Osobně jsem dospěl k závěru, že všechno to, co nás potkalo v tomto horkém létě svlaženém povodněmi takového společného jmenovatele má. Ať už jde o kauzu Kafková a ČKA vůbec, dohady kolem nového silničního zákona, neujasněnosti kolem dalšího postupu v Lesích ČR, převyhláškování a zároveň nedovyhláškování ve zdravotnictví, státní rozpočet s tisíci otazníků, neřešení Kubiceho zprávy, pseudořešení Husákovy rychlé jízdy, otevírání a zavírání vyšetřování kopání do ležícího technaře, dva premiéři, pokusy zřídit u nás vojenskou základnu cizí moci a Bůh ví co ještě... To jsou jen některá základní témata této pseudookurkové sezóny, za kterými se podle mého názoru skrývá jediné. Kostky byly sice vrženy,ale jaksi ještě nedopadly. Kulička na ruletě běhá jako kdyby měla motorek a nikdo neví, komu jaká padne. A tak se hraje a sází na všechny strany.

Vzpomínám na legendárního totalitního soudruha, který vstupoval na lednové plénum ÚV KSČ v roce 1968 a měl v kapsa dva projevy. Jeden pro Dubčeka a jeden pro Novotného. Vzpomínám si také na neméně legendárního vysokého demokratického úředníka, který měl v obrovské tašce ještě na jednání vlády vždy několik variant řešení a předkládal to, které na poslední chvíli signalizovalo tučnější prebendu. A vzpomínám na neméně legendární slova našeho kamaráda z dob přestavby, který říkával: "Jak vás tak kluci poslouchám, tak jsem si vykopal sklep a mám v něm Vitany, konzervy, zavařeniny a tři prapory. Ruskej, americkej a bílej, kdyby nebylo vidět, kdo jde..." Tři doby, tři vzpomínky, tři stejné přístupy. Být připravený na všechno, budit zdání činnosti a nejlépe nedělat nic. Nezadat si.

Zkrátka a dobře, nemáme rozestaveny mocenské figury a hned tak to nebude. Určitě se moc nezmýlím, že kolik to komu hodilo se podíváme nejdříve po senátních a komunálních volbách a pak si teprve namočíme nohy a překročíme Rubikon. Voda bude opravdu studená a jen ten největší cynik bude moci v té době říkat, že kdybychom ještě počkali, mohli jsme jít suchou nohou po ledě. Na druhou stranu, na počasí není spolehnutí a už Havlíček nás varoval před chozením s pány na led.

Do té doby si budeme muset zvyknout na období stavu nestavu a na to, že nejvíce z něj budou těžit ti, kteří v tom umí chodit. Bezvládí dává ohromnou šanci něco urvat nikoliv těm, kteří jsou závislí na velkých vládních hrách,ale právě těm, kteří na nich závislí nejsou. A pokud si někdo kladl často oprávněnou otázku, na co je nám vláda, tak po sečtení ztrát z de facto půlročního bezvládí, které zaplatíme opět všichni na daních, se konečně dozví, že mít vládu je lepší, i když s ní zrovna nesouhlasím. Je tragické, že s vládou je to jako s celou řadou dalších věcí. Co pro nás znamenají se dozvíme až když je nemáme. Zkrátka a dobře, poznání "malum" je daleko snazší a průkaznější než poznání "bonum."

Kdysi jeden rozhořčený otec přenechal před soudem matce dítě s poznámkou, že je lepší, aby bylo dítě pod jedním špatným vlivem, než pod dvěma dobrými. S vládnutím je to podobné. Řízení má prostě svou hodnotu. Řízení je zcela nepochybně i veřejným statkem. Jestli je dobré nebo špatné nelze v reálném čase rozhodnout a proto se to přenechává hospodským kecům a žurnalistickým komentářům. Hodnota obojího je totožná. Jen naprosto výjimečně zazní hlas lidu a pak se mění řízení jako celek. Zpětné hodnocení historiků je většinově vždy poplatné pohledu vítězů, takže také nemá valnou hodnotu a změnit nemůže už vůbec nic.

Takže jsem si udělal jasno. Tedy své jasno. Možná je to špatné jasno, ale zatím jsem si jiné neudělal. V každém případě bude zajímavé počítat, na kolik nás ta absence vládnutí přišla...