Lidové noviny patrně disponují eskadrou publicistů, kteří jsou kovanými odborníky v oblasti stravování a navíc dokáží zmasakrovat i tak neideologické téma podle redakční šablony. A to je přece ten správný byznys. Autor článku, publicista Novák, přiznává, že velký byznys je i obezita. To mu ale zdaleka nevadí, protože to je podle jeho uvažování naprosto "svobodné", stejně jako je podle něj svobodné a plnoprávné být obézní.

Co je to ale za svobodu, být obézní? Je to svoboda definovaná přesně podle jednookého klausovského schématu, v němž byly kdysi stanoveny nějaké neporušitelné principy individuálních svobod, v tomto případě být tlustý, a tyto svobody už nadobro nelze omezovat ani v případě, že existuje způsob, jakým se lze účinně bránit tak obrovskému civilizačnímu problému.

Bylo-li tedy jednou stanoveno, že být obézní je svaté právo, musí tomu tak být podle některých "konzervativních liberálů" navždy. A nejde zjevně a zdaleka a pouze o obezitu.

Jakými cestami se ubírá myšlení publicisty Nováka (může se snad typický český "publicista" jmenovat příhodněji?), dokazuje autor při srovnávání tlaku na snižování obezity se společenským tlakem vyvíjeným na kuřáky, aby co nejméně ohrožovali a omezovali své okolí svou závislostí. I zde se dá velmi dobře odtušit, že publicista Novák by se jistě výborně vyjímal mezi poradci současného českého prezidenta. I ten míní, že omezovat kouření je zásah do individuálních svobod člověka, ačkoli to je evidentně v rozporu se svobodnou volbou a dokonce ohrožením ostatních, kteří musejí s kuřáky sdílet jimi znečištěné prostředí, čímž dochází k poškozování jejich zdraví.

I obezita vzniká často ze závislosti a také obezita je z hlediska vztahu ke svému okolí omezující, ačkoli ne tak přímo, jako je tomu v případě kouření. Jak publicista Novák ve svém jinak ohlupujícím textu přiznává, obézní lidé mají větší zdravotní problémy. K těm nejzávažnějším jistě patří smrtelné choroby srdce a cév, nádorová onemocnění zažívacího traktu, dále hormonální poruchy (cukrovka), dále těžká poškození kloubního aparátu.

S postupujícím vývojem lékařské vědy a statistických nástrojů je také možné vcelku přesně vyčíslit, u kolika lidí je obezita důvodem předčasné smrti. To je jistě v prvé řadě velký zdravotní problém lidí, kterých se to přímo týká.

Nijak to však nezmenšuje problém, který při masivní obezitě populace vzniká zdravotnickým systémům civilizovaných zemí, kde je obezita na prudkém vzestupu. Nemám k dispozici žádnou statistiku, která by dokázala vyčíslit náklady na zdravotnictví zvýšené kvůli nadměrné obezitě obyvatelstva, ale podle skromného odhadu se můžeme jistě bavit o částce v řádu miliard eur.

Odhaduju to proto, že ve Spojených státech to počítají na miliardy dolarů.

Publicista Novák uvádí své srovnání s kouřením, uveďme tedy zdánlivě stejně nesmyslné srovnání, jehož logické vztahy se ale nedají tak jednoduše rozvázat.

Podle zákona musí být řidič automobilu a jeho spolujezdci během jízdy připoutaní. Je totiž nezvratitelně dokázáno, že pásy snižují úmrtnost a úrazovost při dopravních nehodách. Řekněme si ale, proč by se vlastně člověk měl v autě pásat, vždyť se jedná o jeho individuální volbu a rozhodnutí (pokud cítíte klausovské konotace s individuálními svobodami, cítíte správně) a mělo by tedy být pouze na něm, zda této možnosti ochránit své zdraví a život využije, nebo ne. Svým chováním totiž v tomto případě ohrožuje pouze a jen sebe. Je tedy v jistém smyslu nemístnou ingerencí státu, že nutí účastníky silničního provozu, aby používali pásy a další podobná ochranná opatření i proti své vůli.

Kde tedy hledat argument pro toto opatření, když jím nemůže být vnucování nějakého zákonného nařízení proti vůli svobodně se rozhodujícího člověka? Jeden zde je. Je jím argument, že v případě, kdy dojde k autonehodě, při které se někdo těžce zraní proto, že neměl pásy, jsou na záchranu tohoto člověka vynaloženy nemalé prostředky plynoucí ze státního rozpočtu. Často se v pouhých jednotlivých případech pohybuje tato částka v milionech korun. Jelikož zde ovšem je možnost, jak zabránit poškozování zdraví lidí a zároveň šetřit veřejné prostředky, je zákonný požadavek používání pásů v autech nakonec přece jen oprávněný.

Jenže totéž vlastně platí i pro obezitu a dokonce je možné říct, že v daleko větším měřítku, ať už se jedná o kvalitu lidského zdraví nebo veřejné finance. Jestliže tedy chceme zajistit kvalitní veřejné zdravotnictví - a nevšiml jsem si, že by to v této zemi, alespoň co do proklamací, někdo nechtěl -- měli bychom asi velmi racionálně zvažovat také jeho zbytečné výdaje. A jsou-li takové zbytečné výdaje popsatelné a je-li známa cesta k tomu, jak je preventivně omezovat, nerozumím tomu, proč by nad tím měla vítězit svoboda přejídat se bůčkem nebo kouřit krabičku cigaret denně.

A na závěr ještě pár slov o tom, jak je to s těmi ideologickými šablonami, o nichž byla řeč na začátku. Má se to asi takto: Publicista Novák se každé ráno - v duchu současného trendu v české publicistice - zděsí, jakou levicovou hrozbu mu zase nadcházející den přinese.

Jakmile nějakou hrozbu objeví, např. v tom, že mu někdo zakazuje kouřit na zastávce nebo se dočte o návrhu zvýšeného zdanění bůčku, poměří takovou hrozbu tím způsobem, že zavře levé oko, a... je to tam. Podle jeho cvičeného pravého oka je tam jasná levicová hrozba. A tak mu pak nezbývá než napsat, že "Státním byrokratům společně s levicovými obrozenci (což se nezřídka překrývá) zřejmě přišlo líto přenechat lukrativní odírání občanů soukromníkům, ..."

A mít takhle vycvičené pravé oko je přece v Lidových novinách první podmínka mezi všemi.