23. 8. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 8. 2006

Nechtěné dítě

Komplikace při přípravě dohody mezi občanskými a sociálními demokraty o menšinové vládě jsou dány snahou obou stran vytěžit co nejvíce z nevýhodné situace.

Každé přirovnání kulhá. To platí i o srovnávání opoziční smlouvy mezi sociálními a občanskými demokraty z roku 1998 a v tyto dny chystaných dohod ODS a ČSSD. Nejde jen o rozdíl povah tehdejších a dnešních hlavních vyjednávačů, byť ani tento rozdíl není zanedbatelný: Miloš Zeman a Václav Klaus si navzájem rozumějí a věří i při náznacích, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek po vášnivém předvolebním boji dodnes s obtížemi hledají společný jazyk, natož vzájemnou důvěru.

Podstatné je ale něco jiného. Opoziční smlouva byla postavena na společném odporu k tzv. malým stranám, tehdy lidovcům a Unii svobody. ODS měla čerstvě za sebou to, co pokládala za rozbití a svržení své vlády těmito stranami, nemluvě o rozštěpu strany. V povolebních vyjednáváních malých stran s vedením sociální demokracie pak představitelé lidovců a unionistů dávali najevo požadavky kvalifikovatelné jako neodůvodněné nároky, což se dá chápat i jako nevhodné vydírání. Podmínky pro dohodu velkých stran tak byly dobře připraveny: zrodilo se dítě v podobě opoziční smlouvy, které přineslo -- alespoň občas - radost oběma rodičům.

Dnešní hledání dohody mezi ODS a ČSSD připomíná vynucenou adopci. Obě velké strany by se na cestě do vlády radši než spolu navzájem nějak dohodly se stranami menšími, a to v určitých případech či krocích včetně komunistické strany. Jenže občanským demokratům takovouto dohodu nedovoluje povolební matematika v Poslanecké sněmovně. Stálé volání vedení ODS, které požaduje od lidovců a zelený se  porozumění, je stereotyp, který nemá naději: šéf lidovců Miroslav Kalousek už zcela srozumitelně hovoří o budoucí opoziční roli své strany. Zároveň se ale dá říci, že případné vyjednávání lidovců s ČSSD bylo stejně přijatelné jako vyjednávání ODS se sociálními demokraty.

ČSSD brání změně povolební matematiky aktuální rozhodnutí vedení lidovců a zelených. Problém je, že ani v případě ODS, ani pokud se jedná o ambice ČSSD, se nezdá, že by současná situace musela být konečná. Jenže povinnost je příkaz chvíle, která nečeká. A chvíle si žádá sestavit vládu.

Dohoda o menšinové vládě ODS by rozhodně měla předejít volbu předsedů výborů ve Sněmovně, která je plánována na 29. srpna. Pokud se tak nestane, lze očekávat odklad volby. Čas ale kvapí pro obě velké strany různou rychlostí. Zdá se, že rychleji pro ODS. Její prestiž se může rozmělňovat jak díky průtahům vnímaným některými lidmi jako neschopnost vyjednávačů, tak i kvůli rodinným problémům předsedy. Všechny dostupné informace ovšem hovoří o tom, že autorita Mirka Topolánka je dnes v ODS tak vysoká, že by měl na případném mimořádném kongresu s převahou zvítězit. Jestliže bude mít sílu se rozhodnout, téměř jakékoliv dohody s ČSSD by měl být schopen prosadit. Jen by asi neměl na jednání s ČSSD brát s sebou pretoriány, kteří potřebují více vlastní prezentaci než dohodu.

Chystaná dohoda ODS a ČSSD je nechtěné dítě: nesplňuje představy o štěstí žádného z rodičů. Zároveň je to ale ukázkový kompromis, který vyvažuje ztráty velikostí zisků. Netřeba se tedy přít, zda dohoda vyprší na podzim, za dva či za tři roky. Stane se tak, až přestanou výhody převažovat nad nedostatky. Dohoda by klidně mohla být v tomto bodě obecná. A byla by stejně platná jako dohoda zcela konkrétní. Smlouvy dvou politických rivalů jsou vždy kompromis, o kterém se hovoří dvakrát: jednou, když se uzavře, podruhé, když je zrušen, porušen či překonán.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

                 
Obsah vydání       23. 8. 2006
23. 8. 2006 Amnesty International obvinila Izrael z válečných zločinů
23. 8. 2006 Beneš a nenucená nadřazenost Martin  Škabraha
23. 8. 2006 Analýza: Americké intervence posílily Írán
23. 8. 2006 Dobrý člověk stále žije -- Jan Špáta Martin  Štoll
23. 8. 2006 Člověk má přece právo být blbý Bohumil  Kartous
23. 8. 2006 ČT stáhla moderátora, který nezvládl rozhovor s Paroubkem
23. 8. 2006 Obezita je nemoc Petr  Wagner
23. 8. 2006 Výlet Českých médií do minulosti
23. 8. 2006 Americká protiraketová základna a právo občanů Milan  Valach
23. 8. 2006 Rozvrat současných mediálních jistot Štěpán  Kotrba
23. 8. 2006 Tenkrát na sídlišti Karel  Škrabal
23. 8. 2006 "Východoevropané", kteří pracují v Británii
23. 8. 2006 Michael  Marčák
23. 8. 2006 Mezi reportéry BBC a ČT je zásadní rozdíl Jan  Raszyk
23. 8. 2006 Něco jiného je být jako moderátor nekompromisní a něco jiného je být blbec Jan "Matt" Hájek
23. 8. 2006 Černý pátek rakouských lidovců Richard  Seemann
23. 8. 2006 Kdo v Německu neměl nacistickou minulost? Radek  Vogl
23. 8. 2006 Ségolène Royal: Jen ona může porazit Sarkozyho Simone  Radačičová
23. 8. 2006 Michael  Marčák
23. 8. 2006 Kolem Kuby za 20 dní Lubomír  Molnár
23. 8. 2006 Nechtěné dítě Oskar  Krejčí
24. 8. 2006 Michael  Marčák
23. 8. 2006 V Iráku jsou vězněny nevinné děti
23. 8. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 15. srpna 2006
22. 8. 2006 Británie: Konzervativci vedou o 9 procent; labouristé mají nejmenší podporu voličů za 19 let
22. 8. 2006 Simulované spojenectví? Karel  Dolejší
22. 8. 2006 Jsme pro základnu!
23. 8. 2006 Nelžeme
22. 8. 2006 Zelená mozaika pod drobnohledem Pavel  Pečínka
23. 8. 2006 Smutný konec kazeťáku Štěpán  Kotrba
22. 8. 2006 Kotrba, Paroubek, Borek, Blair a Paxman Fabiano  Golgo
22. 8. 2006 Nové volby na krku! Wenzel  Lischka
21. 8. 2006 Cabanissovy polopravdy Milan  Vlk
21. 8. 2006 Dva premiéři? Bouře ve sklenici vody Jiří  Pehe
6. 8. 2006 Hospodaření OSBL za červenec 2006
23. 8. 2006 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy
22. 11. 2003 Adresy redakce