Zpráva Amnesty International popisuje zničení až 90 procent některých měst a vesnic v jižním Libanonu. Obsahuje satelitní fotografie, z nichž vyplývá, že čtvrť Dahiya v jižním Bejrůta byla proměněna ze živého předměstí v šedivou poušť.

"V mnoha vesnicích byla situace stejná - ulice, zejména hlavní ulice, byly po celé své délce zjizveny krátery od dělostřelectva," konstatuje se ve zprávě.

"V některých případech bylo identifikováno používání tříštívých bomb. Izraelská armáda si vybrala některé domy pro útoky přesně naváděnými raketami a úplně nebo částečně je zničila.

Cílem útoků byly podnikatelské kanceláře, dále supermarkety a obchody s potravinami, opravny pro automobily a benzínové stanice. Izraelská armáda je často ničila přesně naváděnou municí a dělostřeleckými granáty, které vyvolávaly požáry a ničily jejich obsah."

As třetina z 1183 osob, usmrcených v Libanonu, byly děti. 4054 osob bylo zraněno a 970 000 uprchlo z domovů.

Libanon odhaduje, že bylo zničeno 30 000 domů, 120 mostů, 94 silnic, 25 benzínových stanic a 900 podniků.

Zničeny byly dvě nemocnice a tři další byly vážně poškozeny. 31 "životně důležitých" bodů, jako jsou letiště, přístavy, elektrárny, vodárny a čističky vody byly také úplně nebo částečně zničeny.

Celkem byly způsobeny škoda za 3,5 miliardy dolarů, uvádí se ve zprávě.

Organizace Hizbullha vypálila do severního Izraele během konfliktu asi 4000 raket a usmrtila asi 40 civilistů. Až 300 000 osob v severním Izraeli muselo hledat přístřeší v krytech. Zahynulo také 117 vojáků.

Zpráva Amnesty International konstatuje, že se zdá, že vojenská politika Izraele byla zaměřena na likvidaci lidové podpory v Libanonu pro organizaci Hizbollah, což je taktika, kterou zakazují Ženevské konvence.

Ze všeobecného ničení a několika výroků izraelských politiků, jak se zdá, vyplývá, že se Izrael rozhodl potrestat libanonskou vládu i civilní obyvatelstvo Libanonu a přimět je, aby se obrátily proti organizaci Hizbollah," praví se ve zprávě.

Zpráva cituje činitelé z Červeného kříže, kteří svědčí o tom, že lidé, kteří zůstali v nedostupných vesnicích v jižním Libanonu, neměli přístup k pitné vodě.

Uprchlíci z pohraniční vesnice Rmeish sdělili Červenému kříži, že místní lidé museli pít špinavou vodu ze zavodňovacího příkopu.

Obvinění, která v této zprávě vznesla Amnesty International, je v souladu s výroky, mezinárodních pozorovatelů konfliktu, mezi nimiž byli činitelé z Francie, z Ruska a z EU i s výroky Jana Egelanda, šéfa OSN pro humanitární otázky.

Podrobnosti v angličtině ZDE