Za povšimnutí stojí rovněž promptní reakce světových médií na únos dvou vojáků. Jak 19. července upozornil dopis podepsaný Noamem Chomskym, Naomi Kleinovou, Arundhati Royovou, Giulianou Sgrenou a dalšími známými osobnostmi, den před únosem vojáků byl v Gaze izraelskými tajnými službami unesen palestinský lékař a jeho bratr. O události informoval pouze turecký tisk, ani ten však nepřinesl jména obou Palestinců.

USA údajně považují izraelskou akci za nezbytný předpoklad možného útoku na Írán. Podle Hershe počátkem léta došlo k návštěvě izraelských představitelů ve Washingtonu, jejímž účelem bylo seznámit vládu se svým plánem a "zjistit, co vše by USA snesly". Jednání zřejmě začala u viceprezidenta Cheneyho a pokračovala u Bushe a Ricové. Podle Buncomba byla předem informována i Británie.

Již řadu měsíců se bezpečnostní analytici zabývají možnými odpověďmi Íránu na případný letecký a raketový útok USA, k němuž by mohlo dojít kvůli neúspěšným jednáním o jaderném programu Teheránu. Předpokládají, že kromě pokusu o zablokování transportu ropy Perským zálivem by šlo zejména o destabilizaci regionu prostřednictvím politických uskupení tak či onak propojených s Íránem. Jde zejména o irácké šíity, libanonský Hizballáh a palestinský Hamás. Íránci sami navíc prohlásili, že mají své lidi také v Ázerbájdžánu. A řekli také, že pokud Američané zaútočí, cílem odvety bude Izrael.

Je to právě jedině perspektiva přípravy útoku na Írán, v níž údajná (značně nepřiměřená) reakce Izraele na únosy dává smysl. Cílem by pak bylo připravit Írán o prostředky, jimiž by asymetricky odpověděl na americké letecké a raketové útoky na svá jaderná zařízení. Hamás byl možná izraelskými akcemi jako vojenský faktor nadlouho vyřazen, Hizballáh je podstatně oslaben. Zbývá ovšem ještě Irák a možná Ázerbájdžán.

Podle Hershova zdroje Američané řekli Izraelcům o připravované válce v Libanonu: "Bude to demo pro Írán". Pokud je tomu skutečně tak, neměli by Bushovi lidé přehlédnout, že Hizballáh vyšel z války politicky neobyčejně posílen a neexistuje ani náznak toho, že by v nejbližších letech jeho vliv ve zničeném Libanonu nějak zeslábl. Něco velmi podobného se skutečně dá očekávat po případné repríze náletů o pár stovek kilometrů východněji. Tak jako v Libanonu, i zde by z dlouhodobého hlediska ten, kdo má být zničen, naopak získal podporu širokých vrstev zradikalizovaného obyvatelstva - a ještě navíc byl schopen definitivně zlikvidovat své oponenty, stejně jako urychlit vojenský jaderný program.

Možná, že ještě před listopadovými doplňovacími volbami v USA budeme vědět, zda je Bushova administrativa ochotna za další šílené vojenské dobrodružství zaplatit tuto strašlivou cenu.Od lidí, kteří s radostí očekávají Apokalypsu, nás však již sotva může něco překvapit.