Prostořekost držitelů citlivých informací a hyenismus novinářů, lačnících po choulostivých novinkách, jsou tak velké, že se nezastaví snad vůbec před ničím. Presumpce neviny by měla bránit orgánům činným v trestním řízení umožnit novinářům, aby cejchovali na zločince lidi, jimž nebyla vina prokázána, popř. jimž dokonce ani nebylo sděleno obvinění. Presumpce neviny je pojmem z trestního práva, novináře bezprostředně nezavazuje, ale obyčejná lidská slušnost by je měla vést k tomu, aby šetřili pověst těch, kteří zatím čelí pouze podezření. Právo na ochranu osobnosti přece nezaniká tím, že je někdo podroben policejnímu vyšetřování. Vztahuje se to i na blízké vyšetřovaných obětí novinářského hyenismu, kterým média svou netaktností často působí velké strádání.

Vytahování temných stránek ze života bezbranných účastníků trestního řízení na světlo má pro některé novináře zvláštní půvab. Zdá se, že někteří z nich proto žijí ve zvláštní symbióze s orgány činnými v trestním řízení, jež jim umožňuje dostávat se k pikantním soustům pohoršlivých informací ze soukromí postižených osob dříve než ostatní. A čím je jejich oběť výše postavená, tím více se snaží zneužít jejích potíží k uplatnění svých jedovatých per.

Křišťálově průhlednou ukázkou mechanizmu veřejného cejchování neusvědčených podezřelých je čerstvý případ zahájení trestního stíhání Tomáše Kadlece, bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu, později předsedy představenstva obchodní společnosti Čepro a.s., a jeho údajných spolupachatelů.

Informace o případu, které bez ohledu na presumpci neviny a možné narušení osobních a společenských vztahů vyšetřovaných uvolnily orgány činné v trestním řízení ještě před sdělením obvinění, jsou přitažlivé nejen tím, že se do cely předběžného zadržení dostal bývalý držitel vysoké funkce ve státním aparátu, nesmírně důležité pro bezpečnost státu, ale i obsahem obvinění. Účastníci domnělého zločinného spolčení měli učinit kroky k využití nápadu Radovana Krejčíře, jak vysát ze společnosti Čepro a.s. peníze s pomocí firmy, která patří do oblasti působnosti zavražděného podnikatele Františka Mrázka. Již jejich pomyslné spojení s dvěma významnými postavami podnikatelského podsvětí činí z jejich obvinění pikantní záležitost.

Pozoruhodná je i skutková podstata podezření. Obvinění uzavřeli smlouvu mezi Čepro a.s. jako odběratelem na straně jedné a společností Loricus s.r.o. na straně druhé, podle které se měl Loricus s.r.o. zavázat, že bude dodávat společnosti Čepro a.s. pohonné hmoty v nasmlouvaných objemech. Údajně bylo dohodnuto, že Loricus s.r.o. bude nabízet, Čepro a.s. odmítat odběr a platit za to smluvní pokutu 5 milionů dolarů měsíčně. Údajně se tak obvinění chystali připravit Čepro a.s. postupně až o 4 miliardy korun. Nápad to je geniálně prostý a výdělek pachatelů by byl nesmírně zajímavý. Má to ale čertovo kopýtko: nepočítá se s tím, že nejde o obchod mezi čtyřmi hráči, kteří by se snad na něm mohli v hospodě při maryáši domluvit, ale o obrovskou finanční transakci, jejímž účastníkem vedle veřejnosti neznámého malého Loricusu je velká státní akciová společnost s rozvinutým aparátem, statutárními orgány, systémem vnitřní kontroly a podrobující se povinnému auditu. Smluvní pokuty jsou ostře sledovaným, záporně hodnoceným ukazatelem finančního hospodaření, jejichž placení v tak velkých částkách by nemohlo uniknout pozornosti.

Nemá v této chvíli smysl se zamýšlet nad věcnou podstatou obvinění, protože vyšetřování je v počátcích a není vůbec jisté, že zveřejněné informace jsou úplné. V každém případě předestřený popis skutkové podstaty je tak rozporný, že by orgány činné v trestním řízení měly dbát presumpce neviny zvlášť ostražitě a vyhnout se každému poškozování osobnosti vyšetřovaných, jehož nezbytnost bezprostředně nevyplývá z "technologických" nároků hladkého průběhu objasňování.

Můžeme se tedy právě pod tímto úhlem pohledu zamyslet nad tím, jak se orgány, které zásah proti Tomáši Kadlecovi a jeho společníkům provedly, vypořádaly s presumpcí neviny, právem na obhajobu a právem na ochranu osobnosti. Názorným podkladem pro takové úvahy je suchý přehled skutečností o vyšetřování Tomáše Kadlece.

