Ještě nepravomocný verdikt soudu prozradil médiím předseda trestního senátu Alexander Sotolář.

17.07.2006, ČTK: Srbovi vrátí zabavených 15 milionů ZDE

Zajímavostí je, že Sotolář se sám odborně zabývá problematikou použití policejních provokačních metod v reakci na již probíhající trestněprávně postižitelné jednání - nasazení policejních agentů, předstíraný převod věci, vystupování policistů a jejich informátorů jako utajených svědků a dalších krycích policejních metod , které se mohou dostat do rozporu s ochranou lidských práv i v návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

Skrytá reakce policie na již páchanou trestnou činnost, in Trestněprávní revue 1/2003

Státní zastupitelství na základě pravomocného zprošťujícího rozsudku pražského Městského soudu v kauze údajné korupce při zadávání zakázek na MZV Srbovi vrátilo zabavené valuty a bylo zrušeno zajištění vily v hodnotě 5,5 milionu korun v Černém Volu u Prahy. Soud dospěl k závěru, že se skutek nestal. Srba byl přitom odsouzen za to, že chtěl vraždou Slonkové zakrýt právě tuto trestnou činnost... Čili byl odsouzen za přípravu zločinu, kterým měl zakrýt trestný čin, který se nestal. Městský soud v Praze, narozdíl od soudů jiných, Tomšovicové a špionážnímu propletenci neuvěřil. Až vyčerpá Srbův obhájce všechny možnosti před českými soudy, bude kauza Srba dobrou mezinárodní ukázkou zmanipulovaného soudního procesu v ČR. Pro evropský Soud pro lidská práva a Evropský soudní dvůr bude lahůdka. Pro evropská média také.

15. 3. 2006 Srba: zproštěn obžaloby z korupce ZDE

Srba je s Tomšovicovou stíhán ještě v souvislosti s rekonstrukcí konferenčního centra Šiřín. Případ již doputoval k pražskému městskému soudu. Sám pak čelí ještě obvinění za údajně nevýhodný pronájem Českého domu v Moskvě.

23.7.2002 Ohrožuje Sabina Slonková medializací soudní projednání svého "případu"? ZDE

Oba případy souvisí s deset let trvající skrytou a o to nelítostnější válkou tajných služeb a policie, která v České republice vypukla od chvíle, kdy se nepodařilo zmanipulovat veřejnost a do konce dotáhnout kauzu Bamberk. Ta měla zajistit diskreditaci celé jedné generace levicových nekomunistických politiků, ovládnout nejvyšší funkce v ČSSD sociální demokracii výsadkem americké rozvědky a zvrátit tak definitivně polistopadový vývoj doprava ve prospěch amerických zájmů - v době té největší privatizační ofenzívy. Například předseda Horák se zpravodajskou službou Spojených států spolupracoval jako jejich kmenový zaměstnanec. Po politické prohře odešel zpět do USA. Po nástupu Miloše Zemana do funkce předsedy Parlamentu a posléze předsedy vlády došlo k vyhození několika důstojníků tajných služeb, celní správy, včetně jednoho z nenebezpečnějších policejních funkcionářů - ředitele Služby pro odhalování korupce Evžena Šírka, který vyšetřoval a nevyšetřil nelegální financování ODS, které vedlo k pádu vlády Václava Klause. Na tehdy získaných informacích stála celá "politická" operace. Odvetou byla kauza Štiřín, Lánský, a další. Došlo postupně i k částečnému rozrušení jejich agentury v médiích. Zbytek skupiny přijal novou strategii - postupného rozkladu bezpečnostních struktur pomocí "spřátelených" novinářů, kterým policie mohla dokázat některé jejich hříchy (většinou hříchy mládí - přechovávání a konzumace drog). Osobně těmto "novinářům" přezdívám policajtoreportéři.

Jeden z nich byl už dokonce kdysi profesionálně zabit. Jednalo se o editora Večerní Prahy. Vladislav Neužil zemřel v létě 1997 po ráně 9mm koltem ve svém bytě v Mezibranské ulici, elektronicky zabezpečeném a napojeným na policejní pult centrální ochrany, plném tajných materiálů, počítačových disket a zbraní. Bezpečnostní zařízení mlčelo. Za jeho vraždu byla obviněna a odsouzena třiadvacetiletá milenka Irena Cihelková, která ji měla provést armádní pistolí ČZ 52 (7,62 mm Tokarev), ačkoliv ho podle jiných informací zabili dva muži v tmavých brýlích. "Neužil dokázal lidem pomáhat, ale i škodit," tvrdila před svým zatčením Irena. Někdo celý byt před příchodem policie důkladně prohledal. Neužil, specialista na IT, jako poradce ministra Rumla a šéf analytického oddělení v letech 1993 a 1994 zpracovával podle oficiálních zdrojů z vnitra totální evidenci všech zbraní a automobilů, kterými ministerstvo vnitra a Policie ČR v té době disponovaly. Znal tudíž všechny vnitrácké poznávací značky a tím i řadu krycích údajů. Policisté po jeho smrti našli v bytě mezi gigabajty databází sotva několik týdnů starých také záznamy o novinářích z předních médií, o jejich platech, soukromí. Našli i vnitrácká razítka a papíry, se kterými se daly vyrobit lustrační osvědčení. Pozitivní i negativní. Neužil věděl příliš mnoho. V prosinci 1994 odešel z vnitra na vlastní žádost. Stal se "novinářem"... Jan Ruml na jeho pohřeb nepřišel. Vnitro nikdy neprozradilo, co našlo a co naopak nenašlo v Neužilově bytě. Malá, sotva 160 cm vysoká hnědovlasá milenka, která Neužila znala ještě jako dítě ze sportovního oddílu, dostala za jeho vraždu 21 let.

