I když se zdá, že dobře rozjetá ekonomika vytváří příznivé podmínky pro práci jakékoli vlády, nastávající období v sobě skrývá i mnohá politická rizika.

• Státní rozpočet. Předvolební soutěž vyhnala mandatorní závazky tak vysoko, že z původně plánovaných příjmů by teoreticky na samotné »vládnutí« nemuselo zůstat skoro nic. To může být ekonomický problém, méně však politický. Zkušenost praví, že nejsnadněji se dosahuje kompromisu - tedy vzájemného vybalancování výhod - tam, kde se počítají peníze.
• Riziko přeskupení sil. V řadách lidovců a zelených může už v příštích měsících narůst nespokojenost s vlastním vedením. Výměna Miroslava Kalouska či Martina Bursíka by mohla vnést do Poslanecké sněmovny novou matematiku.
• Vyvažování zájmů. Udržet se u moci bude od vlády vyžadovat, aby ctila dohody s ČSSD a pokud možno udržovala dobré vztahy s lidovci a zelenými. Něco by se dalo ošetřit posty náměstků ministrů, ředitelů a představenstvy nebo dozorčími radami. V této chvíli se zdá, že slibované vyhodnocení úmluvy mezi ODS a ČSSD za dva roky bude vyžadovat buď vhodné kompromisy, nebo odhodlání pro předčasné volby.
• Volební systém. Všeobecně se soudí, že dohoda velkých stran bude spojena s úmluvou o novém volebním systému. Měnit se dá nejen systém, ale i přepočítávací metody, kvórum, velikost volebních obvodů a podobně. Dosáhnout shody v této oblasti bude asi snazší než docílit plánovaného volebního efektu.
• Americká základna. Diskuse o případném umístění vojenské základny USA na našem území vyvolá roztržku uvnitř politické elity. Případné referendum učiní z tohoto tématu spor, v němž by vláda, pokud by byla pro zřízení základny, nemusela uspět. Podle červencového výzkumu agentury Median pro MF Dnes základnu odmítá 83 % Čechů. Toto pondělí deník Rzeczpospolita uvedl, že základnu odmítá 63 % Poláků.
• Předsednictví. Příprava předsednictví v Evropské unii je vnímána jako mimořádně prestižní záležitost, která by mohla premiéra a ministry proslavit na celém subkontinentu a v jeho okolí. Není náhoda, že hodnocení úmluv mezi ČSSD a ODS je naplánováno ještě před předsednictvím v roce 2009. Jenže dobré předsednictví je velmi náročné na přípravu. Povede-li vláda ODS simultánně válku proti případně oživené euroústavě, bude situace o to komplikovanější.
• Korupce. Veřejnost očekává, že po volební kampani, zaměřené do značné míry na toto téma, vláda razantně zakročí proti podplácení a zneužívání služebních pravomocí. Otázka je, jak. Jednoduché metody neexistují a korupce je problém napříč politickým spektrem. Zátah zacílený pouze na jednu politickou stranu může mít bumerangový efekt.

Obě velké strany čeká ještě jedna zkouška, a to přechod z opoziční role k vládnutí a naopak. Byť se to zdá nelogické, strany hůře zvládají nástup k moci. Umírá stranický život, téměř všechny síly i čas jsou obětovány Úřadu vlády a ministerstvům. To je riziko ODS.

Sociální demokraté by zase mohli využít období mocenské abstinence ke konsolidaci vlastních řad. I když zprávy z Lidového domu naznačují, že tento proces už Jiří Paroubek nastartoval, skutečné oživení ČSSD a překonání traumat nebude ani snadná ani krátká cesta.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom.