Film je vlastně opakováním téhož, co už jednou Hřebejk řekl ve svém předchozím snímku Horem pádem: "Češi, nebuďte v křeči. Zbavte se svých komplexů a emocionálních předsudků." Stejně jako ve filmu Horem pádem, i v Krásce v nesnázích je páteří sdělení kontrast mezi údajně podvodnickou, zakomplexovanou a buranskou českou společností a "lidmi zvnějšku".

Jistě si pamatujete, že hlavní hrdina filmu Horem pádem, emigrant Martin, žije dlouhá léta se svou černošskou manželkou v pohodě na pláži v Austrálii a raději se svou existenci vůbec nesnaží vysvětlovat svým zakomplexovaným, rasistickým a v emocionální zarytosti a černém hněvu zadřeným (bývalým) spoluobčanům v České republice. Studenti, kteří na Glasgow University píší seminární práce o současném českém filmu, poukazují na to, že kontrast mezi uvolněnou, pohodovou a svobodnou "západní společností", jako jejíž metafora ve filmu Horem pádem slouží Austrálie, je podtrhován i barevným schématem filmu -- sluncem zalitá, žlutá, horká, "plážová" Austrálie - v porovnání s bledou barevně "neduživou" Českou republikou. Potíž však je -- a i na to poukazovali studenti v Glasgow -- že život v Austrálii pohodový není. Hřebejkova australská pohodovost je černobílé schéma. Shodou okolností vládne v současné Austrálii jeden z nejdrsnějších "kapitalistických" režimů dneška. Přistěhovalci z jiných zemí, kteří jsou tam vězněni na dobu neurčitou ve sběrných táborech, pořádají protesty, v jejichž rámci si jehlou a nití zašívají ústa. V současnosti se v Austrálii konají bouřlivé stávky na protest proti tamější vládě, snažící se -- podle odborů -- zlikvidovat sociální legislativu, která byla v platnosti po mnoho desítek let.

Jinými slovy, i Austrálie je ve skutečnosti velmi konfliktní společností. Jenže Hřebejka analýza západních společností nezajímá. Jde mu o Českou republiku. Vytvoří si idealizovaný obraz "Západu", "rozvinuté 'kapitalistické' společnosti", a s ním pak poměřuje českou společnost a shledává ji nedostatečnou.

Přesně takovýmto "politickým" filmem je i nový Hřebejkův film, Kráska v nesnázích. V této pohádce vyřeší veškeré problémy hlavní protagonistky Marcely (hraje ji Aňa Geislerová) deus ex machina, stárnoucí podnikatel, český vystěhovalec do Itálie Evžen Beneš.

Evžen Beneš se směl vystěhovat za rodiči, kteří z Československa emigrovali v roce 1956, v roce 1967. Po příjezdu za nimi do Itálie zdědil rozsáhlý statek a vinici v Toskánsku. (To je to ale jednoduché, žít na Západě -- jen se tam octnete a už zdědíte prosperující statek!)

Beneš (hraje ho výborně Josef Abrhám) je nesmírně hodný a slušný. Zatímco všechny domácí české postavy jsou ztraumatizované místním křečovitým prostředím, před nímž se mají automaticky na pozoru, chovají se většinou sobecky, individualisticky a emocionálně, bojují prostě v životě v Česku, kde vládne permanentní válka, o přežití jakýmikoliv prostředky, Evžen Beneš apriorně předpokládá u lidí kolem sebe, že jsou dobří. Teprve, když se přesvědčí, že jsou to podvodníci, udělá s nimi krátký proces.

A ještě jednou, podstatnou, zajímavou zkušeností se odlišuje vystěhovalec Beneš od místních lidí: Má empatii s těmi, kdož strádají. Je mu hloupé člověka, který je na tom špatně, ještě víc potopit. Přesně tak, jak to dělají lidé v domácím českém prostředí a jak to -- ostražitě - od každého očekávají.

Beneš přichází do Čech prodat pražskou vilu po rodičích, která mu byla navrácena v restituci. Ve vile žije žena s umírající invalidní matkou, Benešův právník (hraje ho Jiří Macháček) navrhuje, aby ji vyhodil na ulici. Beneš to neudělá, je mu to hloupé. Má základní lidskost. Nechá ji ve vile žít dál, aby se posléze přesvědčil, že "každý dobrý skutek je vždy po zásluze potrestán".

Před domem mu zlodějíček ukradne nové volvo s italskou poznávací značkou a odveze ho do autodílny, kde se k nepoznání předělávají kradená auta. Majitel autodílny si však až pozdě povšimne, že automobil měl satelitní vyhledávací čidlo, takže do pár minut je na místě policie a majitel autodílny skončí ve vězení.