16. 3. 1999 Odpověď anonymovi aneb polemika s neurčitým obsahem ZDE

Péče o mediální tlampače se spiklencům vyplatila. Prakticky do každých novin i do televize se postupem času dostal někdo, kdo měl tak úzké vazby na policejní a zpravodajské složky, vlivové PR skupiny napojené na průmyslové lobby, že mohl zveřejňovat své exkluzivní "investigativní" reportáže i s informacemi, které byly tajné či byly součástí špionážních agend nebo soudních spisů.

21. 5. 2002 Nad českými novinami: Klaus, Marvanová, komunistický komentátor, vraždy a PR ZDE

Jako celek tyto aktivity zneschopňovaly činnost výzvědných služeb i policie vůči ekonomické kriminalitě a umožňovaly vyvolat vlnu paranoidních reakcí vnitřních bezpečnostních odborů. Z pohledu zvenčí vypadají české tajné služby jako banda diletantů a česká policie jako nejnebezpečnější zločinecká struktura ve státě. A je to tak. Vzpomeňme jen na útěk Krejčíře, vydírání a vraždy Berdychova gangu, operace ruské a izraelské mafie v centru Prahy, policejní přepadení u Holubů, nálet na Mošnovské letiště a další trapasy.

19. 7. 2001 Aktivity PR agentur jsou mnohem širší ZDE

Snaha odhalit zdroje dekonspirace narazila vždy na bariéru profesionálních "protiopatření". A tak se stalo, že skalpelem pořezali neznámí útočníci poslance Dostála přímo před sněmovnou zrovna ve chvíli, kdy se opravovaly sledovací kamery, a tudíž nikdo nic neviděl proto, že nemohl vidět... A tak se stalo, že různé policisty neznámí pachatelé mučili a popravili. A tak se stalo, že se nikdy nedořešily kauzy, které byly namířeny dovnitř soudních, policejních či zpravodajských struktur či státního zastupitelství. Svědci mizeli, anebo se našly krycí legendy. Anebo takoví pachatelé, jako byl falešný asistent Kohout, feťák Citrón či blábolivá Tomšovicová. "Odešlí" šéfové rozvědek a speciálních policejních složek se stali důležitými informačními zdroji politiků, asistenti politiků či pokoušeli se o politickou kariéru sami (Šándor, Červenka, Kadlec, Novák, Vacek, Růžek a další).

11. 2. 2005 Gross a jeho skandál ZDE

Politika se stala sérií aktivních opatření a stejně aktivních protiopatření. Z novinářů se stali poslíčci špatných zpráv. Vyděrači. Soudci i kati v jedné osobě. Politické zneužívání účelově vytvořených či účelově upravených informací se stalo legitimní součástí mediálního vytváření "spravedlivého rozhořčení" občanů nad neutěšenou situací v bezpečnostních složkách státu a vyvolávání rozhořčení vůči vládám.

13. 12. 1999 Ohlédnutí zpět: Česká republika v roce 1999: Je hřištěm pro nezvládnuté zájmy soukromých podnikatelských a politických skupin? ZDE

Rumlovo dědictví letenské kachlíkárny se ukázalo být temnějším, než se zdálo na přelomu let 1995-1996 a daleko temnější, než účelově mediálně tolik hysterizovaná StB.

7. 8. 2002 Spektakulárně parlamentní konec vojenské špionáže v Čechách ZDE

Na Srbovu vinu dnes věří snad už jen malé děti. Kdy dojde k opětovnému otevření případu Srba a vyšetřovat se bude jen to, co se doopravdy stalo, a ne to, co někdo vymyslel jako béčkový thriller pro naivky, to nikdo neví. Nikdo ale nechce znovu otevřít případ člověka, který zajišťoval krytí agentům, domlouval zbrojní obchody a při jehož osvobození se začnou chvět židle nejen poradců předsedů politických stran, ale i vojenských přidělenců a dalších "diplomatů", křivých policistů, státních zástupců, soudců i nikomu se nezodpovídajících a bezectných rozvědčíků.

Kdo si vezme na odpovědnost pokračování likvidace zdivočelých tajných služeb a policie - ve jménu něčeho tak pofidérního, jako je spravedlnost?