Denní výpadek 400 tisíc barelů z celosvětové produkce přibližně 85 milionů barelů by za normálních okolností neměl být výrazný problém. Bohužel současná situace na straně producentů ukazuje na historicky nejnižší volnou kapacitu a tudíž i menší výpadky mohou na komoditním trhu cenu podstatně zvýšit. Produkce z Prudhoy Bay šla od roku 2000 již výhradně na Severoamerický trh, lze předpokládat, že bude snaha tento výpadek nahradit zvýšeným dovozem, případně i sáhnutím do státních strategických rezerv. Podle analytika Tetsu Emoriho při Tokijské Mitsui Bussan Futures je možné očekávat zvýšení světových cen až o 10 usd za barel, tedy blízko 90 usd za barel.

Připomeňme, že produkce členů OPEC se za červenec meziročně snížila o 1%, Nigérie je díky politické nestabilitě na necelých 70% své produkce což je denní výpadek 700 tisíc barelů. Dále řada ropných společností opouští oblast Mexického zálivu z obav o návratnost investic v podmínkách práce na menších hlubinných nalezištích a současně vysokého rizika poškození infrastruktury v průběhu stále intensivnější sezóny hurikánů. Investice do iráckého ropného průmyslu s výjimkou de facto autonomního kurdského severu jsou minimální.

A především "swing producer" číslo jedna do roku 2005 Saúdská Arábie, která dokázala zatím vždy pokrýt výpad produkce či zvýšenou poptávku snižuje "dobrovolně" výkon i když řada analytiků spíše vidí příčinu v začínajícím kolapsu jejich největšího a nejstaršího ropného pole Ghawar a zaměření se na mnohem menší periferní pole. Jak o tom svědčí například masivní nákup menší těžební techniky v posledních měsících, což je jev ke kterému došlo v obdobné situaci ve Spojených státech po dosažení maximální produkce v Texasu začátkem 70. let.

Poněkud neslavná je i situace s nekonvečním zdrojem ropy z bitumenů v Kanadě a Venezuele. Například v Kanadě operující širší těžařské konsorcium pod vedením společnosti Shell vidí realisticky navýšení produkce z této energeticky náročné a ekologicky děsivé povrchové těžby jen na 4-6 milionů barelů denně po roce 2020 a původní optimistické cenové odhady tohoto způsobu extrakce se zvýšily několikrát.

Tento problém má i do budoucna ožehavou politickou dimenzi v tom smyslu, že část smlouvy NAFTA ohledně sdílení energetických zdrojů vyjímá tuto oblast z pravomoci národních vlád Kanady a Mexika. Produkce zemního plynu je v Severní Americe již za vrcholem a jeho spotřeba při tavení horniny na ropu je enormní -- nutně tak dojde dříve či později ke kolizi zájmu ropného průmyslu, maloodběratelů plynu pro vytápění a velkoodběratelů pro produkci elektřiny. Uvažované posílení importů kapalného zemního plynu z oblasti mezi Katarem a Iránem se rovněž nejeví jako dlouhodobě nosná strategie, nedávno bylo toto dosud největší světové naleziště plynu při bližším průzkumu ohodnoceno jako značně nehomogenní. Vybudovat zkapalňovací terminály a hustší infrastrukturu než původně odhadováno bude vyžadovat astronomické náklady.

Předpokládaná úroveň produkce nekonveční ropy tak rozhodně nepokryje výpadek dosluhujících konvečních polí a zcela určitě výrazně nepromluví do masivního růstu poptávky, který je nutný pro modelované světlé zítřky budoucího globální ekonomické růstu, podle křivek pánu z IEA.

Bude tedy zajímavé pozorovat zda a případně jak tato další drobná krize případně přispěje k osvětlení mechanismů a vůbec debatě o možnosti právě nyní vrcholící světové produkce konveční ropy, fenoménu tzv. peak oil, kterému se BL věnují dlouhodobě.

Odkazy:

NY Times: http://www.nytimes.com/aponline/business/AP-Oil-Field-Shutdown.html?_r=1&hp&ex=1154923200&en=516baf4244eaea35&ei=5094&partner=homepage&oref=slogin MSNBS: http://www.msnbc.msn.com/id/14219844/