Jeho manželkou je Marcela (Aňa Geislerová), právě se od něho odstěhovala se svými dvěma dětmi k mamince (hraje ji velmi dobře Jana Brejchová). Marcela nesnáší jeho brutální, primitivní způsob života, i když má ráda jeho brutální a primitivní sex. V malém bytě matky se stává Marcela i její dvě děti terčem ironických útoků značně samorostlého starce Ríši, matčina manžela.

Zajímavě idealizovanou postavou je Evžen Beneš. Je totiž sice hodný, ale na rozdíl od domácích Čechů, zároveň efektivní. Domácí čeští podvodníčci a vyděrači si myslí, že když je Beneš slušný, bude lehké ho podvést. Není tomu tak. Beneš není blbec: je koneckonců úspěšný západní podnikatel a se všemi, kteří se ho pokusí podvést či ukrást, udělá ve filmu krátký proces.

Emigrant Beneš se s Marcelou náhodně setkává na policii: Benešovi je líto "toho chudáka, který mu ukradl automobil" (jeho autodílnu v roce 2002 vyplavila povodeň a dosud se nezmátořil) a začne Marcele a její rodině pomáhat. Chová se slušně. Jeho každý manévr je pozitivní. Dá jí peníze, postará se o ni i o její děti. Stručně: Marcela s ním naváže poměr, rozvede se s uvězněným zlodějem automechanikem a odjede i s dětmi s Benešem na farmu v malebném Toskánsku. Happy End. Ano? -- Ne: Film končí dvojznačně -- Marcele totiž chybí primitivní sex jejího manžela, tak si s ním o sexu telefonuje (jako by Hřebejk naznačoval, že [buranského] zázemí, z něhož vyjdeme, se nikdy nezbavíme). Kromě toho, Beneš je starý a není úplně jasné, zda se Marcela k svému primitivnímu automechanikovi nakonec nevrátí.

Je to dobře zahraná a dobře napsaná pohádka. Už z předchozích filmů je známo, že se Hřebejk tak trochu považuje za moralistního kazatele o českém národním osudu (bohužel, Josefem Škvoreckým ani Milanem Kunderou Jan Hřebejk zrovna není). Hřebejkovy filmy bývají někdy prvoplánové a černobílé.Kráska v nesnázích do této kategorie zase patří. Je zjevné, že si Hřebejk předem vytvoří apriorní představu o české současnosti a pak o ní své diváky přesvědčuje -- jistě, zábavně, dobře napsaným, inteligentně strukturovaným a technicky profesionálně vyrobeným a dobře zahraným filmem. Ve filmech, jako je Kráska v nesnázích není hlubšího, intuitivního prozření, pochopení skutečnosti.

Možná, že je to tak schválně. Třeba není v dnešní době možné natočit opravdu hluboký film o české současnosti -- většinou plebejské české publikum by film, fungující na více rovinách, nepochopilo? Třeba Hřebejk dobře ví, že má-li být úspěšný, musí hovořit k svým lidem jednoduchým jazykem.

Nepopírám, že základní rysy mnohých dnešních Čechů, jejich podvodnost, sobectví, úhybnost a neserióznost, Hřebejk popsal dobře. Zná tyto lidi. Ani není úplně vyloučeno, že někde na Západě by se mohl najít i takový slušňák a lidumil jako Evžen Beneš -- i když i mezi lidmi na Západě je přece spousta podvodníků i osob, od nichž byste kůrku chleba nevzali. Ano, rozumím Hřebejkovu argumentu, že západní společnost je vcelku méně podvodnická než dnešní společnost česká, jejíž příslušníci mají pocit, že jsou vůči ostatním členům své komunity v obležení a dělají si navzájem ze života peklo.

Potíž je, že to, že se na Západě tolik nepodvádí, je hlavně důsledkem nikoliv, řekl bych, vrozené poctivosti občanů západních zemí (Hřebejk jaksi navozuje, že to musí být "kontinuitou západní civilizovanosti") - ale ono je to prostě tím, že na Západě -- většinou -- funguje policie, ten, kdo podvádí a krade, skončí ve vězení a lidé to vědí, tak to raději nedělají. Jemnější rozdíly mezi Českem a Západem a příčiny těchto rozdílů Hřebejk neřeší. Prostě nastolil určité apodiktické vidění skutečnosti a to nám vnucuje.

Problém je -- celé je to černobílé schéma. I když v české společnosti jistě najdeme podvodníky, kteří se pokusí -- jako bratr oné sestry s umírající maminkou, kterou Beneš nechal dál bydlet ve svém restituovaném domě -- neférovým trikem vydírat lidi o barák i o peníze, potíž je, že Hřebejk filmy jako Kráska v nesnázích navozuje neférový dojem, že takoví jsou všichni Češi -- a zároveň, že jakýmsi mávnutím zázračného proutku lidé, kteří strávili desítky let na Západě - viz Evžen Beneš -- jsou zosobněním starosvětské slušnosti, která v České republice podle Hřebejka už neexistuje. Vždyť je to schéma, život takový není!