28. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 7. 2006

Proč to stále nejde?

Když jsem koncem června odjížděl na dvoutýdenní dovolenou v zahraničí, představoval jsem si, že po návratu budeme mít novou vládu. Téměř dva týdny jsem zase doma a vše je při starém. Pověřený -- nepověřený kandidát na premiéra Mirek Topolánek vymýšlí - co mu jeho síly a intelekt stačí - nové a nové triky, kterými chce dosáhnout nemožné: aby ČSSD posvětila jeho budoucí vládnutí i s rovnou daní, zdravotnickou reformou založenou na preferenci soukromého sektoru, obratem ve vztahu k Evropské unii a dalšími perlami z tvůrčí dílny Modré šance. Dokonce se i podepsal na "desatero sociální demokracie" -- soubor obecných předvolebních frází, které by mohl podpořit skutečně každý občan této republiky bez ohledu na politickou orientaci. Je to jako bychom prohlásili, že základem naší budoucí vládní politiky bude demokracie.

Topolánek má smůlu, že jeho oranžoví protivníci nejsou padlí na hlavu a vědí stejně dobře jako on, že rozhodující nejsou obecné cíle, ale především prostředky k jejich dosažení. Šestiprocentní hospodářský růst je hezký, ale politika rozhoduje o tom, kdo se jakým dílem bude podílet na porcování vytvořeného koláče. A tady se východiska obou protivných stran povolebního vyjednávání diametrálně liší. ODS vsadila v předvolební kampani na extrémní projekt ideálního liberálního státu, který nikde neexistuje, leda v traktátech soudobých neokonzervativců. Za pomoci spřízněných ekonomů a publicistů prohlásila tuto iluzi za jedinou správnou a možnou variantu řešení společenských problémů dneška. A spousta lidí jí na základě této intelektuální masáže uvěřila.

ODS vytýká sociálním demokratům, že nemají konstruktivní program společenských změn. Ale o jaké změny má úspěšná vládní strana usilovat v době, kdy se zemi daří jako nikdy dříve? Jaký růst chce docílit daňový mág Vlastimil Tlustý? O jedno, možná jeden a půl procentního bodu víc než je současnost (a to ještě právě dnes ČNB to jedno procento navíc ve své prognóze na letošní rok už přidala i bez rovné daně). I on si přece musí být vědom nebezpečí "přehřátí" ekonomiky způsobené nadměrným krátkodobým a dlouhodobě těžko udržitelným růstovým skokem. To máme uvěřit, že pro to mizerné jedno procento musíme riskovat rozsáhlý daňový experiment s možností obrovských počátečních schodků státního rozpočtu? Nebylo by jednodušší shodnout se na postupném snižování daní takovým způsobem, aby z toho profitovaly především chudší vrstvy obyvatelstva, které svou prací zmíněný růst vytvářejí? Bylo by to uznání i jejich poctivé a usilovné práce, na rozdíl od obvyklé nadměrné glorifikace invence a manažerského umu podnikatelů. Kde by byli podnikatelé bez kvalifikovaného personálu?

Problém je, že se ODS dostala do přílišného vleku podnikatelských lobby a liberálních ekonomů. Namísto, aby usměrňovala jejich zájmové postoje směrem k realitě, dává se jimi ovládat a nemá odvahu říci, že ekonomie není jen rovnováha kvantifikovatelných veličin, ale také rovnováha zájmů. Topolánek by projevil vskutku státnickou moudrost, kdyby dokázal poněkud zkrotit nadměrné sebevědomí rodící se buržoazie a vyšších středních vrstev. Dokázali toho opravdu hodně, ale do svých konkurentů na západ od Aše mají ještě dosti daleko. Jinak by neustále nežehrali na údajně příliš vysoké osobní náklady, které jsou ale ve skutečnosti oproti evropskému průměru sotva poloviční. Správný konzervativní politik by jim měl dokázat taktně vysvětlit, že jejich základní úlohou je úspěšně prodávat kvalifikovanou práci svých zaměstnanců, čemuž se při vší úctě teprve učí, namísto aby jen papouškoval jejich neustálé stesky na vysokou odvodovou zátěž.