Především musíme mít v patrnosti, že celou akci řídilo státní zastupitelství, tedy orgán, jenž ručí za dodržování zákonnosti v trestním řízení. Konkrétně to bylo Vrchní státní zastupitelství v Praze, spolu se svým olomouckým protějškem druhý nejvyšší orgán dozoru nad vyšetřováním v zemi. Jeho státní zástupci vyšetřují nejrozsáhlejší a nejsložitější případy trestné činnosti, nejsou to nezkušení začátečníci.

Mluvčí VSZ je Irena Válová, bývalá syndička Syndikátu novinářů, která po ne zcela přátelském rozchodu s touto organizací našla útočiště ve vysokém státním úřadě, řízeném jejím někdejším zaměstnavatelem. Z titulu její dřívější profese by se u ní dal očekávat hluboce zakořeněný smysl pro úctu k soukromí vyšetřovaných osob. Vlastní policejní zákrok provedli detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, řízeného výše zmiňovaným plk. Janem Kubicem. Snad se někdy dovíme, proč nebyla nasazena Finanční policie, a možná to snad ani není důležité.

Policisté si zajeli pro Tomáše Kadlece v pondělí 3. 7. 2006 na jeho chatu, kde trávil dovolenou, a zde ho přibližně v 10:15 zadrželi před očima jeho manželky a dětí. Chovali se zdvořile.

Jeho rodině ozvláštnili vzpomínku na tuto dovolenou neobvyklým zážitkem, i když jim právě o toto jistě nešlo. Způsob předvedení k výslechu a jeho načasování prý určilo státní zastupitelství. Není známo, proč bylo nutné teatrální zadržení v rodinném prostředí, když se dá předpokládat, že Tomáš Kadlec by se na běžnou výzvu dostavil k podání vysvětlení "po svých" a bez policejního doprovodu. Připomíná to zvyklosti gestapa a státní bezpečnosti, které si potrpěly na zastrašování rodinných příslušníků zadržovaných osob, a také takto vystavovaly vyšetřované psychickému tlaku. V 16:30 vyšel na serveru Aktuálně.cz článek Sabiny Slonkové, která již věděla, že zadržení budou obviněni z pokusu o tr.č. podvodu, ač vlastní trestní řízení nebylo dosud oficielně zahájeno.

V té době ještě obhájci vyšetřovaných neměli oficielní informaci o zadržení jejich klientů. Až v 17,40 si převzal Tomáš Kadlec sdělení o zahájení úkonů trestního řízení, dříve nazývané sdělení o obvinění. Pětihodinový výslech Tomáše Kadlece již v přítomnosti obhájců byl ukončen v úterý 4. 7. 2006 přibližně ve 14:30. Přítomná státní zástupkyně to telefonicky oznámila svým nadřízeným. Zatím co obviněný četl protokol z výslechu, dříve než jej stačil podepsat, již obhájcům začali telefonovat novináři, uvědomění patrně státním zastupitelstvím o ukončení výslechu a jeho závěrech.

Pak byl Tomáš Kadlec propuštěn z policejní péče. Nevíme, zda je vinen a právní předpisy i dobré mravy nás nabádají, abychom se k němu zatím chovali jako k nevinnému. Jsme ale jen lidé a je nepochybné, že se najdou někteří, kteří při náhodném setkání pod vlivem uveřejněných zpráv raději přejdou na druhý chodník, aby obviněnému nemuseli podat ruku. Jeho manželku budou dobrotivé sousedky a kamarádky zahrnovat projevy skutečné nebo předstírané lítosti, které jí nebudou milé.

Někteří z kamarádů jeho dětí se s nimi nebudou chtít bavit, protože jim rodiče dají najevo, že by se neměli přátelit s dětmi zločince. Přípravné řízení bude trvat několik měsíců, možná i rok nebo dokonce déle. Vyústí-li v podání obžaloby, trestní řízení soudní v tak rozsáhlém případu může trvat i několik let. Na konci se možná prokáže, že je Tomáš Kadlec skutečně darebák.

Ani to však neospravedlňuje psychické trýznění jeho rodiny na začátku stíhání. Ale věc může také skončit zprošťujícím rozsudkem. Počáteční způsobenou morální újmu už ale nikdo nezahladí.

Souhrnně lze konstatovat, že ve vtahu k právu na ochranu osobnosti došlo v tomto případě k porušení nejen dobrých mravů, ale také Listiny základních práv a svobod, trestněprávních předpisů a novinářské etiky. Účelnost bezohledného přístupu k právu na ochranu soukromí obviněných by měl vrchní státní zástupce vysvětlit nejen nejvyšší státní zástupkyni jako své nadřízené, ale i veřejnosti, která by k takovým výstřelkům neměla být lhostejná. Nikdo neví, kdy se mu dostane podobného zacházení, neboť mlčení veřejnosti vychovává orgány činné v trestním řízení k nedbání základních práv a svobod občanů.

Autor je spolupracovníkem Spolku Šalamoun