se rouhá

Už je ta válka trochu moc dlouhá
Už nás to zmáhá Smutek a špína
Kdopak vám ještě uvěří v Boha
pod nímž se koná
ta řezničina?

ze sborníku Blues pro bláznivou holku - KPP, Československý spisovatel 1990, ukázku vybral a ilustrační fotografikou opatřil Štěpán Kotrba

Václav Hrabě, 13. 6. 1940 v Příbrami - 5. 3. 1965 v Praze

básník beat-generation, širšímu okruhu čtenářů znám třemi výbory poezie - Stop-time (1967, MF 1969) a Blues v modré a bílé (Melantrich 1977), Blues pro bláznivou holku (1990, 1997). Divadelní odborníci jej znají i z pásma Korunovační blues (Dilia 1981). Verše však publikovaly časopisy (Divoké víno, Taneční hudba a jazz), recitovaly se na divadlech (Docela malé divdlo v Litvínově, Viola, Ateliér - Šafrán, Wolkrův Prostějov 1975), zhudebněny Vladimírem Mišíkem, Karlem Velebným a Luďkem Hulanem a známy byly i z gramofonových desek (Karel Velebný - Poezie a jazz II 1967, Neckář 1979, Mišík ETC 1980, 1986, Panton 1989), rozhlasu (1988) či televize (Barevný den - ČST 1967). Dík péči režiséra a recitátora Miroslava Kováříka a jeho přátel kolovaly i v rukopisech.