Problém současného vyjednávacího patu není v tom, že by se ČSSD chtěla stůj co stůj udržet u moci, ale právě zatvrzelý a dogmatický přístup ODS. To, že se jí podařilo vnutit svoje základní představy dvěma politickým trpaslíkům (a to ještě mnohdy za cenu slovních ekvilibristik), jí ještě nedává mandát vnucovat svůj menšinový názor celé společnosti. Stejně jako ČSSD by měla přijmout volební remízu jako fakt, který umožní realizovat pouze některé, ostatními částmi společnosti akceptovatelné body předvolebního programu. Namísto unavujících a neúčinných fint s cílem přechytračit protivníka by měla položit na stůl konkrétní návrhy a diskutovat o nich. Výsledkem jednání nemůže být nic jiného než kompromis a ten odpovědní politici musí umět vysvětlit svým voličům. Na skutečnost, že voliči pravice očekávali od voleb více než česká levice, se nelze vymlouvat, to není důvod k strnulosti a zabedněnosti.

Topolánek by se také konečně měl začít chovat jako skutečný "chlap s gulama" a nebát se zariskovat. Koaliční projekt byl na takovém riziku původně postaven. Když neuspěli vlastní kandidáti na předsedu sněmovny, nechť je zvolen sociální demokrat nebo komunista. Vždyť z hlediska úspěchu při hlasování o důvěře je úplně jedno, kdo sněmovnu v tu chvíli řídí. Od chvíle jmenování premiérem pak bude mít celých třicet dní, aby dále jednal o podpoře koaliční vlády. A když už se mu nepodaří nic vyjednat, pak je třeba čestně požádat o důvěru a unést případný neúspěch. Namísto toho ale předseda ODS chodí jako kocour kolem horké kaše, přešlapuje na místě a dává najevo, jak moc se bojí prohry. Zdá se, že si není jistý ani budoucí podporou svých současných koaličních partnerů v odlišných podmínkách vládnutí (například v případě menšinové vlády ODS) a raději si je proto drží jako rukojmí při nekonečných jednáních. Asi si uvědomuje, jak daleko se ODS vzdálila středovým a pravicovým stranám evropského střihu.

Po dvou měsících nestandardního postupu pověření -- nepověření je už načase vrátit chod politických vyjednávání do striktně ústavních procedur. Prostě zvolit předsedu sněmovny, donutit tím současnou vládu k demisi a prezident republiky jmenuje vládu novou. Ta předstoupí do 30 dnů před sněmovnu a požádá ji o důvěru. V případě, že se tak nestane, nastává druhý pokus a po něm třetí. Nepodaří-li se ani ten, připadají v úvahu pouze nové volby. Vždyť je to tak jednoduché a logické, nevím, co na tom komu vadí.

Jiří Paroubek nemůže současnou situaci odblokovat, aniž by tím ztratil vše. Dokonce ani demisi podat nemůže, prezident by ji nepřijal. Naopak Topolánek volbou levicového předsedy parlamentu neztrácí nic, ani ten třetí pokus. Nechápu také, proč se v současné remízové situaci tolik bojí, že koaliční projekt ztroskotá. Vždyť i kdyby vznikla širší ("duhová") koalice nebo dokonce komunisty navržená dočasná vláda národní jednoty, nikdo by mu jako předsedovi nejsilnější politické strany neupřel nárok na premiérské křeslo. Určitě by mu neuškodilo ani poctivé přiznání, že rovná daň nebude, protože si ji většina občanů nepřeje či že zákoník práce rozhodně nebrzdí rychlý ekonomický růst. A výzvou k vlastním voličům, aby si také vážili a respektovali politické protivníky jako si jich váží on sám, by se již přiblížil parametrům skutečného premiéra. Ale to jsem se daleko u moře asi příliš zasnil a na chvíli uvěřil, že máme na politické scéně také státníky a nejen přízemní hokynáře. Státníci se na rozdíl od hokynářů cítí být reprezentanty nikoli pouze menšinové skupiny obyvatel, ale všech -- tedy i těch, kteří s nimi nesouhlasí.

                 
Obsah vydání       28. 7. 2006
28. 7. 2006 Izraelský Irák v Libanonu, nebo širší konflikt? Karel  Dolejší
29. 7. 2006 Horko... Alex  Koenigsmark
28. 7. 2006 Reggio a Tarkovskij Jan  Čulík
29. 7. 2006 Nerušte mé kruhy!
28. 7. 2006 Brána pro nové myšlenky: Deset let Britských listů
28. 7. 2006 Britské listy -- a gateway of ideas
28. 7. 2006 Výročí 10 let: 29. 7.1996 - první vydání Britských listů
28. 7. 2006 Archiv od října 1996 do září 2001
28. 7. 2006 Prima: Vidiny Oldřich  Průša
28. 7. 2006 Poctivost se nevyplácí? Jan  Čulík
27. 7. 2006 Antikomunistická mše Jan  Čulík
28. 7. 2006 Je kritika komunistického útlaku antikomunismus?
28. 7. 2006 Desatero Jiří  Jírovec
28. 7. 2006 Proč to stále nejde? Michael  Kroh
28. 7. 2006 K České televizi
28. 7. 2006 Izraelské bombardování Libanonu hrozí ekologickou katastrofou Miroslav  Šuta
28. 7. 2006 Hrozí vám, pane Čásenský, nějaký postih za to, kdybyste psal demokraticky? Tomáš  Franke
28. 7. 2006 WTO: přerušení obchodních jednání potvrzeno - odklad na neurčito Ludmila  Štěrbová
28. 7. 2006 O zapomenutých souvislostech 2. světové války Milan  Černý
28. 7. 2006 Sněmovna a Senát: přenášení odpovědnosti Lukáš  Jelínek
27. 7. 2006 Literární příběh ztrácí účinek a společenskou váhu, protože je pouze fabulovaný Miroslav  Vejlupek
27. 7. 2006 My ty lidi do ráje naženeme třeba bičem! Petr  Wagner
27. 7. 2006 Palestina a Libanon: součást globální války Thomas  Franke, Pavel  Ponomarev
27. 7. 2006 83% Čechů je hloupých -- nechtějí americké protiraketové základny Helena  Franke
27. 7. 2006 Světová obchodní organizace: co se vlastně děje Ludmila  Štěrbová
27. 7. 2006 Vepřová se šesti Bohumil  Kartous
27. 7. 2006 Vzdálený Blízký východ Martin  Hekrdla
22. 11. 2003 Adresy redakce
5. 6. 2006 Témata Britských listů

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2006 Sněmovna a Senát: přenášení odpovědnosti Lukáš  Jelínek
28. 7. 2006 Proč to stále nejde? Michael  Kroh
28. 7. 2006 Desatero Jiří  Jírovec
27. 7. 2006 Nemáme se rádi Miroslav  Kodet
26. 7. 2006 Proč si komunisté vybrali Izrael Lukáš  Lhoťan
25. 7. 2006 Jde opravdu jen o Zaorálka pro funkci předsedy Sněmovny? Miloš  Dokulil
21. 7. 2006 Povládnou ODS a její sateliti z vůle KSČM? Radek  Macalík
19. 7. 2006 Kolik jablek má Mirek ...aneb "musíš, musíš - dotkol si sa". Jaroslav  Pour
18. 7. 2006 Na co si tady teď hrajeme? Miloš  Dokulil
17. 7. 2006 Jde o to, kdo nám vyhrál volby? Miloš  Dokulil
14. 7. 2006 Opravdu Topolánek vyhrál volby? Ivan Odilo Štampach
13. 7. 2006 Jeden den blízko horkého politického dění Irena  Ryšánková, Štěpán Kotrba
12. 7. 2006 M. Topolánek vyhrál volby a J. Paroubek mu zatím dělá premiéra Miloš  Dokulil
11. 7. 2006 Máme tu jako trvalku nepřekonatelný "duel" Topolánek --- Paroubek?! Miloš  Dokulil